Teror nemá hranice a nepotřebuje žádná víza: probíhající válka s Íránem optikou Jeruzaléma
- JAROSLAV KUCHYŇA
- před 2 minutami
- Minut čtení: 8
V červnu 2025 skončila krátká, ale velmi intenzivní izraelsko-íránská válka. Dvanáctidenní konflikt tehdy ukončil, ne úplně k izraelské spokojenosti, Donald Trump. V Jeruzalémě už tehdy tušili, že to bylo předčasné, neboť ještě nebylo z jejich pohledu hotovo, a věděli, že dříve či později se izraelská letadla nad Teherán vrátí. Tak se stalo v sobotu 28.února 2026. Od té doby konflikt vstoupil do druhého týdne a podobně, jako tomu bylo naposled, jde o společnou izraelsko-americkou operaci.
Izraelci byli od léta loňského roku přesvědčeni o tom, že se Donaldu Trumpovi a jeho emisarům Jaredu Kushnerovi či Steve Witkoffovi nepodaří žádnou dohodu s Íránem uzavřít. Koncem loňského roku si už byl Jeruzalém jistý, že bude nutné v Teheránu opětovně vojensky zasáhnout, a to buď s Amerikou, nebo i bez ní. Kdyby se tak nestalo, tak by na židovský stát dříve či později letěla jaderná bomba.
Tři požadavky: jaderný program, balistické rakety a íránské proxies
Při jednání s Íránem byly na stole tři požadavky, na kterých americká a izraelská strana trvala. První požadavek se týkal jaderného programu, okamžitého zastavení obohacování uranu s US dovětkem, že Írán si nemůže z jádra ponechat vůbec nic, pouze mírový reaktor. Jaderná bomba v rukou islamistického teroristického aparátu je možná představitelná pro některé evropské lídry, jako je Pedro Sanchez, ale rozhodně ne pro Washington, a už vůbec ne pro Jeruzalém.
Druhý bod byl o programu balistických raket, se kterým byla spojená i prohlubující se izraelská nervozita z íránského možného experimentování s chemickými a biologickými zbraněmi. Požadavek na okamžité ukončení raketových programů byl z izraelského pohledu nejexponovanější i vzhledem k tomu, že jaderný program a obohacování bylo pozastaveno červnovými útoky. Pro Jeruzalém byl tak tento bod zásadní.
Třetím bodem pak byly íránské “proxies” v regionu (Hamás, Hizballáh, Hútiové, irácké milice atd.) a jejich podpora z Teheránu. V tomto bodě šlo Jeruzalému nejvíce o libanonský Hizballáh, neboť izraelské zpravodajské predikce nevylučovaly, že na rozdíl od Hamásu v Gaze není v Libanonu s Hizballáhem ještě definitivně hotovo a toto teroristické hnutí má pořád kapacitu ohrozit Izrael. Z těchto tří bodů už to začalo Američanům při vyjednávání s Íránci drhnout hned v tom prvním a postupem času bylo jasné, že Írán hraje na čas a k žádné dohodě nedojde. Požadavky z Washingtonu i z Jeruzaléma implicitně obsahovaly i tlak na změnu režimu v Íránu. Pro Izrael však před zahájením operace bylo primárním cílem zničit jaderný a balistický program.
Zahájení US-izraelské operace zjevně urychlila zpravodajská informace o přesných pohybech íránského politického a vojenského vedení, včetně duchovního vůdce ajatolláha Alího Chámeneího. Ten byl zlikvidován už první den konfliktu a íránský teokratický režim tak přišel o svou nejvyšší hlavu. Alí Chámeneí se připojil k seznamu těch, kteří léta rozsévali v regionu teror, vyzývali k džihádu, prorokovali smrt Židům a zničení Izraele. Své hrozby deklarovali z Gazy přes Bejrút, Damašek až po Teherán. Izrael nakonec téměř všechny teroristické ikony propojil a Alí Chámeneí, Jahjá Sinwar, Ismail Haníja, Mohammed Deif, Hassan Nasralláh, Mahmoud Ahmadinejád a další skončili v pekle. Ty, kteří vyhrožují Izraeli smetením do moře i nadále, čeká podobný osud. Velkým favoritem v následování výše uvedených je současný šéf Hizballáhu Naim Kásim, od svého zvolení trvale ukrytý v bunkru v Bejrútu.
