Ukrajinští uprchlíci v Polsku a České republice: zkušenosti a výzvy

V podstatě každý válečný konflikt s sebou přináší kromě utrpení civilního obyvatelstva, ztrát na životech a zničené infrastruktury i související migrační vlnu. Nejedná se o žádný nový jev, je to spíše základní lidský instinkt. Pokud se cítíme ohroženi, prcháme, utíkáme, zkrátka se snažíme přežít. Ohrožení nemusí nutně pramenit z válečných střetů, může být posilováno například nedostatkem pitné vody, vysokou nezaměstnaností, stoupající teplotou, která některá místa činí v podstatě neobyvatelnými.

Každopádně platí, že migraci nelze opravdu efektivně (za)bránit, lze ji však korigovat a nově příchozí se mohou stát zdrojem inspirace, nových nápadů, kulturního obohacení, potřebnou pracovní silou a určitě také výzvou. Výzvou pro stát, pro jeho instituce a v neposlední řadě i pro jeho občany.

Návrat tématu migrace s válkou na Ukrajině

Nutno dodat, že migrační problematika se v posledních letech v souvislosti s narůstajícím počtem příchozích z jiných států (zejména ze Sýrie a ze zemí Afriky) etablovala jako jedno z hlavních témat médií a společenského diskurzu. Na chvíli tento fakt zastínila pandemie koronaviru, ale s válkou na Ukrajině je toto téma opět aktuální. Migrace je také úzce spjatá s ekonomickou otázkou – řeší se, zda nově příchozí jdou do cílových destinací za „lepším“ a jsou tak ekonomickými migranty, nebo opravdu prchají z bezpečnostních důvodů a hledají azyl.

Nejen v mnoha evropských zemích se dostává migrační tématika do popředí politických střetů a výrazně se propisuje do výsledků voleb. Vidíme to ve Francii, bylo to jedno z témat hlasování o Brexitu, hodnotový dělící spor – linie – mezi zastánci liberalismu, společné Evropské unie, otevřenosti a naopak konzervativní částí společnosti. Všude v Evropě je to téma velmi významné, zastiňuje dřívější ekonomické dělení politického spektra na pravici a levici, nabízí prostor novým politickým silám, které se profilují anti-establishmentově, proti elitám a zavedeným politickým stranám, hájícím národní zájmy a hranice.

Jde o klasický střet mezi „somewheres“, tedy lidmi, kteří jsou pevně spjati s místem, kde žijí a pracují, a „anywheres“, kteří jsou flexibilní, využívají mezinárodní mobility a nelpí na jednom místě. I v České republice bude tento střet nepochybně eskalovat.

Ukrajinská krize postavila nejen Česko do role toho, kdo může do velké míry ovlivnit směřování migrační vlny a také způsob, jak se k celé problematice postavit, jak s uprchlíky z válkou zužované země jednat a jak reagovat na jejich příchod do svých zemí. To je záležitost jednotlivých vlád, ale samozřejmě i celé Evropské unie.

Ozbrojený konflikt mezi Ukrajinou a Ruskou federací dosahuje nejvyšší intenzity na východě a jihovýchodě ze