KNIHY ROKU 2025 podle expertů CEVRO: Vítězí Douglas Murray

CEVRO ARENA
před 2 hodinami
Minut čtení: 8

Přinášíme tradiční tipy na knihy, které zaujaly osobnosti CEVRO ARENY a CEVRO Univerzity v tomto roce. Nechte se inspirovat tím, co doporučuje ke čtení europoslanec Alexandr Vondra, bezpečnostní experti Tomáš Pojar a Jaroslav Kuchyňa, ekonomka Martina Krásnická, diplomat Cyril Svoboda, politologové Karel B. Müller a Ladislav Mrklas, odborník na kybernetickou bezpečnost Tomáš Pluhařík, expertka na mezinárodní vztahy Kateřina Weissová či publicista Roman Joch.

CYRIL SVOBODA: Alexej Navalnyj: Patriot

Kniha nabízí autorovu interpretaci svého nasazení v boji proti režimu Vladimíra Putina. Čtenáři doporučuji sledovat i to, jak je kniha sepsána, vezme-li v úvahu, že ji píše člověk ve vězení. Co je a není možné ve vězení napsat. Je třeba se podívat na pokračování/nepokračování hnutí Alexeje Navalného po jeho smrti. Z knihy lze dobře pochopit charakter Alexeje Navalného jako představitele ruského patriotismu.

ALEXANDER VONDRA: Přidávám hned čtyři doporučení:

Chrise de Stoop: Daniel

Pracovně trávím hodně času v Belgii (Bruselu), takže určitě je hoden pozornosti autentický příběh z pera Chrise de Stoopa nazvaný Daniel o starém sedlákovi, kterého na farmě u hranic s Francií brutálně upálí partička mladých drogově závislých fracků s migračním pozadím. U soudu se pak odehrává střet těchto dvou úplně rozdílných světů.

Frank Furedi: Válka s minulostí

Britský sociolog maďarského původu brilantně analyzuje, jak oslabuje Západ jeho nesmyslná snaha omlouvat se za svou minulost.

Douglas Murray: O demokracii a kultu smrti

Další brilantní analýza o tom, jak dnešní slabost vede Západ až k tomu, že v konfliktu mezi Izraelem a Hamásem zrazuje vlastní hodnoty a přiklání se na stranu uctívačů smrti.

Alice Horáčková: Václav a Kamila Bendovi

Důležitá biografie disidentské rodiny, která se nikdy za nic nepotřebovala omlouvat, ale vždy odvážně a vytrvale bojovala za svobodu a život. Úctyhodná práce, velmi potřebná.

TOMÁŠ POJAR: Tuvia Tenenbom: Bože, čí je tahle země?

Chce-li se někdo odlehčeným, ale zároveň velmi vážným a poctivě odpracovaným způsobem dozvědět více o fenoménu židovských osadníku na Západním břehu, musím poslední knihu Tuvii Tenenboma jednoznačně doporučit. Budete-li číst s otevřenou myslí, nudit se nebudete. A rádi pak do Judska a Samaří zavítáte.

MARTINA KRÁSNICKÁ:

Bjorn Lomborg: Best Things First

Lomborg v knize Best Things First nabízí střízlivý pohled na globální rozvojovou politiku. Kriticky rozebírá Cíle udržitelného rozvoje OSN (SDGs), které podle něj slibují „všechno všem“, a proto jsou do roku 2030 nejen nesplnitelné, ale v některých bodech i principiálně nereálné. V kontrastu s tím připomíná předchozí Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs), jež byly užší, jasněji měřitelné a prokazatelně akcelerovaly zlepšení například v případě snižování dětské úmrtnosti. Své návrhy nejlepších záměrů Lomborg opírá o systematickou cost-benefit analýzu, která ukazuje, kde investované prostředky přinesou největší skutečný užitek. Kniha je podnětnou výzvou k tomu, abychom se v globální politice soustředili na priority, které zachraňují nejvíce životů a přinášejí měřitelné výsledky.

