KOMENTÁŘ: Kroužkování jako varovný prst stranické strejcokracii
- JONÁŠ EDER
- 13. 10.
- Minut čtení: 3
Letošní volby přinesly mnoho překvapivých momentů. Jedním z těch největších je velká míra kroužkování, které se dotklo téměř všech relevantních subjektů. Největší mrzení ze skákání kandidátů z nižších pozic je ve vládním SPOLU, kde se řada kandidátů nejsilnější ODS do dolní komory vůbec nedostala. Lidovci, v tomto ohledu jedni z vítězů voleb, jsou proto od soboty osočováni jako nejhorší koaliční partneři. Ptejme se však, proč ODS, která dosahuje zhruba sedminásobně vyšší podpory než KDU-ČSL, nasadila tolik kandidátů, kteří byli přeskákáni slabším partnerem. Nehledě na to, že skákání se netýká pouze lidoveckých kandidátů.
Zatvrzelost ve strukturách ODS
KDU-ČSL je zřejmě schopná generovat ze svých řad voličsky zajímavé a regionálně známé osobnosti a co víc, dává jim možnost prosadit se ve volebním klání. Za všechny zmiňme nově zvolené poslankyně Moniku Brzeskovou, bývalou miss České republiky a především oblíbenou starostku města Kravaře, nebo starostku Orlického Podhůří Marii Krškovou, dceru legendárního lidoveckého předsedy Josefa Luxe. Určitě nikdo Občanským demokratům nebrání, aby se zachovali příště podobně.
Možná by se vrcholní představitelé ODS měli zamyslet nad tím, proč v Jihočeském kraji, kde jejich samostatná kandidátka v čele s Martinem Kubou obdržela v krajských volbách fenomenálních 47,5 procent, získá pod vedením téměř neviditelného poslance Jana Bauera (který mimochodem sedí ve Sněmovně s přestávkami bezmála 18 let) ani ne polovinu procentuálního výsledku.
Voliči zúčtovali s některými členy vládní koalice
Letošní kroužkovací akce posloužila vládním voličům také jako jistá forma vyjádření nespokojenosti s odcházející vládou. Většina jejích voličů se rozhodla nakonec k volbám přijít, často možná se zapřením volit SPOLU, ale důsledně využít možnosti preferenčních hlasů. Názornou ukázkou je situace v Moravskoslezském kraji, kde pod vedením nepopulárního ministra financí Zbyňka Stanjury dosáhla koalice SPOLU sice relativně dobrého výsledku, nicméně sám Stanjura byl vykroužkován a ve Sněmovně již nezasedne. Nebyl však přeskákán pouze kandidáty lidové strany, ale i dvěma stranickými kolegy, Jakubem Jandou a Zdeňkou Němečkovou Crkvenjaš.
Je také evidentní, že voliči koalice SPOLU začínají poptávat mladší a neokoukané tváře. Pozoruhodný je příklad kraje Libereckého. Lídra kandidátky, poslance ODS Petra Beitla, zde přeskočila více jak o polovinu mladší Lucie Bartošová (za ODS), která kandidovala až z pátého místa.
Největší masakr zažili Piráti
Nelze opomenout ani jednu bývalou vládní stranu. Pirátský volič zamíchal kartami možná vůbec nejvýrazněji. Valná většina lídrů, převážně mužských, byla ve volbách přeskákána kandidátkami z nižších příček. Čestnými výjimkami jsou taková jména jako současný předseda Zdeněk Hřib nebo jeho předchůdce ve funkci Ivan Bartoš. Faktor preferenčních hlasů vynesl do poslaneckého křesla i předsedkyni Strany zelených Gabrielu Svárovskou, která kandidovala na 16. místě kandidátní listiny Pirátů v Praze. Zelení se tak téměř po dvaceti letech vrátili do Sněmovny.
Zajímavé jsou proměny složení poslaneckých klubů Pirátů za jednotlivá období. V roce 2017, kdy se strana poprvé dostala do Sněmovny, byl její klub tvořen většinově mužskými členy. Příběh voleb 2021 je dobře známý. Tehdy v dolní komoře zasedli jen čtyři poslanci Pirátské strany, obě pohlaví byla však paritně zastoupena. Nyní se situace oproti roku 2017 obrátila a 16členný poslanecký klub tvoří 13 žen a pouze tři mužští zástupci. Zlé jazyky tvrdí, že by si strana odteď měla říkat spíše Pirátky.
Zdravá konkurence
I mezi kandidáty jedné strany musí probíhat soutěž. Je pozitivním rysem, že český volič si sám vybírá. Na příkladu severní Moravy je mimo jiné vidět, že ani člen vlády a dlouholetý poslanec nemá místo v zákonodárném sboru jisté. Kandidáti se musí sami snažit přesvědčit voliče, že právě oni mají zasednout v příští Poslanecké sněmovně. A boj o preferenční hlasy se ve finále stává bojem za úspěch kandidátky jako celku.
Obecně platí, že politická kampaň začíná ihned po volbách. Lídři politických stran musí proto již nyní přemýšlet nad tím, jak na své kandidátní listiny pro příští volby dostat co nejvíce nových osobností. Místem pro generování budoucích kádrů se mohou stát mládežnické organizace politických stran. Několikrát zmíněná KDU-ČSL může jít v tomto příkladem. Mladí lidovci, jejichž členská základna je v kampaních jedna z nejaktivnějších, fungují od roku 2012. Naproti tomu Mladá ODS vznikla teprve v dubnu roku 2024. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se tito mladí politici budou drát do vrcholných pozic. Jen jim nesmí ve straně všichni házet klacky pod nohy.
Jonáš Eder je studentem programu Politologie a mezinárodní vztahy na CEVRO Univerzitě. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!
Komentáře