ARCHIV

GEN. ŠEDIVÝ: Příliš výbušná krize na běloruských hranicích

Konec eskalace napětí na běloruských hranicích je v nedohlednu. Dokonce je pravděpodobné, že množství běženců, kteří se budou pokoušet dostat přes hranice do Polska, poroste stejně jako tlak běloruského režimu na Polsko a Evropskou unii, aby uvolnily přijaté sankce. Tento nebezpečný mix zvyšuje míru rizika, že pohraniční konflikt přeroste do nějakého omezeného ozbrojeného střetu.


Polsko-Běloruská hranice, zdroj: gov.pl.

Tato krize je pomstou Lukašenka za přijaté sankce a za podporu, kterou jednotliví členové, ale i EU jako celek, projevili odpůrcům Lukašenka, jež jeho režim násilně pronásledoval při protestech proti zmanipulovaným prezidentským volbám.


Riziko eskalace násilí

Již dříve se menším skupinám běženců podařilo prorazit do Polska. Ale nejde jen o Polsko, v menší míře se snaží dostat i do Litvy a Lotyšska. Polsko je ovšem hlavním terčem těchto aktivit. Prvním důvodem je fakt, že je Lukašenkem vnímáno jako jeden z největších nepřátel „Běloruska“ – míněno Lukašenkova režimu. Druhý důvod je logický: jedná se o přímou cestu do Německa. Bohužel si většina migrantů neuvědomuje, že se v Evropě, tedy i v Německu, výrazně změnila nálada a že i Německo se k další vlně migrace již dnes staví odmítavě. Pár desítek migrantů samo o sobě nepředstavuje nezvládnutelný problém, je to však zároveň signál pro další, že zátarasy lze překonat. To zákonitě povzbudí další agresivní migranty k pokusům o násilný přechod hranic. A s tím se samozřejmě pojí riziko eskalace násilí až po možné použití zbraní, a to jak úmyslně, tak neúmyslně jako následek nějakého lidského selhání. Čím větší počet migrantů bude u hranic a čím bude jejich situace horší, blížící se k humanitární katastrofě, tím se bude krize prohlubovat. To může logicky vést k násilným činům, včetně sebevražedných útoků – tedy sebeobětování se ve prospěch „komunity migrantů“.


Jde i o ohrožení České republiky?

Statistiky zachycených pokusů dostat se přes naše území do Německa mluví jasně. Služba cizinecké policie na svém webu uvádí, že v období od začátku ledna do konce března tohoto roku bylo při tranzitní nelegální migraci přes území České republiky odhaleno celkem 515 osob, kdy v meziročním porovnání shodných období došlo k vysokému nárůstu, a to o 434 osob. U naprosté většiny osob bylo jako cíl cesty uvedeno Německo. Jednalo se zejména o občany Afghánistánu, Maroka a Sýrie.


Česká vláda by na tuto možnou situaci měla reagovat s předstihem. Otázkou je, která vláda by to měla být. Ta stará velmi pravděpodobně nic nevymyslí. Tím spíš, že prokázala totální neschopnost krize řešit.

Česká republika se vzhledem k větší přítomnosti cizinců na našem území a mnohem benevolentnější migrační politice, než uplatňují ostatní státy V4, stává záložní migrační trasou. V populaci ČR je 5,2 % cizinců oproti Maďarsku, které je ve V4 „druhé za ČR“ s pouhými 1,85 % cizinců v populaci. Mezi českými obyvateli se skupina migrantů bez problémů ztratí. Také právě s ohledem na postupné přitvrzování Německa ve vztahu k odmítání migrantů je téměř přirozené, že část migrantů bude hledat útočiště u nás. To s sebou přináší do budoucna i vyšší riziko nelegálního pobytu migrantů, kteří se mohou na našem území dostat do situace, kdy je vysněné Německo nepřijme a ČR je nebude moci efektivně vyhostit zpět do jejich mateřské země. Postupná kumulace takových skupin může vytvořit v ČR podobné tzv. no-go zóny“ jaké známe z Německa nebo Rakouska. Situace se může vyhrotit velmi rychle. Vůbec nemusí jít o roky, ale o měsíce či jen týdny.


