V Polsku se chystá vládnout dosavadní opozice. Koaliční vláda to ale nebude mít snadné. Výsledky voleb v Polsku hodnotí analytik a exzpravodajec Jaroslav Kuchyňa.
Vítězem nedělních parlamentních voleb v Polsku se stala vládní strana Právo a spravedlnost (PiS). Výsledná čísla však vítězi nedávají matematickou většinu v Sejmu. Tu získala opoziční Občanská platforma vedená Donaldem Tuskem s potenciálními novými koaličními partnery. Lídr PiS Jarosław Kaczyński nepřesvědčil dostatečně velký počet poslanců z jiných stran, aby podpořili jeho další vládu.
Nejde o žádný překvapivý scénář – něco takového se čekalo i uvnitř strany. O tom, že se Kaczyński pokusí s výsledkem „něco udělat“, není pochyb, už proto, že to bude vítěz voleb, kterého prezident jako prvního zřejmě pověří sestavením vlády. Výsledky hrají jasně pro opozici a PiS bude tahat za výrazně kratší konec. Změna vlády v Polsku je tudíž vysoce pravděpodobná.
Jarosław Kaczyński porazil Donalda Tuska potřetí za sebou, přesto nevyhrál. V minulosti byl mnohokrát odepisován a zatracován. Dokázal vždy vstát z popela a přesvědčit o své politické vizi Polska masu voličů. Jeho stoupenci budou silnou opozicí, kterou Tusk nebude moci ignorovat.
Kaczyński nezanechává Tuskovi žádnou spálenou zemi, nýbrž sebevědomý a silný stát, hráče, který svou zahraniční a bezpečnostní politikou překračuje hranice středoevropského regionu.
Zahraniční politika Polska za vlády PiS byla čitelná, proatlantická a protiruská.
Žádný polexit nebyl nikdy její součástí.
Zpátky do funkce premiéra
Třikrát poražený Tusk se pravděpodobně dočká opětovné premiérské funkce. Když byl naposledy předsedou vlády, svou práci nedokončil, z Polska odešel a stal se předsedou Evropské rady. Z vnitropolitického hlediska dlouhodobě rozděloval podobně jako Kaczyński a ne vždy byl tím nejlepším personálním řešením ani pro část vlastního seskupení. Nemálo členů jeho hnutí si představovalo v čele spíše Rafała Trzaskowského. K tomu, aby uchopil moc, musí sestavit koaliční vládu.
Možní partneři jsou dva. Levice tvořená postkomunistickými pamětníky je „obohacena“ o mladý progresivní proud aktivistů všech možných odstínů od rudé k zelené. Dosažený volební výsledek je však zklamáním i pro ni. Část progresivního elektorátu jim vyluxovala Občanská platforma a zbytek polských voličů byl na nabízené levicové experimenty příliš konzervativní či přímo alergický.
Druhý koaliční partner je mnohem zajímavější. Třetí cesta – volební koalice hnutí Polsko 2050 a tradiční Polské lidové strany (PSL) – dosáhla velmi slušného výsledku a stává se pro Tuska bohatou nevěstou. Jako taková si bude klást podmínky a nespokojí se s dvěma ministerskými posty. Szymon Hołownia, předseda hnutí Polsko 2050, konzervativní katolík z východního Polska, byl v minulosti moderátorem populárního pořadu Tanec s hvězdami. Vysoká sledovanost této show ho učinila společensky rozpoznatelným a pustil se do politiky. Svým programem se mj. nabízel těm konzervativním voličům, kteří už nechtěli volit PiS.
Zda Třetí cesta přežije svůj volební úspěch, není jisté. PSL si bude pravděpodobně chtít zachovat vlastní poslanecký klub v Sejmu a nejsou k dispozici údaje o tom, kolik voličů na venkově kroužkovalo lidovecké kandidáty na úkor Szymona Hołownii. Ještě před uzavřením koaliční smlouvy s PSL se Hołownia obával, aby jeho strana nedopadla jako Piráti se STAN v Česku.
Největším poraženým jsou radikální libertariáni, opatrní příznivci Ruska a největší kritici polské pomoci Ukrajině z Konfederace. Tíhu její volební kampaně nesli mladíci z TikToku Sławomir Mentzen a Krzysztof Bosak, kteří odsunuli do pozadí salonní antisemity Grzegorza Brauna a Janusze Korwina-Mikkeho. Přitvrzení politiky vůči Ukrajině ze strany PiS jim na poslední chvíli odebralo velkou část voličů. Straně PiS jejich hlasy v Sejmu k sestavení vlády nestačí a Tusk je už nepotřebuje.
Zahraniční priority se nezmění
Polsko čeká koaliční vládnutí, které nebude vůbec jednoduché. Jen k prolomení prezidentova veta je potřeba 276 poslanců, jež nová vláda mít nebude. Hlavní zahraničněpolitické priority zůstanou zachovány (transatlantická vazba, Ukrajina, politika vůči Rusku, regionální spolupráce). Změní se akcent v politice směrem k EU a v bilaterálních vztazích s Německem. Nakolik s Donaldem Tuskem bude Varšava ochotná diskutovat o změnách v základních smlouvách EU (zrušení práva veta), se uvidí. Vyloučit to nelze.
Z hlediska českých zájmů a budoucí spolupráce s Polskem se nezmění nic zásadního. V nové vládní koalici budou politici s pozitivní vazbou k ČR, tak jako byli i ve vládě PiS. Povolební message z Varšavy vyznívá jednotlivým subjektům české vládní koalice různě. V ODS výsledky voleb určitě nepřivítali s jásotem. Tato strana má největší zkušenost s úspěšnou spoluprací s polskými partnery ve frakci ECR v Evropském parlamentu. Ostatní vládní strany mohou matematickou možnost vedoucí k zisku většiny v Sejmu pro opozici spíše vítat. Z pohledu české opozice platí, že ti, kdo budou podepisovat ve Varšavě koaliční smlouvu, si velmi dobře pamatují, co řekl v průběhu své volební kampaně jeden z kandidátů na prezidenta o obraně jednoho konkrétního aliančního partnera.
Jaroslav Kuchyňa je bývalý diplomat a zpravodajský důstojník. Před rokem 1989 byl spolupracovníkem rozhlasových stanic Rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Aktuálně se soustřeďuje na problematiku střední Evropy a také na problematiku teroristických hrozeb z oblasti Blízkého východu. Působí jako senior fellow Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut.
Text vyšel v Lidových novinách 16. října 2023. Zveřejňujeme se souhlasem redakce.
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
