NÁZOR: Proč by měl Jan Souček raději sám odstoupit z funkce generálního ředitele České televize
- VÁCLAV MACH
- 30. 4.
- Minut čtení: 3
Když v roce 2023 Jan Souček nastupoval do funkce generálního ředitele České televize, přebíral instituci, která i přes nemalé výzvy stále představovala důvěryhodný pilíř českého veřejného prostoru. O necelé dva roky později však čelí nejen výtkám Rady České televize, ale i otevřenému odporu ze strany vlastních redakcí, rezignacím členů etických orgánů a ztrátě důvěry odborné i širší veřejnosti. Je zcela legitimní se v tuto chvíli ptát: Neměl by Jan Souček sám vyvodit důsledky a nabídnout svou funkci k dispozici?
Jako odborník na média a dlouholetý představitel profesních struktur českých vydavatelů sleduji vývoj v České televizi se značným znepokojením. Byl jsem svědkem průběhu vyjednávání kolem „velké mediální novely“ a složitých jednání s Českou televizí o možné podobě „Memoranda“, které by ukotvilo roli této veřejnoprávní instituce v duálním prostředí na mediálním trhu. Očekávali jsme od nového ředitele energickou modernizaci, transparentní řízení a prohloubení důvěry v nezávislost tohoto veřejnoprávního média.
Místo toho jsme byli svědky série manažerských selhání, zmatečných rozhodnutí a zřejmých problémů v interní i externí komunikaci, které vyvrcholily aktuální vážnou krizí důvěry mezi vedením České televize a jejími klíčovými útvary.
Například nešťastné rozhodnutí vyloučit některá média z tiskového briefingu generálního ředitele bylo nejen zcela nepřijatelné, ale přímo škodlivé. Takový krok není v souladu s úlohou veřejnoprávní instituce, která má sloužit všem občanům – bez rozdílu názorů či politických sympatií. Není divu, že se od něj následně distancovala celá redakce zpravodajství včetně šéfredaktora Michala Kubala. Pokud generální ředitel ztrácí důvěru vlastních redakcí, ztrácí tím i schopnost tuto instituci nadále efektivně řídit a manažersky vést.
K tomu připočtěme výtky Rady ČT: neprůhledné vyplácení odměn, nadměrné utajování smluv a nekompetentní komunikace s veřejností v otázce výhrůžek týkajících se možného rušení kanálů. Tato selhání nejsou drobnými chybami, ale ukazují na zásadní problémy v řízení a strategii.
Kriticky je třeba zhodnotit i Součkův postup v otázce „velké mediální novely“. Nedostatek ochoty k otevřené debatě o alternativních modelech financování veřejnoprávních médií vyvolal zbytečné napětí a učinil z jinak legitimního návrhu terč politických útoků. Taková rigidita je nejen neprozíravá, ale riskantní – může vést k destabilizaci financování veřejnoprávních médií v blízké budoucnosti.
Obrana, kterou Jan Souček zvolil – totiž tvrzení o nátlaku ze strany některých členů Rady ČT a odmítnutí vlastní osobní odpovědnosti – bohužel působí spíše jako alibi než jako projev skutečného lídra. Ano, politické tlaky na členy vedení ČT jsou reálné. O to větší však musí být integrita a schopnost komunikace ze strany generálního ředitele. Pokud má Jan Souček pocit, že byl někým vydírán, měl by tuto skutečnost aktivně řešit – právně, institucionálně, nikoli pasivním rozhořčením a veřejnou polemikou.
Myslím si, že v současné době nejde o kritiku nějakého jeho osobního selhání, ale mnohem více o jeho odpovědnost vůči veřejnoprávní instituci, která by měla být nadřazena individuálním a profesním ambicím. S plným respektem k nezávislému rozhodování Rady České televize zároveň nemohu a nechci předjímat výsledek nadcházejícího hlasování 6. 5. 2025, avšak považuji za důležité upozornit na vážné důvody, které by měly být při jejím rozhodování objektivně zohledněny.
Z těchto důvodů považuji za nejčistší a nejdůstojnější cestu, aby Jan Souček přiznal své manažerské nedostatky a otevřel prostor pro nové rozhodnutí Rady České televize – ať už ve formě vlastní rezignace, nebo alespoň výzvou učiněnou směrem k Radě ČT, aby mu transparentně potvrdila či odepřela další manažerský mandát. Takový krok by mohl obnovit důvěru veřejnosti, která v posledních měsících utrpěla vážné trhliny.
Václav Mach je členem garančního boardu postgraduálního vzdělávacího programu Média a současné mediální prostředí - P.G.D.J. (Postgraduate Diploma in Journalism) na CEVRO Univerzitě. Do února 2025 zastával pozici výkonného ředitele profesní asociace českých vydavatelů digitálních a tištěných médií Česká unie vydavatelů a též působil jako její zástupce v evropských a světových vydavatelských asociacích EMMA, ENPA, WAN IFRA a FIPP (2018–2025). V letech 2008 až 2017 působil jako ředitel pro vnější vztahy a legislativu CELA CEE (Corporate External and Legal Affairs v regionu střední a východní Evropy) ve společnosti Microsoft.
Komentáře