Čtyři roky s Joe Bidenem? Co čeká Ameriku, svět i nás?

Přinášíme první analýzu toho, co svět, ale i nás, čeká s pravděpodobnou novou americkou administrativou. Přinášíme analýzu od expertů, jejichž názory mají váhu: Alexandra Vondry, Tomáše Pojara, Jiřího Šedivého, Ladislava Mrklase, Karla B. Müllera, Daniela Kunštáta a Dominika Stroukala.

Pravděpodobný 46. prezident Spojených států amerických Joe Biden (foto: wikicommons).

Celý svět v posledních dnech sledoval historické a převratné prezidentské volby ve Spojených státech. Ještě nikdy se nestalo, aby Amerika čekala tak dlouho na to, až se dozví, kdo bude nový nájemníkem Bílého domu. V prvních hodinách po uzavření volebních místností, když začaly přicházet výsledky z jednotlivých států, se za vítěze prohlásil současný nájemník Bílého domu Donald Trump. Ale s přibývajícím časem, kdy začaly být započítávány korespondenční hlasy, se situace začala diametrálně měnit. I když ještě stále probíhá sčítání v některých státech, a je pravděpodobné, že republikáni napadnou výsledky u soudu, čtyřicátým šestým prezidentem Spojených států se spíše stane demokratický kandidát a bývalý viceprezident administrativy Baracka Obamy Joe Biden.

Ostře rozdělená americká společnost. Může ji Biden stmelit?

Fenoménem posledních let je ostré názorové rozdělení americké společnosti na příznivce Donalda Trumpa a jeho odpůrce. Nový americký prezident Biden ještě během sčítacího maratonu v projevu k národu uvedl, že „až zvítězí, už tu nebudou modré a červené státy, ale pouze Spojené státy“.

Profesor politologie Karel B. Müller je přesvědčen, že Bidenovy schopnosti uklidňovat, usmiřovat a naslouchat jsou nade vší pochybnost, zvláště pak ve srovnání s Donaldem Trumpem: „Biden je muž konsenzu, dokáže se obklopit rozumnými lidmi, včetně odborníků, a umí naslouchat. Zná a respektuje pravidla hry, dokáže oddělit roli státníka od role lídra demokratů. Dal zřetelně najevo, že je třeba jasně oddělit politickou fázi kampaně od fáze vládnutí.“

Müller věří, že Biden prezidentskou funkci chápe jako spojující a přemosťující, byť její výběr je postaven na stranictví. To ale americká politická kultura zatím dokázala oddělovat a pacifikovat. A dodává: „Je evidentní, že Bidenův lidský, symbolický, sociální i politický kapitál dává příslib k uklidnění poměrů. Bude to ale stát hodně sil a nezbývá než doufat, že bude mít i dostatek sil fyzických.“ Riziko ale politolog Müller vidí na druhé straně, v táboře Donalda Trumpa, u kterého je možné čekat snahu o destabilizaci situace, ať už právně, morálně či sociálně. Trumpovy pokusy o zastavení hlasování Müller považuje za absurdní a ničím nepodložené. „Ale doufejme, že nedojde k násilí a rabování, prodej zbraní údajně v době kampaně raketově vzrostl…,“ dodává Müller.

Bývalý diplomat Tomáš Pojar však upozorňuje, že v posledních měsících docházelo k násilí a rabování na ulicích amerických měst zejména ze strany levicových aktivistů a stoupenců hnutí Black Lives Matter. Férové je tedy se obávat nepokojů, ať již se stane prezidentem kdokoli. Rozhodně totiž neplatí, že by se Trumpovi odpůrci s prohrou smiřovali lépe než jeho stoupenci.

Šance pro konsolidaci demokratů i republikánů

Jak se projeví volební výsledek v samotném fungování amerického politického systému? Čekají ho nějaké reformy? A jak s ním naloží americké politické strany? Podle politologa Ladislava Mrklase nesmíme kvůli prezidentským volbám zapomínat i na výsledky voleb do obou komor Kongresu. „V Senátu republikáni udrželi většinu. Ve Sněmovně ji naopak mají demokraté, ale ne nijak drtivou. Nový prezident to tedy nebude mít lehké a bude se muset snažit o kompromis. Na sílu neprotlačí prakticky nic.“ Podle Mrklase bude záležet na reálné agendě a agresivitě levého křídla demokratů.

