ANALÝZA: Jak si stojí italský obranný průmysl
V obecném povědomí není Itálie vnímána jako země, která je lídrem na poli obranného průmyslu. A přitom zde najdeme řadu špičkových společností jako jsou Leonardo (dříve Finmecanica) nebo Fincantieri. Hlavními obory domácího průmyslu jsou letecké a vesmírné technologie, speciální elektronika nebo loďařství. Obranná výroba jako celek generuje obrat přibližně 40 mld eur ročně, zahrnuje přes 3000 společností, které zaměstnávají skoro 100 000 osob přímo a podobný počet zaměstnávají v subdodavatelském segmentu. Italský vojenský průmysl je také důležitým exportérem ve světovém měřítku, zejména do regionu Blízkého východu.
Vojenská výroba má v Itálii dlouhou tradici. Patří do ní například produkce výzbroje a vybavení pro potřeby slavných římských legií nebo evropské průkopnictví v používání zbraní na střelný prach v pozdním středověku. V návaznosti na tento potenciál probíhal i další vývoj, což zahrnovalo jak výzkumné kapacity, tak i průmyslové schopnosti, například pokročilou metalurgii, ale i zkušenou pracovní sílu. Ve dvacátém století byl již italský vojenský průmysl spolehlivě etablován a vyráběl i vyvážel značné množství materiálu.
Italská výroba pro pozemní vojsko
Pokud začneme s vybavením pozemních vojsk, pak celosvětovou proslulost určitě mají ruční zbraně společnosti Beretta. Firma byla založena již roku 1526 a ručním zbraním se tak věnuje už pět století. Mezi slavné výrobky patří například pistole M9, která tvoří základní výzbroj amerických ozbrojených sil. Kromě vojenských vzorů společnost vyrábí také sportovní či lovecké zbraně.
Z oblasti výroby pozemní techniky jsou známá nákladní vozidla či autobusy IVECO, jedna ze součástí firmy produkuje také vojenské platformy. K jejím výrobkům patří bojový tank Ariete C2 nebo osmikolová protitanková vozidla Centauro 2. Rozsáhlá je i výroba vojenských logistických vozidel a dodávky různých podvozků pro zbraňové systémy.
Společnost OTO Melara patří do koncernu Leonardo a je zaměřena na dělostřelecké systémy. Například vyvíjela bojové věže pro tank Ariete nebo pro vozidla Centauro či Freccia. Kromě toho vyrábí houfnice a velkorážnou munici nebo letecké pumy.
Další výrobce munice je pak společnost KNDS Ammo Italia a ta se soustředí na širokou škálu ráží od 20 mm až do 155 mm. Její výrobky jsou určeny pro bojová vozidla, tanky i námořní dělostřelectvo. Právě její továrna v Colleferro utrpěla škody při letošním výbuchu.
Výrobky pro pozemní vojsko však tvoří pouze menší část celkové italské obranné produkce.
Letecký průmysl a jeho potenciál
Solidně rozvinutý je také italský letecký průmysl. Ten se v minulosti například podílel na vývoji a výrobě bojových letadel Panavia Tornado, společně s britskými a německými protějšky. Dalším úspěšným domácím projektem je bitevní letoun AMX, připravený ve spolupráci s brazilským partnerem. Největším subjektem tohoto segmentu je společnost Leonardo, která vyrábí letadla i vrtulníky, speciální elektroniku, kosmické prostředky nebo technologie pro kybernetickou bezpečnost.
