CEVRO ARENA spouští novou rubriku, která formou (ne)pravidelných zápisků bude pokrývat celý zápas prezidentských voleb, který lze nepochybně řadit mezi nejvýznamnější události nadcházejících 12 měsíců. Zápas to bude jistě dramatický. A každé drama má své klasické fáze, které popsal již Aristoteles. Nyní jsme ve fázi expozice, která započala již výsledkem posledních sněmovních voleb. Čeká nás tedy kolize a krize v podobě předvolební kampaně, pak peripetie samotných voleb a posléze jejich výsledek, který může nabýt podoby buď katastrofy nebo katarze. Prezidentský zápasník bude po celou tuto dobu stát při Vás.
Jak jsme s jistým uspokojením zaznamenali, celou řadu z Vás překvapila a zaskočila zpráva, že Váš oblíbený pravidelný týdenní Zpětný projektor svou cestu českými publicistickými hvozdy na konci loňského roku definitivně uzavřel. Konec lehce satiricky laděného Zpětného projektoru nebyla náhoda. Nyní totiž končí veškerá legrace, neb zbývá rok do prezidentských voleb. Naše síly a kapacity se proto musí zaměřit na výměnu satyrů na Pražském hradě, a proto nezbývá dost sil a kapacit na satiru Zpětného projektoru. O to více nám ale zbyde na tímto zahájený (ne)pravidelný Prezidentský zápasník.
Než nastane samotný zápas prezidentských kandidátů (zatím jsme totiž jen v jakési fázi jednání promotérů o obsazení zápasu), přinášíme několik obecnějších empiricko-teoretických poznatků vycházejících z dosavadních dvou proběhlých přímých prezidentských voleb:
Uvidíme, možná, když bude poptávka
Stalo se již dobrý zvykem, že ten, kdo ohlásí kandidaturu příliš brzy, skončí ještě před branami druhého kola. Takový Jan Fischer, svého času hlavní favorit první přímé prezidentské volby, by mohl nešťastně vyprávět. Potencionální kandidáti tak dobře vědí, že musí oznámení o vstupu do klání správně načasovat, aby jim pak v průběhu zápasu nedošel dech, o penězích na kampaň ani nemluvě. Důležité je také vyvolat dojem, že kandidovat vlastně nechcete, ale lid, tedy aspoň jeho část, si to žádá. Línější potencionální kandidáti pak svou pozornost zaměřují rovnou ke zvoleným zástupcům lidu v Parlamentu, kde hledají podporu pro nominaci. Ale nesmí se to přehnat tak, jako se to stalo Janu Švejnarovi na sklonku roku 2012, když se mu po pěti letech už znovu nechtělo sbírat podpisy občanů. A ač by býval nominaci od senátorů bral, těm se kupodivu nakonec vůbec nechtělo. Dlouhou dobu politicky nevyužitý Jiří Paroubek by nyní také rád, ale upřímně říká, že „lítat po náměstích nebude“ a do klání půjde, jen když bude kampaň materiálně i politicky zajištěná. Což je vlastně fér, protože to jsou zcela nesplnitelné podmínky.
Kandidátské koncovky
Někdy lze kandidáty členit i podle málo pravděpodobných kritérií. Jedním z nich mohou být například koncovky jejich jmen. Takto zde máme například skupinu -er a -ek. Což jsou osoby z hlediska prezidentské kandidatury sice zcela neperspektivní, ale zejména na sociálních sítích velmi slyšitelné. Se skupinou -er se (snad i díky jisté přetrvávající germanofobii českého voliče) pojí naprostá beznaděj, co se eventuálního volebního úspěchu týče, ale i zásadní (někdy nepříliš snesitelné a občas nepříliš srozumitelné) morální požadavky. Do této kategorie spadají zejména nynější senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer. Druhou nejméně nadějnou skupinou jsou kandidáti -ek. Jde vesměs o okázale krásnými idejemi nepříliš důkladně maskované pragmatiky. Patří sem především Miroslav Kalousek, Jiří Paroubek a Karel Janeček.