Michael Žantovský a Štěpánka Jislová: Havel: hrátky s čertem

U komiksu Michaela Žantovského a Štěpánky Jislové jsem se těšila zejména na výtvarné zpracování toho, jak „ďábel pracuje s fenoménem náhody“ – motiv, který Václav Havel mimořádně autenticky zachytil ve svých zápiscích z roku 1977 (Někam jsem to ukryl, Knihovna Václava Havla, 2021). Komiks dokáže havlovskou zkušenost z vězení převést do obrazu s překvapivou lehkostí a poskytl mi dobrý důvod vrátit se k jeho popisu synopse ďáblova scénáře ve zmíněných zápiscích. V komiksu na mne nakonec nejsilněji zapůsobil jeden dialog Václava s Olgou – emotivní, prudce realistický a bolestně lidský. Jde o dílo, které Havla neidealizuje, ale o to víc mi ho přibližuje.

KAREL B. MÜLLER:

Rafal Wnuk. Lesní bratři. Protikomunistické podzemí v Litvě, Lotyšsku a Estonsku 1944 až 1956

Pobaltí je dnes nutně v centru evropské pozornosti. Kniha polského historika Rafala Wnuka (originál je z roku 2018) čtenářům poutavě přibližuje dramatické historické události tohoto fascinujícího koutu Evropy. Milan Kundera kdysi charakterizoval střední Evropu jako největší možnou kulturní diverzitu na nejmenším možném prostoru. Po přečtení knihy Rafala Wnuka člověk získá dojem, že se Kundera přeci jen mýlil, anebo lépe řečeno, že Pobaltí představuje kvintesenci střední Evropy. Kniha se zaměřuje na roli pobaltských vojenských a partizánských oddílů, které byly na začátku války využity nejdříve nacisty v boji proti Sovětům, poté je zase využili Sověti v boji proti nacistům, aby pak tyto oddíly lesních bratrů, jak jim říkali místní, (byly mezi nimi i ženy) pokračovaly ještě několik let po válce v beznadějném a tentokrát v již zcela osamoceném boji, opět proti Sovětům. Historická vakcinace Pobaltí proti podceňování hrozby ruského imperialismu je dnes pro celou Evropu nedocenitelnou a příkladnou inspirací.

Carlo Masala. Když vyhraje Rusko. Možný scénář

Tato kniha v jistém smyslu navazuje na výše zmíněnou knihu Rafala Wnuka. Na odborných poznatcích postavená dystopie (originál vyšel letos) německého politologa Carla Masali poutavě popisuje možné důsledky toho, co se stane, pokud Evropa nevezme historické zkušenosti s ruským imperialismem stejně vážně jako Pobaltské republiky. Pokud se EU nestane silným aktérem globální politiky, který dokáže generovat politickou vůli k užívání dostatečně odstrašující vojenské síly, může se Masalova dystopie, která je sympatickým pokusem o tzv. sebedestruktivní proroctví, stát předpovědí reálného vývoje. Proto je třeba přestat remcat – navrhuje Masala – nad údajně věčnou a nepřekonatelnou roztříštěností a slabostí Evropy, (což samo o sobě posiluje dynamiku tzv. sebenaplňujícího se proroctví) a začít naplňovat reálné kroky k tomu, aby se EU stala v dohledné době jednou ze světových supervelmocí. Zdroje na to má. Jiná alternativa směřující k udržení svobody, vlády práva a blahobytu, kterých Evropané dosáhli díky efektivnímu liberálně-demokratickému vládnutí, podle autora neexistuje. Tento názor s autorem sdílím.

LADISLAV MRKLAS: Alexej Navalnyj: Patriot / Carlo Masala: Když vyhraje Rusko: možný scénář

Ač v prvním případě jde o autobiografii Putinova vězně a oběti a ve druhé o dystopii ukazující jeden ze scénářů pomalého podvolení se Rusku, dohromady tvoří „kombo“ – ony pomyslné dvě strany téže mince. První ukazuje cenu osobní odvahy, druhá cenu kolektivní zbabělosti. Opravdu stojí za přečtení, ať už v jakémkoli pořadí či na přeskáčku.