2000 balistických raket
Dnešní válka s Íránem je pro Izrael v krátké době čtvrtou v pořadí od dubna 2024. Ve všech předchozích se Izrael musel vypořádat se stovkami vystřelených íránských balistických raket a dronů. Protivzdušná obrana státu měla v červnu 2025 úspěšnost 86 % u balistických raket, drony pak sundali Izraelci všechny. Stoprocentní protivzdušná obrana neexistuje, je to science fiction. Velmi podobná čísla nabízí i současná izraelská operace Řvoucí lev, co se izraelské PVO týče. Izraelský systém protivzdušné obrany Arrow 3 je konstruován tak, že by měl být schopen zlikvidovat 80 % vystřelených balistických raket. Tento systém, byť není neprůstřelný, v součinnosti s dalšími komponenty izraelské PVO (Iron Dome, Iron Beam - vystřelované paprsky schopné usmažit nepřátelský dron, americký THAAD) by měl eliminovat íránskou palbu i v těchto dnech. Podle dosavadního průběhu války se tak i děje.
V porovnání s červnem 2025 je však evidentní, že počty na Izrael vystřelených balistických raket jsou nižší, byť intenzita vyhlašovaných poplachů byla v prvních dvou dnech konfliktu násobně vyšší prakticky po celé zemi. Jedna nebo dvě vystřelené rakety z Íránu posílaly v sobotu a v neděli v prvních dvou dnech operace do krytů najednou i více než polovinu obyvatel Izraele. Jeruzalém disponuje informacemi, podle kterých má Írán více než dva tisíce balistických raket. Nemá však všechny k disposici, neboť v červnu byly jejich sklady bombardovány a zavaleny. To se týká i ve skalách uschovaných balistických raket. Írán je nahrazuje raketami s kratší doletovou vzdáleností, kterými ohrožuje především země v Zálivu. Teherán se teď potýká s problémem při odpalování. Použité odpaliště bývá často zaměřeno a zničeno US nebo izraelským letectvem. Čím více Írán střílí, tím rychleji se mu snižuje možnost, jak dostat svou další balistickou raketu do vzduchu. To by mělo vést k tomu, že počty vystřelených raket na Izrael se budou v dalších dnech konfliktu snižovat, což se aktuálně potvrzuje.
První dny války téměř kopírovaly červnovou strategii izraelských vzdušných sil (IAF). Společně s Američany získali Izraelci i tentokrát velmi rychle kontrolu nad velkou částí íránského vzdušného prostoru. Tato převaha se v dalších dnech konfliktu umocňuje, což umožňuje další přesné údery na infrastrukturu, vojenské cíle a báze Revolučních gard (IGRC), včetně jejich vůdců. Zdali tento postup vyvolá změnu režimu, je nejisté. V Jeruzalémě to však řeší mnohem méně než ve Washingtonu. Izrael změnu režimu přivítá, ale pakliže k ní zatím nedojde, bude s tím umět žít.
Podstatné je, že Írán bude zbaven schopnosti hodit na Tel Aviv jadernou bombu a to se počítá! Do pozemní operace se IDF zapojit nehodlají. Pro Izrael je zásadní dosáhnout takového oslabení Íránu, aby ho už nemohl přímo ohrozit, ani dále podporovat své proxies v regionu.
