Válka na Ukrajině již trvá téměř dva týdny. Ruský agresor podcenil ukrajinské odhodlání bránit svou vlast do posledního dechu a narazil na nečekaně tvrdý odpor. Celý ukrajinský národ se semknul za svým prezidentem, který se přes noc stal vůdcem, jakého Ukrajina ve své novodobé historii dosud neměla. I přes jeho enormní úsilí na diplomatickém poli ale země zůstává bez spojenců, kteří by byli ochotni za ni bojovat.
Léta příslibů ze strany euroatlantického společenství vyšuměla do prázdna a Ukrajina se tváří v tvář agresivnímu Rusku ocitla sama. Západ se odmítá do konfliktu aktivně vojensky zapojit a ani pasivní přísun zbraní ukrajinské armádě není dostatečný. Výsledkem je pokračující ostřelování civilních cílů zakázanými zbraněmi a prohlubující se utrpení ukrajinských obyvatel, kterému evropské země i celý svět pouze přihlížejí.
Západ by si měl konečně uvědomit, že ten, kdo není ochoten riskovat a přinášet oběti, nemůže nikdy vyhrát. Historie nás v tomto směru opakovaně poučila.
Zatímco ukrajinský prezident marně žádá o vyhlášení bezletové zóny nebo alespoň o efektivnější prostředky pro zajištění bezpečnosti svých občanů, země NATO váhají v obavách o rozšíření konfliktu i na jejich území, kterým ruský prezident opakovaně vyhrožuje.
Ukrajina potřebuje posílení své protivzdušné a protiraketové obrany, a to okamžitě. Nelze již déle váhat nebo se rozmýšlet, zda požadované vojenské prostředky dodáme. Jde o hodiny a ne dny, jinak již nebude co bránit. Rusko je odhodláno dosáhnout svých cílů za každou cenu a nebude váhat použít i zbraně hromadného ničení, pokud se mu na frontě nebude dařit. Čím déle se válka bude protahovat a neúměrně finančně zatěžovat ruský stát, tím bude pokušení ruského prezidenta rázně ji ukončit narůstat. Dosažení rychlé kapitulace Ukrajiny za pomoci chemických, biologických či jaderných zbraní se může stát reálnou volbou.
Masivní vojenská podpora bez omezení
Západ je naivní, jestli si myslí, že ruský prezident jaderné zbraně nepoužije, pokud se do konfliktu nezapojí. V jeho současném psychickém rozpoložení je možné všechno, nejen jaderné útoky na ukrajinská města, ale i na cíle ve zbytku Evropy, když se bude cítit zahnán do kouta. Ustoupit již totiž nemůže, vsadil vše na jednu kartu. Možnou alternativou je jen rozpad jeho imperiální vize a soud za válečné zločiny před Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. A to je pro něj naprosto nepřijatelné. Když tedy nevyhraje on, nevyhraje nikdo.
Existuje tedy za této situace ještě nějaké řešení, které by této úplné katastrofě zabránilo? Existuje. Buď urychleně skoncovat s válkou masivní vojenskou podporou ukrajinské armády bez jakýchkoliv omezení, která by umožnila ruská vojska ze země vytlačit, a zároveň tuto podporu garantovat silou jaderných zbraní, nebo skoncovat s ruským prezidentem a z vedení státu ho odstavit, ať již za pomoci vnitřního převratu či nějakého speciálního zásahu zvenku. Žádná jednoduchá řešení ani řešení bez rizika už nejsou. Západ by si měl konečně uvědomit, že ten, kdo není ochoten riskovat a přinášet oběti, nemůže nikdy vyhrát. Historie nás v tomto směru opakovaně poučila.
Co nám tedy chybí? Ukrajinská odvaha a odhodlání a silní vůdci, kteří by se neohlíželi na své znovuzvolení a byli by ochotni vést své národy proti zlu ohrožujícímu světový mír a bezpečnost nás všech. Potřebujeme nového Churchilla nebo Reagana. Někoho, kdo pozvedne pochodeň a povede nás k vítězství, v boji za naše hodnoty a naši budoucnost, proti všem, kteří chtějí současný mezinárodní řád zničit.
Komentář vyšel na serveru pravda.sk. Přetiskujeme se souhlasem redakce.
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
