Volba nového prezidenta USA začíná. Obhájí mandát republikán Donald Trump, nebo do Oválné pracovny usedne demokrat Joe Biden? Jak si vedl Trump poslední čtyři roky a co čekat, když vyhrají demokraté? O tom si CEVRO ARENA povídala s bezpečnostním expertem a prorektorem vysoké školy CEVRO Institut Tomášem Pojarem.
Jak hodnotíte čtyři roky Donalda Trumpa v Oválné pracovně? Byl Trump úspěšným prezidentem?
Odhlédneme-li od Trumpovy rétoriky a chování, které jsou někdy těžko přijatelné, tak jsem přesvědčen, že nepatří mezi neúspěšné prezidenty. Dokonce kdyby nedošlo ke koronakrizi a s tím související krizi ekonomické, tak by Trump byl pohodlně zvolen znovu. Vždyť do nástupu čínského viru americká ekonomika fungovala a zaměstnanost se držela na vysoké úrovni. Každý může namítnout, že americká společnost byla a je brutálně rozdělená, ale to není fenomén, který by začal až s Trumpem. V zahraniční politice neudělal žádné zásadní chyby a dokonce má na kontě i několik úspěchů. Pokud nebude zvolen i do druhého funkčního období, tak zejména kvůli čínské pandemii.
Co se v zahraniční politice Trumpovi povedlo?
Zásadní bylo jasné pojmenování Číny jako největšího vyzyvatele USA, a i tam je určitá kontinuita s Barackem Obamou. Tedy to, že USA začaly brát Čínu vážně, a to jak v obchodně-investiční oblasti, tak v oblasti vojenské. Trumpovi se sice nepodařilo s Pekingem uzavřít lepší obchodní dohodu, rozhodně se ale z amerického pohledu správně proti Číně vymezil.
Jednoznačným úspěchem bylo vyjednání nové obchodní dohody s Kanadou a Mexikem.
Trumpovým úspěchem bylo i to, že podstatná část členů NATO začala více vydávat na obranu a začala si uvědomovat, že musí být alespoň trochu soběstačná, že se nemůže nadále spoléhat jen na USA, protože by jim jednou mohla dojít trpělivost. Zásadní pak jsou dohody mezi Izraelem a Arabskými Emiráty, Bahrajnem a Súdánem, stejně jako zlepšení vztahů Izraele se Saudskou Arábií a do určité míry i s Egyptem. Troufám si tvrdit, že díky Trumpově politice došlo k oslabení Iránu, respektive k oddálení výroby šíitské jaderné bomby. Což by se jinak bez vojenského zásahu stalo okamžitě po vypršení Obamovy nukleární dohody.
Naprostá většina nejen evropských diplomatů a zahraničněpolitických komentátorů věštila obrovskou vlnu nepokojů až vypuknutí válek po Trumpově rozhodnutí o přesunutí americké ambasády do Jeruzaléma nebo zabití íránského revolučního gardisty Kasáma Sulejmáního. Nic takového se nestalo. Oba kroky naopak vedly k větší stabilitě.
Co se naopak Trumpovi nepovedlo? Byly to námluvy s „Rakeťákem“ Kim Čong-unem?
V obchodní oblasti bylo určitě neúspěchem odstoupení od Transpacifického partnerství. Spojeným státům by prospěla větší provázanost se zeměmi v pacifickém a tichomořském regionu, které nejsou na straně Číny.
Nepovedl se uzavřít mír na Korejském poloostrově. Trumpovy rozhovory s Kim Čong-Unem nikam nevedly, ale tím se v zásadě jen zařadil po bok svých předchůdců.
V neposlední řadě pak došlo k dalšímu rozklížení euroatlantických vztahů, byť vina není jen na Trumpově straně, rétorice.
Pokud by Trumpovi něco nemělo být přičteno k dobru, tak pak je to zrada Kurdů v Sýrii, kteří posloužili v boji proti Islámskému státu, ale pak je Trump hodil přes palubu v naději, že se bude objímat s tureckým prezidentem Erdoganem. Obecně je dost často problém, že chce Trump dělat velké dealy s velkými vůdci. Určitě by rád udělal i nějaký big deal s Vladimirem Putinem.
Co je důležité pro nás, pro Evropu a Českou republiku z toho, co Trump předvedl?
