Miloš Zeman po deseti letech opustil prezidentský úřad. Jakým byl prezidentem? Co po sobě zanechal? Působení třetího polistopadového prezidenta hodnotí jeho političtí soupeři i analytici: Alexandr Vondra, Roman Joch, Cyril Svoboda, Martina Heranová, Pavel Pšeja, Ladislav Mrklas a Pavel Žáček.
Jak hodnotíte 10 let Miloše Zemana v prezidentském úřadě?
Co považujete za největší přínos Miloše Zemana v prezidentské funkci?
Co byl podle vás naopak jeho největší poklesek?
ALEXANDR VONDRA: Zemanovým politickým modem operandi bylo vyčůrat se do mraveniště, aby se pak bavil tím, jak mravenci kolem zmateně pobíhají
Deset let, dvě volební období, je dlouhá doba. Je proto namístě ptát se, co po sobě prezident Zeman zanechal. Stručná odpověď podle mě zní: Nic. Jaký je tedy jeho politický odkaz? Zeman byl vždy zdatným a někdy i vtipným rétorem, ale nevzpomenu si na žádný jeho velký projev, který by stál za publikaci. Ano, byl obratným a často úspěšným technologem moci, který si hlídal svůj vliv, posiloval roli Hradu jako dalšího mocenského centra v zemi a ústavní omezení napínal až na samotnou hranu, ale ústavní pořádek, díky tomu, že ústava byla dobře koncipována, nezměnil. A jím deklarovaná zahraniční politika všech azimutů se sice zvrhla k nekritickému poklonkování Rusku a Číně, ale republiku a její ukotvení na Západě nezměnil, a pokud někoho izoloval, tak jen sebe sama.
Hodně se mluví také o tom, jak rozděloval českou společnost. Ano, rád provokoval, ale význam invektiv byl někdy zbytečně posilován okamžitými reakcemi druhých. Zemanovým politickým modem operandi bylo vyčůrat se do mraveniště, aby se pak bavil tím, jak mravenci kolem zmateně pobíhají. Někdy by možná bylo prospěšnější, kdyby publikum, byť čelilo urážkám a provokacím, přešlo invektivy mlčením a ignorancí…
Za prvé, v zahraniční politice mu k dobru určitě přičítám soustavnou a vytrvalou snahu o posilování vztahů s Izraelem. Za druhé, na jaře 2022, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, se principiálně postavil na stranu napadené země. V klíčovém okamžiku tedy neselhal, přestože se toho mnozí podle jeho předchozích výroků a aktivit obávali. A za třetí, tu a tam projevil smysl pro udržování některých konzervativních tradic tváří v tvář moderně zběsilému pokrokářství. Od člověka, který vybudoval novodobou sociální demokracii (a pak ji ze msty za nepodporu při prezidentské volbě také pomohl zničit), to je docela pozoruhodné.
Jeho vrozený cynismus, posílený nezřízenou konzumací alkoholu, vážně narušoval důstojnost prezidentství. Z Pražského hradu, sídla českých panovníků a politického i duchovního centra státu, se stal jakýsi zakletý zámek, kterému se slušní lidé raději vyhýbali.
Diplomat Cyril Svoboda: Zeman se choval, jako by mu úřad prezidenta patřil
Miloš Zeman byl posledním prezidentem republiky první demokratické generace, formované odporem k autoritativnímu režimu v bývalém Československu. Jednal jako člověk do hloubi své duše politický. Zůstal věrný sám sobě. Ne však na závěr. Naopak jeho politický konec je hořký, nechal se ovládat jinými.
Nebál se rozhodovat, i když s řadou jeho rozhodnutí nesouhlasím.
Miloš Zeman si zprivatizoval úřad prezidenta republiky, choval se, jako by mu patřil.
Martina Heranová: Působení Miloše Zemana v nejvyšší státní funkci se stalo smutnou ukázkou toho, jak bezskrupulózní a pomstychtivý člověk může ohrožovat demokratické fungování státu a jeho národní bezpečnost
Z hlediska vývoje České republiky se jednalo o dobu temna, která se do historie zapíše jako období úpadku demokracie a demokratických hodnot, kdy hlava státu hrubě zneužívala svou funkci ve prospěch cizích mocností a svých osobních přátel. Prezident systematicky poškozoval národní zájmy státu a žádná z vlád v průběhu těchto 10 let nebyla schopná se mu otevřeně postavit a zamezit tomuto chování ohrožujícímu dobré jméno České republiky v zahraničí.
Největším přínosem Miloše Zemana je, že ve funkci prezidenta České republiky definitivně skončil.
Jeho působení v prezidentském úřadě bylo pro českou společnost zkušeností, kterou již nebude chtít opakovat. Uplynulých 10 let tak mělo pro české občany do značné míry výchovný efekt, ovšem za poměrně vysokou cenu ztráty mezinárodní prestiže státu a celkového úpadku politické kultury v zemi.
Působení Miloše Zemana v nejvyšší státní funkci se stalo smutnou ukázkou toho, jak bezskrupulózní a pomstychtivý člověk může ohrožovat demokratické fungování státu a jeho národní bezpečnost. Prezident se povýšil nad zákony a ocitl se mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu, zneužíval svou funkci i moc.
