Ještě nedávno jsme si tak trochu mysleli, že v dnešním polarizujícím světě máme jednu jistotu: výborné, po léta budované československé vztahy. Jen těžko by se hledaly ve světě dva národy kulturně a společensky tak moc spojené, jako jsou právě tyto „naše“ dva státy střední Evropy. Nyní se ale ukazuje, že žádné „mezinárodní“ přátelství není stoprocentní a československé vztahy v těchto týdnech procházejí významnou krizí.
Vláda České republiky nedávno zrušila pravidelná společná zasedaní se slovenskou vládou v reakci na výroky premiéra Roberta Fica k válce na Ukrajině. Takový krok je jasným diplomatickým distancováním se od Ficových proruských názorů, které prezentuje na sociálních sítích a v televizi. I když sám Fico zdůrazňuje, že jde o neshody jen v otázce k ruské agresi na Ukrajině a jiných společných témat a projektů obou zemí se neshody netýkají, pro českou stranu jde o natolik principiální věc, že musela přijít reakce.
Co se v posledních týdnech odehrálo?
Robert Fico po svém opětovném nástupu do čela slovenské vlády nejspíše od začátku pragmaticky tušil, že jeho voliči mohou pocházet z prorusky orientované části slovenské společnosti. Fenomén prorusky orientované společnosti na Slovensku odkryl například průzkum a projekt Ako se máte, Slovensko?. Od začátku svého vládnutí se Fico v politické rétorice začal orientovat na východní stranu Evropy, což poté vyvrcholilo prvním větším přešlapem. Poklona slovenského předsedy vlády nad hrobem Gustava Husáka, jehož si starší z nás stále pamatují jako hlavouna komunistické strany ČSR vzbudila první velkou nevoli na české straně. Premiér Petr Fiala ve svém prohlášení později uvedl: „Když se předseda vlády Slovenské republiky (Robert Fico) rozhodl jít položit květiny na hrob Gustava Husáka, tak jsem to nijak nekomentoval, …“ Fiala se tedy v tomto okamžiku přiklonil k tomu spíše akt nekomentovat a nechat společensko-politické vztahy obou zemí nedotčené. Nicméně, tímto Robert Fico zdaleka neskončil.
24. února 2024 si Evropa a celý svět připomínaly začátek brutálního ruského útoku na Ukrajinu. Tento den se ovšem stal také začátkem Ficových tragikomických vystoupení v podobě několika minutových proslovů. V tiskových eskapádách, kdy namísto seskoku z koně, skáče Robert Fico spíše ze svých spojeneckých závazků směrem k Moskvě, se názorově vymezil proti celé Evropě a západní společnosti. Celý přednes začal slovy: „…, strategie využít konflikt na Ukrajině na zničení Ruské federace nefunguje.“
Tímto výrokem připomínajícím ruskou propagandu obvinil Západ, že se podporou Ukrajiny snaží Rusko zničit. Své tvrzení poté ještě umocnil výrokem, že Západ zkraje války znemožnil Ukrajině uzavřít mír, který by ale spíše připomínal rok 1938 s pouhou záměnou Československa za Ukrajinu. Po dalších dvaceti vteřinách neváhal, a přidal další salvu v podobě slovního spojení, že západ „falešně démonizuje prezidenta Ruské federace Putina“.
Dále pokračoval až skoro s vyzdvihováním Ruské federace a její ekonomické, politické stability a územních zisků i přes sankce a odpor západních zemí. Později navázal ve výrocích blízkých ruské propagandě tím, že konflikt začal již v roce 2014. Jako důvod tohoto začátku uvedl „vyčinění ukrajinských neonacistů“. Mluvil tedy o anexi poloostrova Krym z roku 2014. Dále se první výstup slovenského předsedy vlády nesl v duchu potřeby míru a nespokojenosti s tím, že plán Evropské unie je podporovat zabíjení Slovanů. Petr Fiala reagoval na názory slovenského předsedy tím, že je jasný rozdíl mezi podporou války a podporou země, která je přímou obětí násilné agrese.