Vláda by měla reagovat s předstihem

Česká vláda by na tuto možnou situaci měla reagovat s předstihem. Otázkou je, která vláda by to měla být. Ta stará velmi pravděpodobně nic nevymyslí. Tím spíš, že prokázala totální neschopnost krize řešit. Katastrofální stav v boji proti COVID 19 a neschopnost prosadit logická opatření z pouhé obavy z negativního postoje části společnosti nás zařadila s 31 tisíci mrtvými na nejhorší místa světových statistik. Ještě před několika týdny jsme slyšeli z úst politických představitelů, jak je vše „BEST“. Dnes se naše ekonomika řítí střemhlavým letem na dno evropských statistik, naproti tomu inflace stoupá a překonává i ty nejčernější scénáře. Bohužel, nedělám si moc velké naděje, že by Česká republika v dohledné době přijala efektivní opatření proti tomu, kdyby se změnil proud utečenců a při překonání polských hranic by zamířil do ČR. Velmi pravděpodobně bychom formálně přijali strategii, ale do reálu by se asi nepromítla.

 
 

Uvádím to se značnou skepsí, protože poslední roky ztrácíme kredit téměř ve všech oblastech. Policie nemá žádné možnosti mobilizovat své „zálohy“. Nemá je, ačkoli ve státech na západ od nás takové organizace existují. Často uvádím případ Velké Británie. Posilujícím sborem naší PČR je pro takový případ armáda. Ale stačí jen připomenout, jak se politické vedení státu staví k svému vlastnímu závazku, alokování 2 % HDP na obranu. Tedy asi bychom hodně improvizovali. Podobně jako většina evropských států neumíme nelegální migranty po formálním vyhoštění reálně – fyzicky – přesunout mimo území ČR. Buďme rádi, že většina migrantů neví, kde leží ČR.


Evropská změna paradigmatu, jak se stavět k migraci

Migranti jsou přímo podporováni Lukašenkovým režimem, což potvrzují objektivní zjištění. Ostatně vystoupení prezidenta Lukašenka i to, jak tuto situaci komentuje prezident Ruska Putin, je důkazem dostatečně jasným. Lukašenko odhalil slabinu Evropy, která v minulosti stála za většinou norem vztahujících se k migraci. To byla ale podstatně jiná doba a není možné mezinárodní zákony, směrnice a různá jinánařízení a doporučení aplikovat stejně i v této době. Lukašenko pochopil, že jsme se chytili do vlastní pasti a umně toho využívá. Jak moc je Evropa rozpolcená ukazuje následující příklad: Bývalý italský ministr vnitra od roku 2020 čelí trestnímu stíhání, protože zakázal přistání záchranných lodí s uprchlíky v roce 2018 a 2019 v italských přístavech, ačkoliv lodě s uprchlíky u italských břehů nakonec přistály. Dnes (tak jako v minulosti i Maďarsko), Polsko odmítá vpustit „stejné“ uprchlíky na svoje území, i když žijí v „zemi nikoho“ v katastrofálních podmínkách.


Určitě v mnohem horších podmínkách než uprchlíci, kteří čekali několik dní až týdnů na přistání lodí, které je „zachránily“. Tehdy byla Itálie kritizována za tento postup, dnes Evropská unie vyjadřuje podporu Polsku a se zablokováním hranic souhlasí. I tohle Lukašenko a Putin využívají jako argument. Že se dříve nebo později tento dvojí přístup stane zdrojem rozporů v EU, je logické. I proto bude Lukašenko s tichým souhlasem Putina soustřeďovat stále větší množství migrantů na svých západních hranicích. A když neprorazí na ose Moskva-Berlín, může přistoupit ještě k větší podlosti. Soustředí tok migrantů jižním křídlem, přes Ukrajinu na Polsko nebo Slovensko a dál na západ. Tahle cesta není neznámá, ale zatím s „málo organizovanými a nezkušenými“ pašeráky lidí. To by ale mohlo ještě více oslabit Ukrajinu, což by Vladimír Putin přivítal s nadšením. Navíc by tato alternativa rozhádala Evropu ještě víc.

Zřejmá role Moskvy

Lukašenko může být schopen něco takového zorganizovat. Ale pro tak riskantní krok musí mít více zásadních garancí. Situace na hranicích je dnes až příliš výbušná. Kdyby se opravdu převrátila až k ozbrojenému (lokálnímu) konfliktu, asi by Bělorusko mohlo těžko dále vojensky vzdorovat a politické a ekonomické sankce by byly tak drastické, že by Bělorusko nemohlo nést následky takového konfliktu.


