Je povinností a výsostným právem státu postarat se o své občany. Neschopnost řešit krizi ohrožuje prestiž ČR a její postavení v mezinárodní politice. Podle opakovaných vyjádření vedení ministerstva zdravotnictví a většiny nemocnic je naše zdravotnictví v hluboké krizi a před kolapsem. Proto, aby se zajistila péče o vážně nemocné pacienty, bylo nutné požádat jiné státy o pomoc a případně přesunout české pacienty z přetížených nemocnic na léčení do sousedních států, např. Německa, Polska či Švýcarska.
Problém je ale v tom, že ani jeden z ministrů zdravotnictví, kteří stáli a stojí v čele ministerstva, neudělal nic zásadního pro to, aby se této situaci vyhnul. Střídavě se uvádí, že není dostatek zdravotnické techniky, nejsou místa v nemocnicích, chybí personál a je přetížený a v posledním období, kdy je zřetelný pozitivní vliv očkování, je uváděno, že nechybí ani tak lékaři, jako zdravotní sestry. Ministr Blatný už několik měsíců říká, že se musíme připravit na nejhorší. Připomíná to spíš televizní pořad předpovědi počasí než vystoupení ministra, funkcionáře odpovědného za zdraví tohoto národa. V úvodu jeho „předpovědi“ je zpravidla to, co se stalo, a v druhé části, co se asi stane. Žádný efektivní rozbor, výstup analýzy slabých míst zdravotnictví, kde jsou, proč a jaká zásadní proaktivní opatření k eliminaci kritických míst jsou přijata. Tedy mimo to, že se převádí další oddělení nemocnic na covidová oddělení a že se posilují stávající nemocnice o personál, který už měl být teoreticky v Čechách nedosažitelný. Nyní jsou zase povoláváni studenti, nevyužití ambulantní lékaři atd. Jinými slovy, vede se stará válka a nikde žádná invence.
Ministr Blatný už několik měsíců říká, že se musíme připravit na nejhorší. Připomíná to spíš televizní pořad předpovědi počasí než vystoupení ministra, funkcionáře odpovědného za zdraví tohoto národa.
Při pohledu na statistiku uváděnou ministerstvem zdravotnictví je ovšem zřejmé, že od 21.2. do 7.3. není vývoj ve všech segmentech covidového zdravotnictví rovnoměrný a také je relativně stabilizovaný – za předpokladu, že mu nebude dovolen živelný vývoj.
Počet hospitalizovaných/těžce nemocných (ECMO):
Obsazení přístrojů ECMO/UPV:
Obsazenost přístrojů CRRT (kontinuální dialýza) a přístrojů IHD (intermitentní dialýza):
Obsazenost ventilátorů je velmi pozitivní – v zásadě se pohybuje na stejné úrovni. Např. vytíženost ventilátorů přenosných dne 7.3.: volná kapacita 523, obsazenost 40.
Obsazenost lůžek ARO a JIP (neuváděná kapacita necovidových lůžek) a lůžek standardních s kyslíkem:
Lůžkovou kapacitu našich nemocnic zvyšují tzv. reprofilizovaná lůžka. Zvyšuje se jejich počet a rovněž jejich využití.
Například pro tento typ lůžek IP (UPV) v termínu 21.2. byla plánovaná kapacita 1627 lůžek, skutečná kapacita 759, k 7.3. se skutečná kapacita zvýšila na 923 lůžek.
Pro standardní lůžka s kyslíkem byla k termínu 21.2. plánovaná kapacita 6108 lůžek, skutečná kapacita 4034 lůžek. K datu 7.3. se zvýšila skutečná kapacita na 4752 lůžek.
K 9.3. 2021,15:33, jsou v ČR tyto volné kapacity: přístroje ECMO 45%; přístroje UPV 26%; přístroj CRRT 64%; přístroj IHD 57%; lůžka ARO +JIP 13%; standardní lůžka s kyslíkem 24%; ventilátory přenosné 93%; ventilátory operační sál 89%; reprofilizovaná lůžka jsou ve volné kapacitě do 20 % kapacit, ale není plně využit plánovaný potenciál, který mají zdravotnická zařízení.
Z přehledů vydávaných ministerstvem je zřejmé, že vývoj sice není příliš optimistický, ale také není tak dramatický, aby se nedal zvládnout. V druhé polovině února a do 8. března má mírně stabilní průběh. Největším problémem je regionální nevyrovnanost a nestejně zatížené nemocnice a logicky i neustále opakovaný problém nedostatku zdravotnického personálu.
Přesto je možné uvést, že v České republice je poměrně velký potenciál, který lze využít. Zásadním problémem je pasivní přístup ministra a jeho týmu. Ačkoli je zřejmé, že extenzivní řešení nemá odpovídající efekt, kdy se do nekonečna opakuje řešení zvyšováním kapacity nemocnic a převáděním oddělení neinfekční péče na tzv. covidová oddělení. Logicky se tak děje se stávajícím personálem, který je ad hoc posilován vojáky, studenty zdravotnických škol nebo dobrovolníky. Nemocnice jsou tak zaplněny neúměrně velkým množstvím pacientů, kteří jsou sice covid pozitivní, ale velká část z nich nevyžaduje intenzivní péči, a pacienty, kteří jsou v po-covidovém stavu.
