ARCHIV

GENERÁL ŠEDIVÝ: Kdo je překvapen z odchodu našich vojsk z Afghánistánu a proč Tálibán postupuje?

Aktualizováno: 27. 1.

Přinášíme první část detailní analýzy generála Jiřího Šedivého nad stahováním západních vojsk z Afghánistánu a drtivého postupu Tálibánu exkluzivně pro CEVRO ARENU: Afghánistán je palčivým problémem několika posledních desetiletí a není tak jednoduchý, jak se někdy prezentuje. Nelze jednostranně odsuzovat to, co jsme v posledních letech pro Afghánistán udělali, stejně jako to, že jsme se po dvaceti letech rozhodli odejít. Nemáme právo rozhodovat, jak v něm obyvatelé budou žít. Na druhou stranu by toto teritorium nemělo být zdrojem bojůvek, které terorizují křesťanské komunity a státy našeho západního společenství. A nejen ty. Neblahé zkušenosti s radikálním islámem má i Rusko.


Zdroj: Combating Terrorism Center, West Point.

Vše začalo 11. září 2001, kdy při teroristickém útoku zaútočila dvě letadla na New Yorská „dvojčata“, třetí letadlo bylo teroristy navedeno na Pentagon a čtvrté se zřítilo po potyčce cestujících s teroristy na palubě u města Shanksville v Pensylvánii. Při koordinovaném útoku 19 únosců z organizace Al Káida pod vedením Muhammada Atty zemřelo více než 3 tisíce lidí z 90 států.


Značná chyba, kterou udělali především američtí velitelé, bylo používání bombardování z velkých výšek a nasazení bezpilotních prostředků, které bylo doprovázeno značnými ztrátami na civilních obyvatelích. I to stálo za tlakem nového afghánského prezidenta Gháního, aby z Afghánistánu odešla většina koaličních vojsk.

Pro americké tajné služby tento koncept útoku nebyl ničím neznámým. V roce 1995 filipínská policie objevila a zmařila plán (nazvaný Bojinka) koordinovaného útoku islamistů Ramzi Jusefa a Chálida Šajcha Muhammada. Cílem bylo unést nebo za letu zničit 12 dopravních letounů na linkách do Asie a Spojených států s 4000 pasažéry na jejich palubách. Měly být napadeny cíle na Filipínách, Japonsku, Tchaj-wanu, Hongkongu, Singapuru, Jižní Koreji a v USA. V samotných Spojených státech měly být zničeny cíle jako je Bílý dům, Sears Tower, Transamerican Tower, Pentagon a Světové obchodní středisko (New Yorská „dvojčata“). Bohužel, informace, které dostaly americké tajné služby, nebyly adekvátně analyzovány a nebyly vyvozeny možné důsledky. Už v tomto případu figuroval Usáma Bin Ládin a al Káida jako jeden z finančních podporovatelů. A právě Chálid Šajch Muhammad byl pravděpodobně hlavním organizátorem útoku 11.září 2001. Tento terorista stál i za prvním bombovým útokem na World Trade Center v roce 1993. Na jaře 2003 byl zadržen v pákistánském Rawalpindi. Krátce žil i v Bosně a Hercegovině. Nelze si tedy naivně myslet, že teroristé z Al Káidy neznali Evropu nebo Evropou jen projížděli.


Proč Spojené státy krátce po útoku zahájily válku proti terorismu právě v Afghánistánu?

Usáma bin Ládin byl v hledáčku tajných služeb již před 11. zářím. Na svědomí měl útoky na velvyslanectví USA v Dar es Salaamu a Nairobi (1998) a v roce 2000 zosnoval v Jemenu sebevražedný útok na americký torpédoborec USS Cole. Již po útocích v roce 1998 USA provedly letecké útoky na základny Al Káidy v Afghánistánu, které se později staly centrem bin Ládinových teroristických aktivit po celém světě. Tam také Usáma bin Ládin vyhlásil tzv. fatvu proti Američanům: „Zabíjení Američanů a jejich civilních a vojenských spojenců je náboženskou povinností pro každého muslima, ať jsou v jakékoli zemi, až do doby, než bude od těchto skupin osvobozena (jeruzalémská) mešita Al-Aksá a než jejich armády opustí muslimskou půdu“.


O účasti Al Kaidy na těchto a dalších teroristických útocích nebylo pochyb. I proto, že se k nim Al Káida přihlásila, podobně jako k útoku na New Yorská „dvojčata“. Po vypovězení Usámy bin Ládina ze Súdánu odešel právě do Afghánistánu.

