Aktuální situace v Evropě je poznamenána válečným konfliktem na Ukrajině a rostoucí ruskou propagandou. Spolupráce mezi evropskými zeměmi, NATO a dalšími spojenci je klíčová pro zajištění regionální stability a odražení ruské agresivní politiky. Přinášíme pohled rusko-izraelského profesora Dmitra Strovského nejen na invazi na Ukrajině, ruskou propagandu, ale také na situaci v Izraeli, kde stále hoří spor o reformu soudnictví.
Rusko jste opustil před několika lety a znovu se etabloval na izraelské půdě. Proč jste ho musel opustit? A jak s odstupem vnímáte to, co se v Rusku děje?
Nemůžu říci, že bych byl přímo režimem utlačován. Moje pozice na Uralské federální univerzitě v Jekatěrinburgu jako plnohodnotného profesora byla poměrně silná a stabilní. Před sedmi lety jsem opustil Rusko a přestěhoval se do Izraele. Ale tehdy mě ani nenapadlo, že bych mohl být vyhozen z univerzity. Do té doby jsem veřejně vyjadřoval nesouhlas s tím, co se v Rusko odehrávalo. Dělal jsem to jak v novinách, tak také prostřednictvím rádia. A nemínil jsem z této pro mě svobodné pozice ustoupit.
A co se nyní změnilo? Zmíním dvě věci. První je, že ve srovnání se 70. a ranými 80. lety, které si pamatuji, se nyní pravidla hry stala nepředvídatelná a určují je osoby z různých úrovní státní správy, zatímco v tehdejší době byla prosazována na základě určitých principů.
V dnešním Rusku se veškeré represe a útlak dějí na základě rozhodnutí mocných. To vede k tomu, že se důsledky vašeho chování stávají nepředvídatelnými. Nikdy nevíte, co s vámi může nějaký úřad v dané chvíli provést. Když jste něco provedl v době socialismu, jasně jste věděl, co s vámi režim udělá: Pokud překročím toto, dostanu trest od těchto lidí. Pokud překročím toto, dostanu jiný trest.
Nyní se situace zcela změnila, protože jako lidská bytost nemáte ponětí, jaké mohou být důsledky vašeho jednání. Jak budete potrestán a za jaký čin budete umístěn do vězení nebo vyhozen z práce nebo nakonec budete odsouzen za něco úplně jiného. Podmínky se staly velmi nejistými.
Ruský režim se ze svých vlastních zkušeností neponaučil. Pokud zbaběle zrušíte politiku jedním způsobem nebo druhým, skončí to totálním zhroucením režimu. To vím z historie a zejména z ruské historie. A to je to, co moderní Putinova autorita nepochopila. Stále si myslí, že udrží pořádek za každých okolností a všechno bude v pořádku. Zjevně se však z historie příliš neponaučili.
Jak režimní propaganda ovlivňuje běžný život ruských občanů? A jaký má vliv na jejich ochotu bojovat na Ukrajině?
Propaganda v moderním Rusku se vyvíjí v podmínkách nedostatku nebo spíše absence jakýchkoli alternativních zdrojů informací. Pro vás pro Evropany je pravděpodobně obtížné to plně pochopit. Kvůli nedostatku informací nejsou Rusové schopni rozeznat, co je správné a co špatné, protože se od nich očekává, že budou absorbovat jen ruský tok informací, aniž by s ním dokázali pracovat.
Problém s ruskou propagandou spočívá v tom, že ovlivňuje lidi jednostranně. A to vytváří v jejich mysli specifickou vůli. Ruské orgány nyní cenzurují všechny informace zvenčí. Úplně utlumují Facebook a potlačují alternativní informační kanály. A za takových podmínek je těžké si uvědomit, že vám chybí alternativní informace a rozhodně to mění vaši povahu. A to stejné se děje i v případě situace na Ukrajině, protože pokud jste neustále bombardováni informacemi o vítězství Ruska, tak prostě věříte ve vítězství Ruska. A jste s tím spokojeni, protože nevidíte problémy a necítíte strach z porážky nebo z nebezpečí, které přichází z druhé strany; prostě o nich nevíte.
Nicméně, ruský režim už se připravuje na neúspěch, protože situace na Ukrajině se pro Rusy dramatizuje. Ale obyčejný Rus o tom nic neví.
