Útok na integritu západní společnosti pokračuje od hybridního působení, kterému jsme již po mnoho let vystaveni, přes genetickou válku, kdy během pandemie čínského viru zbytečně umíraly desítky tisíc lidí s vidinou boje za svobodu. Dosažení kontroly nad masami se v současnosti synchronizuje napříč Evropou pomocí demonstrací za mír.
„Maminko a tatínku, já se bojím Pershingu. Nic se neboj, milé dítě, Sovětský svaz zachrání tě!“ Sám jsem to sice nemusel nikdy vykřikovat, ale v osmdesátých letech vedla katedru jazyků na lékařské fakultě v Brně, kde jsem studoval, vnučka bělogvardějských důstojníků, kteří prý nějakým zázrakem byli přijati do strany (čímž si zřejmě zachránili život) a od té doby byli kovanými bolševiky.
Vlastně už nevím, zda jsem zkoušku z ruštiny u této kantorky dělal, ale zato vím, že tyto slogany kovaní svazáci z fakulty, hrdě se hlásící do průvodů na Prvního máje, dostávali napsané na papírcích a vyřvávali je při tomto lidovém veselí. Dokonce si pamatuji, že jsem jim to možná i párkrát záviděl, protože je po probdělé noci nebolela hlava tak jako mě.
Moje societa sportovců z Nového města nad Moravou před Svátkem práce organizovávala o čarodějnicích památné výšlapy na Paseckou skálu. Skále, která pamatuje skutečný partizánský odboj druhé světové války, a kde se na horizontu schovává malebná víska Českomoravské Vysočiny, Studnice. Jen pár domů, ale jak říkával můj otec svým kolegům záchranářům, když v sanitce přijížděli k Jimramovu, je to vysočinské Merano.
Podíváte-li se ze skály druhým směrem, vidíte Musilův lyžařský penzion, kde žil novoměstský rodák a předválečný olympionik v běhu na lyžích Cyril Musil se ženou Růženkou. Za války zde schovával výsadky podílející se na boji proti nacistům. Generál Pernický jen těžko zadržoval slzy, když odhaloval těmto manželům pamětní desku.
Hovořil o tom, jak jej spolu s kamarádem výsadkářem Musil našel poblíž Heřmanova městce a kolegu celou cestu v hlubokém sněhu na lyžích nesl až do penzionu. Musil byl po Vítězném únoru odvlečen ze svých polí a již nikdy se domů nevrátil. Za bolševika jeho osud znal jen úzký okruh lidí a mluvili jsme o tom právě jen před Prvním májem. Při této příležitosti jsme vždy porušili pitný režim a připíjeli jsme na památku všech hrdinů československých odbojů.
Prostřednictvím dalšího skurilního nápisu „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“, případně „Se Sovětským svazem za světový mír!“, které jsme vídali prakticky všude, se pomalu dostávám do současnosti. Tehdy mnozí z nás žili dva paralelní životy: svět normalizační s pokusy o vlastní vzdor, většina ale držela krok. Lidé se báli mluvit otevřeně a jen malá skupina osobností kolem Charty 77, Jazzové sekce či VONSu se dokázali vyjadřovat otevřeně a tedy svobodně.
Nic netrvá věčně
Pak přišel rok 1989, řada převratů a revolucí, u nás proběhla ta sametová, a byly nastoleny nové mapy Evropy a světa. Byla to krásná doba, u nás proto, že jsme měli Václava Havla. Ale nic netrvá věčně, ani ten Sovětský svaz.
Znovu se zprvu neslyšně vrátil ten paralelní svět Kominterny, Komunistické internacionály, vzniklé na základě zrůdného experimentu teroru, znásilnění, krádeží a vraždění. Vznikl experiment komunismu, který ve všech svých ideových metamorfózách vždy byl a je pouhým primitivním nástrojem pro násilné uchopení moci.
To, co se dnes děje na Ukrajině, začalo již prohlášením Vladimíra Putina v roce 2013, že největší světovou tragédií byl rozpad Sovětského svazu. Následovala nechvalně známá a Číňany inspirovaná hybridní válka. Cíl stanovil novodobý car a způsob provedení připravili jeho vojenští představitelé a stratégové.
Hybridní aktér Uljanov
Hybridní válku podle mého názoru reanimoval už velký hybridní hráč Vladimír Iljič Lenin (jehož nákladní železniční vagón bohužel před více jak sto lety projel nepozorovaně přes celou Evropu do matičky Rusi) a započal tak martýrium pro desítky států a desítky milionů jedinců na více jak sto let dopředu.
Co byla elektrifikace v tehdejší době, to jsou sociální sítě dneška, které produkují dezinformace. A šíří je pátá kolona (tehdy sověty) placená či řízená z Moskvy. Dezinformace vedou k dezintegraci společnosti a budují podhoubí revolučního potenciálu. Kdysi to pak vedlo k převzetí moci lidovými masami, dnes tak daleko ještě nejsme, ale podhoubí tu bují.
Dostali jsme se do období boomu sociálních sítí v podstatě bez pravidel, resp. s pravidly určovanými především majiteli: dochází k beztrestnému šíření dezinformací, lží a podprahových manipulací. Účinné jsou především tam, kde se společnosti a instituce nebrání.
Před třemi lety, v souvislosti s nástupem epidemie čínského viru, jsme se dostali do kontaktu s fenoménem nám do té doby neznámým: hybridní válku vystřídala epocha, kterou osobně nazývám epochou genetické války.
Zneužití svobody a míru
Hybridní válka začíná hybridním působením a končí útokem konvenčními zbraněmi. Genetická válka začíná útokem nekonvenčními zbraněmi (RNA viru) a strachem a končí hybridním působením. Genetickou válku pak tvoří dvě ramena: První byla virová epidemie, která při absenci krizového řízení vedla k nadměrným ztrátám na lidských životech a postupně přešla v rameno druhé, dezinformační.
Dezinformační scéna v evropském prostředí zneužila narativu svobody k rozkládání společnosti v rámci epidemie čínského viru: došlo k znevažování výsledků vědeckého výzkumu pod rouškou svobody. Již zde byla jasně vidět dezinformační linka Kremlu, který umně masíroval vědomí i podvědomí širokých mas.
S válkou na Ukrajině se dezinformační scéna chopila narativu mír (stejně tak dobře známého z časů sovětských).
Útok na integritu západní společnosti pokračuje od hybridního působení, kterému jsme již po mnoho let vystaveni, přes genetickou válku, kdy během pandemie čínského viru zbytečně umíraly desítky tisíc lidí s vidinou boje za svobodu. Dosažení kontroly nad masami se v současnosti synchronizuje napříč Evropou pomocí demonstrací za mír.
Společnost se postupně hybridizuje, spojuje se donedávna nespojitelné.
Před mnoha lety jsme se snažili demonstracím vyhnout. Zbyla nám jen vzpomínka na těžké doby nacismu a bolševismu s malátným socialismem, ale linky na Kreml jsme se nikdy nezbavili.
Odvykli jsme si na to myslet a pak přišel 24. únor 2022. Podobně jako Cyril Musil již svoji ženu nikdy nespatřil, když uprchl z lágru až do Kanady, kde postavil stejný penzión jako ten v Čechách. Stejně tak i mnohé ukrajinské děti odvlečené ruským zločinným režimem již nikdy neuvidí své rodiče, protože již nežijí. Ale my žijeme a musíme apelovat a brojit proti osidlům bolševické zrůdnosti představované zatím poslední fazetou – ruským fašismem. Lidé, vzpamatujme se!
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
