top of page

ARCHIV

GEN. ŠEDIVÝ: Ukrajinci musí změnit plán protiofenzívy

Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý přináší podrobnou analýzu ukrajinské letní protiofenzívy a vysvětluje, proč si Ukrajinci po počátečních neúspěších nechali opět vnutit sovětské vedení boje a stále tlačí na nekonečné dodávky těžké techniky. Kde udělalo ukrajinské vedení zásadní chyby, za co může Západ a jak z toho ven?


Foto: Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý přináší podrobnou analýzu ukrajinské letní protiofenzívy a vysvětluje, proč si Ukrajinci po počátečních neúspěších nechali opět vnutit sovětské vedení boje. (ilustrační foto) | Shutterstock.

Stav ukrajinské protiofenzívy je v polovině srpna neuspokojivý. Koncem minulého roku začala diskuse o tom, kdy a jak začne účinná jarní ukrajinská ofenzíva. Až nelogicky optimistické názory deformovaly skutečný obraz stavu ukrajinských vojsk k takové ofenzívě připravených.


Drtivá většina vyjádření navozovala dojem, že v roce 2023 nebude problém porazit ruská vojska do poloviny roku a osvobodit tak Ukrajinu, později se tato vyjádření odkazovala na konec tohoto roku. Nejenom, že měli být Rusové vytlačeni z Doněcké a Luhanské oblasti, ale dokonce z celého ukrajinského území včetně Krymu. Jiný „hlas“ byl považován za nepatřičný a odporující prezentované realitě.

Ruská ofenzíva byla v zásadě neúspěšná, vedená starými metodami, které ukrajinští velitelé dobře znali, a dovedli tak svá vojska dobře připravit a reagovat správně na ruskou ofenzívu. Příkladem i pro současnost byla bitva o Bachmut, kde ruská vojska a Vagnerova skupina ztratily velké množství vojáků i techniky. Ale bitva o tento komunikační uzel vůbec neodpovídala významu tohoto města a znamenala velké ztráty i pro ukrajinskou stranu.

Vyhlašování ukrajinské protiofenzívy nezmátlo Rusy, ale nás!

Po neúspěšné ruské zimní ofenzívě se očekávala rychlá odvetná tzv. protiofenzíva, která byla prezentována vedením Ukrajiny jako něco, co rozdrtí ruská vojka. Realita byla ovšem velmi vzdálená tomu, co bylo vyhlašováno do světa. Pravděpodobně měla tato vyjádření narušit morálku ruských vojsk a posílit ukrajinskou společnost. Rusy nezmátla, zato nás ano! Pro nepřipravenost ukrajinských vojsk se její zahájení odkládalo po dobu celého jara. A protiofenzíva stále ještě nenabrala plnou sílu ani nyní, v polovině měsíce srpna. Nekonečné odkládání potvrzení o zahájení protiofenzívy ukončil 10. června prezident Zelenskyj, který ji potvrdil slovy: „Probíhá protiofenzíva a obranné akce. Myslím, že to pocítíme.“


Po dvou měsících ale není situace příliš optimistická. Rusové měli čas se připravit. Protiofenzíva měla být razantní a vedoucí ke splnění cílů, které jsem uvedl výše. Dlouho trvající statické boje byly „bezpečnostními analytiky“ vysvětlovány jako průzkum bojem, později byly zdůvodňovány hledáním slabých míst v ruské obraně. Jaksi však pomíjeli fakt, že tyto aktivity jsou převážně prováděny před plánováním ofenzivních aktivit. Právě na zjištěních o stavu obrany se stanovují parametry ofenzívy (v terminologii Ukrajinců „protiofenzívy“). Po celé období protiofenzívy se neustále uvádí úspěchy v okolí Bachmutu, částečně na západě Doněcka a východě Záporoží. I když americký ministr zahraničí Antony Blinken 23. července uvedl, že ukrajinská vojska osvobodila přibližně 50 % území, které Rusové obsadili od počátku agrese, tj. od 24. února, současný postup protiofenzívy je pomalý a pouze na několika směrech. Pronikání do ruské obrany formou hlubokých úderů je téměř nemožné. Důvodem je, že v době odkládání zahájení protiofenzívy Rusové stačili vybudovat několikaliniovou obranu a položit ohromné množství min v minových polích, která jsou plošně velmi rozsáhlá.


Zase ten Bachmut

To by ale nemělo nikoho překvapit, tím spíš, že budování obrany a pokládání minových polí musely průzkumné orgány všech úrovní sledovat. Vymlouvat se tedy na minová pole je nesprávné. O pokládání minových polí bylo často reportováno, především ve spojitosti s budováním obrany na „krymském směru“. Ukrajinským vojskům se totiž nedaří postupovat především na tomto - hlavním směru. Dosud nejvýznamnější postup představují územní zisky z oblasti jižně a částečně severně od Bachmutu.