USA po úderech 11. září žádaly Afghánistán a vládnoucí Talibán o vydání Usámy bin Ládina, což Taliban odmítl. V průběhu zahájených leteckých úderů (od 7. října 2001) a nasazení pozemních sil USA (operace byla zahájena 19. října 2001), které měly vést k zadržení Usámy bin Ládina a likvidaci teroristických základen, Tálibán opakovaně odmítl bin Ládina vydat. Krátce nato pod tíhou vojenských operací s jeho vydáním souhlasil, ale vedení Tálibánu si kladlo podmínky: žádali o předložení důkazů o zapojení bin Ládina a jeho vydání do třetí – neutrální země. To bylo samozřejmě pro USA nepřijatelné.


7. října 2001 začala Operace USA Trvalá svoboda, nejprve po boku Velké Británie, později se připojilo na 45 států světa včetně České republiky. Součástí operace byla i tzv. Severní aliance. Té se podařilo s podporou USA dobýt Kábul a svrhnout centrální vedení Tálibánu v Afghánistánu.


Cílem operace bylo zajetí Usámy bin Ládina a dalších členů al Káidy , zničení islamistického režimu Tálibánu, který al Káidu podporoval a poskytoval jí bezpečné zázemí, nastolení míru, ochrana obyvatelstva, rekonstrukce zničených oblastí, výcvik afghánské policie a armády a pomoc s ustanovením státní samosprávy.


V prosinci 2001 byla v německém Bonnu projednána mise ISAF (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné sily), posvěcená rezolucí 1386 Rady bezpečnosti OSN z 20. prosince 2001 s úkolem zajistit Kábul a okolí proti Tálibánu. V roce 2003, kdy byla rozšířena do dalších významných měst na celém území Afghánistánu, bylo vedení mise svěřeno NATO. Této mise se účastnilo 38 států včetně 26 států Aliance NATO.


V médiích se popis situace v Afghánistánu často zjednodušuje a současné stahování vojsk z Afghánistánu je ztotožňováno s dobou, kdy v Afghánistánu bylo více než 130 tisíc spojeneckých vojáků a tento kontingent byl rozmístěn téměř po celém území Afghánistánu. Tato situace skončila již na sklonku roku 2014, kdy byla ukončena operace vedená USA Enduring Freedom (Trvalá svoboda) na území Afghánistánu. Je nutné uvést, že tato operace se neodehrávala jen na území Afghánistánu, ale byla vedena i na jiných teritoriích. Koncem roku 2014 skončila také bojová operace ISAF (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné sily) vedená NATO.


Jak se podařily naplnit cíle tažení?

Původní cíle obou operací byly relativně omezené a také splnitelné. Nejviditelnější byla likvidace Usámy bin Ládina, jeho vypátrání a následně úder, který provedl zvláštní tým speciálních sil – NAVY SEALS v sídle u pákistánského Abbottábádu, které bylo vystavěno poblíž pákistánské vojenské akademie asi sto kilometrů severně od Islámábádu. Usáma bin Ládin byl zabit v přestřelce. Zabavené dokumenty vyvrátily pochybnosti o jeho roli v největších teroristických útocích i to, že plánoval další útoky. Až do své smrti byl v úzkém kontaktu s vedením Tálibánu.


Ovládnutím Kábulu a jeho okolí se pod patronací OSN vytvořily podmínky pro ustanovení prozatímní vlády Afghánistánu. V prosinci 2001 se v Bonnu na konferenci dohodlo vytvoření prozatímní vlády, která převzala moc 22. prosince. Předsedou byl zvolen Paštun Hamid Karzáí. Tato vláda fungovala do 13. července 2001 a v roce 2002 byl Karzáí ustaven prozatímním prezidentem Afganistánu. V roce 2004 byl Hamid Karzáí zvolen v legitimních volbách a podruhé pak v roce 2009.



Formální politická stabilita ale nebyla dostatečná na to, aby zajistila udržení vlády nad celým územím Afghánistánu. Ani OSN, ani USA a ani ISAF se nepodařilo vybudovat dostatečně silné instituce. I přes značné úsilí USA (realizací operace Trvalá svoboda) i NATO (realizací operaci ISAF) se vliv centrální vlády omezoval jen na velká administrativní centra. Ačkoli byl Tálibán vojensky poražen, nebyl zničen jako režim. Podařilo se alespoň zastavit jeho podporu teroristické organizaci Al Káida, která se z většiny území stáhla, ale přesto úplně nezmizela. V každém případě ztratila na afghánském území výraznější akceschopnost. Nezměnilo to ani postupné navyšování počtů vojsk v obou operacích až na 140 000 vojáků. Do konce roku 2014 bylo zabito 1162 amerických vojáků a 746 vojáků dalších armád. V tomto období bojových operací Česká republika ztratila 10 vojáků (celkově v Afghánistánu pak padlo 14 českých vojáků).