Bezpečnostní jistoty pro Slovensko
Robert Fico nezůstal pouze u kritiky strategie Západu a v dalším tiskovém výstupu se zamýšlel nad samotnou bezpečností Slovenska a jeho svrchovaností. Narážel tím na západní dodávky zbraní Ukrajině, které podle něj měly zapříčinit nedostatek vojenského materiálu na Slovensku. Jak známo, Fico se postavil proti jakékoli další státní vojenské pomoci Ukrajině.
Podle mezinárodního práva by jiné státy neměly vojensky zasahovat v ozbrojeném konfliktu, pokud nemají zmocnění od Rady bezpečnosti OSN, případně nejednají v rámci sebeobrany (tak jako to činí Ukrajina). Každý stát má ovšem právo požádat ostatní o profesionální a odbornou pomoc i v rámci vojenských otázek. Sama Evropská unie vede takové mise po celém světě.
„Oprávněně se ptáme, kde jsou naše bezpečnostní záruky?“ Robert Fico ve svém proslovu 26.2.2024.
Předseda vlády Fico se v proslovu ptá na bezpečnostní záruky pro Slovensko. Zřejmě kvůli pocitu, že jsou tyto záruky ohroženy. Je s podivem, že se neodvolává na záruky dané vstupem do NATO a EU v roce 2004. Zůstává tedy otázkou, kde jinde chce Fico pro Slovensko bezpečnostní záruky hledat…
Poslední kapkou pro českou stranou bylo setkání slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s ruským protějškem Sergejem Lavrovem v Turecku. Jak již rétorika aktuální slovenské vlády napovídá, hlavním tématem byl s největší pravděpodobností mír ve východní Evropě. Po této schůzi se na webu ruského ministerstva objevila zpráva o připravenosti Ruska a Slovenska znovu obnovit vztahy v mezinárodní a kulturní sféře, včetně pomníkové diplomacie.
Poučení pro Česko?
Co může aktuální stav ve slovenské politice znamenat pro Českou republiku? Doufejme, že přímo nic, kromě lehkých názorových přestřelek na téma Ukrajiny, připomínající tenisovou výměnu míčku. Společně s občasným zrušením společných zasedání vlád. Znervózňovat by nás ale měly obavy, které strany se orientují, případně se mohou začít více orientovat, na prorusky zaměřenou část společnosti v České republice. O tento segment voličů se u nás s blížícími se parlamentními volbami povede lítý boj. Zatím největšími kandidáty, kteří v tomto ohledu pravděpodobně budou mít názorovou pružnost směrem k východu, by mohlo být SPD a Hnutí ANO.
Naposledy jsme byli svědky použití velmi podobné rétoriky Andrejem Babišem při jeho tiskové konferenci na mimořádném zasedání Poslanecké sněmovny PČR. Babiš sice nebyl ve svém projevu tak agresivní jako Robert Fico, ale jasně rozdělil politiky na ty, kteří chtějí mír a nechtějí válku (Hnutí ANO), a na druhé straně označil Jana Lipavského za člověka používajícího válečnou rétorikou.
Záměrná snaha polarizovat společnost na ty, kteří chtějí mír a ty, kteří chtějí válku, tu byla ze strany Babiše již před parlamentními volbami a bohužel se situace opakuje. Nepříznivé situaci nahrává i výzkum STEM z roku 2023, který se zaměřoval na podporu Ukrajině v České republice: „Podpora Ukrajině ve válečném střetu je ale vlažná, většina veřejnosti by si přála, aby Česká republika usilovala o co nejrychlejší konec války, i kdyby to znamenalo, že Ukrajina ztratí některá Ruskem okupovaná území.”
Doufejme, že se populistům nepodaří přisvojit si pojem „mír“ a využít ho pro přilákání nových voličů na svou stranu.
Matěj Musil je studentem programu Bezpečnostní management na Vysoké škole CEVRO. Článek vznikl v rámci semináře Na semestr novinářem.
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