Jak by měly země v EU, zejména postsovětské státy, které jsou vystaveny většímu vlivu ze strany Ruska, bojovat proti hybridní válce? Jak velkou hrozbu Rusko představuje?
Podle mého názoru největším nebezpečím pro východoevropské země, zejména pro Baltské státy, není ani tak propaganda. Spíše samotná myšlenka, že by mohly být ztraceny v této válce, a to v případě, pokud by se Rusko rozhodlo okupovat Lotyšsko, Estonsko nebo Litvu. Jsou sice členy NATO, ale vlastně nemám tušení, jak by se NATO v této situaci prakticky zachovalo.
Dohoda mezi zeměmi NATO říká, že si země musí navzájem pomáhat a chránit se, ale na druhou stranu, pokud bude v sázce mnohem více, jak se tyto státy zachovají? Můžeme zaručit, že určitě ochrání malé Baltské státy? Upřímně řečeno, nejsem si jistý.
Kdyby Rusko začalo okupovat jeden ze států NATO, přijdou mu na pomoc alianční ozbrojené síly. Ale nikdy se to zatím v praxi nestalo. A jak si můžeme být jisti, že se tak skutečně stane? Osobně si myslím, že hlavním problémem východoevropských zemí dnes nejsou hybridní hrozby, ale spíše politická aktivita Ruska. Protože pokud vůdce Ruska činí kroky, které evropské státy nepovažují za normální v moderní politice, tak co můžeme od Putina očekávat v budoucnosti? Ví to někdo? Myslím si, že NATO a celý svobodný svět tato nejistota znepokojuje.
Je možné, aby evropské státy zůstaly v dlouhodobém horizontu sjednocené v podpoře Ukrajině?
V moderní evropské politice nerozumím jedné věci. Pokud to dobře chápu, tak válka mezi Ukrajinou a Ruskem trvá přes rok a Evropa stále váhá s dodávkami zbraní na Ukrajinu a stále diskutuje o tom, jak to bude lepší. Diskuze je na místě, ale jak dlouho se Evropa bude jenom bavit, když je všechno jasné a víme, kdo je nepřítelem demokracie?
Co bude Putin dělat s Evropou samotnou? Evropa nechápe, že pokud by Ukrajina prohrála, ruský voják přijde do Evropy a Evropa bude úplně nechráněná. Ukrajina je důležitá kostka, která má zastavit ruské jednotky na cestě do Evropy. Ale proces vojenských dodávek je dlouhodobě pomalý. Každý den sleduji informace, které získávám z různých zdrojů a vidím, že někteří aktéři proces stále zpomalují. Je to frustrující.
Jak byste popsal politickou budoucnost státu Izrael, ať už z krátkodobého nebo dlouhodobého hlediska?A to konkrétně ohledně reformy soudnictví.
Situace v Izraeli se tříští na několik problémů. První problém je mezi takzvanou pravicí a levicí. Pravici bych nazval sionisty: jsou to lidé, kteří chápou svou odpovědnost za udržení Izraele v bezpečí. Levice se této myšlenky drží také, ale trvale dělá ústupky vůči Arabům. Z mnoha důvodů by rádi byli dobrotiví a pomalu milosrdnější než papež v Římě. A Izrael je rozdělen mezi tyto zájmy.
Levice, která vládla v posledních několika letech před tím, než Netanjahu znovu převzal moc, podle mého názoru může za tak velkou inflaci a zmatek v mnoha oblastech veřejného žití. Dám vám příklad: Když se levice dostala k moci, tak se určitý čas zhoršila situace veřejné dopravy v mnoha městech. Autobusy přestaly zastavovat na zastávkách a byl to zmatek. Mnozí podporovatelé levice jsou nadšení z větší demokracie, ale já to vidím tak, že se veřejná sféra stala mnohem více dezorganizovanou. Inflace se výrazně zvýšila, ale ne v takové míře jako v Rusku, kde ekonomika nefunguje dobře. Ale všichni si všimli, že inflace ovlivňuje jejich životy.
A já se tedy ptám, proč když byl Netanjahu u moci (a to i když nebyl dokonalý a měl své klady a zápory) se inflace pod jeho vládou nezvýšila? Dle mého názoru levice dělala mnoho chaotických rozhodnutí.
