ROZHOVOR: V Japonsku lidem říkám, že Česká republika do východní Evropy nepatří

„Je důležité, aby Japonci pochopili, že Česká republika opravdu není východní Evropou. Pro Japonce jsme v totiž v podstatě vstupní branou na trh Evropské unie,“ říká podnikatelka a filantropka českého původu Blanka Kobayashi v rozhovoru nejen o vzájemných vztazích a politice v době, kdy Japonsko patří mezi největší investory v České republice. 

Jsou dnešní česko-japonské vztahy spíše pragmatické, nebo už můžeme mluvit o strategickém partnerství? Vloni například Hospodářská komora ČR a Japonská obchodní a průmyslová komora v Praze podepsaly Memorandum o porozumění o hospodářské spolupráci a letos Memorandum o spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti. 

Domnívám se, že v současnosti přecházíme ke strategickému partnerství. Dříve byly vztahy pouze ekonomicky orientované, ale nyní se situace mění a vztahy se prohlubují ve více oblastech i díky tomu, že Češi jsou poměrně šikovní co se týče kybernetické bezpečnosti a také velmi inovativní. Oproti tomu Japonsko je spíše tradiční a ne tak lehce adaptibilní. I díky stabilitě České republiky v Evropě se vztahy s Japonskem začínají hodnotově i strategicky ukotvovat. Stabilita je pro Japonsko velmi důležitá. Mimo jiné Kyoto letos slaví 30 let výročí partnerství s Prahou, která je jeho sesterským městem. 

V ČR sídlí téměř 300 japonských firem, Japonsko je u nás také důležitým investorem. Z jakých důvodů je Česká republika pro Japonsko atraktivní? 

Česká republika má strategickou polohu, jsme opravdu centrální Evropa. V Japonsku lidem říkám: Česká republika nepatří do východní Evropy, je to Evropa centrální. Je důležité, aby lidé pochopili, že Česká republika opravdu východní Evropou není. Pro Japonce jsme v podstatě vstupní branou na trh Evropské unie. Jsou u nás schopni vyrobit věci levněji než například v Německu či Rakousku a poté je jednoduše vyvézt. Česká pracovní síla pro ně začíná být drahá, ale ještě pořád to funguje. Japonci nejsou hit and run a hledají dlouhodobou spolupráci a důvěru, kterou jim Česká republika nabízí. Mají zde také pozitivní zkušenosti s investicemi a kvalifikovanými lidmi. Například automobilový průmysl má v České republice dlouhou tradici, což je pro Japonce milující tradice také zajímavé. 

Blanka Kobayashi je podnikatelka, marketingová manažerka a filantropka českého původu žijící v Japonsku. Působí jako marketingová ředitelka společnosti Kobayashi Group Japan, globální holdingové společnosti propojující trhy v Japonsku, Africe a Evropě, a zároveň vede společnost ARK Reform Ltd., bilingvní firmu zaměřenou na rekonstrukce nemovitostí. Kromě své podnikatelské činnosti se aktivně angažuje v komunitním a mezinárodním prostředí. V současnosti zastává pozici viceprezidentky Tokyo American Club Connections, kde se zaměřuje především na organizaci charitativních iniciativ a členských akcí. Dlouhodobě se věnuje také oblasti vzdělávání a společenského dopadu. Je členkou správní rady a aktivní podporovatelkou iniciativ, jako je Nagareyama L.E.A.D., která podporuje finanční gramotnost, podnikavost a rozvoj leadershipu u mladých lidí. Je rovněž autorkou knihy The Beginner’s Guide to Financial Freedom, což odráží její snahu inspirovat a podporovat ostatní,zejména rodiny a děti, k budování nezávislého a naplněného života.

Kde vidíte největší potenciál pro prohloubení spolupráce? 

Pro Japonsko můžeme být určitě prospěšní v oblasti businessu, kybernetické bezpečnosti, digitalizace a průmyslu. Navázat širší politickou spolupráci ale může být velmi těžké. Japonsko má značné problémy s Čínou a myslím, že další dohody se budou týkat spíše oblasti businessu a investic.  

Zmínila jste Čínu. Cítí se Japonsko aktivitami Číny ohrožené?  

Japonsko vnímá Čínu jako zásadní hrozbu. Po prohlášení premiérky Sanae Takaichi ohledně Taiwanu Čína vyhlásila bojkot Japonska, a dokonce zakázala svým občanům Japonsko navštívit. Ze dne na den se zrušily spousty letů i obchodních kontraktů, Čína dokonce stáhla z japonských zoologických zahrad pandy. Máme velmi vyhrocený vztah. Problém je ale i se Severní Koreou, která testuje nad Japonskem přelety raket a v podstatě nám dává najevo, že kdyby chtěli, tak by na nás mohli zaútočit. Navíc Spojené státy teď řeší jiné problémy a z Japonska stahují značné množství vojenského arsenálu. Díky tomu jsme o nějakých raketách ani nevěděli, nikdo je totiž nedetekoval. Dozvěděli jsme se o nich od Jižní Koreje.