Americký systém funguje navzdory ústavě, ne díky ní. Základem pro fungování je proto právě specifická logika amerického stranického systému. A ta začala v posledních letech váznout. Uvidíme, zda tyto volby otevřou prostor pro hladší fungování. Bez toho čeká před Spojenými státy hodně složité období...

Politolog je přesvědčen o tom, že náměty na reformy se objeví a lze očekávat velký tlak na sjednocování volebních pravidel, která jsou mnohde archaická, ale také např. snahu o odstraňování bariér pro hlasování. Kritika ale bude mířit i na korespondenční hlasování, jehož význam vzrostl, ale ne už tak rychlost počítání hlasů. Mrklas je přesvědčen, že Demokratická strana bude po celé volební období zmítána spory mezi umírněnými a radikály. Velkou roli podle něj v těchto sporech bude hrát nový prezident i viceprezidentka Kamala Harrisová: „Toto období může být z hlediska profilace demokratů hodně důležité. Totéž ale můžeme říci o republikánech.“

Foto: wikicommons.

Pro začátek bude zásadní, co udělá odcházející prezident Trump, a jak se k tomu postaví Republikánská strana. Tedy, zda bude držet basu, ať přijde cokoli, nebo se naopak rozštěpí. Pokud budeme pro republikány hledat nějaká pozitiva, pak je jistě najdeme v tom, že ve volbách rozhodně nezaznamenali drtivou porážku, udrželi Senát i guvernéry. Teď jde o to, aby se dokázali sjednotit kolem rozumného proudu a za čtyři roky vygenerovali kandidáta, který bude schopen čelit demokratovi. Ať už jím bude Biden, někdo umírněný, nebo naopak radikál.“

Mrklas pak dodává s klasikem politologie Giovannim Sartorim: „Americký systém funguje navzdory ústavě, ne díky ní. Základem pro fungování je proto právě specifická logika amerického stranického systému. A ta začala v posledních letech váznout. Uvidíme, zda tyto volby otevřou prostor pro hladší fungování. Bez toho čeká před Spojenými státy hodně složité období...“

Zklidnění transatlantických vztahů pro nás nemusí být pozitivní

Transatlantické vztahy v posledních čtyřech letech ochladly. Velkou roli hrál Trumpův nátlak a ostrá rétorika vůči evropským členům NATO, aby zvýšili výdaje na obranu, ke kterým se sami před lety zavázali. Podle Tomáše Pojara nová americká administrativa k uklidnění transatlantických vztahů přispěje. „Biden se bude snažit vylepšit vztahy zejména s velkými západoevropskými zeměmi v čele s Německem, přestane hrozit euroatlantická obchodní válka, většina Evropanů bude v prvních chvílích nadšená a tradiční diplomaté stejně jako environmentalisté na obou stranách Atlantiku budou jásat,“ říká Pojar. Ale na druhou stranu v tom vidí nebezpečí, neboť Evropané začnou mít nutkání přestat plnit sliby v rámci NATO, což k posílení skutečné spolupráce na alianční úrovni rozhodně nepovede. Podle Pojara tedy rétoricky nastane větší harmonie, skutečné substantivní zlepšení bude daleko složitější.

Čína ve středu zájmu

Alexandr Vondra se domnívá, že alespoň na počátku svého vládnutí povede Bidenova administrativa ostřejší a jednoznačnější rétoriku vůči Rusku. Ale kromě rétoriky v oblasti lidských práv - tedy v rovině praktických počinů - příliš změn nečeká. I proto, že spojenci v Evropě v této záležitosti také nejsou ochotni jít za práh symbolických sankcí, viz např. německá pozice vůči NordStremu II.

