Zápisník Alexandra Vondry: Diego Maradona is dead

Fotbal, Argentina, háro a rebelové. Diego Maradona is dead. Truchlí nejen fanoušci. Truchlí celá Argentina. Je to pro ně stejné jako pro nás pohřeb Havla nebo Masaryka. Český intelektuál, který fotbal nemusí, se diví. Ano, byl to nejlepší fotbalista v dějinách.

Diego Maradona střílí druhý gól Anglii na FIFA World Cup v roce 1986, zdroj: wikicommons.

Brazilec Pelé třikrát slavil zlato na mistrovství světa, ale sekundoval mu hvězdný tým. 1958 a 1962 – Garrincha, Didi, Vavá, Zagallo, Nilson Santos. 1970 – Rivelino, Carlos Alberto, Jairzinho, Tostao, Gerson. Jiný Argentinec, Lionel Messi, byl u dominance Barcelony, ale zlato pro Argentinu nezískal, ač měl tým nabitý hvězdami. Maradona je jiný případ. Argentinu 2x vytáhl na vrchol sám (zlato 1986, stříbro 1990), tým byl průměrný. Sám vytáhl na vrchol i chudou Neapol. Byl nejlepší, protože strhnul ostatní.

Slavná metafora o tom, že kdo nestojí v mládí nalevo, nemá srdce, a kdo ve stáří není napravo, postrádá rozum, je tu obrácena v pravý opak. Ale to je Argentina, její tradice. Gaucho, caudillo, tedy kovboj či prostě tvrďák.

Je tu i druhá, temnější stránka. Drogy, chlast, mafie, kurvy, pýcha. Skvěle to ukázal dokumentární film Asifa Kapadii. Maradona je nomen omen. „Mara“ je slangově „gang“. „Dona“ ženské synonymum pro „don“. „Chlapák“ s citlivou duší, která se pere. I se zákonem. V začátcích Maradona podporoval privatizátora Carlose Menema. Pak skončil s portrétem Che Guevery na tričku a v náručí levicových diktátorů Castra, Cháveze nebo Morálese.

Slavná metafora o tom, že kdo nestojí v mládí nalevo, nemá srdce, a kdo ve stáří není napravo, postrádá rozum, je tu obrácena v pravý opak. Ale to je Argentina, její tradice. Gaucho, caudillo, tedy kovboj či prostě tvrďák. Nebo barbar, rebel. Domingo Sarmiento, argentinský spisovatel v 19.století, o tom napsal knihu „Facundo: civilizace a barbarství“. Civilizovaní žijí na severu – v Anglii, Německu, USA. Barbaři pak na jihu – ve Španělsku, v Argentině. Sarmiento chtěl „barbary“ civilizovat. Modernizací, imigrací i jinak. Moc se mu to nepovedlo…

Maradona kouřil i na lavičce

Mám pro fotbal, Argentinu a rebelství slabost. V roce 1978 mě její tým, který na domácí půdě získal titul mistrů světa, očaroval. V televizi jsem zíral nejen na fotbalové umění, ale taky na dlouhé vlasy skoro všech jeho hráčů. Pak jsme to obdivně rozebírali s baskytaristou Plastic People Mejlou Hlavsou v hospodě Na Klamovce. Ve středu hřiště Mario Kempes, řečený „El Matador“, brankář Ubaldo Fillol, levý back Alberto Tarantini, křídelníci René Houseman a Daniel Valencia, striker Leopoldo Luque – těm všem vlála na hlavě neskutečná deka. Žádný beatlesácký zástřih, ale opravdový háro. A pak trenér César Menotti. Taky dlouhý vlas (ve stylu Karla Brücknera) a ze rtů mu viselo cigáro. Kouřil i na lavičce. Stejně jako střídající hráči. Tehdy to ještě šlo. Cítili jsme silně, že oni tam válčí i za nás tady.

Kontext byl podobný. Argentině vládla vojenská junta. Vojáci vyhlásili válku hippies, rockerům, vlasáčům. Naši komunisté mluvili o „závadové mládeži“, oni o „juventud sospechosa“. Rušili koncerty, akce rozháněli slzným plynem. Ale na národní fotbalový tým si netroufli, hráči si užívali svobody. V roce 1986 pak Maradona a jeho tým vlasatců vrátil národu hrdost po drtivé porážce s Británií ve válce o Falklandy. A my jim tady v Praze fandili znovu. Byť ve válce samotné jsem fandil druhé straně. Thatcherové, pochopitelně…

Fanoušek Slavie A. Vondra, foto: FB AV.

Tým kolem Kempese měl výjimku. Kapitán Daniel Passarella. Indián, přezdívaný „Kaiser“, po vzoru Franze Beckenbauera. Vlasy krátké, žádný rebel. Elegantní organizátor defenzívy v pozici libera. Dával týmu chladný rozum, byl tvrdý jako žula. Ostatní byli umělci, ofenzívě dávali duši a srdce. O 20 let později, na MS 1998 ve Francii, přijížděla Argentina jako velký favorit s Pasarellou jako trenérem. Maradona už nehrál, sejmuly ho drogy, ale generace hráčů to byla silná. Roberto Ayala, Juan Pablo Sorín, Fernando Redondo, Gabriel Batistuta, Hernán Crespo, Claudio Caniggia. Všichni měli zase háro. Ale gentleman Passarella udělal chybu. Chtěl tým civilizovat a nakázal všem ostříhat. Redondo, Sorin a Caniggia odmítli a nepřijeli. Ayala, Crespo a Batistuta se vlastenecky podvolili, ale tým nezachránili. Chyběla duše. Argentina vypadla ve čtvrtfinále s Holanďany. Stejné to bylo i později. Leo Messi je úžasný kouzelník, ale chybí mu rebelství. Proto ani on nedotáhl svůj nároďák na vrchol, jak to před ním dokázali Kempes a Maradona.

Takže rebelství má občas nejen příčinu, ale i následek. Dlouhé vlasy – viz fotky (postupně Kempes s Maradonou, tým 1978, Menotti, Tarantini, Luque, Batistuta, Caniggia, Ayala, Crespo, Sorin, Redondo, Maradona). Ať žije fotbal a Argentina! A Maradona – RIP.