V sobotu 7. října 2023 se otevřela nová kapitola desítky let trvajícího konfliktu na Středním východě. Teroristům z Hamásu se podařilo proniknout na území Izraele a bestiálně zabít stovky nevinných civilistů a odvléct desítky rukojmích do Pásma Gazy. Události 7. října a následujících týdnů znovu otevírají otázky ohledně bezpečnosti a stability v celém regionu, kde geopolitické napětí dosahuje kritické úrovně.
Proto Centrum transatlantických vztahů (PCTR) při vysoké škole CEVRO Institut uspořádalo diskuzi, moderovanou komentátorem Janem Fingerlandem, které se účastnili Tomáš Pojar, národní bezpečnostní poradce a bývalý velvyslanec v Izraeli, diplomat a bývalý zpravodajský důstojník Jaroslav Kuchyňa, Michael Žantovský, bývalý velvyslanec ČR v USA a Izraeli, a poradce prezidenta pro zahraniční otázky Alexandr Vondra, europoslanec a bývalý velvyslanec v USA.
Záznam z debaty si můžete pustit zde:
V rámci diskuze jsme vyzpovídali i jednoho z vystupujících, Jaroslava Kuchyňu, který s námi zrekapituloval stěžejní otázky diskuze:
Název diskusního setkání Osa zla, který se věnoval teroristickému útoku Hamásu na Izrael, připomněl termín, který používal bývalý americký prezident Bush pro státy podporující terorismus. Kdo podle vás tvoří osu zla dnes?
Z geopolitického hlediska je osa zla poměrně dlouhá. Začíná v Pchjongjangu, pokračuje Teheránem, nemůže minout Moskvu a samozřejmě končí na Blízkém východě v Sýrii. Ale také se dotýká všech zemí, které na svém území s vědomím tamních vlád hostí představitele teroristické organizace Hamás nebo jim umožňují pobyt . To je například tolik diskutovaný Katar.
Jak moc musely selhat izraelské zpravodajské a ozbrojené složky, když mohlo dojít k teroristickému útoku Hamásu, při kterém přišlo o život více jak 1400 osob?
Podle výsledku teroristické operace byla nepřipravenost izraelských složek zcela fatální. Muselo selhat všechno, co selhat mohlo. Konkrétní viníci budou jistě později pojmenováni, ale nyní na to není čas. Operace Hamásu byla tak rozsáhlá, že její plánování a příprava musely být prováděny velmi dlouhou dobu, to nelze připravit za týden. Zdá se, že žádná ze zpravodajských složek Izraele žádné operativní zjištění nevyhodnotila jako zásadní. Izrael tak čelil útoku zcela nepřipraven.
Konflikt mezi Hamásem a Izraelem probíhá na mnoha frontách, jednou z nich je i informační prostor. Jak se teroristům z Hamásu daří v informační rovině?
Je to trochu apologie apoštola Pavla. Není důležité, jak to bylo a jak to doopravdy je. Důležité je to, v co lidé věří. Válku v informační rovině Izrael prohrává. Bylo to krásně vidět na již několikrát diskutovaném případu vybombardované nemocnice v Gaze. Byť se později ukázalo, že se nejednalo o útok izraelských složek, tak mediální prostor nadále žil tím, že pachatelem útoku byl Izrael. V médiích se hovořilo o tomto masakru a přestalo se mluvit o masakru, který tomu celému předcházel.
Čili Hamásu se daří stavět Izrael do role agresora?
Hamás stále pracuje s historickým vnímáním izraelsko-arabského konfliktu. Neustále mluví o okupaci Palestinského státu a o svobodné Palestině, ale raději mlčí o tom, jakými prostředky boj proti Izraeli vedou. Těmi jsou prakticky vždy teroristické činy. A to již od doby Jásira Arafata, kdy docházelo k unášení letadel nebo k útokům na izraelské sportovce.
Z dostupných informacích víme, že hnutí Hizballáh působící v Libanonu bylo již dříve napojené na Rusko, ať už šlo o společná cvičení či jiné formy spolupráce. Očekáváte, že se do současného konfliktu Hizballáh přidá i přímo?
V poslední době nemůžeme nevidět jakousi součinnost Teheránu s Moskvou v případě ukrajinské války. Je viditelné a evidentní, že Moskva s Teheránem hovoří a že Irán Rusku něco nabízí. A nedokáži si představit, že by Irán neměl požadavky vůči Rusku směrem k Hizballáhu a Hamásu.
Je možné, že by se po ukončení tohoto konfliktu mohl zapojit i v konfliktu na Ukrajině?
Hamás se určitě o Ukrajinu nezajímá. A Hizballáh také ne. Jejich pole působnosti je úplně jinde a jejich cíle jsou také jiné. Jejich hlavním cílem je zničení státu Izrael, což obě tyto teroristické skupiny spojuje. Nicméně, nespojuje je náboženský faktor, protože Hamás jsou sunnité a Hizballáh šiíté, mají ale společného nepřítele: Izrael.
Když se vrátíme zpět k ose zla, patří k ní bezpochyby i Katar, který otevřeně podporuje Hamás…
Katar evidentně Hamás financuje, o tom není sporu. A také se na území Kataru nachází nejvyšší vedení Hamásu, Ismáil Haníja sedí v Dauhá ve své vile odkud teoreticky řídí některé operace hnutí. Ale domnívám se, že větší roli v eliminování katarského financování Hamásu sehrají Spojené státy než Izrael a bude záležet přímo na jejich jednáních.
Text vznikl v rámci předmětu Na semestr novinářem. Radim Vaľko je studentem magisterského programu politologie a Yasin Keymanesh studuje bakalářský obor politologie a mezinárodní vztahy na vysoké škole CEVRO Institut.
Comments