Legalizace eutanazie v České republice? Proč česká společnost není na tuto změnu zatím připravena
- TEREZIE VELKOVÁ
- před 4 dny
- Minut čtení: 4
Legalizace eutanazie v České republice je často diskutované téma, které dlouhodobě polarizuje českou společnost. Z nedávného průzkumu agentury Ipsos vyplývá, že více než 70 % obyvatel Česka podporuje uzákonění eutanazie. Zveřejnění těchto výsledků znovu rozvířilo debaty mezi politiky, odborníky i významnými českými osobnostmi o tom, zda je eticky odůvodnitelné umožnit člověku rozhodnout o důstojném odchodu ze života, má-li ze zákona právo na důstojný život.
V Česku dosud proběhly celkem tři pokusy o legislativní zakotvení eutanazie či asistované sebevraždy. První se uskutečnil v roce 2008 v Senátu Parlamentu České republiky a druhý v roce 2016 v Poslanecké sněmovně. V roce 2020 pak poslankyně Věra Procházková (ANO) předložila návrh zákona o paliativní péči (prezentován jako zákon o důstojném umírání), který počítal s možností legalizace předčasného ukončení života pacienta. Vláda však k tomuto návrhu zaujala zamítavé stanovisko. Další diskuze o eutanazii se na politické půdě odehrála na začátku dubna letošního roku. Prvního dubna se v Senátu konala debata, které se vedle politiků zúčastnili také odborníci – zejména lékaři a právníci zabývající se lékařskou etikou. V Senátu toho dne zazněly názory jak ze stran odpůrců, tak příznivců eutanazie.
Země, ve kterých je eutanazie legalizovaná: Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, Kanada, Kolumbie, Španělsko a Nový Zéland.
Země či regiony, ve kterých je legalizovaná asistovaná sebevražda: Švýcarsko, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko, Kanada, USA (některé státy).
Terminologická nejasnost jako překážka
Řada Čechů včetně politiků, části zdravotnické komunity a široké veřejnosti nemá v terminologii týkající se eutanazie zcela jasno. Je důležité rozlišovat dva rozdílné koncepty: eutanazii a asistovanou sebevraždu. Asistovaná sebevražda je vykonávána samotným pacientem. Lékař (či jiná osoba) poskytne pacientovi prostředky k tomu, aby si sám ukončil život. V případě eutanazie ukončuje život pacienta na jeho žádost lékař či jiná pověřená osoba. Nedostatek informovanosti a povědomí o praktických dopadech zavedení eutanazie je jedním z argumentů proti její legalizaci. Průzkumy veřejného mínění tak mohou být zkreslené.
Nečekaná aliance: Lékaři a církev proti eutanazii
Pozoruhodným aspektem debaty o eutanazii v České republice je skutečnost, že na jejím odmítání panuje shoda mezi významnou částí lékařské obce (i když ne mezi všemi lékaři) a katolickou církví. Veřejnost přitom tyto dvě skupiny často vnímá jako reprezentanty odlišných, ne-li protichůdných přístupů k poznání a etice: lékaře chápe jako zastánce vědecké metody, kteří svá tvrzení a postupy zakládají na ověřitelných faktech a empirických důkazech, zatímco církve mají opírat svá stanoviska o principy víry, tradice a morálního učení, jež nemusí být vědecky verifikovatelné.
Ačkoliv argumentační východiska obou skupin mohou být různá – lékaři se odvolávají především na etický kodex své profese a tradiční chápání role lékaře jako ochránce života (viz Hippokratova přísaha), zatímco církve zdůrazňují nedotknutelnost života jako daru od Boha a páté boží přikázání Desatera („Nezabiješ“) – v tomto konkrétním případě se jejich postoje protínají a vytvářejí silný společný hlas proti legalizaci eutanazie. Tato shoda vědy a víry v takto citlivé etické otázce je jevem, který vybízí k hlubšímu zamyšlení.
Rizika a etické obavy
Mezi další protiargumenty odpůrci eutanazie řadí psychologický aspekt přinášející riziko, že by někteří pacienti po uzákonění eutanazie mohli nabýt dojmu, že by ze světa „měli“ odejít, nikoli „mohli“ odejít. Důvody mohou být různé – strach z budoucí bolesti, strach z financování léčby či z toho, že budou zatěžovat příbuzné. Příbuzní by i teoreticky mohli na pacienta vytvářet nátlak kvůli svému pohodlí či využít pacientův zranitelný stav ke svým zištným pohnutkám.
Odpůrci eutanazie argumentují i tím, že pokud by eutanazie byla v Česku legalizovaná, mohlo by dojít k efektu tzv. kluzkého svahu (slippery slope). Jeho principem je, že povolení eutanazie u specifické skupiny pacientů (u terminálně nemocných) otvírá dveře pro její rozšíření i na další skupiny pacientů – například na osoby s psychickým nemocněním, chronicky nemocné, seniory či osoby s postižením. V případě legalizace je kardinální zvážit kritéria a podmínky, za kterých by pacientům byla eutanazie či asistovaná sebevražda umožněna. Proto nelze uvažovat o zavedení eutanazie pouhým „ano“ či „pro“.
V neposlední řadě je třeba vzít v potaz, že lékařská věda se neustále vyvíjí a je tedy možné, že se časem objeví nová možnost léčby. Rovněž by se musel zohlednit předpokládaný psychický stav nemocničního personálu, neboť účast na eutanazii by pro lékaře i sestry byla pravděpodobně psychicky velmi náročná.
Ačkoliv část české společnosti vyjadřuje podporu legalizaci eutanazie, v odborné i širší veřejné debatě stále silně rezonují závažné protiargumenty. Mezi ně patří především princip nedotknutelnosti lidského života a tradiční etická role lékaře jako ochránce života a zdraví, obavy z možného „kluzkého svahu“ vedoucího k rozšiřování kritérií pro eutanazii, riziko psychického tlaku na zranitelné pacienty či přímého zneužití a v neposlední řadě argument, že prioritou by mělo být další zkvalitnění paliativní péče a její plošné dostupnosti.
Před jakýmkoli zvažováním legalizace je proto nezbytné vyřešit zásadní otázky: jaká konkrétní, přísná a nezpochybnitelná kritéria mají předcházet tak závažnému kroku, jako je asistované ukončení života či eutanazie, a kdo by byl zodpovědný za jejich striktní dodržování a kontrolu. Klíčovou etickou a praktickou výzvou pak zůstává, zda lze takto fundamentální změnu, jakou je zavedení eutanazie, opřít primárně o politická rozhodnutí reflektující hlas většinové společnosti. Zavedení eutanazie do praxe by bylo významně ztíženo, pokud by nadále přetrvával nesouhlas a hluboké etické výhrady u významné části lékařské obce – tedy u těch, jejichž aktivní účast je pro tento proces zcela nezbytná.
Terezie Velková studuje magisterský program Politologie na CEVRO Univerzitě. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!
Komentáře