GLOSA: Kauza Hamáček aneb česká bramboračka

Když v sobotu večer 17. dubna vystoupili na mimořádné tiskové konferenci premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček a sdělili národu, že za výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích z roku 2014 stojí ruská vojenská rozvědka GRU, asi nikoho nenapadlo, že o tři týdny později se hlavní pozornost bude zaměřovat především na okolnosti (ne)plánované podivné cesty místopředsedy vlády Hamáčka do Moskvy.

Zdroj: printscreen ČT24/FB Jana Hamáčka.

Jan Hamáček veřejně oznámil, že chystá zahraniční cestu do Moskvy za účelem dojednání ruské vakcíny Sputnik 14. dubna ve slavném tweetu: „Sháníme vakcíny po celém světě. Jsme ochotni odkoupit AstraZenecu z Dánska. Já v pondělí odlétám do Moskvy, kde chci dojednat případné dodávky Sputniku V po jeho schválení Evropskou lékovou agenturou.“ I bez znalostí toho, co už dnes víme, byla avizovaná cesta do Moskvy podivná. Na Slovensku kvůli Sputniku došlo k rekonstrukci vlády. Masivní dodávky v Evropě schválených vakcín již byly dávno ohlášené, takže představa, že nás v tehdejší očkovací mizérii vytrhne pár desítek tisíc dávek neschváleného Sputniku (nemluvě o odporu veřejnosti nechat se touto vakcínou očkovat) byla sama o sobě směšná. Hamáčkem ohlášený doprovod v podobě Andreje Danka, bývalého slovenského předsedy Slovenské národní strany a persony s eufemisticky řečeno nedobrou pověstí, cestě jen přidal na bizarnosti.

Najít někoho, kdo má zkušenosti z diplomacie nebo zpravodajských složek, který by smysl takové operace pochopil, totiž není možné. Absurdnost celé konstrukce s cestou do Moskvy bohužel pro Jana Hamáčka bila od začátku dost silně do očí. Přesto se chvíli zdálo, že Hamáčkovi jeho kamufláž projde.

Navíc se celá cesta měla odehrát v době, kdy probíhal ostrý vnitropolitický střet o (ne)vyřazení Rosatomu z plánovaného tendru na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. A jako na potvoru měl mít Hamáček dojednanou schůzku s ruským ministrem průmyslu Denisem Manturovem.

O tři dny později nám v dalším slavném tweetu Hamáček sdělil: „K mé plánované cestě do Moskvy - včera jsme se s panem premiérem dohodli, že je nutná má účast na pondělním jednání vlády.“ A tentýž den večer se pak odehrála ještě slavnější tisková konference, která započala nejvážnější diplomatickou roztržku s Ruskou federací v novodobých dějinách České republiky.

Z plánované cesty do Moskvy se tak během chvíle stala sofistikovaná kamuflážní operace Jana Hamáčka a jeho melody boys, jak nenápadně dostat z Moskvy do Prahy velvyslance Pivoňku, aniž by ruská strana pojala podezření, že už o roli GRU ve Vrběticích víme. Ale tady se místopředseda vlády trochu přepočítal. Najít někoho, kdo má zkušenosti z diplomacie nebo zpravodajských složek, který by smysl takové operace pochopil, totiž není možné. Absurdnost celé konstrukce s cestou do Moskvy bohužel pro Jana Hamáčka bila od začátku dost silně do očí. Přesto se chvíli zdálo, že Hamáčkovi jeho kamufláž projde.

A pak přišlo zveřejnění článku investigativců ze Seznam Zprávy o handlu Vrbětice za Sputnik a snad o pražský summit Biden-Putin. Umrtvená „moskevská“ cesta se tak znovu dostala do centra dění. Několikeré jednání Sněmovny za zavřenými dveřmi, jednání příslušných sněmovních výborů ani kusá vyjádření představitelů tajných služeb a policie, účastníků inkriminované schůzky na ministerstvu vnitra 14. dubna, kde se o cestě do Moskvy mělo jednat a kde měl být Jan Hamáček upozorněn, že taková cesta nepřipadá v úvahu, však zatím nepřinesly jednoznačný závěr účelu cesty.

Nicméně jedno již víme s jistotou. Jan Hamáček lhal. Cestu do Moskvy plánoval i přesto, že už měl informace o zapojení ruských agentů do výbuchů ve Vrběticích. Žádná kamufláž, jak dostat do Prahy velvyslance Pivoňku za tím nebyla. Potvrdil to na sněmovním výboru i šéf vojenské rozvědky Jan Beroun.

Zbývají nám tedy dvě „vyšetřovací“ verze:

První: Jan Hamáček chtěl odjet do Moskvy jednat o Sputniku a summitu Biden-Putin, i když věděl, že Rusko stojí za útokem ve Vrběticích.

Druhá: Jan Hamáček chtěl odjet do Moskvy jednat o Sputniku a summitu Biden-Putin, i když věděl, že Rusko stojí za útokem ve Vrběticích. A dokonce tuto informaci chtěl s Ruskem zobchodovat, jak tvrdí investigativci ze Seznam Zprávy.

Obě verze jsou děsivé. Ale dokud nebude potvrzena druhá, která tu první rozšiřuje, zůstaňme u té první, již potvrzené verze. Ta sama o sobě je tak neuvěřitelná, že musí vést k rezignaci Jana Hamáčka a všech, kteří jeho záměr podpořili, ze všech politických funkcí.

Nebo ne? Není rok 1997 (Sarajevo), 2005 (Gross a byt), ani 2013 (Kauza Nagyová). Aféry a kauzy, které ještě před pár lety vedly okamžitě k ukončení politických kariér, dnes tak maximálně vedou k mírnému pozvednutí obočí.

Uvidíme, zda Jan Hamáček kauzu „Cesta do Moskvy“ politicky přežije. Ať už to dopadne jakkoli, ruská strana, která měla být za Vrbětice ztrestána, se může spokojené usmívat.