Mezi civilním světem a armádou: aktivní zálohy čekají na změnu
- ALICE ŠMÍDOVÁ A ELIŠKA ŠMÍDOVÁ
- před 13 minutami
- Minut čtení: 7
ROZHOVOR / Česká armáda v posledních letech výrazně investuje do modernizace techniky i infrastruktury. Méně pozornosti se však věnuje aktivním zálohám, které mají v případě krize tvořit pilíř po boku profesionálních sil. Jak jsou na tom ve skutečnosti, co je brzdí, jaké změny potřebují a jakou roli mohou sehrát v případném konfliktu? O tom jsme hovořili s generálem Františkem Mičánkem a nadporučíkem Michalem Solarem.
Co podle vás aktivním zálohám z hlediska vybavenosti chybí nejvíce?
Generál Mičánek: Aktivním zálohám chybí dlouhodobý cíl a nosná myšlenka. Teprve potom se můžeme bavit o navyšování materiálu nebo obměně vybavení. Jsem přesvědčen, že potřebujeme dva typy aktivních záloh: zaprvé vysoce kvalifikované odborníky s úzkoprofilovou specializací na specifické činnosti (například IT nebo AI) a zadruhé „klasické“ vojáky, kteří dokážou pokrýt všechny základní činnosti armády, tedy obranu teritoria, mechaniku a další.
Nadporučík Solar: Část z toho už byla odpracována. Jsme určeni jako aktivní zálohy pro obranu teritoria, tam vnímám určité zlepšení. Z hlediska celkového obrazu ale máme stejný problém jako profesionální armáda: nákupy vybavení se protahují, materiál kvůli tomu chybí a často nás zpomaluje byrokracie. Kdybychom tento rozhovor vedli v roce 2022, tedy půl roku až rok po ruském napadení Ukrajiny, řekl bych, že jsme na dobré cestě. Jsou to ale čtyři roky a osobně jsem čekal, že posun v naší bezpečnosti bude rychlejší.
Generál Mičánek: Jsem jeden z mála pamětníků, kteří zažili první cvičení aktivních záloh v roce 2000. Tehdy byl náčelníkem Generálního štábu generál Šedivý a byl to on, kdo přišel s konceptem aktivních záloh. Od té doby se však tento koncept nijak zásadně nevyvinul. Samotný koncept je velmi dobrý, ale nepřizpůsobil se moderní době. Především je potřeba, aby celý systém záloh byl schopný adaptovat se na změny, tedy reagovat na pokrok v armádní technice, nové způsoby válčení a proměny bezpečnostní situace. Velikost profesionální armády by měla být jakýmsi základem pro výpočet celkové velikosti válečných sil a stejný počet, případně dvojnásobek profesionální armády by měli tvořit aktivní záložníci. Armádě už dnes nechybí peníze, armáda jich má dost, ale neumí je efektivně využívat. Musí se zlepšit způsob nákupů, konkrétně jejich zrychlení, potřebujeme výrazně lepší marketingové kampaně a podpořit zaměstnavatele, aby byli ochotni uvolňovat své zaměstnance. To je skutečně velký problém, který dnes nikdo neřeší, protože se řeší hlavně profesionální armáda. Rozumím tomu, žijeme stále v hlubokém míru, ale zbytečně tím ztrácíme příležitosti připravit se na případnou budoucí krizi.
František Mičánek, bezpečnostní analytik/odborný asistent a výkonný ředitel Centra bezpečnostních studií (CEBES) na CEVRO Univerzitě. V letech 1988-2013 postupně prošel velitelské a štábní funkce až do úrovně ředitele Sekce plánování schopností GŠ AČR. V letech 2016-2019 působil na NATO Defence School v Itálii na pozici děkana. Zabývá se především problematikou řízení rizik v oblasti bezpečnosti, moderními technologiemi v oblasti obrany a bezpečnosti a strategickou komunikací.
Michal Solar působí jako zástupce velitele roty u 121. praporu územní obrany. Vystudoval obor Softwarové technologie a management a Řízení a ekonomika energetiky na ČVUT v Praze. Profesně se dlouhodobě věnuje energetice; v současnosti pracuje ve společnosti ČEZ, a. s., kde se zabývá řízením výkonnosti divize obnovitelných a klasických zdrojů energie. Ve volném čase se věnuje sportu, farmě a investování.Co by v tomto ohledu měla udělat politická reprezentace?
