ARCHIV

NEJČTENĚJŠÍ

Banner_Patreon1.jpg

Soukromé vlastnictví nedává internetovým platformám jasné právo cenzurovat

CEVRO ARENA pokračuje v expertní diskusi na téma Svoboda slova na internetu. Nabízíme reakci experta na telekomunikace Dalibora Vavrušky na článek odborníka na problematiku mezinárodněprávních aspektů vojenských operací Otakara Foltýna Právo na zveřejnění vlastního názoru na soukromé internetové platformě není a být nesmí.


Rád bych se tímto vyjádřil k názorům, které zazněly v této důležité debatě o online cenzuře. Pokud jde o definici problému, zdá se, že v mnohém panuje shoda. Je jistě pravda, že lži jsou stejně staré jako lidstvo samo. Cenzura je v soukromé sféře samozřejmě normální a legitimní, sociální bubliny zhoršují problém lží a algoritmy sociálních sítí štěpí a radikalizují společnost. Lze jen souhlasit s tím, že kyberprostor nesmí být zcela bez pravidel také kvůli hrozbě hybridních konfliktů.


Zdroj: medium.com.

Rekapitulace dosavadní debaty na téma Svoboda slova na internetu:

Vavruška: Je třeba rozšířit ústavní právo svobody slova i na internet?

Foltýn: Právo na zveřejnění vlastního názoru na soukromé internetové platformě není a být nesmí

Nicméně s každou možností něco ovlivňovat musí jít ruku v ruce odpovědnost. Je proto zcela normální, že samy firmy nechtějí řadu věcí ovlivňovat, protože nechtějí být odpovědné. Čerpací stanice například neodpovídají za nehody aut, která u nich natankují. Řidiče tedy nekontrolují, nepoučují a neomezují. Stejně tak dodavatelé elektřiny neodpovídají za aktivity lidí na internetu, když používají přístroje napájené z jejich sítě. A to i když s takovými aktivitami dodavatelé nesouhlasí, anebo dokonce poškozují jejich zájmy. Říkejme tomu princip ignorance. Ten je zásadní pro fungování tržní ekonomiky. Kdyby se každý staral o všechno, svět by zkolaboval. To platí i pro internetové platformy.


1. Dnešní právní výklad svobody slova samozřejmě nedává soukromým platformám povinnost zveřejňovat informace dodané někým jiným. To nicméně neznamená, že pokud by pro to byly racionální důvody, otázku takové povinnosti nesmíme nastolit.


2. Je pravda, že svoboda slova je v dnešním smyslu míněna zejména jako ochrana jednotlivců vůči státům a politikům. Na druhou stranu, patrně nelze zcela oddělit sféru vlivu států, politiků, korporací a jiných organizací .


3. Soukromé internetové platformy samozřejmě mají právo cenzurovat a moderovat všechen obsah, stejně jako pekař může rozhodnout, jaké rohlíky bude prodávat. Nicméně pak by neměly používat princip ignorance. Pokud se někdo otráví rohlíkem, pekař za to nese odpovědnost. Stejně tak, pokud informace zveřejněná na moderované platformě vyprovokuje teroristický čin, platforma se nemůže zříct odpovědnosti.


4. Soukromé internetové platformy se mohou dobrovolně vzdát možnosti zasahovat do obsahu nebo rozhodování o těchto zásazích převést na jiné instituce, použít tak princip ignorance a vytvořit „veřejný prostor“, ve kterém nesou odpovědnost za své činy jednotliví účastníci. Podobně fungují do určité míry supermarkety, městská hromadná doprava nebo burzy, které nenesou přímou odpovědnost za chování svých zákazníků, ale mají také omezené možnosti zákazníky odmítat.


5. Uvědomme si, že internet byl v počátcích navržen jako anarchistická iniciativa, tedy s minimálními pravidly a s dostupností pro každého. To stvrdil článek 230 amerického zákona o telekomunikacích, který platformy jako Facebook a Twitter zprostil odpovědnosti za obsah bez toho, aby omezil jejich právo cenzurovat. V nelogičnosti tohoto článku je podstata celého problému. Platformy se do budoucna patrně budou muset rozhodnout, zda chtějí nabízet vlastní produkt a odpovídat za něj, anebo jen zprostředkovávat veřejnou diskusi. Fakt, že platformy jsou soukromé společnosti, na tom nic nemění. Soukromé lékárny si také nemohou libovolně vybírat své zákazníky.