Ze současné letecké výroby lze zdůraznit podíl na vývoji a výrobě víceúčelového Eurofighter Typhoon, vývoj a produkci cvičně-bojového typu M-345/M-346 nebo výrobu vrtulníků AW139, NH90 či AW101. Ty produkuje společnost Leonardo Helicopters (dříve AgustaWestland), z jejích minulých produktů stojí za zmínku bojový vrtulník Mangusta, jenž je dodnes ve službě italské armády. Významný je i podíl společnosti Leonardo na produkci stíhače páté generace Lockheed-Martin F-35, kde odpovídá za výrobu křídla, závěrečnou sestavu a zalétání a za údržbu a úpravy. Z dalších typů lze vyzdvihnout C-27J Spartan, který je rozšířeným vojenským transportním strojem a byl opět prodán mnoha letectvům po celém světě, například i sousednímu Slovensku. Koncern Leonardo drží podíl i ve společnosti ATR, což je francouzsko-italský výrobce regionálních dopravních letadel. Ten nabízí také vojenské varianty pro námořní hlídkování nebo záchranné mise.
Pokud jde o budoucnost letectví, ani na tento segment společnost Leonardo nezapomíná. Jedním z jejích projektů je společný vývoj bojového letounu 6. generace (Global Combat Air Programme – GCAP) ve spolupráci se Spojeným královstvím a Japonskem.
K další subjektům v tomto odvětví patří Avio Aero, ten produkuje letecké motory, používané v bojovém Eurofighter Typhoon nebo transportním Airbus A400. Kromě těchto technologických celků vyrábí i jednotlivé díly jako turbíny nebo transmise pro různé typy motorů.
K výrobě avioniky, elektroniky nebo senzorů lze uvést, že i na tomto hřišti má Leonardo silnou pozici, protože produkuje letecké, námořní i pozemní radiolokátory nebo protiraketové výstražné systémy. Ale samozřejmě existují i další: firma Elletronica se specializuje na rušící systémy i obranu proti nim, MBDA Italia vyrábí rakety a jejich naváděcí systémy nebo společnost GEM Elettronica, která produkuje různé druhy senzorů.
Nechybí ani protivzdušná obrana
Velmi silná je také italská produkce v segmentu protivzdušné obrany. Jde nejen o výrobu raketových nebo hlavňových prostředků, ale stejně tak je důležitý radarový prvek nebo středisko řízení palby, které dohromady tvoří ucelený ekosystém. Mezi známé výrobky patří protiletadlový raketový systém dlouhého dosahu SAMP/T, vyvinutý za spolupráce firem Leonardo a francouzské MBDA. Ten je určen k zachycení vzdušných cílů radarem KRONOS až na vzdálenost 250 km a jejich zničení střelami ASTER. Mimochodem, tyto rakety mají i námořní variantu.
K protivzdušné obraně na střední vzdálenost již zmínění výrobci OTO Melara a MBDA Italia dodali protiletadlový systém Skyguard Aspide, jehož dálkový dosah je až do 25 km. Jako náhrada už byl vyvinut systém CAMM-ER, ten je primárně určen proti letounům, raketám i dronům až do maximální vzdálenosti 45 km. Pro zajímavost, má i pozemní i námořní variantu a už potvrzené objednávky z mnoha zemí. I zde jde o mezinárodní projekt, vzniklý za italsko-britské spolupráce.
Pokročilé letecké drony pro všechny druhy ozbrojených sil vyvíjí výše uvedená firma Leonardo, přičemž celou řadu z nich exportuje. Mají rotující i pevné nosné plochy, vrtulový i proudový pohon a širokou škálu účelů. Na tomto poli působí také společnost Piaggio (ta je vlastněna tureckým koncernem Baykar), která se zaměřuje na těžké průzkumné či námořní hlídkové stroje na bázi její pilotované konstrukce P.180. Itálie se podílí i na společném projektu Eurodrone, určeném pro průzkumné účely. V něm dále spolupracují Německo, Francie a Španělsko, přičemž jde o těžký dron pro střední výšky s dlouhou výdrží.
