Diktatura solidarity: Anatomie nového antisemitismu a rozkladu kritického myšlení na případu Sugar Denny

Český digitální prostor v roce 2026 připomíná bitevní pole, na kterém se bojuje o duši nejmladší generace. To, co začalo jako naivní volání po lidských právech, se pod tlakem algoritmů a selektivního vnímání proměnilo v jev, který ve své analýze definuji jako „diktaturu solidarity“. Jde o stav, kdy sociální tlak na přijetí binárního vidění světa – striktně rozděleného na utlačovatele a utlačované – zcela paralyzuje schopnost kritického úsudku. Nejnovější kauza influencerky Denisy Kouřílkové, známé jako Sugar Denny, slouží jako dokonalá případová studie tohoto hlubokého společenského rozkladu, kde fakta ustupují ideologickému narativu a nuance je vnímána jako zrada.

Sugar Denny a Ivan Bartoš na vodě. Zdroj: Instagram Ivana Bartoše.

Performativní divadlo a maska lhostejnosti

Vše odstartovalo videoesejí Kouřílkové o sionismu, která nebyla ničím jiným než směsicí nebezpečných stereotypů a historických dezinterpretací. Pod rouškou antisionismu se zde v přímém přenosu šířil nový antisemitismus. Kouřílková ve svých příspěvcích na osobním profilu často sklouzává k cynismu, který její „humanitární“ pózu zcela demaskuje. „Teď jsem antisemitka. Kámo, mně jsou Židi úplně u p***. Stejně jako jsou mi úplně u p*** cigáni a všechny další, vole, minorities. I couldn't care less, kámo,“ prohlásila v jednom z videí. Právě tato kombinace vulgární lhostejnosti k menšinám a selektivního útoku na židovský stát tvoří jádro jejího vlivu na statisíce sledujících.

Šokující však není jen slovník samotné influencerky, ale reakce okolí. Organizace HumanToHuman (Universal Human Rights Initiative), která na sociálních sítích oslovuje přes jedenáct tisíc lidí, Kouřílkovou veřejně podpořila přímo pod jejím kontroverzním příspěvkem. „Alespoň někdo v téhle společnosti je edukovaný a má odvahu. Děkujeme,“ napsala organizace  v komentáři k videu, které odborná veřejnost označila za nebezpečný blud. Pro HumanToHuman tato podpora radikálních narativů není novinkou; iniciativa má za sebou historii glorifikace aktivistek z flotil do Gazy, které měly za cíl prolomit mezinárodní blokádu.

Pod nálepkou „Make Humanity Viral“ se tak dlouhodobě skrývá ideologické podhoubí, které legitimuje antisemitské konspirace jako projev občanské statečnosti. Solidarita se zde stává čistě performativní – divadlem pro sociální sítě, kde základní morální integrita ustupuje touze po potlesku vlastní bubliny.

Nuance v politické kritice

V této debatě je však nutné zdůraznit i druhou stranu mince: být kritikem politiky Benjamina Netanjahua je v demokratické společnosti naprosto legitimní. Izraelský premiér čelí na domácí scéně masivním protestům i obviněním z korupce a jeho operace v Gaze po barbarském masakru ze 7. října 2023 vyvolávají i u příznivců Izraele oprávněné otázky. Izrael musel „vycenit zuby“, aby odstrašil existenční hrozbu, ale asymetrická válka v hustě obydlené oblasti přináší excesy, které nelze přehlížet. Problém „diktatury solidarity“ však tkví v tom, že tyto excesy nepoužívá k věcné kritice konkrétních kroků vlády, ale jako záminku pro globální delegitimizaci celého státu. Radikální proudy maskující se za progresivismus dnes trpí tunelovým viděním, kdy teroristy z Hamásu nazývají „bojovníky za svobodu“, zatímco zcela ignorují, že tato hnutí terorizují vlastní palestinské obyvatelstvo a cíleně využívají civilisty jako lidské štíty k maximalizaci tragédie pro potřeby své propagandy.

Je až tragikomické sledovat lidi, kteří doma bojují za sebemenší „mikroagrese“, jak omlouvají hnutí, která by je za jejich identitu okamžitě a brutálně zlikvidovala. Izrael v tomto kontextu slouží jako nárazník mezi západním humanistickým světem a orientální, nábožensky fanatickou mentalitou, kterou západní člověk často nechápe a ve své naivitě ji interpretuje jako ušlechtilý odpor. Tím se však nevědomky stává „užitečným idiotem“ radikální propagandy a spoluúčastníkem vymývání mozků, které se dnes skrze globální platformy šíří bez kontroly.

Metamorfóza a skryté kanály radikalizace

Když Kouřílková pod tlakem odborné veřejnosti své původní video stáhla, nešlo o skutečnou sebereflexi, ale o strategickou metamorfózu narativu. Okamžitě se přesunula k postavě Jeffreyho Epsteina na svém skrytém kanálu „tajnyuzivatel-x1r“, kde Epsteinova identita slouží jako ideální kód pro propojení moderního aktivismu s nejstaršími mýty o zkažené židovské elitě. „Lidi by se měli zajímat o to, kdo skutečně ovládal tyhle kruhy a jak to všechno souvisí,“ naznačuje ve svých nových příspěvcích, čímž plynule přechází od blízkovýchodního konfliktu ke klasickému konspiračnímu antisemitismu. Tato „tekutá nenávist“ jen mění kulisy, zatímco skrze skryté kanály dál proudí nebezpečné bludy přímo k nejzranitelnější skupině – mladým dívkám a slečnám, pro které je influencer s obrovským dosahem vrstevnickou autoritou. Jako příslušník generace Z věřím, že moji vrstevníci nejsou hloupí, jsou však pod extrémním tlakem algoritmů TikToku, které radikalizaci importují přímo ze zahraničí.

Politická reakce na tento vývoj přitom zůstává paralyzovaná spirálou mlčení. Předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru pro DVTV potvrdil, že další společný podcast se Sugar Denny není v plánu, přičemž s jejím videem o sionismu nesouhlasí. Zároveň ji však označil za „mladou ženu, co se hledá“, což je bagatelizace, která odhaluje hlubší problém. Tento politický alibismus vyklízí pole pro radikální konzervativní proudy, které pak využívají excesy falešného progresivismu k diskreditaci celého liberálního středu. Každé váhání lídrů v odsouzení antisemitismu dává radikální pravici do rukou zbraň, kterou vykresluje demokratický svět jako šílený a neschopný. Tím se ničí prostor pro racionální diskusi a společnost se dál polarizuje směrem k extrémům.

Kde tedy končí solidarita a začíná spoluúčast na nenávisti? Hranice už byla překročena a data z průzkumu Harvard CAPS / Harris, podle nichž 51 % mladých Američanů volá po zániku Izraele, jsou varováním, že tento rozklad kritického myšlení je globální. Pokud budeme k těmto projevům „tolerantní“ ve jménu politické korektnosti, dopustíme se fatální chyby. Jak varoval Karl Popper, tolerance netolerance nevyhnutelně vede k zániku tolerantní společnosti. Je povinností intelektuálů přestat se dívat stranou a jasně pojmenovat, že za maskou solidarity se dnes často skrývá ten nejtemnější antisemitismus a hluboké nepochopení reality Blízkého východu, které ohrožuje samotné základy naší svobody.