6. Pokud jde o platformy, na kterých za příspěvky odpovídají sami uživatelé, klíčové je, kdo má ve sporných případech online cenzury poslední slovo. Má to být orgán demokratického státu odpovědný voličům a postupující podle zákona, anebo soukromý majitel platformy? Co když takový majitel bude mít v České republice politické zájmy? Abychom se v budoucnu vyhnuli otázkám, zda přijmout americkou, ruskou nebo čínskou cenzuru, měli bychom usilovat o online systém, ve kterém čeští uživatelé budou mít minimálně možnost běžně publikovat pro českou veřejnost tak, aby podléhali výhradně české cenzuře, adoptované našimi nezávislými orgány v souladu s našimi zákony.


7. Chápu, že jde o posun pohledu na význam svobody slova oproti současné zákonné úpravě, a ne každý s takovým posunem bude souhlasit. Na druhou stranu bychom měli minimálně přemýšlet o důsledcích možné budoucí závislosti české veřejné diskuse na soukromé zahraniční cenzuře. Pokud by bylo i malé riziko, že by taková cenzurní rozhodnutí mohla ovlivnit naše demokratické volby, problém by se najednou stal velmi aktuálním.


8. Spekulace, ať už jsou jakkoli bizarní, jako ta o alobalových čepičkách proti 5G, je třeba důrazně odlišit od rasistických, protispolečenských a protizákonných poznámek. Zatímco nezákonné poznámky je třeba z platforem odstraňovat, spekulace a nepravdivé informace na platformách nepůjde ani konzistentně identifikovat. Pokud soukromé platformy budou vykonávat jakékoli cenzurní pravomoci v této oblasti, hrozí reálné riziko, že budou upřednostňovat případy, které ohrožují jejich vlastní zájmy. Takový typ cenzury by byl zvlášť nebezpečný pro veřejné diskuse, které formují politické názory, vzdělávání dětí a veřejné povědomí o zdraví.


9. Závěrem bych poznamenal, že v debatě vždy považuji za lepší soudit myšlenky než lidi. Pokud bychom do debaty vstoupili s předsudkem, že naši oponenti věcem nerozumí, neznají základní pojmy, neříkají smysluplné věci apod., čtenářům bychom tím, bez ohledu na to, zda to je, či není pravda, dopředu signalizovali svou snahu se nadřadit. To polarizuje nejen debatu, ale i celou společnost. Pokud je debata vedena na moderované platformě, lepší je takový úsudek nechat na moderátorovi, který jej vyjádří tím, že příspěvek buď zveřejní, nezveřejní, nebo se s autorem dohodne na úpravě. Negativní komentáře vůči jednotlivcům a skupinám lidí kvůli jejich názorům pak pozbydou smysl. To zlepší společenské klima a umožní konstruktivnější debatu o názorech jako takových.


Dalibor Vavruška je zakladatelem a partnerem společnosti Digiteccs Associates, bývalým hlavním globálním stratégem banky Citigroup pro digitální konektivitu a bývalým telekomunikačním analytikem s řadou mezinárodních ocenění a více než dvacetiletým působením v londýnské City.


HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
Pinkerton_HiringAd_Cevro Institute final
Screenshot%202020-10-21%20at%2011.15_edi
banner_viavis.jpg
Gordic.png
BabelApp_bannery_STAT_1200x628_V2_CZ.jpg
Michael-Chertoff-2008.jpg
SEDIVY.jpg
vONDRA1.jpg
CEVRO.jpg
Gordic_logo_edited.jpg
viavis_viavis.jpg
Screenshot 2020-10-29 at 19.22.11.png

Hlavní partner:

IMG-20201118-WA0002.jpg

Partneři:

Screenshot 2021-01-18 at 13.59.27.png

Transatlantické centrum VSCI děkuje za podporu:

Přihlašte se pro novinky

csg-logo-rgb.png
czub-logo_edited.jpg
Nadace PPF bílá RGB pro obrazovku.png
210115_varianty.jpg
BabelApp_horizontal_png.png

ISSN 2695-0782

(c) CEVRO Aréna 2020 - Názory, blog,  komentáře, analýzy.

Kontakt: redakce@cevroarena.cz