Provokativní hra s dějinami aneb Co mají společného spisovatel Philip Roth a Donald Trump?

Trocha alternativní historie. Rusko jako člen NATO. Rozpad Evropské unie. Spiknutí proti Americe. Spisovatel Philip Roth a prezident Donald Trump. Jak to všechno jde dohromady?

Plakát z minisérie HBO Spiknutí proti Americe (foto: wikicommons).

V roce 1940 v Evropě zuří válka, ve Spojených státech se blíží prezidentské volby. Demokrat Franklin D. Roosevelt kandiduje do úřadu již potřetí. Republikáni Roosevelta označují za válečného štváče, který chce USA zatáhnout do války. Na republikánském sjezdu je kandidátem na prezidenta zvolen populární letec Charles A. Lindbergh, muž, který jako první přeletěl v jednomístném letadle z New Yorku do Paříže bez mezipřistání. V rozhlasovém projevu před prezidentskými volbami prohlašuje, že jedno z nejvýraznějších uskupení, které žene tuto zemi do války, je židovská rasa, tříprocentní americká menšina. Jeho volebním heslem se stalo: Nevolíte mezi Lindberghem a Rooseveltem, ale rozhodujete se mezi Lindberghem a válkou!

Federální program „Novousedlík 42“ nabízí americkým rodinám příležitost se dobrovolně na státní náklady přestěhovat a zapustit kořeny v „inspirativních“ oblastech Spojených států, které pro ně byly dosud nedosažitelné. Je samozřejmě shodou náhod, že jsou do něj vybírány především židovské rodiny.

Americkým prezidentem se stává letec Charles Lindbergh

V listopadových volbách Lindberg drtivě poráží Roosevelta. Zanedlouho se nový prezident Lindbergh setkává na Islandu s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem, kde podepisují dohodu zaručující zachování mírových vztahů mezi Německem a Spojenými státy, čímž se USA tiše připojují k vojenskému uskupení Německa, Japonska a Itálie, k Ose. Židovská populace nevěřícně sleduje, jak se vůči ní americká společnost radikalizuje a antisemitismus, dosud držený pod pokličkou, získává na síle. Federální program „Novousedlík 42“ nabízí americkým rodinám příležitost se dobrovolně na státní náklady přestěhovat a zapustit kořeny v „inspirativních“ oblastech Spojených států, které pro ně byly dosud nedosažitelné. Je samozřejmě shodou náhod, že jsou do něj vybírány především židovské rodiny. Ti, kteří přesídlení odmítnou, jsou z důvodu nadbytečnosti propuštěni z práce.

Liberální tisk se stává poslední platformou odporu, která je ale záhy pod různými záminkami umlčena. Kritik prezidenta Lindbergha, prominentní židovský novinář Walter Winchell, je propuštěn z rozhlasu a rozhodne se kandidovat do Kongresu a mluví o své kandidatuře na prezidenta. Všude, kde se v rámci kampaně objeví, propukají protižidovské bouře. Winchell je v Kentucky během projevu zavražděn…

Před patnácti lety vyšel americkému spisovateli Philipu Rothovi román Spiknutí proti Americe – Provokativní hra s dějinami (letos jej uvedla jako miniseriál společnost HBO). Stručný obsah díla jste si právě přečetli v první části textu. Z dnešního pohledu nepředstavitelná alternativní historie. Jenže tendence, které jsou v Rothově románu nastíněny, v americké společnosti existovaly. O Lindberghovi se skutečně v části republikánských kruhů uvažovalo jako o prezidentském kandidátovi. Rooseveltova snaha vymanit USA z područí izolacionismu byla nakonec úspěšná. Ale mohlo to být jinak? V Rothově románu dějinná náhoda, když Lindberghovo letadlo nečekané zmizí (je unesen?), nakonec umožní převážení demokratických hodnot a dějiny se vrací do nám známého normálu.

Philip Roth v roce 1973.

Rok 2016

A teď si zkusme analogicky Rothovou fantazií představit dějinnou výhybku. Přenesme se do roku 2016: Outsider mezi republikánskými kandidáty na prezidenta, miliardář Donald Trump, se díky ostré rétorice zaměřené proti washingtonskému establishmentu, mexickým imigrantům a nové roli USA ve světě, stává oficiálním kandidátem republikánů na post prezidenta. Navrhuje postavit zeď podél hranice s Mexikem a účet za ni předložit mexické vládě, zrušit automatická občanství pro děti imigrantů narozené v USA. Obviňuje evropské spojence z NATO, že si za svou ochranu od USA musí začít platit, navrhuje „restart“ vztahu s Ruskem, když Putina označuje za svého přítele…

…demokratická kandidátka, bývalá ministryně zahraničí Hillary Clintonová, privilegovaná členka washingtonského establishmentu, nedokáže čelit Trumpově populistické rétorice a v podzimních prezidentských volbách roku 2016 výrazným rozdílem s Trumpem prohrává. Prvním gratulantem nově zvolenému prezidentovi je ruský prezident Vladimir Putin. Evropa oslabená odchodem Británie z Evropské unie, neutuchajícím přílivem uprchlíků z rozvrácených zemí Blízkého východu, nástupem populistických formací v zemích střední a východní Evropy, jen nevěřícně sleduje jednání amerického prezidenta Trumpa s jeho ruským protějškem Putinem v Berlíně o budoucnosti Severoatlantické aliance. Návrh amerického prezidenta, aby se Rusko stalo členem NATO, ostře odmítají především země Visegrádské čtyřky. Německo z pragmatických (ekonomických) důvodů americký návrh podporuje. Pod hrozbou vystoupení USA z NATO a vojenského nátlaku ze strany Ruska ostatní členské země NATO kapitulují a jsou zahájeny rozhovory o přidružení Ruské federace k největšímu vojenskému spolku světa…

Ale zpět z alternativní historie do reality současnosti: Donald Trump právě končí čtyři roky v Bílém domě. Estetický dojem z jeho vládnutí zůstává strašný, ale žádné hororové scénáře, které předpovídali progresivisté, se nenaplnily. NATO přežilo, bratříčkování s Vladimirem Putinem se nekonalo, Blízký východ dost možná čekají klidnější časy…

Naštěstí to výše byla jen bujná, nesmyslná fantazie autora XY, samozřejmě. Philip Roth je autor úspěšných literárních děl a Donald Trump byl ne neúspěšný americký prezident. Uvidíme, zda toto hodnocení potvrdí i v následujících týdnech.