Z výše uvedených důvodů se prezidentu Karzaímu nepodařilo afghánskou společnost sjednotit, i proto, že se až dosud štěpí na část, která je reprezentovaná formální vládní koalicí v Kábulu, orientovanou na prozápadní sekulárně/náboženské uspořádání, a na část prosazující tradiční roli islámu, což je v důsledku živná půda pro návrat Tálibánu na své původní pozice. Především od roku 2006 se vliv Tálibánu zvyšuje, což je dáno zkorumpovaností státní správy, nelepšícími se životními podmínkami, ale i krutým nátlakem Tálibánců vyžadujících podporu i za cenu vražd nevinných obyvatel.


Pokusy zajistit přímé jednání mezi vládou a Tálibánem pravidelně ztroskotávají na neústupnosti jedné či druhé ze stran konfliktu. Do roku 2014 se nepodařilo dostatečně připravit jak afghánskou armádu, tak policejní sbor. Armáda formálně vznikla 3. dubna 2002, v počátku měla něco přes 500 vojáků. Ke konci roku 2014 měla téměř 200 tisíc vojáků a 10 tisíc vojáků speciálních sil. Policejní sbor měl 151 tisíc členů. Jak vojáci, tak policisté vykazují stejné charakterové rysy jako běžní občané. Vysoká míra negramotnosti, chybějící smysl pro povinnost i otevřená nebo skrytá kolaborace s Tálibánem. Nebylo výjimkou, že afghánští vojáci na základnách nebo při operacích zavraždili své kolegy koaliční vojáky. Svoji zkušenost s tím má i Česká republika. Tálibánci, kteří pronikli do řad afghánské armády, nezřídka vraždili i své kolegy – Afghánce.


Je ale férové uvést, že i vojáci koalice se dopouštěli přehmatů, které nelze nazvat jinak než vraždou. Za všechny připomeňme, že v roce 2012 zastřelil americký voják 16 nevinných civilních občanů. V té době to nebyl první případ. Odpor veřejnosti vyvolalo i pálení výtisků Koránu.


Velmi omezená schopnost udržet získaná území se projevila v období eskalace násilí Tálibánu v letech 2005-2006. Odpovědí koaličních partnerů bylo zvyšování počtů nasazených vojáků až do uvedeného množství přibližně 140 000 koaličních vojáků.


Značná chyba, kterou udělali především američtí velitelé, bylo používání bombardování z velkých výšek a nasazení bezpilotních prostředků, které bylo doprovázeno značnými ztrátami na civilních obyvatelích. I to stálo za tlakem nového afghánského prezidenta Gháního, aby z Afghánistánu odešla většina koaličních vojsk.


Problémy ale měly koaliční státy. Podpora obyvatelstva ve státech, které nesly největší tíhu operací – USA, Velká Británie, Německo a Francie i další, se dostávala výrazně pod 50 %. Za selhání lze také považovat neschopnost omezit produkci drog. Ta se zvýšila od roku 2001 do roku 2012 z 500 tun na 6,5 tisíce tun. Za její produkcí a obchodem stojí tzv. warlordi. Velitelé ozbrojených organizací (ne nutně teroristických), kteří za peníze utržené z prodeje drog platí své bojovníky, zbraně, vybavení a výcvik. Za pěstování plodin určených k výrobě drog nebyla novou vládou nalezena odpovídající náhrada. Nepomohly ani doporučení a poradenství OSN, NATO a jiných organizací určených k podpoře rozvoje afghánské společnosti. Důsledkem bylo další omezení síly centrální vlády v Kábulu.


Odchod většiny vojsk koalice není, jak je někdy prezentováno současnými sdělovacími prostředky, spojen jen s ukončením této operace v roce 2021. Předání odpovědnosti za vlastní teritorium se odehrálo již v roce 2014, přičemž Francie stáhla své vojáky z bojových operací již v roce 2012 jako odpověď na vraždu 5 francouzských vojáků při společné operaci v lednu 2012. Prezident Obama oznámil již v roce 2013, že z Afghánistánu stáhnou USA svá vojska, a to do konce roku 2014. S tím by samozřejmě skončilo i nasazení vojsk států NATO a dalších. Přičemž debata o ukončení bojových operací a dramatickém snížení počtu vojsk v operaci probíhala už v roce 2012. První formální oznámení přišlo od prezidenta Obamy už v roce 2011.


V květnu 2012 podepsali v Kábulu prezidenti USA a Afghánistánu smlouvu „Enduring strategic partnership agreement between the USA and Islamic Republic of Afghanistan“ (Strategická dohoda o trvalém partnerství mezi USA a Islámskou afghánskou republikou), kde v části III. Čl.5 je uvedeno: po roce 2014 budou Spojené státy ročně zajišťovat (hledat) zdroje pro výcvik, vybavení, poradenství a podporu Afghánských národních bezpečnostních sil, aby se mohl Afghánistán nezávisle a samostatně bránit proti vnitřním a vnějším hrozbám, a pomůžou zajistit, aby teroristé už nikdy nevstoupili na afghánské území a neohrozili afghánský region a svět.