Pravděpodobně i proto, že tento prostor byl dlouho bojištěm, kde budování obranných staveb a hlubokých minových polí nebylo možné. Soustředěním většího množství ukrajinských sil, ale i kvůli obecně známému problému ruských vojsk v organizaci velení a součinnosti vojsk, nespokojenosti s celkovým vedením tzv. speciální operace, se daří ukrajinským vojskům obcházet Bachmut především z jihu, a ne se nesmyslně zavazovat do boje o město. Pokud se Rusům postup Ukrajinců nepodaří zastavit, o Bachmut přijdou, aniž by bojovali v jeho ulicích. „Bachmutský směr“ může vázat větší množství ruských sil, ale zase ne tak významné, aby byla výrazně oslabena jižní fronta. Vzhledem k tomu, že se v posledních dnech postup výrazně zpomalil i v Bachmutském regionu, nabízí se otázka, zda Rusko organizovaně neopouští pozice, které jsou až příliš vysunuté před linií fronty. Tedy, zda Rusové spíš nezkracují frontu a po dosažení vytyčené čáry přejdou k urputné obraně této linie. Nasvědčují tomu zprávy z června a července o tom, že Rusko posílilo obranu v této oblasti o několik desítek tisíc vojáků. I když se pravděpodobně jedná o vojáky posledního nástupního ročníku po ukončení výcviku a částečně o dobrovolníky, jejichž výkon bude ovlivněn nezkušeností, vliv na poměry sil v této oblasti to evidentně má.


Mimo to, Rusko výrazně posílilo své severní křídlo – vojska v Charkovské oblasti – o mnoho tisíc vojáků (přesné číslo není známo). Mluvčí ukrajinského severního uskupení vojsk Serhij Čerevatyj v této souvislosti dne 18. července uvedl, že Rusové u měst Kupjansk a Lyman soustředili na 100 tisíc vojáků a vytvořili sestavu až 900 tanků, více než 555 děl a 370 raketometů. A na tomto směru Rusové, byť pomalu, dál postupují.


Stav na bojišti

K situaci v polovině srpna lze celkově uvést, že současný stav na ukrajinské frontě je poměrně vyrovnaný s určitou převahou ukrajinské armády. Významně se projevuje zavádění modernější západní techniky, která ale není všemocná. Rusové našli cestu jak „motivovat“ své vojáky k přednostnímu ničení západní techniky – tanků, BVP, dělostřelectva a raketometů. Velmi jim v tom pomáhá fakt pokračující vzdušné nadvlády. Až nyní se přiznává, že útočný vrtulník Ka52 se svým dostřelem protitankových střel do vzdálenosti 15 km působí Ukrajincům značné potíže.


Rusům se podle webu ORYX k 14. srpnu podařilo zničit nejméně 15 tanků Leopard (z toho 9 ve variantě 2A6), 59 tanků T72 v různých provedeních, které byly darovány Polskem, ČR nebo Bulharskem. Významné jsou ztráty u amerických BVP Bradley, kterých bylo k tomuto datu prokazatelně zničeno 52 z celkových 90 ks dodaných. K tomuto počtu musí být připočtena zničená vlastní ukrajinská technika. Podle New York Times z 15. července Ukrajina v prvních dvou týdnech protiofenzívy ztratila 20 % zbraní včetně těžkých obrněných zbraní, jako jsou tanky, BVP a dělostřelectva, které byly vyslány na bojiště.


Současný stav na bojišti naznačuje, že Rusové po počátečních značných neúspěších při první ukrajinské protiofenzívě našli cestu, jak ukrajinskou převahu z větší části eliminovat a logicky se také naučili používat moderní metody vedení této války. Je zřejmé, že ve větší míře uvádí na bojiště účinné technologie a nové zbraňové systémy. I když je evidentní, že Ukrajina s podporou západních států vyrovnává početní nevýhodu, zejména v palebné podpoře, přece jenom to nestačí na razantní postup ofenzívy. Ze současného stavu je jasné, že se Rusům podařilo připravit se na ukrajinskou protiofenzívu, ale také konsolidovat svá vojska. Opakované reporty zpravodajských služeb Ukrajiny a států NATO o výměnách ruských velitelů nevypovídají jen o nespokojenosti a úplném rozkladu ruského velení, jak je často uváděno, ale pravděpodobně naopak ukazují na postupné utužování systému velení, kdy málo úspěšní velitelé jsou odvoláváni z funkce.

 
 

Poslední rychlé výměny také potvrzují, že Putin v důsledku vzpoury Vagnerovy skupiny naopak svoji pozici upevnil a bude ji dále upevňovat. Ostatně to známe z posledního pokusu o puč proti tureckému prezidentovi Erdoganovi v roce 2016. Předpovědi o konci Putina a přání vydávaná za realitu se zase odkládají. Ostatně blamáž o zdraví Putina a jeho konci už máme za sebou.


Ukrajinský návrat k sovětskému vedení boje

Téměř absolutní nadvláda Rusů ve vzduchu a oboustranné masové používání bezpilotních prostředků všech úrovní, které zajišťují nepřetržitý a detailní přehled o tom, co se děje na bojišti i v hlubokém týlu, nedovoluje větší soustředění vojsk v optimální hloubce k provedení nečekaného manévru a rychlého úderu na slabá místa ruské obrany. A v tomto si Ukrajinci nechali Rusy vnutit jejich způsob vedení války, který ukrajinští velitelé znali z dřívější doby a který po celou dobu předvádějí ruští velitelé. Jen relativně malá část ukrajinských velitelů vyškolených na „západě“ byla schopna vést moderní manévrový boj. K úspěchu podzimní protiofenzívy přispěla i ruská „strnulost“.


Celou analýzu najdete na stránkách partnerského magazínu CZDEFENCE. KLIKNĚTE ZDE.



540 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


NEJČTENĚJŠÍ

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
CZ_DEFENCE_ctverec_claim_krivky.jpg
Screenshot 2021-05-27 at 9.58.59.png