Schopnost vyrábět letadlové lodě
Jak logicky vyplývá z geografické polohy a historické tradice země, rozvinutý je i italský loďařský průmysl, který je schopen vyrábět celou škálu plavidel, od malých hlídkových člunů přes ponorky až po největší hladinové jednotky. Je například schopen dokončit a uvést do služby vlastní letadlovou loď Cavour (v operačním provozu od r. 2009), jenž je vlajkovou lodí námořnictva i velitelským centrem pro vedení námořních operací a jedná se o komplexní průmyslový produkt. Nyní už je upraven pro budoucí provoz letadel páté generace F-35B.
Podobně rozsáhlým projektem je víceúčelová výsadková loď Trieste. Ta je v používání pouze dva roky a má schopnost jak vedení výsadkových námořních operací, tak i jejich letecké podpory. Bude totiž také vybavena k provozu strojů F-35B.
Na poli válečných lodí je nyní důležitá spolupráce s Francií na výrobě víceúčelové fregaty FREMM (ve Francii mají označení třída Acquitaine, v Itálii potom třída Bergamini), přičemž na projektu se podílí společnosti Fincantieri a francouzská Naval Group. V Itálii už bylo postaveno deset jednotek a ve Francii pak dalších osm.
Do budoucna je připravována produkce velkých torpédoborců třídy DDX, který má nahradit v současné době používanou třídu Horizon. Jeho hlavní předností má být výkonný radar, bojové velící centrum, odolné datové spojení a mohutná protiletadlová výzbroj.
Jiným projektem je pak modulární hlídkové plavidlo PPA, které má v lehké verzi sloužit pro pobřežní hlídkování, v plné výzbroji i pro oceánské bojové nasazení. Loď se rovněž vyznačuje moderním vybavením a vysokým stupněm automatizace, tedy méně početnou posádkou. Itálie počítá s exportními úspěchy tohoto projektu.
Výroba ponorek má rovněž dlouho tradici, zde ale Itálie dlouhodobě spolupracuje s německým průmyslem, zejména společností Thyssenkrupp. V používání jsou čtyři jednotky německé třídy U212, ale nyní Fincantieri pracuje na jejich modernizaci, kterou označuje jako U212 NFS. Ta má být k dispozici v horizontu několika let. Její předností má být pokročilý integrovaný systém řízení operací, nové elektronické systémy a lepší pohonné jednotky. Pro zajímavost, v této oblasti italský průmysl nemá exportní ambice, na rozdíl od hladinových jednotek.
V oblasti podpůrných plavidel je potřeba vyzdvihnout třídu Vulcano, protože to je rovněž příklad integrace mnoha schopností do jednoho celku. Loď je koncipována jako platforma pro různé využití, ať již jde o zásobování bojových jednotek, opravárenskou základnu, humanitární účely nebo sběr informací.
Existují rovněž rozsáhlé kapacity pro výrobu hlídkových a minolovných plavidel, případně lodí pro elektronický průzkum či oceánografické účely. Také je nutno připomenout plavidla pro speciální síly, například miniponorky. Zde je nutno vyzdvihnout konstrukce CE2F nebo MG110, které měly velký význam při rozvoji těchto schopností.
Mezi subdodavateli námořního vybavení lze uvést třeba společnost OTO Melara, která dodává modulární palubní věže s kanóny typu Otobreda 127 a Otobreda 76 nebo protilodní rakety Otomat.
Ani současný trend bezosádkových prostředků není opomenut, protože probíhá výzkum hladinových i podvodních dronů a různých způsobů jejich využití. Mezi takové prostředky patří například systém DEEP, tvořený jednak podvodními plavidly, jednak senzory pro ochranu podvodních zařízení. Dalším programem je Flatfish, v rámci něhož je vyvíjen prostředek pro hloubkové autonomní ponory.
