NÁZOR: Komu Babišovy sliby skutečně nahrávají? Větrné elektrárny jako ekologická transformace, nebo výprodej našeho venkova větrným baronům?

V posledních měsících se v České republice znovu otevírá debata o výstavbě větrných elektráren (VTE), zejména pak v menších obcích. Investoři přicházejí s nabídkami, které na první pohled vypadají lákavě: roční příspěvky do obecního rozpočtu, symbolická „energetická renta“ pro domácnosti nebo příslib levnější elektřiny. Ve skutečnosti se však stále častěji ukazuje, že ekonomická rovnováha těchto projektů je výrazně jednostranná.

Typický model např. v obci Životice vypadá následovně: investor postaví větrnou elektrárnu s roční výrobou kolem 4,9 GWh. Při nejnižší ceně vysoutěžené v Havlíčkově aukci přibližně 3,75 Kč za kWh generuje takový dotovaný zdroj na peníze tržby kolem 33 milionu Kč ročně. Obci přitom nabídne například 850 tisíc Kč ročně a domácnostem elektřinu v hodnotě několika tisíc korun ročně. Jinými slovy místní komunita, která nese veškeré dopady projektu, získává často jen jednotky procent z celkového ekonomického přínosu těchto investorů. Reálně z toho v Životicích nebude těžit mnoho rodin, protože jde o velmi malou obec. Podle uvedeného článku mělo v referendu hlasovací právo pouze 52 obyvatel a obec má přibližně 59 obyvatel, což znamená zhruba 20 až 25 domácností. Zásadní je také správně interpretovat energetické údaje. Ve výroku starosty se nejedná o „3 megawatty“, ale o 3 megawatthodiny ročně na domácnost. Megawatt je jednotka výkonu, zatímco megawatthodina představuje skutečně odebranou energii. Ostatně i samotný článek uvádí 30 MWh ročně pro obec, což tento výklad potvrzuje.

Při orientační ceně elektřiny pro domácnosti v roce 2026 ve výši přibližně 5,50 až 7 Kč za kWh odpovídají 3 MWh částce zhruba 16 500 až 20 000 Kč ročně na jednu domácnost. To už představuje hmatatelný benefit. Pokud tento údaj vztáhneme na odhadovaných 20 až 25 domácností, dostaneme se na celkový roční přínos pro obyvatele mezi 334 a 496 tisíci Kč. K tomu obec inkasuje přibližně 850 tisíc Kč ročně po dobu 25 let a navíc získává 30 MWh elektřiny zdarma, což při stejné ceně odpovídá dalším zhruba 170 až 200 tisícům Kč ročně v nepeněžním plnění.

Zrádná ekonomika projektu

Celkový obrázek je tedy následující: jedna domácnost získá přibližně 17 až 20 tisíc Kč ročně, všechny domácnosti dohromady zhruba 300 až 500 tis. Kč ročně a obec samotná přibližně 1 milion Kč ročně včetně elektřiny. Pokud se ale podíváme na ekonomiku projektu jako celku, dostáváme se k zásadní otázce férovosti. Elektrárna s roční výrobou 4,9 GWh, tedy 4 900 000 kWh, při nejnižší vysoutěžené garantované ceně 3,75 Kč za kWh generuje roční tržby přibližně 33 milionu Kč, při 20% ročním využití (5Mw x 8760 hodin x 0,20). To ovšem není čistý zisk. Z této částky je nutné odečíst provozní náklady, servis, financování, odpisy technologie a také kompenzace obci. Při realistickém odhadu se provozní náklady pohybují kolem 1 až 2 milionů Kč ročně a platby obci přesahují 1 milion Kč. Výsledkem je hrubý provozní zisk (EBITDA) ve výši přibližně 30 milionů Kč ročně. Z toho však obec a obyvatelé získají pouze asi 1,3 až 1,5 milionu Kč ročně, zatímco investor inkasuje více než 30 milionů Kč ročně.

Jinými slovy, lokální komunita získává přibližně 5 % hodnoty projektu, zatímco zbytek připadá investorovi. Vedle ekonomiky je nutné otevřeně hovořit i o dopadech na kvalitu života. Řada odborných studií, například práce Pedersena (2007) dostupná online, studie publikovaná v Science of the Total Environment (Bakker et al., 2012) nebo rozsáhlá studie kanadské vlády (Health Canada Wind Turbine Noise and Health Study, 2014) upozorňuje na možný vliv hluku větrných elektráren na zdraví a psychickou pohodu obyvatel. Další výzkumy, například publikace v Scientific Reports nebo přehledová studie UK Health Security Agency z roku 2024 diskutují dopady nízkofrekvenčního hluku a jeho možný vliv na spánek či srdeční variabilitu.

Ačkoliv vědecká komunita není v těchto závěrech jednotná, existují relevantní práce, které upozorňují na rizika při nevhodném umístění větrných elektráren. Dalším nezanedbatelným aspektem je hodnota nemovitostí. Zkušenosti ze zahraničí, zejména z Německa, ukazují, že blízkost větrných elektráren může vést k poklesu cen nemovitostí. Na tento problém upozorňuje například i analýza Deutsche Bundesbank (Der deutsche Immobilienmarkt – ein Grund zur Sorge?, 2018), která pracuje s principem zajištění úvěrů (Beleihungswert).

Negativní dopady na zdraví i přírodu

Pokles hodnoty nemovitosti může mít přímé dopady nejen na majetek obyvatel, ale i na jejich schopnost refinancovat hypotéky. Nelze opomenout ani vliv na krajinu, půdu, faunu a flóru. Výstavba znamená zásahy do území, budování přístupových cest, masivní betonové základy a dlouhodobou změnu charakteru krajiny. Diskutovány jsou také dopady na ptactvo a netopýry. Za této situace je legitimní se ptát: pokud má obec nést takto komplexní rizika zdravotní, majetková i environmentální, proč by měla přijímat pouze marginální podíl na ekonomickém přínosu? Současný model, kdy investor nabídne oficiální cestou „mlčhubné“ v menších vesnicích obyvatelům v přímém dosahu těchto monstrózních staveb, aby projekt prošel, a výrazný zisk si ponechá, začíná být stále častěji vnímán jako nevyvážený. Obce a jejich obyvatelé přitom do projektu vkládají to nejcennější, často své zdraví, území a ochotu nést dlouhodobé důsledky.

Závěr je proto prostý: kdo chce po obci a jejích občanech, aby přijali zásadní zásah do krajiny a dlouhodobou nejistotu, musí s nimi jednat jako s rovnocenným partnerem. Pokud už obec na větrník kývne, pak pouze za podmínek, které odpovídají realitě, tedy aby významná část ekonomického přínosu zůstávala v místě, kde vznikají největší dopady, když už celý tento větrný podvod máme opět jako v případě solárních baronů platit z našich kapes.

Větrná energetika může být součástí moderního energetického mixu, ale pouze tam, kde to dává skutečně smysl a pouze tehdy, pokud bude postavena na férových transparentních základech. Bez nich totiž hrozí, že místo rozvoje přinese do obcí spíše pocit nespravedlnosti a prohloubí nedůvěru vůči podobným projektům i do budoucna.

---

Karol Pappi je studentkou programu Politologie a mezinárodní vztahy na CEVRO Univerzitě. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!