Co ale Vondra vidí jako zásadní výzvu pro Spojené státy, je vztah k Číně: „K ostřejší pozici vůči Číně bude Bidena tlačit veřejnost, u demokratů pak zleva odbory a od republikánů zprava trumpisti v Kongresu. Biden se bude snažit čínskou výzvu multilateralizovat. Ve spolupráci s EU, spojenci v Asii, v OSN. Ale je otázka, nakolik bude tato politika ve vztahu k Pekingu účinnější, nežli byl Trumpův důraz na bilaterální hru biče a cukru.“ Vondra se pak obává, že Čína rozumí spíše politice síly. Čína sice multilaterálně leccos slíbí (třeba uhlíkovou neutralitu 2060), ale reálně pak často dělá opak.

Podle Vondry se pak nesmí zapomínat i na další výzvy nové administrativy á la Taiwan. Biden rozhodně nebude chtít USA zatáhnout do nějaké nové války. „Ale nebude si ho proto chtít Čína otestovat?“ ptá se řečnicky Vondra.

Podle generála Jiřího Šedivého Bidenovo vítězství také přinese určité zklidnění ve vztazích mezi USA a spojenci, ale pravděpodobně i s protivníky USA i evropských spojenců. „Celkově ovšem nepředpokládám, že by došlo k významným změnám v globální bezpečnosti v tom pozitivním slova smyslu. Trendy v celosvětové bezpečnosti budou pokračovat nezávisle na tom, kdo je v Bílém domě,“ je přesvědčen Šedivý.

Stejně tak lze podle Šedivého předpokládat, že USA se vrátí, alespoň z části, k politice Obamovy administrativy a určitě nebudou provozovat tak agresivní zahraniční politiku. Šedivý ale dodává, že to ale vůbec neznamená, že by to bylo dobře, protože Evropa bezesporu potřebuje být pod určitým tlakem, aby se své bezpečnosti vážně věnovala.

Světové trhy se na socialistické plány těší

Z pohledu globálního obchodu je Bidenovo vítězství lepším výsledkem. Alespoň je o tom přesvědčen ekonom Dominik Stroukal: „S jeho zvolením se svezou i rozvíjející se ekonomiky, včetně té naší, například v podobě silnější koruny. Předpokládá se, že Biden se jako prezident pustí do obřího stimulačního balíčku, ostatně jak to sám zažil jako Obamův viceprezident během poslední finanční krize v roce 2008.“ Stroukal dodává, že sice můžeme Bidenovy politické plány snadno kritizovat, ale světové trhy se na peníze amerických (i těch dosud nenarozených) daňových poplatníků těší!

Fenomén stydlivého voliče

A na závěr evergreen, o kterém se mluví nejen od prezidentských voleb 2016: neschopnost sociologických agentur správně odhadnout výsledky voleb. Sociolog a politolog Daniel Kunštát, který se dlouhodobě zabývá výzkumem veřejného mínění, upozorňuje, že na detailnější analýzy, proč se předvolební predikce opět ani v těchto prezidentských volbách příliš „netrefily“, je možná ještě brzy. „Nicméně už nyní lze předběžně vyslovit několik hypotéz. Především: výzkumné agentury se (ostatně jako před čtyřmi lety) nedokázaly metodologicky vyrovnat s tzv. shy voters. Řada analytiků totiž již před volbami upozorňovala na zkreslení výsledků sociologických sond právě z toho důvodu, že se nemálo přívrženců Donalda Trumpa ostýchá přiznat svoje skutečné volební úmysly. Z čehož plyne, že sympatie k současnému prezidentovi byly dlouhodobě systematicky podhodnoceny,“ upozorňuje Kunštát.

Druhý problém vidí v obecné rovině a netýká se zdaleka pouze Spojených států, ale třeba i Evropy. Stále klesá míra ochoty zúčastnit se (zejména politických) výzkumů. „V terminologii branže se tomu říká klesající míra odezvy. A ta samozřejmě vede k dalšímu zkreslování datových výstupů. Další aspekty jsou řekněme dílčí povahy: výzkumníkům například v předpovědích preferencí asi příliš nepomohla nadstandardně vysoká volební účast, kdy patrně nedokázali zachytit nálady někdejších notorických nevoličů (mj. z hispánské komunity). Přesto se domnívám, že nejpodstatnější důvod podcenění Trumpových šancí je skutečně fenomén „stydlivého voliče“, dodává Kunštát.

Jiří Š. Cieslar