Itálie spolupracuje i na vesmírných technologiích a má důležité kapacity také v tomto oboru. Lze zmínit například pohonné systémy, celé vesmírné moduly, vypouštěcí systémy nebo řadu důležitých senzorů. Podílí se na dopravě lehkých nákladů do kosmu, dálkovém pozorování Země nebo také na americkém vesmírném programu Artemis. Pro vojenské použití jsou dostupné komunikační nebo pozorovací systémy či technologie pro rozpoznání hrozeb z vesmíru. To je důležité například při identifikaci přilétajících protivníkových raket, stejně jako zjištění tzv. kosmického smetí a analýzu účinků dopadů. Mezi významné podniky patří opět Leonardo, dále Thales Alenia Space (s francouzskou spoluúčastí) nebo Telespazio. I v tomto segmentu je opět uplatněna filozofie dvojího užití, tedy pro civilní i vojenské účely.
Italská podpora Ukrajiny
Současná Itálie patří mezi nejvýznamnější podporovatele bránící se Ukrajiny. K nejdůležitějším dodávkám je možno řadit protivzdušné systémy SAMP/T, stejně jako výcvik ukrajinských specialistů pro jejich obsluhu. To bylo provedeno společně s Francií. K tomu je potřeba připojit i protiletecký systém středního dosahu Aspide 2000, který byl dodán hned na počátku války v roce 2022. Do stejného segmentu je možno zařadit i licenční výrobu protivzdušných raket Aster na Ukrajině, které používá právě SAMP/T.
Centauro, jak bylo již zmíněno, je osmikolový obrněný protitankový komplet. I ten byl dodán na Ukrajinu a měli by jej používat místní výsadkáři, ale podrobnosti z pochopitelných důvodů nejsou dostupné. Stejně tak se hovoří o dodávkách munice, včetně velkorážné nebo protiletecké, a současně i spuštění jejich výroby v zemi. Jde tedy o zajištění domácí výroby pro ukrajinské potřeby.
Zajímavou zprávou v nedávné době byla také skutečnost, že bývalý ukrajinský ministr obrany Mychajlo Podoljak byl ustanoven do funkce poradce pro inovace na italském ministerstvu obrany.
Výše uvedené příklady výzbroje jsou ověřené a je veřejně zdokumentováno jejich použití na Ukrajině. Důležité však je uvést, že celý rozsah italské podpory nebyl oficiálně deklarován. Naproti tomu veřejná politická podpora Ukrajiny ze strany italské vlády je dlouhodobá a konzistentní.
Výše popsaný rozsáhlý obranný průmysl má také mnoho exportních úspěchů a patří na šesté místo ve světě za výsledky v posledních pěti letech. Více než polovina vývozu přitom mířila do oblasti Blízkého východu. Je také nutno zdůraznit, že ne vše je čistě italský vývoz, protože mnohdy jde o produkty nadnárodních programů.
Silný italský export
Pokud budeme postupovat podle jednotlivých druhů ozbrojených sil, pro potřeby pozemních vojsk Brazílie byly například vyvezeny obrněná vozidla LMV-BR 2, stejně tak obrněná vozidla Centauro 2. Ty byly rovněž exportovány do Ománu nebo Španělska. Pro různé evropské zákazníky potom italský průmysl dodává taktická i logistická nákladní vozidla různých velikostí a druhů. Itálie produkuje i komplety pro další obrněnou techniku, například modulární bojové věže pro polské vozidlo Rosomak.
Pokud jde o výzbroj vzdušných sil, například Kuvajt se stal koncovým zákazníkem pro bojová letadla Eurofighter Typhoon, podobně i Španělsko. Lehký bojový typ M-346 byl dodán do Kataru i Singapuru, Nigérie, Polska, Izraele i Řecka, smlouvu na dodání podepsalo také Rakousko i Kanada.
Podobné je to i s vývozem vrtulníků. Zde je hlavním vojenským typem rozšířený AW139, který létá v ozbrojených silách Irska i Malty, Saudské Arábie, Kataru, Pákistánu nebo Thajska, také Nigérie nebo Austrálie a Spojených států. Příbuzný transportní vrtulník je AW149, který je už používán v Polsku, Egyptě i Thajsku. Jeho budoucí vývoz je očekáván také do Spojeného království a Malajsie. Podobné je to s typem AW169, ten je již ve výzbroji Rakouska, Norska, Kataru nebo Indonésie. Kromě nich si je objednalo dominikánské letectvo nebo vzdušné síly Severní Makedonie. Již uváděný dopravní typ C-27J Spartan byl vyvezen mimo jiné do USA, Austrálie, Řecka, Rumunska nebo Mexika.