Generál Mičánek: Podstatný je vzájemný respekt: politika vůči vojákovi i vojáka vůči politikovi. Je potřeba vyřešit zoufale dlouhý akviziční proces a neschopnost nakupovat věci samostatně v rámci útvaru. Když jsem sloužil u útvarů, mohli jsme jako velitelé nakupovat materiál a využívat lokální dodavatele. Bylo to ekonomicky výhodné pro rozvoj i vazby armády v regionu a nebylo nutné vše centrálně řídit. Dnes někdo dostane k útvaru dron, dojde mu baterie a místo aby si ji pořídil v nejbližším obchodě, musí čekat na centrální zásobování. Politici mohou změnit legislativu. Zákon o veřejných zakázkách je zastaralý a je potřeba ho změnit. Je také nutné povzbudit širokou veřejnost k ochotě bránit své blízké okolí, nejen abstraktně Českou republiku. Jde o obranu svého domova a regionu. Tato myšlenka ale není veřejně propagována. Bydlím v Jihomoravském kraji, chci sloužit v Jihomoravském kraji, znám ho a mám tam vazby. Je to logické.
Nadporučík Solar: Vnímám rozpor mezi tím, jakou roli podle mě budou aktivní zálohy hrát, a jakou bych si přál, aby hrály. Domnívám se, že velké změny stále odkládáme, a osobně si myslím, že se toho nakonec v dohledné době tolik nezmění, byť jsem optimista a přál bych si, aby aktivní zálohy byly neochvějným druhým pilířem obrany České republiky, aby bylo v případě napadení nebo ohrožení státu z čeho doplňovat.
Také bych si přál, abychom mohli zcela otevřeně cvičit i jiné než mírové stavy. Momentálně se veškerá cvičení odehrávají ve scénáři doby míru. Jakýkoli vstup na soukromý pozemek musí být velmi dlouho dopředu vyjednán, jinak tam voják nesmí vkročit, což nás velmi limituje. Jsme odkázáni jen na malé prostory kolem střežených objektů a nemůžeme si nacvičit například útok přicházející z pole, protože tam nesmíme vstoupit. Je velmi omezující, když se aktivní zálohy připravují pouze na výkon služby v době míru. Chápu, že tomu tak je a soukromé vlastnictví je u nás velmi chráněno, ale v tomto konkrétním případě to jde proti zájmům našeho státu. Nemůžeme cvičit na mírový stav, když potřebujeme být připraveni na situaci, kdy bude naše bezpečnost ohrožena.
Generál Mičánek: To je dobrá myšlenka, o tom jsem takto zatím neuvažoval. Co se týče budoucího použití aktivních záloh, také největší význam vidím v obraně teritoria a ochraně kritické infrastruktury, a to nejen při obraně státu, protože aktivní záložník může být povolán i při jiných krizových stavech, jako jsou povodně, tornádo nebo epidemie. Armáda se ale bohužel stále připravuje na minulou válku, poučení z konfliktu na Ukrajině v podstatě není vidět. Vývoj moderních zbraní postavených na moderních technologiích pokročil na takovou úroveň, že nelze říci nic moc jiného, než že v budování schopností našich ozbrojených sil jsme v některých oblastech zaspali. Paradoxně se to týká i aktivních záloh, protože pokud budou střežit kritickou infrastrukturu, musí tam být operátoři dronů a prostředky pasivní nebo aktivní ochrany proti dronům, musí mít levné a spolehlivé komunikační prostředky apod. A lidé se je musí naučit ovládat, bez toho to nepůjde.
Nadporučík Solar: Tady vidím jednu slabou stránku armády. My například operátory dronů máme, protože mnoho lidí má civilní licenci na létání s dronem. Stačil by krátký kurz, aby se naučili ovládat armádní drony. Armáda lidi s těmito dovednostmi v aktivní záloze má, ale není zvyklá s nimi pracovat. Máme mezi sebou velké profesionály napříč obory, ale armáda je vůči tomu slepá.
Když se bavíme o odbornících z různých profesí, jak více přesvědčit zaměstnavatele, aby své zaměstnance podporovali ve službě v aktivních zálohách?
Nadporučík Solar: Na straně zaměstnavatelů existuje několik demotivačních faktorů ve vztahu k aktivním zálohám. Nikdo nejde do záloh primárně kvůli penězům, alespoň podle mých zkušeností. Lidé k nám chodí, protože jim naše země a bezpečnost nejsou lhostejné, chtějí být užiteční a mají potřebu být připraveni bránit národ. Aktivní zálohy však musí řešit svůj vztah se zaměstnavatelem velmi opatrně a musí přihlédnout k jeho požadavkům.
Zaměstnavatel je z podstaty byznysově orientovaný subjekt, a proto mi dává smysl finanční kompenzace, která sice existuje, ale je otázka, zda je dostatečně motivační. Smysl by mohlo mít například dodatečné daňové zvýhodnění, za každého aktivního záložníka by si zaměstnavatel mohl odečíst něco z daňového základu.