Myslím, že Netanjahu je velmi vzdělaný a schopný člověk, ale na druhou stranu čelí obvinění z korupce. Neznám podrobnosti, možná je to pravda a možná ne. Soud o tom nevypověděl nic konkrétního. Proces stále probíhá.
Takže bych neřekl nic jednoznačného, kladného ani záporného, ale co si pamatuji je, že byl sám (Netanjahu) vlivný a má stále obrovský vliv. A tohle mi chybělo, když jsme měli levici u moci.
Takže jsem docela opatrný, protože chápu, že mě druhá strana snadno napadne, že nevěnuji pozornost tomuto a tamtomu. Vím, že je to složité, ale počet jednání mezi Izraelem a světem se za vlády levice snížil. Myslím si, že levice není připravena na skutečný vývoj izraelské politiky.
A když do této situace přiřadíme kontext reformy soudnictví?
To, co jsem říkal, je jedna část příběhu. Druhá část příběhu je důležitější a týká se situace ohledně nominace soudců pro nejvyšší soud.
Existuje taková instance jako nejvyšší soud, která se skládá z lidí, kteří jsou nominováni vládou. A toto je Netanjahuova slabina, protože chce udržet tento vysoký soud nedotčený. Lidé říkají, že soudci musí být nominováni v různých intervalech jinými politiky a v této souvislosti mají pravděpodobně pravdu.
Netanjahu chce, aby se soudci pravidelně střídali, ale lidé říkají, že pokud budou nahrazováni, nikdy nedokážou dojít k určitým závěrům, jak tomu bylo dříve. A to by pomohlo Netanjahuovi v jeho korupční kauze. Vím přesně, že soudci by měli být nahrazováni a Netanjahu na tom trvá. A myslím, že má pravdu. Ale problém je v tom, že pokud budou soudci nahrazováni, nikdy se nejspíš nevyřeší korupční kauza premiéra Netanjahu.
Má poslední otázka se týká geopolitického směřovaní Izraele. Je možné, že by Írán využil nynější situace v Izraeli?
Jednat s Íránem není možné. A možná nějakým způsobem této situace využijí.
Izrael přesně ví, kde se nachází zásoby jaderné energie v Íránu. Ale předpokládám, že Izrael se v těchto oblastech bojí provést vojenské operace, protože by to mohlo být velmi rizikové vzhledem ke všem dohodám. A to je důvod, proč Izrael jedná velmi opatrně. Myšlenka vyjednávání s Íránem je zcela nereálná, protože Írán stále chce fyzicky zničit Izrael. Jak se za těchto okolností může vyvíjet jakákoli diskuse?
Je tady nějaké reálné nebezpečí války mezi oběma aktéry?
Samozřejmě, nebezpečí války tu určitě je. Ale problém je, že se dá těžko určit, jak by válka byla dlouhá, protože íránské stíhačky mohou zasáhnout Izrael přibližně za hodinu a izraelské stíhačky by udělaly totéž. Území Izraele je velmi malé a Írán je větší. Ale není to Čína, Spojené státy nebo Rusko. A podle mého názoru, pokud dojde k válce, tak válka skončí velmi rychle.
Bohužel existuje velké riziko, že Izrael bude během jedné válečné události zcela zničen. Pokud Izrael toto velmi dobře chápe, myslím si, že úroveň ostražitosti je v Izraeli mnohem vyšší než v Íránu.
Profesor Dmitry Strovsky v dubnu 2023 vedl na CEVRO Institutu kurz Current political changes in Europe: problems, challenges, insights. What is the future?
Dmitry Strovsky, profesor mediální historie, působil jako přednášející na Fakultě žurnalistiky Uralské federální univerzity (Jekatěrinburg, Rusko) a jako výzkumník na Ariel University (Izrael). Je autorem několika knih a mnoha článků v ruštině a angličtině na různá témata související s historickou a současnou evolucí ruských masových komunikací. Vyučoval na univerzitách v USA, Finsku, Švédsku, České republice, Číně, Izraeli a dalších zemích.
Při příležitosti návštěvy profesora Strovského na Cevro Institutu poskytl rozhovor studentskému redaktorovi CEVRO ARENY v rámci kurzu Na semestr novinářem!