EU zůstává nerelevantním hráčem
Odlišná je i pozice či podpora obou hlavních protagonistů společné operace proti Íránu: Donalda Trumpa a Benjamina Netanjahua. Americký prezident to bude mít mnohem těžší, aby u americké společnosti a v Kongresu obhájil svůj druhý útok na Írán. Izraelský ministerský předseda takový problém nemá. Židovský stát nemohl čekat na to, až bude mít Írán jadernou bombu a vyrobí další tisíce balistických raket. Trump i Netanjahu nářek obhájců mezinárodního práva napříč planetou neřeší. Vědí, že mezinárodní právo, když není podpořeno silou, samo o sobě nefunguje. Oba dva lídři správně ignorují i výhrady z multilaterálních institucí typu OSN či EU vůči jejich postupu. EU nezklamala a jako je tomu vždycky v podobných konfliktech, zůstala nerelevantním hráčem. Izraelskou i evropskou liberální levicí nenáviděný Netanjahu vede od 7. října 2023 svou šestou válku: čtyřikrát Írán, Hamás, Hizballáh a do toho zásahy proti Hútiúm v Jemenu a letecké útoky v Sýrii. Žádná z těchto izraelských válek neprobíhala bez kritiky OSN, EU, liberální levice, ale každá byla doprovázená antisemitskou kampaní. Vysoce pravděpodobně se antisemité ozvou i dnes a to v situaci, kdy bude zřejmé, že Izrael vítězí.
V porovnání s červnem 2025 se dnešní konflikt s Íránem liší ve dvou aspektech:
1) Byť hlavní válečnou zónou v regionu zůstává kromě Íránu pořád Izrael, tak Írán zaútočil na další země v Perském zálivu a své útoky rozšířil i na Kypr, čili na území EU. Írán k těmto útokům používá hlavně balistické rakety středního a krátkého doletu, jakož i bezpilotní drony. Útokem na země Perského zálivu se Írán přepočítal a dosáhl tím zvráceného efektu. Teherán si myslel, že tyto země budou požadovat okamžité uzavření amerických vojenských bází, ale hněv Kataru, Bahrajnu či Spojených arabských emirátů se otočil proti Íránu. Teherán rozhodil svými útoky v Zálivu ceny ropy i leteckou přepravu, raketovými poplachy narušil komfort influencerů a zákazníků v nákupních centrech v Dubaji a velmi zneklidnil zbytky exilového vedení Hamásu, které v Dauhá čeká na naplnění svého osudu. Další opravdu velcí hráči – Turecko a Egypt – konfliktu přihlížejí.
2) Na Izrael zaútočil paralelně z Libanonu Hizballáh.
V Jeruzalémě se spekuluje o tom, že válka s Íránem může být rozhodnuta poměrně rychle a byť nemusí dojít hned ke změně režimu v Teheránu, tak to pravděpodobně dočasně postačí k umocnění izraelské bezpečnosti. Hizballáh zítra však může být pro Izrael větším problémem, než představuje Írán dnes. V kabinetu premiéra, v armádě a ve zpravodajských službách se rychle rodí konsensus o tom, že je potřeba tento problém vyřešit a že je to nutné udělat hned. Takové rozhodnutí by si nepochybně vyžádalo pozemní operaci IDF v Libanonu. Hizballáh má velmi kvalitní rakety a má jich dostatek. Ohrožuje nejenom sever Izraele, kde zatím k žádným evakuacím obyvatelstva nedošlo, ale svými drony, Kornety a balistickými raketami ohrožuje celý centrální Izrael – aglomeraci Tel Avivu s téměř 5 miliony obyvatel. Žádná evakuace obyvatel u hranice s Libanonem se v Izraeli nechystá – byl by to pro Netanjahua velký vnitropolitický problém v kontextu předčasných parlamentních voleb.