Generál Mičánek: Nejjednodušší způsob je dostat zaměstnavatele také do aktivních záloh, protože automaticky začne uvažovat jinak a bude se na aktivitu svých zaměstnanců dívat odlišně. Daňové zvýhodnění může existovat, ale je to specifické podle typu práce. Pokud někdo řídí těžký stroj, jeho absence znamená nejen chybějícího člověka, ale i nevyužitou techniku a velké finanční ztráty. Řešením může být, že armáda povolá zaměstnance i s technikou na odbornou práci a zaplatí ji. Stroj pracuje pro armádu, kopou se zákopy nebo probíhá údržba ve výcvikových prostorech. Jezdí s tím profesionál a zaměstnavatel má motivaci, finanční kompenzaci a je aktivně zapojen. Další motivace je kompenzace mzdy. Zaměstnavatel pošle záložníka a resort mu uhradí například 80 % mzdy. Zaměstnavatel tedy nemá náklady a záložník navíc dostává odměnu za službu.
Je také nutné vysvětlovat princip válečné ekonomiky. Zaměstnavatelé často netuší, že při mobilizaci se fungování celého státu zásadně změní, část techniky se povinně odevzdá státu a část zaměstnanců je povolána. Od profesionalizace armády se zapomnělo na mobilizaci, válečné zásoby i kryty pro obyvatelstvo. Bohužel už toto nemáme moderně definováno v zákonech. Věřím, že to nebudeme potřebovat, ale je bezpečnostní riziko, že nemáme v tomto ohledu plán B, tedy přípravu na to, kdyby to nastalo.
Co byste říkali na propojení získání zbrojního průkazu s absolvováním vojenského výcviku? Tedy určité propojení psychotestů, protože u civilního zbrojního průkazu nejsou povinné v takové míře jako u armády nebo policie.
Generál Mičánek: Určitě ano. Armáda může využít i další odbornosti, například letecké modeláře, členy aeroklubů nebo lidi, kteří mají pilotní licence a létají rekreačně. Jsou schopni stavět techniku či ji perfektně ovládat a přesně to vidíme na Ukrajině: drony tam často staví mladí lidé, kteří to původně dělali jako koníček, programátoři nebo modeláři.
Jaký je váš pohled na nejnovější úpravu kritérií pro přijetí do armády, především fyzických požadavků? Nehrozí, že noví rekruti projdou náborem, ale následně narazí na výrazně náročnější přezkoušení u útvarů?
Nadporučík Solar: Chápu základní myšlenku. Armáda reaguje na to, že populace obecně ztrácí fyzickou kondici, takže se snaží vstupní laťku přizpůsobit. Na druhou stranu člověk může získat falešnou představu, že když splní poměrně jednoduché vstupní požadavky, bude to stačit, ale pak narazí na realitu ročních přezkoušení, která je násobně těžší. Pokud nastavím kritéria tak, že je splní prakticky celá populace, ztrácí to smysl. Spíše bych si představoval aktualizaci testů tak, aby odpovídaly skutečným nárokům na tělo vojáka. A chtěl bych armádu pochválit za komunikaci: jasně říká, že jde pouze o vstupní test a existuje ještě druhá úroveň, což je dobře vysvětleno na webových stránkách, takže zájemci by neměli být překvapeni.
Generál Mičánek: Jak se říká, připravený není překvapený. Mně snížení zdravotních nebo fyzických nároků nepřipadá úplně špatné. Pro mě je důležité, že člověk projeví zájem vstoupit bez ohledu na aktuální kondici, ať má nadváhu nebo podváhu. Díky Bohu za to. Fyzická kondice je věc, na které lze pracovat, pokud tomu nepřekáží specifické zdravotní problémy. Rozhodující je zdravotní posudek, který řekne, zda se dá stav zlepšit úpravou životosprávy a tréninkem. Armáda by měla vytvořit intenzivní přípravu: lidé nastoupí v aktuálním stavu a několik měsíců se jim někdo systematicky věnuje - strava, fyzická příprava a zdravotní kontroly. Za několik měsíců lze člověka výrazně posunout.
Nadporučík Solar: Souhlasím. Práce s potenciálem člověka je zásadní. Kde je vůle, tam je cesta. Nevadí mi, když je někdo na začátku slabší, ale proces by měl počítat s delším časem přípravy a být vstřícný k lidem, kteří chtějí, ale momentálně nejsou ve formě.
Generál Mičánek: Na druhou stranu se voják může dostat do situace, kdy musí běžet stejně rychle jako ostatní, například, aby unikl dronu. Minimální schopnosti musí splňovat všichni. Rozdíly mohou být podle role nebo pohlaví. Někdo nemusí nést těžkou munici, ale může nést zdravotnický materiál nebo radiostanici. Nesmí se však stát, že by byl pro jednotku přítěží. Inspiroval bych se přístupem zahraničních armád, například v Izraeli, USA nebo Francii.
Rozhovor vedly studentky CEVRO Univerzity a vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem! Alice Šmídová studuje v programu Politologie a mezinárodní vztahy, Eliška Šmídová studuje v programu Bezpečnostní politika.
Komentáře