Pro nás je nejdůležitější směřování USA k izolacionismu, které ale také začalo už za Baracka Obamy díky rostoucí únavě USA ze všech válek, zejména na Blízkém východě. Koneckonců už i George W. Bush si přál více izolacionistickou Ameriku, což mu totálně překazilo 11. září. To vše se za Trumpovy vlády ještě prohloubilo. Zvýšené výdaje evropských zemí na obranu byly jen nutnou reakcí na to, aby se vztahy s USA nedostaly úplně na hranu. Nevíme, co bude v dalších letech, ani kdo se stane dalším americkým prezidentem, ale USA se už nebudou tolik starat o naše nejbližší sousedství, ať už je to Blízký východ, východní Evropa či Středomoří. Mělo by to pro nás být varováním.
Když Trump obhájí mandát, můžeme čekat nějaké významnější změny v americké zahraniční politice, nebo dokonce ve vztahu k nám?
Nečekám žádné převratné změny. Čekám, že Trump bude pokračovat ve svém stylu a ve snaze vyjednávat z jeho pohledu dobré „dealy“, což se mu někdy podaří, jindy nikoli. Rozhodně nebude pokračovat v žádném velkém angažmá směrem k Evropě. A troufám si tvrdit, že bude-li zvolen, tak bude následovat několik dalších dohod mezi Izraelem a arabskými sousedy, čímž dojde k výraznému překreslení situace na Blízkém východě. To bude dobrá zpráva i pro nás. Otázkou pak zůstává, jak a zda se mu podaří dohodnout se s Čínou. Také není pochyb o tom, že tam, kde Spojené státy garantují bezpečnost, ať už je to Evropa, východní Asie, Japonsko či Tchaj-wan, tak si za to nechá ještě více zaplatit.
Představme si, že vyhraje demokratický kandidát a Obamův viceprezident Joe Biden. Jak se změní zahraniční politika USA?
Joe Biden první den v úřadě znovu připojí USA ke klimatické dohodě. Bude se určitě snažit zlepšit vztahy s velkými evropskými zeměmi, zejména s Německem a Francií. V tomto by měl navázat na Obamovu politiku. Ale nemyslím si, že by třeba na Blízkém východě torpédoval další mírové dohody, ale určitě to pro něj nebude taková priorita jako pro Trumpa. Dost možná se pokusí vyjednávat s Íránem, ale je otázkou, co by vlastně mohl vyjednat. A předpokládám, že se jeho lidé budou marně snažit oživit izraelsko-palestinské mírové rozhovory.
Ohledně Číny se změní rétorika, ale podstata zůstane stejná, jen možná bude politika bezzubější. Lze očekávat, že se i za Bidena Spojené státy nebudou hnát do nejrůznějších válečných dobrodružství.
Z našeho pohledu bude zajímavé sledovat, které demokratické křídlo získá rozhodující vliv v zahraničně-politických otázkách ve vztahu k Rusku. Část se dříve či později bude tradičně snažit o nějakou odzbrojovací dohodu s Ruskem, nemalá část ale věří ruskému zasahování do voleb ve prospěch Trumpa a je frustrovaná z dosavadního počínání Putina. Ať již vyhraje kdokoli, skutečnou výzvou bude přetahování se o Rusko s Čínou.
Tlak na zvýšení evropských zbrojních výdajů zůstane, ale rétorika už nebude tak brutální jako za Trumpa, a obávám se, že pak na to tady v Evropě zase začne leckdo kašlat.
A Váš tip, kdo vyhraje?
Fakt nevím. Můžeme být překvapeni, že jeden z kandidátů vyhraje významnějším rozdílem, ale těžko říci kdo. Spíše asi Biden, ale Trump může překvapit. Může to být opět ve dvou, třech významných státech velmi těsné, dohromady třeba zase jen o pár desítek tisíc hlasů, což je strašně málo. V některých státech se možná budou korespondenční hlasy sčítat dlouho a výsledek nebudeme hned tak znát. Asi není pochyb o tom, že vyhraje Biden celostátně, ale to vyhrála i Hillary Clinton. U klíčových států je to pro mě stále dost nejasné. A ty nakonec rozhodnou o finálním počtu volitelů.
95 miliónu hlasů odevzdaných předem je naprosto bezprecedentní. Možná to svědčí o rekordní volební účasti. Těžko se však odhaduje výsledek.
Pevně doufám, že sčítání nebude trvat příliš dlouho, aby nedošlo k ještě většímu rozštěpení americké společnosti, aby nebyl zpochybňován výsledek. Přejme Američanům, aby vybrali jednoho, nebo druhého kandidáta a abychom co nejdříve věděli, kdo vyhrál a ten druhý aby uznal porážku. To by pomohlo jak Americe, tak nám, protože my jsme naštěstí ještě pořád na Americe částečně závislí.
Rozhovor vedl Jiří Š. Cieslar
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