Co se týká dodávek protiletadlových systémů Aspide, i ty byly exportovány do mnoha zemí – mimo jiné sem patří Argentina, Brazílie, Řecko, Egypt, Kuvajt, Pákistán i Španělsko. Jde jak o pozemní, tak i námořní varianty prostředku. Podobně vypadá situace s protivzdušným kompletem SAMP/T, ten si již koupil Singapur, dodávky jsou plánovány do Dánska a probíhají jednání např. s Tureckem. Ukrajinské použití již bylo zmíněno.
Významným je i vývoz vojenských plavidel. Egyptské námořnictvo má ve stavu už dvě fregaty typu FREMM původem z italské flotily, zatímco portugalské námořnictvo objednalo tři nové jednotky této třídy. Řecko má objednané dvě fregaty FREMM, opět již použité. Velké vyloďovací plavidlo typu Landing Helicopter Dock bylo dodáno do Kataru. Dále tato země obdržela čtyři korvety a dva velké hlídkové čluny. Indonésie získala 2 ks hlídkových člunů typu PPA a dále má objednaných celkem šest fregat FREMM.
O fregaty této třídy projevilo zájem i US Navy, nicméně tady došlo k určitým úpravám dle místních požadavků. Celkem byly dvě lodě objednány pod označením třída Constellation, avšak stavěny budou v USA. Fakticky to tedy není export, ale transfer technologií.
Vyspělá úroveň italského průmyslu
Všechny uvedené skutečnosti a produkty dokládají vyspělou úroveň italského průmyslu jako celku a rovněž i jeho schopnosti dodat složitý systém domácí provenience, přizpůsobený konkrétnímu zákazníkovi. S ohledem na současnou nestabilní světovou bezpečnostní situaci je pravděpodobné, že italská vojenská výroba bude i v následující dekádě velmi důležitým průmyslovým odvětvím, a to díky rostoucím investicím do tohoto segmentu.
Mezi klady italské obranné produkce patří rozvinuté letecké a vesmírné technologie nebo pokročilá elektronická a komunikační technika. To vše je integrováno do komplexních technologických systémů. Rozvinutá je rovněž i výroba plavidel mnoha typů i účelů. Stejně tak je na vysoké úrovni mezinárodní průmyslová spolupráce.
Ohledně slabých stránek je nutno poznamenat, že k nim patří zejména chybějící orientace na masovou výrobu levných jednoúčelových dronů. Jejich užitečnost se nyní jasně ukazuje na ukrajinském bojišti. Také je nutný import části komponentů pro obrannou výrobu, především z USA, Německa nebo Británie. To může být významný limitující faktor především v období krizí. Jde o elektroniku nebo senzory, sem rovněž patří i vzácné zeminy pro speciální výrobu. Také se projevuje vliv rozsáhlého exportu na domácí ozbrojené síly, kterým se zpožďuje modernizační harmonogram.
Současně je nutno říci, že italská politická reprezentace dlouhodobě bojuje s rozpočtovými potížemi a zvyšování obranných výdajů je veřejností vnímáno velice citlivě. Tato situace je nepochybně vážná, ale celoevropský trend posilování sebeobranných schopností naznačuje dobré vyhlídky tohoto tržního odvětví.
Petr Uzsák je bývalý voják z povolání, absolvent postgraduálního oboru MPA Bezpečnostní a krizový management na CEVRO Univerzitě. V letech 2018 až 2020 působil jako přidělenec obrany České republiky v Pákistánu a Afghánistánu.
Komentáře