Pak zde máme skupinu významně politicky potentnější než jsou obě skupiny předešlé: jde o kandidáty s písmenem L. Patří sem jak personifikace nicneříkající uhlazenosti v podobě generála Pavla, tak i virtuóz diskuzí a nákladných obleků Josef Středula. Trojici L kandidátů prozatím uzavírá více či méně dobrovolný dědic politické odvahy po Jaroslavu Kuberovi a aktuální předseda Senátu Miloš Vystrčil.
Zásadní bude v nadcházejícím klání samozřejmě také skupina Š, zejména pak její podskupina -iš. Bohužel naše metoda poslední slabiky nevykazuje příliš dobré strukturně-analytické výsledky v případě kandidátek (-ová). Nepochybně je zde příčinou patriarchát a toxická maskulinita. Budeme se do budoucna snažit tento nedostatek vyřešit a příslušné vědecké metody zaměřit například na křestní jména kandidátek nebo jejich někdejší přezdívky z letních táborů. Třeba na to dostaneme i nějakou dotaci či grant.
Stigma stranické nominace
Samotné relevantní politické strany jsou ohledně vlastních prezidentských kandidátů již tradičně opatrné. Vždyť jde o přímou volbu lidem, a ten kandidáty, kteří políbili prsten jedné či více stran zrovna v oblibě nemá. Výjimku dosud tvoří pouze jedno dnes již nevýznamné, ale v minulosti o to efektivnější uskupení, a sice Strana práv občanů (Zemanovci), které svého kandidáta na Hrad dostalo, a tím naplnilo svůj účel. Nynější koalice koalic si je stranického stigmatu dobře vědoma, a tak zatím nevyjádřila plnou podporu zvažujícímu kandidátovi a nestorovi české politiky Miroslavu Kalouskovi. Zřejmě si raději počká na to, jestli paní Vystrčilová svého muže do prezidentského zápasu přeci jen nepustí. Ale i tak nebude mít jak koalice koalic, tak Vystrčil na hradních růžích ustláno.
Na koze, na voze, v kočáře, pěšky aneb Dýchavičný autobus nebo luxusní karavan?
Většina prezidentských kandidátů, které lze brát realisticky v potaz, tuší, že základem úspěchu není (jen a pouze, a dokonce ani v první řadě) přítomnost on-line, ale zejména fyzická mobilita po vlastech českých. Za tím účelem je třeba využívat odpovídající předvolební vehikl. Průkopníkem prezidentské mobility byla přece již současná hlava státu, a to v dřevních dobách tzv. Zemáku, který podle vlastních slov zmíněné hlavy jezdil na dvě pohonné hmoty, a to na naftu a na Becherovku (jejich poměr ovšem dosud není znám).
Například stratégové rozbíhající se kampaně Andreje Babiše proto vybavili svého kandidáta prezidentským obytňákem. Úskalím zejména s ohledem na komunikaci s voličem v regionech ovšem může být Babišův negativní vztah k jedné ze dvou důležitých pohonných hmot pohánějících dávný Zemák. Uvidíme, s jakými dopravními prostředky vstoupí do prezidentského klání další potenciální kandidáti. Například Karel Janeček by mohl české vísky navštěvovat vrtulníkem a cestou by mohl ještě vysazovat generála Pavla na padáku zakoupeném pro ty účely Miroslavem Kalouskem. A pokud pak jde třeba o kandidátku Danuši Nerudovou, otázka jejího vozidla se zdá být otázkou marginální. Kandidátka je z Brna, a tedy ji od podstatného politického dění dělí dálnice D1.
Vážení a milí čtenáři, takový byl první Prezidentský zápasník. Zůstaňte s námi v kontaktu, chystáme toho hodně.
Redakce CEVRO ARENY.
Prezidentský zápasník sleduje formou nepravidelných zápisků nadcházející drama prezidentské kampaně. Nyní jsme ve fázi expozice, která započala již výsledkem posledních sněmovních voleb. Čeká nás tedy kolize a krize v podobě předvolební kampaně, pak peripetie samotných voleb a posléze jejich výsledek, který může nabýt podoby buď katastrofy nebo katarze. Prezidentský zápasník bude po celou tuto dobu stát při Vás!
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