KATEŘINA WEISSOVÁ:

Wolfgang Münchau: KAPUT: Konec německého zázraku

KAPUT: Konec německého zázraku od dlouholetého redaktora Financial Times Wolfganga Münchaua nabízí smutný příběh země, která včas nepochopila, jak se svět mění: nezvládla řízení se státem hutně propojené ekonomiky, naprosto idiotsky podcenila technologický pokrok a řítila se vpřed po vlně levné pracovní síly v Číně a levných surovin z Ruska, dokud ji to nevyhodilo na mělčinu.

Philip Short: PUTIN: Život a doba

Dosud nejobsáhleji a nejpodrobněji anglicky psaný životopis PUTIN: Život a doba od Philipa Shorta vyšel česky již vloni. Short během osmi let vyzpovídal na dvě stovky osobností, zkoumal stohy dokumentů a záznamů z jednání, jeho příběh Putina začíná popisem rodinných kořenů a dětství, pokračuje působením v KGB a vstupem do politiky, končí před Ruskou invazí na Ukrajinu. S některými Shortovými interpretacemi lze polemizovat či nesouhlasit, kniha také kromě nadšených reakcí vyvolala i kritiku kvůli přílišné shovívavosti vůči Vladimíru Putinovi. Za přečtení ale rozhodně stojí.

Virginie Despentes: Čau debile

Z deprese bezútěšné vize Německa a Putinova Ruska vás svým humorem vyvede dialog dvou stárnoucích depresivních adiktů, spisovatele Oscara a stárnoucí filmové hvězdy Rebeccy, jež podala Virginie Despentes ve svém románu Čau debile. Přináší popis post covidové doby a politicky nekorektní humor autorky, která se u nás výrazněji prosadila svou trilogií o Vernonu Subutexovi.

ROMAN JOCH:

Douglas Murray: O demokracii a kultu smrti: Izrael a budoucnost civilizace

Britský novinář a autor popisuje barbarský teroristický útok Hamásu proti Izraeli 7. října 2023 a celý rok po něm přímo z místa. Je to smutný obraz civilizační krize Západu, na němž mnozí, hlavně levicová Hamasjugend, velebí vrahy a zatracuje svobodnou bránící se zemi.

Daniel J. Flynn: The Man Who Invented Conservatism: The Unlikely Life of Frank S. Meyer

O Franku Meyerovi jsem kdysi napsal knihu Vzpoura proti revoluci 20. století (Academia). Americký komunista ve Velké Británii na počátku 30. let; antikomunista, libertarián a konzervativec v letech 50., 60. až do své smrti 1972. Nevynalezl konzervatismus, ale objevil ho a reformuloval. Ve 40. letech změnil své názory; v 80. letech posmrtně přes svůj předchozí vliv na Ronalda Reagana změnil svět.

JAROSLAV KUCHYŇA: Douglas Murray: O demokracii a kultu smrti: Izrael a budoucnost civilizace

Britský konservativní politický komentátor D. Murray napsal svou poslední knihu O demokracii a kultu smrti po ročním pobytu v Izraeli, kde byl s malými přestávkami v zásadě od 7. říjjna 2023 – přijel po vražedném a bestiálním útoku Hamásu na kibuce v blízkosti pásma Gazy. Do češtiny ji s láskou přeložil CEVRO i PCTR blízký Alexander Tomský.

Hned v úvodu Murray téměř prorocky praví, že „když plamen vyšlehne do výšky, tak náhle vidíme, kde kdo stojí“. Plamen, který vyšlehl 7. října, osvítil nejenom Izraelce, jejich bezpečnostní složky, společnost či politiky, chyby, kterých se dopustili, ale i jejich ethos. Pekelný plamen z Gazy osvítil taky celou západní civilizaci včetně elit. Izraelci – hlavně mládež - nakonec z celé tragédie vyšli se ctí. O západních elitách se to říci nedá. Plamen, který z Gazy vyšlehl, nakonec Gazu i sežehl. Sežehl ji i s islamistickými vrahy, stoupenci kultu smrti – jak je Murray správně nazývá – a s plánovači masakru ze 7. října.

Murrayho reflexe toho, co v těch hrůzách plamenů viděl a predikoval, je důležitá pro křesťanský Západ a jeho instituce – slavné university nevyjímaje. Snad nejtvrdší poselství z toho, co proti židovskému státu naplánoval z Gazy Hamás a později z Libanonu Hizballáh s ideologickou i finanční podporou z Teheránu, je tak určeno pro nás. Včetně těch z nás, kteří si v pohodě žijí ve střední Evropě – zatím v bezpečné a vražedné islámské ideologii prosté geografické zóně. Zatím!