Stejným způsobem není aktivně přistupováno k přípravě personálu. Každý dobrý krizový manažer pracuje s variantními scénáři, které modelují pravděpodobný budoucí vývoj. Jestliže se očekává další nárůst, měly by se s předstihem uvolnit nemocnice předpokládaného nejvíce zasaženého regionu. K tomu by měly být použity „odlehčovací nemocnice“. V počátku bylo téměř samozřejmé, že se připravovaly provizorní nemocnice. Dokonce i u nás se za – z dnešního pohledu – méně dramatického stavu připravily dvě tzv. polní nemocnice. Dnes, kdy je situace mnohem horší, se o něčem takovém nemluví. Jediným argumentem je chybějící personál. Z hlediska zkušeností, které máme, času a znalosti vývoje bylo a stále je žádoucí, aby se takové řešení předem připravilo a proběhlo školení personálu k obsluze složitějších zdravotnických zařízení, který poté posílí kmenové zdravotníky. To by umožnilo sestavovat mikrotýmy, jenž by mohly pracovat pod pohledem profesně zkušeného zdravotníka. Předně by se snížilo zatížení nemocnic a kmenového personálu v nich a zároveň by dobře vybavené nemocnice mohly v mnohem větším komfortu pečovat o těžké a těžší případy. Pokud se vše začne řešit v okamžiku, kdy je problém na stole, moc prostoru na manévr už není.
Jedním z negativních následků takové nepředvídanosti a neschopnosti řešit problém s vizí budoucnosti je tendence umisťovat pacienty do nemocnic v zahraničí. Mezi projevy suverenity státu patří schopnost postarat se o své občany. Je to základní povinnost a péče o zdraví patří mezi ty nejzásadnější (i proto posíláme pro zraněné občany v zahraničí letadla, abychom o ně v našich zařízeních mohli pečovat – nebo je to jen laciná politika?).
Při našem prvním vojenském nasazení na Balkáně v misi IFOR neměli naši vojáci starost o nic jiného, než kdo – jaký doktor se o ně v případě zranění postará. Odpověď, že bude zajištěna zdravotnická péče (úmyslně neuvádím státy) podle mandátu mise, nikomu nestačila. Zásadní požadavek byl – musí to být český doktor. Proč to neplatí dnes? Protože už jsme rezignovali, nebo máme neschopné lídry. To si ale už můžeme přečíst v německých novinách. A neříkají to bezvýznamní politici.
Včera tj. 8.3. zaznělo ve sdělovacích prostředcích, že v německém Sasku je připraveno 9 – SLOVY DEVĚT lůžek. Ministr Blatný uvedl, že žádáme „o lůžkové zaopatření minimálně desítek infikovaných“. Předně je ponižující, že se ČR, která se vždy honosila tím, jak má kvalitní zdravotní systém, obrací na ostatní státy o pomoc v době, kdy si všechny s námi srovnatelné státy byly schopny poradit samy, ale zároveň je zcela zřejmé, že desítka (y) převezených pacientů náš problém nevyřeší. Často používaný argument, že je to blíž, je sice pravdivý, ale při včasném a dobře organizovaném zdravotnickém přesunu to není po území ČR nic nemožného (když nic jiného, armáda má pro takové případy připravený vrtulník Mi 171 ve zdravotnické verzi).
Z výše uvedených tabulek je zřejmé, že rezervy v ČR stále existují. Ale zejména ve vztahu k negativnímu politickému dopadu v budoucnosti jak na vnitropolitické scéně, tak především na scéně mezinárodní, je takový krok velmi diskutabilní. S vědomím toho, že jsme nebyli ochotni zajistit výpomoc našim spojencům v minulosti v době migrační krize a nyní v počátku krize koronavirové, je tento fakt do nebe volající. V další budoucnosti je to důvod k nátlaku na ČR v době, kdy se bude jednat o konfliktní situaci. To by zcela určitě poškodilo naše národní zájmy nebo jejich podřízení se jiným. Zpravidla se o takových souvislostech otevřeně moc nemluví, ale je to tak. Ostatně, kdo jen trochu přemýšlí, dovede si možné situace odvodit od toho, co má ČSR nebo ČR za sebou. Už naše žádost spojencům o očkovací vakcíny nebo testovací sady byla diskutabilní. Následné organizačně nezvládnuté úvodní období očkování nám na prestiži také nepřidalo a je předmětem kritiky našich sousedů.
Dnes je zprávou číslo jedna – první „covid“ pacientka byla převezena do Polska...
Význam zkratek:
ECMO = přístroje na mimoplicní okysličení krve,
UPV = umělá plicní ventilace,
Reprofilizovaná kapacita = lůžka, která byla původně (za běžného chodu zdravotnického zařízení) určena k poskytování péče jiného typu nebo péče jiného oboru/odbornosti (pouze pro COVID pozitivní pacienty: lůžka intenzivní péče a lůžka standardní s kyslíkem),
Reprofilizovaná kapacita: Lůžka IP (UPV +/- ) = lůžka s možností i bez možnosti UPV.
Informace převzaty z https://koronavirus.mzcr.cz/ ke dni 8.3. 2021 8.00 hod.
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
