Rok 2020: Pandemie a globální geopolitický zvrat, který nikdo nečekal

Uplynulý rok můžeme bez jakýchkoliv pochybností označit za přelomový. Nejen kvůli globální pandemii, ale především díky zásadním geopolitickým posunům, které přinesl. Soupeření mezi Čínou a západním světem o globální vliv a dominanci se proměnilo v otevřený konflikt v podobě razantního nástupu Číny, která zcela bez skrupulí využila pandemie jako příležitosti pro realizaci svých dlouhodobých geopolitických cílů. Západním demokraciím udělila lekci, ze které se ještě mnohé z nich vůbec nevzpamatovaly, natož aby se z ní poučily. Číně se tak během jediného roku podařilo to, o co Rusko usilovalo léta, rozdělit euroatlantické společenství a získat převahu na mezinárodní scéně pro své další kroky směrem k naplnění svých globálních ambicí.

Čínský virus jako nástroj politiky

Rostoucí vliv a ambice Číny byly v posledních letech cítit v mnoha oblastech. Do značné míry se je ale stále dařilo držet pod kontrolou, zejména díky USA a některým dalším demokratickým státům, které čínskou hrozbu vnímaly jako bezprostřední ohrožení své národní bezpečnosti. Skutečný rozsah čínského vlivu a moci na globální scéně se však ukázal až s příchodem pandemie. Ba co víc, Čína, která celou krizi způsobila, z ní zároveň dokázala nejvíce profitovat, a to jak politicky, tak ekonomicky.

Zatímco USA, dobře obeznámené s čínskými vlivovými praktikami a chováním, pokračovaly v nastaveném kurzu tvrdého a důsledného postupu vůči Číně a jejím ambicím, Evropská unie, neschopná koordinovaně reagovat, nechala Číně volné pole pro vlivové působení na evropské úrovni i v jednotlivých státech.

Ať už byl původ viru jakýkoliv, přírodní po přenosu ze zvířete na člověka, nebo umělý po náhodném úniku z laboratoře, čínská snaha zakrýt odpovědnost za jeho globální rozšíření překročila všechny přijatelné meze. Utajování informací o nebezpečnosti viru a rychlosti jeho šíření nejen před ostatními státy, ale i Světovou zdravotnickou organizací, hromadné skupování ochranných pomůcek po celém světě před globální akcelerací pandemie, to vše mělo za následek jediné, svět zůstal zranitelný a nepřipraven. A Čína pak neváhala přijít jako spasitel a prezentovat se jako zachránce, který se sám s virem vypořádal a nyní nabízí pomoc ostatním v podobě dodávek chybějících ochranných pomůcek, ovšem za značně přemrštěné ceny a často pochybné kvality. K tomu pořádná dávka mediální propagandy a politického nátlaku na těžce zkoušené státy i samotnou Světovou zdravotnickou organizaci, v čele s generálním ředitelem zvoleným za její podpory, a Čína se staví do role šampióna, který jediný vše zvládl v kontrastu s neschopnými západními demokraciemi.

Oslabený Západ nevrací úder

Zatímco USA, dobře obeznámené s čínskými vlivovými praktikami a chováním, pokračovaly v nastaveném kurzu tvrdého a důsledného postupu vůči Číně a jejím ambicím, Evropská unie, neschopná koordinovaně reagovat, nechala Číně volné pole pro vlivové působení na evropské úrovni i v jednotlivých státech. Výsledkem byly ústupky čínskému tlaku v podobě zjemnění zprávy o čínských dezinformacích během jarní vlny pandemie zpracované East Stratcom Task Force ze strany Evropské služby pro vnější činnost a podmanění méně odolných států a jejich politických reprezentací ve formě vynucené servility a spektakulárních projevů díků za dodávky čínských ochranných pomůcek.

Rozdělení států Evropské unie v otázce dalšího přístupu k Číně pak stvrdilo hlasování v Radě OSN pro lidská práva o situaci v Hongkongu a Sin-ťiangu na přelomu června a července, které Čína za podpory převážně afrických a asijských států vyhrála vůči západnímu bloku, když část jeho členů abstenovala. Namísto konsolidace a sjednocení postojů vůči rostoucímu čínskému tlaku se tak odstředivé tendence v euroatlantickém prostoru dále prohloubily. Evropská unie vedená Německem se rozhodla jít svou vlastní cestou. Výrazem tohoto odklonu se stala investiční dohoda podepsaná mezi Evropskou unií a Čínou na sklonku loňského roku, jako jednostranný krok bez předchozí koordinace s USA. Evropská unie tím dala jasně najevo, že chce v probíhající válce o globální dominanci mezi USA a Čínou zastávat neutrální pozici a nebude se v tomto střetu jakkoliv angažovat.

Kdo bude vítěz?

Po událostech uplynulého roku je tak zcela jasné, že jednota euroatlantického společenství je definitivně minulostí. USA již nadále nemohou na své partnery v Evropské unii spoléhat. Evropská unie jako celek se rozhodla stát v konfliktu mezi USA a Čínou stranou. Tímto svým pasivním postojem však jen potvrdila svůj klesající význam jako důležitého mezinárodního hráče a subjektu, s kterým je třeba počítat, a pasovala se do role pouhého objektu soupeření mezi USA a Čínou o vliv v jejích členských státech. To povede nevyhnutelně k jejímu rozkladu a přimknutí se jednotlivých zemí na stranu USA nebo Číny v závislosti na jejich bezpečnostních zájmech a politických či ekonomických preferencích.

Kdo vzejde z probíhajícího konfliktu jako vítěz a bude utvářet nový mezinárodní řád, zatím nevíme. Jednoho poraženého ale tu již máme. A tím je Evropská unie. Zaujetí neutrální pozice mezi dosavadním klíčovým demokratickým spojencem USA a komunistickou Čínou je pro Evropu tou nejhorší možnou volbou. Důsledky tohoto kroku budou pro její budoucnost nedozírné.