Murray nás nepřímo vyzývá, abychom nemlčeli k adoracím vrahů z Hamásu na slovutných universitách ve Spojených státech, Spojeném království či jinde ve světě. Nelze mlčet ani v parlamentech demokratických zemí, nelze mlčet k tomu, když španělský premiér zakazuje Židům jezdit na kole. Murrayova kniha nás vyzývá k tomu, abychom zasáhli, když na ulicích našich měst uslyšíme vřeštět „ošátkované“ pomatence svůj mentálně retardovaný slogan „od řeky až k moři“... V Londýně, Paříži, Bruselu, Madridu a v dalších městech s velkými katedrálami pomalu s kultem smrti prohrávají. Pro začátek je tak potřeba teorii islámského hnutí odporu zastavit před hradbami Prahy, Bratislavy, Budapešti či Varšavy. Potom musí následovat pohyb, který nám vrátí naší civilizaci zpět. Židovsko-křesťanskou civilizaci.

Douglas Murray svou knihou netroubí k ústupu, nýbrž k útoku. Proti antisemitismu, proti terorismu a proti tuposti, která předchází slabosti. Dává nám i argumenty, které lze použít nejenom v akademických diskusích. Malý velký Izrael vyhrál za dva poslední roky několik válek s terorem. Podpora, která se Jeruzalému v tomto období dostávala z Prahy, nebyla úplně zanedbatelná. Neměňme svou politiku k Izraeli a připravme se i my na bitvu s kultem smrti v ulicích evropských měst a na universitách. V Murrayově knize jsou argumenty, které lze použít jako zbraň.

TOMÁŠ PLUHAŘÍK:

Letos jsem se rozhodl doporučit rovnou dvě knihy, které boří mýty. Obě knihy míří na stejný cíl: neúprosně, datově a argumentačně rozebrat mýty, které v debatách o ekonomice a technologii fungují až podezřele dlouho jako samozřejmost.

Naomi Oreskes and Erik M. Conway: The Big Myth: How American Business Taught Us to Loathe Government and Love the Free Market

The Big Myth se pouští do jednoho z největších amerických příběhů: že neregulovaná ekonomika je přirozený stav věcí a že velké korporace jsou v zásadě dobrodinci, kteří to „myslí dobře“ a trh vše vyřeší. Kniha tenhle narativ nerozbíjí dojmy nebo ideologií, ale systematickým rozborem a důkazy – krok po kroku ukazuje, jak se podobné představy budovaly, propagovaly a proč jsou často výhodné hlavně pro ty, kdo je vyprávějí.

Adam Becker: More Everything Forever

Becker na to jde z druhé strany barikády – z technologického evangelia. Becker rozbírá mýty futuristů a části „techbro“ kultury: představu nekonečného růstu, víru v téměř magickou singularitu, zjednodušené sny o úniku do vesmíru i transhumanistické sliby, které se prezentují jako nevyhnutelná budoucnost. Výsledek není anti-technologický manifest, ale racionální sprcha pro každého, kdo má tendenci zaměňovat odvážné vize za fyzikální a ekonomickou realitu.

Důležité je, co se nestalo: ani jedna z těch knih ze mě neudělala zarytého komunistu, ani zapšklého bořiče inovací. Pořád jsem technooptimista, pořád věřím v sílu podnikání a ve schopnost lidí tvořit nové věci. Jen se čím dál víc snažím fungovat jako dospělý člověk, který se rozhoduje podle dat a předložených důkazů – a je ochoten polknout i nepříjemné „hořké pilulky“, když realita nesedí na pohodlné příběhy.

A právě proto je doporučuju všem stranám konfliktu. Těm, kdo mají tendenci idealizovat trh a korporace, i těm, kdo bez výhrad věří v technologii jako automatickou spásu. Pokud letos hledáte čtení, které vám neprodá novou víru, ale nabídne poctivý střet s argumenty, tihle dva „bořiči mýtů“ stojí za to.