Následovala bilaterální smlouva „Bilateral Security Agreement– Security and Defense Cooperation Agreement between the Islamic Republic of Afghanistan and U.S.A.”, jejíž koncept byl připraven bezprostředně po „prezidentské smlouvě“ , ale v platnost vstoupila až po zdlouhavém vyjednávání dnem 30. září 2014.


Od 18. června 2014 začaly oficiálně přebírat odpovědnost za vedení bojových operací Afghánské národní bezpečnostní síly. V březnu 2014 ukončili svoji vojenskou misi Kanaďané, v říjnu Velká Británie v provincii Helmand, v prosinci pak Američané. Odchod především amerických vojáků byl poznamenán ostrými diskusemi, které byly výrazně ovlivněny prezidentskými volbami v Afghánistánu. Až nový prezident Gháni zajistil dokončení dvouletého jednání o bilaterální smlouvě a upravil vzájemné vztahy po ukončení bojových operací pod hlavičkou ISAF a EF. Závěrem bylo, že vojska USA, v duchu společného zájmu Afghánistánu a USA zajistit dlouhodobou bezpečnost Afghánistánu, budou moci vést operace na podporu afghánských vojsk, ale také pokračovat v ničení zbytku teroristické organizace Al Káida. NATO pak bude pokračovat v podpůrné misi.


Už před tímto datem vyjadřovali představitelé Afghánistánu obavy z rychlého stahování vojsk koalice, ale výrazně efektivní rozhodnutí ke zvýšení bojeschopnosti afghánské armády nepřijali. Na jednu stranu by nejraději žádné cizí vojáky v Afghánistánu neviděli, což bylo volební téma tehdejšího prezidenta Karzaího, na stranu druhou bylo jasné, že se afghánští vojáci bez podpory USA a jejich vojsk neobejdou.


1. ledna 2015, po více než 13 letech bojových operací v Afghánistánu, zahájily USA operaci Freedom's Sentinel (OFS). Nová mise prováděla protiteroristické operace zaměřené na teroristické skupiny, jako je Al Káida a základny tzv. Islámského státu a zaměřovala se také na budování místních afghánských bezpečnostních sil, které bojovaly proti Tálibánu. Americká mise také pomáhala a koordinovala své aktivity s misí Resolute Support ( Rozhodná podpora) vedenou NATO. V tomto období bylo na území Afghánistánu jen přibližně 15 tisíc vojáků a méně, přičemž USA v tomto období měly v Afghánistánu 2500-2800 vojáků. Zbytek byla vojska ostatních států.



Do tohoto období patří i odtajnění dokumentů, které získal a 9. prosince 2019 zveřejnil list The Washington Post. Ty odhalují, že nejvyšší američtí představitelé uváděli americkou veřejnost v omyl ohledně války v Afghánistánu, aby zakryli pochybnosti o pravděpodobnosti, že by Spojené státy mohly být úspěšné v téměř dvacetiletém úsilí od vstupu do války v Afghánistánu. Dokument uvádí, že „američtí představitelé pochopili, že jejich strategie boje byla fatálně chybná a že Washington promrhal obrovské částky peněz ve snaze vybudovat v Afghánistánu moderní národ“.


Závěrem si dovolím konstatovat, že nikdo z těch, kteří situaci sledují, nemohl být odchodem USA a nás ostatních z Afghánistánu překvapen. Přesto tomu nikdo vážně nevěřil, především sami Afghánci ne. Nebyli na to připraveni ani v roce 2014, ani dnes. Na druhou stranu jsme udělali řadu chyb, které mnohdy stály lidské životy našich vojáků, životy civilních obyvatel i ztrátu naší důvěryhodnosti, nehledě na obrovské finanční nálady.


 

Smlouva o prozatímním uspořádání v Afghánistánu po dobu zřizování trvalých vládních institucí. Dodatek I. Mezinárodní bezpečnostní síly:


1.Účastníci debaty Organizace spojených národů o Afghánistánu berou na vědomí, že odpovědnost za zajištění bezpečnosti, práva a pořádku v zemi je nadále v rukou Afghánců. Tímto se zavazují k tomu, že budou konat vše, co je v jejich silách, aby zajistili bezpečnost mimo jiné i pro všechny příslušníky Organizace spojených národů i dalších mezinárodních vládních i nevládních organizací působících na území Afghánistánu.


2. S vědomím výše zmíněného účastníci požadují asistenci mezinárodního společenství v pomoci zřídit nové Afghánské bezpečnostní a ozbrojené síly a poskytnout jim výcvik.