Pavel Pšeja: Dvě presidentská období Miloše Zemana se fakticky skládají z dlouhé série poklesků
Dvě presidentská období Miloše Zemana nabízejí velmi málo důvodů pro jakékoli positivní hodnocení, a to z celé řady důvodů. Nelze zde detailně rozebírat všechny aspekty, nicméně za hlavní považuji tři následující. Za prvé, naprostou katastrofou byla Zemanova zahraniční politika, tzv. politika všech azimutů, která se nakonec zvrhla ve zcela nekompetentní poklonkování Rusku a Číně. Druhým kritickým aspektem je jmenování vlády Jiřího Rusnoka proti vůli Poslanecké sněmovny, což byl krok nesoucí stopy presidentského puče. A konečně za třetí lze zmínit tzv. privatizaci Hradu, kdy nejbližší okolí Miloše Zemana očividně využívalo blízkého přístupu k presidentovi k realizaci svých osobních cílů, které mnohdy byly v rozporu se zájmy státu.
Ačkoli positivní rysy se na presidentství Miloše Zemana hledají obtížně, lze ho jistě pochválit za konsistentní a stabilní podporu pevných vztahů se státem Izrael.
Jak již bylo uvedeno, dvě presidentská období Miloše Zemana se fakticky skládají z dlouhé série poklesků, nicméně za svého druhu zastřešující problém považuji totální degradaci politické kultury, ke které Miloš Zeman velkou měrou přispěl.
Ladislav Mrklas: Byla to léta dominance populismu, léta pohrdání soupeři. Miloš Zeman má na tomto stavu olbřímí podíl přímo jako prezident, ale i nepřímo coby spojenec Andreje Babiše
Zemanova éra v úřadu prezidenta je bezpochyby jedním z nejhorších období polistopadové doby. A to nejen kvůli samotnému prezidentovi, ale především pro všeobecné tendence negovat celý polistopadový vývoj, nerespektovat ústavu, zpochybňovat naši zahraničněpolitickou orientaci a pokoušet se neustále dělit společnost podle schématu my (lid a jeho jediní skuteční zastánci) a oni (zkorumpovaná elita, případně pražská kavárna). Byla to léta dominance populismu, léta pohrdání soupeři. Miloš Zeman má na tomto stavu olbřímí podíl přímo jako prezident, ale i nepřímo coby spojenec Andreje Babiše.
Vzhledem k tomu, že se prezident v závěru otevřeně přiznal, že se po svém zvolení pokusil o neústavní přeměnu parlamentního režimu na (polo)prezidentský, tedy fakticky k hrubému porušení ústavy, za což měl být žalován a zbaven mandátu, je opravdu těžké na jeho mandátu najít něco pozitivního.
Podle mého názoru se tudíž dají najít jen některé drobné dílečky politiky, kde zůstal konzistentní. Např. jde připomenout jeho trvalou podporu Izraele či mezinárodního boje proti terorismu.
O některých jsem již psal výše. Vedle porušování ústavy jako nejzásadnější vidím rozdmýchávání nenávisti ve společnosti a pokus o reorientaci země na diktatury, jako jsou Rusko a Čína. Přidám ještě neuvěřitelnou svévoli při jmenování a odvolávání členů vlády, kde se exprezident pohyboval na hraně a někdy i za hranou ústavy. A zapomenout nelze ani na počínání mnoha Zemanových spolupracovníků v zahraniční politice, byznysových aktivitách či správě majetku svěřeného Kanceláři prezidenta republiky, kdy se dost často chovali jako utržení ze řetězu.
Publicista Roman Joch: Zeman předvedl slabý výkon
Silná osobnost, Miloš Zeman, předvedla slabý výkon ve funkci prezidenta; z důvodů objektivních (chatrné zdraví) i subjektivních (snaha naštvat a rozeštvat co nejvíc lidí).
Silnou podporu státu Izrael.
Celkově nedůstojné chování ve funkci prezidenta.
Pavel Žáček: Zeman svým příklonem k autoritativním trendům zradil hodnoty listopadu 1989
Miloše Zemana pochopitelně hodnotím jako velmi kontroverzní figuru, osobnostně neukotvenou, jako politika schopného během své kariéry příklonem k autoritativním trendům zradit hodnoty listopadu 1989, vytvořit silnou demokratickou stranu a pak ji zase zničit, a to vše kvůli mocenským ambicím, kombinovaným s osobnostními nedostatky.
Největším přínosem je podle mého názoru něco, s čím samotný Miloš Zeman ani jeho nejbližší okolí nepočítalo: jeho politika se stala zkouškou odolnosti české demokracie, ústavy a parlamentní demokracie obecně, kterou chtěl v důsledku nepromyšlené změny prezidentské volby posunout k autoritativnější podobě svého vládnutí.
Dnes můžeme konstatovat, že náš systém Zemanovy politické ambice ustál, i přes rozsáhlé negativní dopady jeho mocenského paktu s Andrejem Babišem, či nepřehlédnutelnou ztrátu prestiže na zahraničním poli, doprovázenou jeho příklonem k východním totalizujícím mocnostem - Ruské federaci a komunistické Číně.
Zneužívání moci a ohýbání ústavy, rozdělování společnosti na domácím poli, nadbíhání Putinově Rusku a podíl na zahraničně-politické podpoře jeho příprav k válce na Ukrajině a zatažení do čínského dobrodružství, podporující nebezpečnost závislost na kontinentální komunistické velmoci.
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