Máme okolo sebe nebezpečný trojúhelník tvořený Čínou, Severní Koreou a Ruskem. Japonsko se dlouhodobě spoléhá na Ameriku, ale kdoví jestli by se USA za Japonsko v případě útoku postavily, to je tady častá obava. Japonsko je zranitelné a samo by se neubránilo. 

Myslíte si, že Japonsko s Českou republikou sdílí stanoviska k aktuálním válečným konfliktům? 

Japonsko nepodporuje žádnou válku, ale například teď se zúčastnilo mírového jednání ohledně Íránu. Co se týče konfliktu s Ruskem, Japonsko Ukrajinu podporuje, ale je se svými stanovisky opatrné. 

Je vnímání politiky veřejností v Japonsku odlišné než v České republice?

Ano, mnoho lidí vám tu řekne, že politikům nevěří. Politika je tu ještě stále v rukách starší generace, mladí se do ní příliš nehrnou, a to znamená méně pokroku. Češi jsou určitě hlučnější v názorech a progresivnější. Stejně jako v České republice máte SPD, tak v Japonsku získává preference strana Sanseido. Strana je to velmi projaponská, dle mého názoru hloupá, jejich proslovy jsou ale díky marketingu vidět všude. Japonci si bohužel říkají: když je to všude, je to asi pravda. Preference získala hlavně kvůli problému, který vznikl díky dovážení levné pracovní síly z Pákistánu, Kambodži a např. Srí lanky. Někteří z těchto lidí se ukázali jako nepřizpůsobiví. Muslimové zde například zabírají cesty, kleknou si na silnici a začnou se modlit. Tady na to nejsme zvyklí. Jsem křesťanka a má víra tu také nikoho nezajímá, musím respektovat pravidla. Teď se ale díky tomuto problému zpřísňují podmínky pro všechny cizince žijící v Japonsku. 

Zajímáte se o českou vládu? Co říkáte na současnou českou vládní koalici a předsedu sněmovny Tomia Okamuru? 

O českou vládu se zajímám, ale nevolím. Nemyslím si, že jako člověk, který dvacet šest let nežije v ČR, na to mám právo. Aktivně do politiky nezasahuji. Některé věci jsou pro mě šokující. Myslím, že zvolení člověka s takovými názory, které má Tomio Okamura, je reflexí stavu státu. Reflektuje to názor občanů. Problémem v ČR je určitě oproti Japonsku i nedostatečné řešení korupce. V Japonsku máme velmi silné protikorupční zákony, řeší se zde velmi, jakým způsobem se využívají státní peníze. 

Japonsko prolomilo ledy zvolením premiérky Sanae Takaichi, existuje v zemi ještě genderový stereotyp? 

Genderový stereotyp a patriarchát se tu vůbec nemění. Změny jsou tu velmi pomalé, pořád je tu velká nerovnoměrnost v postavení žen. V důležitých profesích je v Japonsku zastoupeno jen malé procento žen. Jestli je zvolení Sanae výhodou, to teprve zjistíme, když se jí podaří vyřešit palčivé problémy dnešního Japonska. Sanae je velmi proamerická, ale americké produkty většina Japonců nevyhledává. Work-life balance zůstává pořád stejná, lidé tu mají šílenou pracovní dobu. Snaží se ovšem ekonomicky ulehčit národu, např. zrušila poplatky za střední školy. Všichni čekáme, co se z toho nakonec vyklube. Pro dlouhodobější posun žen dopředu v Japonsku ale její volba nemusí být výhodou.  

Je pro vás podnikání v Japonsku výzvou? Přece jen se země potýkala poslední roky s deflací.

Pro mě je tu podnikání o dost jednodušší než v ČR, vyhovují mi tu jasně daná pravidla a funkční byrokracie. Na úřadech nic netrvá, stačí doložit dokumenty, požadavky a je hotovo. Lidé jsou tu ještě pořád ochotni utratit peníze za kvalitu. 

V souvislosti s Japonskem a jeho politickým vývojem je často skloňovaná tamní mafie Yakuza. Zatímco některé jazyky tvrdí, že její vliv naprosto vymizel, jiní namítají, že sice v utajení, ale business a politiku ovlivňuje dodnes. Jaký na to máte názor? 

Jsou oblasti v Japonsku, i v Tokiu, kde Yakuza vybírá měsíční poplatek např. pokud jste vlastníkem baru. V dnešní době existují jako registrovaná organizace, která platí daně. Mají své aktivity, ale jejich činnost je oproti minulosti utlumená. Co se týče politické sféry, tak mají větší vliv tzv. místní vůdcové, rodiny se staletou historií. Japonci mají silně zakořeněnou tradici, i proto se tolik neženou za penězi. V Šógunátu se jim říkávalo: je lepší moc toho nemít. 

---

Eva Baldioli je studentkou programu Politologie a mezinárodní vztahy na CEVRO Univerzitě. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!