Buďme si jisti, že v Moskvě byly promyšleny všechny možné scénáře, mezi nimiž je i výrazná role Ruska. Předně by Bělorusko muselo mít jistotu, že uplatní svoji produkci jinde než v EU, jinak by došlo ke kolapsu hospodářství. Dovedu si představit, že do tohoto scénáře je zapojena i Čína. V důsledku se totiž nemusí jednat jen o akt pomsty Lukašenka za kritiku, které se mu dostalo za zmanipulované volby a za podporu opozice v Bělorusku. Pak v okamžiku, kdy se ukázalo, že je to scénář, jak rozbít Evropu, do „hry“ vstoupil Putin.


Když se polské síly vzdají možnosti použít všech svých prostředků, nikdo již následnou vlnu, která přijde bezprostředně po tom, co ta první zmizí v lese za hranicemi, nezastaví.

Ostatně přetahování se o plyn, drastické zvyšování cen energií a hrozba „blackoutů“ drtí Evropu. Může vést k tomu, že Německo v samém konci nabídne svoji plynovou závislost za eliminaci migrační vlny akumulované v Bělorusku. A když ne – pro Rusko čím hůře, tím lépe. A v tom se odráží i zájem Číny. Často se zmiňuje pojem „hybridní válka“. K tomu snad jen poznámka – sleduje někdo, jak se chovají ruské menšiny v pobaltských republikách? Pro naše nepřátele platí, že rozhádaná EU je mnohem snadnější cíl než Evropa sjednocená a vzájemně se podporující.


Evropa už nesmí dávat signály, že je migrace vítaná

A jak to celé může dopadnout? Optimální scénář by byl, kdyby se nátlakové akce běloruských bezpečnostních složek zastavily, Lukašenko ukončil transport migrantů ze Středního východu do Běloruska a dále k polským hranicím. To se ale zdá málo pravděpodobné. Osobně si myslím, že dříve nebo později dojde k masovému „útoku“, tedy pokusu velkého množství migrantů překonat zátarasy ze žiletkového drátu (concertiny), při kterém je možné, že někteří migranti zahynou. Většina se ale dostane na území Polska, tedy EU. V takovém případě bude skutečně záležet, jak bude reagovat polská pohraniční stráž, policie nebo vojáci, kteří mají v rukou zbraně a ostrou munici. Zastavit takový dav lze jen silou. Pak to ale vyvolá obrovskou odezvu jak pozitivní, tak negativní v celé Evropské unii, připojí se OSN, které bude určitě stát na straně migrantů.


Když se polské síly vzdají možnosti použít všech svých prostředků, nikdo již následnou vlnu, která přijde bezprostředně po tom, co ta první zmizí v lese za hranicemi, nezastaví. Taková „operace“ ale vyžaduje velení, dobrou přípravu, organizaci a součinnost. A to neudělá skupina migrantů, i když možná zkušených v bojích na Středním východě. To bude muset dělat štáb vzdělaných důstojníků – tedy pravděpodobně Bělorusů. Za tím ale zase bude muset stát Rusko, protože to bude znamenat dramatické zhoršení bezpečnostní situace. Že je něco podobného možné, o tom svědčí pohyby ruských i běloruských vojsk.


12. listopadu provedlo Rusko a Bělorusko společné neplánované cvičení výsadkových vojsk v běloruském prostoru poblíž polských hranic, v místech, kde se pohybují velké skupiny migrantů. Rusko demonstrativně provádí přelety svými strategickými bombardéry nad běloruským územím.

 
 

Tako krize má až příliš silný negativní potenciál, abychom ji přehlíželi a podceňovali. Má tak negativní potenciál, že ani krize na východní Ukrajině nebyla tak závažná z hlediska naší bezpečnosti, jako je tato. Nevím, co by se muselo stát, aby se vše vyřešilo smírně. V každém případě musí Evropská unie změnit svoji nesrozumitelnou migrační politiku a chránit své vlastní území. Princip „suverenity státu“ musí být chápán všemi stejně, i byrokraty v Bruselu.


V jednom má totiž Putin pravdu, Evropa sama dávala a stále dává signály, že migrace je vítána. A je jedno, z jakých pohnutek migrant přichází. A toho, koho vyhostí, ten má téměř jistotu, že v Evropě zůstane, i když v šedé „podspolečnosti“, která se řídí svými zákony. To je pořád lepší než živoření někde v poušti. Pokud si sama EU neudělá pořádek, tato umělá migrační krize bude po brexitu jen další krok k rozpadu EU.



238 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše