Válka na Ukrajině a zamyšlení nad rolí ruských zpravodajců

Ruská válečná intervence na Ukrajině přinesla celou řadu překvapení a eskalovala vývoj událostí, který ještě před několika měsíci málokdo předpokládal. Jak si stály západní zpravodajské služby v předvídání ruského útoku? A v čem selhaly ruské zpravodajské služby? Více v analýze bývalého zpravodajce Jana Paďourka.

Vladimír Putin na setkání se zpravodajskými důstojníky, 2018, zdroj: en.kremlin.ru.

Navzdory tomu, že Rusko již dlouho před začátkem invaze koncentrovalo na hranicích s Ukrajinou nebývalé množství vojáků, útočné techniky a veškeré válečné logistiky, se především demokratický svět dlouho konejšil nadějí, že se jedná jen o jeden z dalších příkladů ruského zastrašování nebo vydírání, který nakonec ke skutečné invazi nepovede.

24. únor 2022 tyto klamné naděje definitivně zhatil a svět se ocitl ve zcela bezprecedentní bezpečnostní situaci. Definitivně padl mýtus o Evropě, jako bezpečném ostrově blahobytu, kterému se válečné konflikty za poslední dekády víceméně vyhýbaly. Nevratným způsobem se změnila bezpečnostní situace ve světě a lidstvo se znovu přiblížilo ke svému možnému Armagedonu.

Přesná předpověď invaze

Šok z reality ruské invaze na Ukrajinu kromě jiného eskaloval i mediálně hojně živenou debatu o roli zpravodajských služeb v otázkách předvídání nebo účinného varování před takto významnými událostmi. Byly zveřejněny informace, že americké a britské zpravodajské služby předpověděly počátek invaze s téměř s neuvěřitelně přesným stanovením data, a že Američané s Brity sdíleli v předstihu tyto obavy se svými euroatlantickými spojenci.

Publikované informace však také obsahovaly i údajný předpoklad amerických zpravodajců o rychlém zhroucení ukrajinské obrany, pádu ukrajinského režimu a rychlému ruskému ovládnutí klíčových ukrajinských oblastí. V některých evropských státech za takto chybný odhad ruského válečného běsnění na Ukrajině dokonce padaly i hlavy.

Ve Francii byl kvůli podcenění situace odvolán šéf vojenských zpravodajců generál Éric Vidaud. Kritika zazněla i směrem k českým zpravodajským službám. Zde je nutné připomenout, že to byly právě české zpravodajské služby v čele s BIS, které dlouhodobě a neúnavně na ruské nebezpečí upozorňovaly a přinášely mnoho s veřejností sdílených důkazů a informací. Nebylo chybou českých zpravodajců, že někteří minulí, ale i někteří současní vysocí političtí představitelé varování českých zpravodajců dehonestovali a tento narativ posunovali do zcela hanebných závěrů a pozic.

Jan Paďourek, bývalý zpravodajský důstojník a bývalý náměstek ředitele pro analytiku a zahraniční styky Úřadu pro zahraniční styky a informace – ÚZSI (tj. české vnější zpravodajské služby). V současné době pracuje jako VŠ pedagog na vysoké škole CEVRO Institut a jako senior fellow jejího Transatlantického centra.

I prezident Putin se ve svých válečných přípravách a plánech jistě opíral o informace svých zpravodajských agentur. Zpravodajské informace, analýzy a jejich závěry rámují přípravu každé války a poskytují zásadní podklady pro přijetí jak strategických, tak taktických válečných plánů. Na rozdíl od mnohých světových státníků Putin ze zpravodajského prostředí vyšel, a tak by se dalo předpokládat, že má k těmto strukturám velmi blízko a naopak, že tyto struktury mají velmi blízko k ruskému prezidentovi. Ostatně mnozí jeho nejbližší spolupracovníci se taktéž rekrutovali z bývalých struktur KGB (např. S. Ivanov nebo N. Patrušev atd.).

Situace v Rusku i v tomto kontextu je však zřejmě velmi komplikovaná. Celkový vývoj situace na Ukrajině navzdory tomu však dokázal, že se ruský prezident tragicky mýlil, pravděpodobně i za přispění svých zpravodajců, minimálně ve dvou klíčových otázkách:

1. hrubě podcenil skutečnou situaci na Ukrajině ve schopnosti, odhodlanosti a statečnosti ukrajinského národa (namnoze i toho ruskojazyčného) se ruskému útoku bránit a

2. zásadně podcenil reakci demokratického světa v jeho jednoznačných reakcích, vyjádřených nejprve formou sjednocení euroatlantických pozic a následnému přijetí klíčových protiruských opatření (neuzavřené série tvrdých sankcí a dodávek důležité vojenské podpory Ukrajině).

Jen při letmé analýze této situace lze konstatovat, že v obou případech hrubě selhaly všechny ruské zpravodajské služby. Vladimír Putin zřejmě i na základě jejich informací očekával, že se i v průběhu této válečné avantýry zcela zopakuje nebo proběhne velmi podobný scénář, vyzkoušený již ruskou anexí Krymu na jaře 2014. Putin věřil, že ukrajinské území (minimálně nejprve Donbas) lehce a bez většího odporu obsadí během několika dní, zlikviduje vedení ukrajinského státu a na Ukrajině nastolí proruský režim. Spoléhal se zřejmě na to, že následné reakce svobodného světa sice přinesou nějaké nové sankce a protesty, ale v zásadě více rezonovat nebudou.

Celý článek najdete na stránkách partnerského magazínu CZDEFENCE. KLIKNĚTE ZDE.