Pokud jde o rakety Hizballáhu, byla izraelská PVO za poslední necelé dva roky z 90 % úspěšná, pokud jde o drony, tak z 80 %. Už po útoku Hizballáhu na dětské hřiště v drúzském podhorském městě Majdal Shams v roce 2024, při kterém jedenáct dětí zahynulo, se v Jeruzalémě rozhodlo, že Hizballáh bude totálně zničen. Na bejrútský bunkr jeho tehdejšího vůdce Nasralláha spadlo 40 bomb. IAF je házely ve čtyřech po sobě jdoucích náletech přesně do jednoho místa – až do hloubky, ve které seděl Nasralláh. To byl začátek konce Hizballáhu, jeho další vysoce pravděpodobně již finální destrukce je plánována nyní.
Jeruzalém vždy upozorňoval, že jeho války s terorem Hamásu, Hizballáhu, Hútiú a Íránu se netýkají pouze a výlučně bezpečnosti Izraele. Teror nemá hranice a nepotřebuje žádná víza. Terorismus v podání Teheránu a jeho proxies měl podle Izraelců kapacitu přesáhnout regionální, blízkovýchodní rozměr. Takový teror se mohl a může projevit i v Evropě, kde má své sítě íránská rozvědka, ne vždy se soustřeďující pouze na vlastní emigraci. V Evropě zůstávají aktivní buňky Hamásu a má zde dostatek podporovatelů jak Hamás, tak i Hizballáh.
Vzpomínka na plánovaný americký radar v Brdech
Navíc se po 7. říjnu ukázalo, že teroristická aktiva jsou vhodně doplňována antisemitskými skupinami všech barev a tvarů. Ani teď nejsou vyloučeny útoky na židovské cíle, které mohou zasáhnout i civilní obyvatelstvo v Evropě. Teherán svým výpadem na Kypru v minulém týdnu už ostatně území EU ohrozil. Režim ajatolláhů disponoval balistickými raketami s dlouhým dosahem, které by mohly doletět až do střední Evropy a zasáhnout i moravsko-slovenské pomezí. Momentálně jsou asi nedostupné v zavalených jeskyních v horách jako důsledek červnové a právě probíhající americko-izraelské letecké operace. Ve výzbroji IRGC však takové dalekonosné balistické střely byly a nedojde-li ke změně režimu, bude je chtít Teherán obnovit. Zde stojí za připomenutí dávná iniciativa Bushovy administrativy umístit ve střední Evropě americký obranný antibalistický systém.
Komponenty AMD měl představovat radar v České republice a interceptory v Polsku. Fanatický řev středoevropské levice (sociálnědemokratických stran) a pozdější Obamovo váhání celý projekt pohřbily. Íránská hrozba pro střední Evropu se tehdy jevila jako z jiné planety a tudíž nereálná. Tato hrozba však existovala už tenkrát a pakliže nebude Írán na hlavu poražen, může se vrátit. Je možné, že už dnes se v íránském vzdušném prostoru či u řeky Litání v Libanonu bojuje i za větší evropskou bezpečnost.
Predikce dalšího vývoje konfliktu není snadná. Washington i Jeruzalém pravděpodobně zastaví íránský jaderný i balistický program. Na určitý čas bude rozhodně eliminovaná podpora z Teheránu svým regionálním proxies. Írán oslabí, jeho váha v regionu poklesne a bude narušená osa zla Pchjongjang – Peking – Teherán – Moskva. Izrael naopak posílí a pokusí se dorazit Hizballáh. Tím by měl být eliminován prsten ohně kolem Izraele. Změna režimu v Íránu zůstane na stole a dokud k ní nedojde, nebude Izrael ani celá židovsko-křesťanská civilizace v bezpečí. Izrael jako takový čekají pravděpodobně po skončení bojů předčasné parlamentní volby. Benjamin Netanjahu bude stát před nejpřísnějším soudcem, před izraelským voličem. Bude se politicky zodpovídat za kolaps ze 7. října 2023 a za masakry Hamásu na území židovského státu. Jeho obhajobu nepochybně ovlivní porážka Íránu, zničení Hamásu v Gaze a Hizballáhu v Libanonu.
Psáno pro Konservativní deník Postoj.sk. Přetiskujeme se souhlasem autora.
Komentáře