Třetina mužů z generace Z věří, že by žena měla poslouchat manžela. V Česku z jejich frustrace těží populisté

Zatímco společnost od nejmladší dospělé generace automaticky očekává progresivní a otevřený přístup k rovnosti pohlaví, rozsáhlá mezinárodní studie King’s College London a agentury Ipsos ze začátku března tohoto roku odhaluje pravý opak. Celých 31 % mladých mužů z generace Z je přesvědčeno, že by manželka měla vždy poslouchat svého muže. Zastávají tak paradoxně rigidnější postoje než generace jejich dědů, takzvaných baby boomerů. Nečekaný návrat k tradičním genderovým rolím se začíná viditelně propisovat i do politických preferencí. V českém kontextu se mladí muži, frustrovaní současným tlakem na rovnost, obracejí k formacím jako jsou Motoristé sobě. Zastání hledají u politiků typu Filipa Turka, kteří jejich frustraci využívají a dále validují jejich až toxicky tradicionalistický pohled na svět.

Zdroj: FB Filip Turek.

Generace Z, tedy lidé narození mezi lety 1997 a 2012, je často vnímána jako nositelka hodnot liberalismu a rovnostářství. Výsledky nového průzkumu, do kterého se zapojilo 23 000 respondentů z 29 zemí světa, však tento předpoklad ostře vyvracejí. Ukazuje se, že mladí muži jsou ve svých postojích k ženám a partnerským vztahům paradoxně konzervativnější než generace baby boomers, tedy muži narození v letech 1946–1964.

Z dat vyplývá, že 31 % mužů z generace Z souhlasí s tvrzením, že by manželka měla vždy poslouchat svého manžela. U baby boomers je to přitom pouhých 13 %. Třetina mladých mužů se domnívá, že muž by měl mít při důležitých rozhodnutích poslední slovo. Téměř čtvrtina si pak myslí, že by žena neměla působit příliš nezávisle a soběstačně. Pro srovnání, u mladých žen ze stejné generace s tím souhlasí pouze 15 % respondentek.

Výzkumníci z Global Institute for Women's Leadership nicméně upozorňují, že za těmito postoji stojí i značný a mnohdy matoucí tlak na samotné mladé muže. Zhruba 59 % mužů z generace Z má pocit, že se od nich očekává příliš mnoho ve snaze podpořit rovnoprávnost žen a mužů. Současně mají pocit, že se na ně valí tlak na plnění tradičních maskulinních ideálů. Až 43 % mladých mužů si myslí, že by se měli snažit být fyzicky zdatní a drsní, a 30 % věří, že by muži neměli svým přátelům říkat frázi „mám tě rád“. Zdá se tedy, že se mladí muži ocitají v pasti mezi moderními požadavky na sdílení emocí a tradičními představami o nezdolném mužství.

Frustrace a její odraz v politice

Těmito daty podložená frustrace a příklon k tradičnímu vnímání rolí nezůstávají pouze za dveřmi domácností, ale propisují se přímo do volebních výsledků a utvářejí novou politickou dynamiku. Pocit, že emancipace zašla příliš daleko a že tradiční maskulinita čelí útokům na vlastní existenci, vytváří ideální podhoubí pro úspěch politických subjektů, které nabízejí návrat k „normálním“ genderovým rolím.

Podobný trend není omezen pouze na Českou republiku. V řadě západních zemí lze pozorovat, že část mladých mužů hledá politické zastání u výrazně konfrontačních osobností nebo hnutí, která kritizují progresivní pojetí genderové rovnosti. Ve Spojených státech tento sentiment dokázal mobilizovat Donald Trump, v online prostředí získaly obrovský vliv osobnosti jako Andrew Tate nebo Nick Fuentes a v evropské politice podobné nálady dlouhodobě zastávají například německá AfD nebo francouzská politička Marine Le Pen.

V České republice je ukázkovým příkladem tohoto trendu strana Motoristé sobě, která minulý rok poprvé zasedla v Poslanecké sněmovně. Podle analýzy agentury STEM z tohoto roku je zjevné, že vůbec nejvyšší podíl voličů této strany tvoří právě mladá generace ve věku 18 až 34 let, a to až 34 %. Ačkoliv v této skupině najdeme i mladé ženy, podíl mužů zde zcela dominuje – u mladých žen jde o 17 %, zato u mladých mužů až o 28 %. Právě mladí muži, kteří se cítí zmatení, přehlížení či znevýhodnění současným tlakem na genderovou rovnost – přesně jak to popisuje zmíněný britský průzkum – nacházejí u Motoristů politický ventil pro své frustrace.

Strana tyto voliče láká na zdánlivě jednoduchý recept: ostré vymezení se vůči progresivismu, takzvané woke ideologii a zelené politice. Hlavním politickým tahákem je slib návratu k y„normálu“ a „tradičním hodnotám“, k jasně definovanému a srozumitelnému světu.

V tomto případě jde o klasický populistický trik k získání politických bodů a chytré vypozorování demografické skupiny, která se necítí dostatečně reprezentována. Je ale třeba se také podívat na dosavadní působení této strany v Poslanecké sněmovně.

Ačkoliv se Motoristé během volební kampaně pasovali do role zachránců konzervativního řádu, jejich reálná práce tomu vůbec neodpovídá. Stále jsme svědky pouze nešikovného a nezkušeného chování jak na půdě Sněmovny, tak na samotných ministerstvech. Iluzi o silných a kompetentních lídrech pak definitivně boří naprostý amatérismus v politickém vyjednávání, jehož ukázkovým příkladem jsou zmatky kolem postů na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu životního prostředí.

Toxický populismus místo skutečného konzervatismu

Touha po ochraně tradic a přihlášení se ke konzervativním hodnotám jsou v dnešním rychle se měnícím světě zcela legitimní a pochopitelné postoje. Skutečný konzervatismus by však měl společnost přirozeně stabilizovat, ne ji agresivně štěpit. Přístup, který reprezentují Motoristé sobě, dělá právě to. Pouze účelově hloubí příkopy mezi lidmi, rozděluje generace a staví proti sobě muže a ženy. Smyslem politiky je problémy řešit, nikoliv je uměle eskalovat pouze pro krátkodobý volební zisk.

Část mladých voličů se nechala zlákat laciným populistickým slibem o návratu do ideálních starých časů, který tato strana ve skutečnosti nikdy nedokáže dodržet. Nicméně pokud západní společnost nenajde způsob, jak s mladými muži komunikovat konstruktivně a tak, aby v debatách o rovnoprávnosti neviděli jen hru s nulovým součtem a přímé ohrožení vlastní identity, budou tyto populistické iluze fungovat dál. Propast mezi muži a ženami z generace Z a mladších tak poroste nejen při seznamování a v partnerských vztazích, ale samozřejmě i u volebních uren.

---

Daniela Finkousová působí jako juniorní analytička Centra asijsko-pacifických studií (CAPS) a studuje program Politologie na CEVRO Univerzitě. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!