Banner_Patreon1.jpg

ARCHIV

NEJČTENĚJŠÍ

Islámský stát v Iráku a Sýrii: Trvající porážka, či předzvěst návratu?

Co znamenal rok 2020 pro Islámský stát a co od něj můžeme čekat v roce letošním? Analýza z pera ředitele Centra blízkovýchodních vztahů CEVRO Institutu v Praze Tomáše Kaválka.


Bývalé hl. město ISIS Rakká, rok 2017, foto: wikicommons.

Byť ISIS je daleko od kapacit rozpoutat rozsáhlé povstání či kontroly území, pokračuje v operacích k zajištění pokračující svobody v těžko přístupných, často venkovských oblastech. V roce 2020 podle OSN disponoval 10 tisíci aktivními členy v Iráku a Sýrii. Pentagon udával v roce 2019 číslo 14-18 tisíc. Jen zlomek jsou však bojovníci „na plný úvazek,“ většinu tvoří spící buňky či podpůrný personál starající se o logistiku a finance.


ISIS v Iráku

Strategie ISIS v Iráku v průběhu roku 2020 získala jasnější kontury. Povstání ISIS je atomizovanější a sestává se z menších buněk do 25 lidí, které jsou sto operovat bez nutnosti zásobování či centrálního řízení. Aktivní bojovníci, kterých má organizace k dispozici v Iráku až 1300, těží z místní znalosti terénu a rodinných a kmenových vazeb, protože často pochází přímo z oblasti, kde působí. Dalších 2700 členů se stará o logistiku, finance a další podpůrné aktivity. Jejich cílem je udržet jednak existenci venkovských „zemí nikoho,“ kde irácké bezpečnostní složky patrolují minimálně, a zároveň zabránit návratu místní vysídlené populace. Některé oblasti jako pohoří Hamrín či Qaračok jsou tradičním útočištěm rebelů a irácká vláda je stejně jako rozsáhlé pouštní oblasti podél syrské hranice nikdy neměla plně pod kontrolou.


ISIS je v Iráku schopen nadále operovat, udržovat si operační flexibilitu. Na straně druhé rok 2020 nepředznamenává návrat k rozsahu povstání v letech 2011-13. Počet incidentů se snížil z průměrných 95 měsíčně v roce 2019 na 85 v roce 2020. Kvalitativně je však patrný posun ke komplexnějším operacím.

Kooperace mezi iráckými a kurdskými bezpečnostními složkami je nadále omezená a ideje na vytvoření společných operačních center uvázly na mrtvém bodě. V říjnu 2017, po kurdském referendu o nezávislosti, přikročila irácká vláda k opětovnému obsazení sporných území na úkor kurdské vlády. Tato území v provinciích Nínavá, Kirkúk a Dijalá o jejichž přidružení pod správu Erbílu či Bagdádu měla do roku 2007 rozhodnout místní referenda, byla v předchozím období povětšinou pod de facto kontrolou Kurdů. Po říjnu 2017 vzniklo mezi pozicemi irácké a kurdské vlády bezpečnostní vakuum v šířce až desítek kilometrů, které ISIS využívá jako útočiště.


V průběhu jarní ofenzívy ISIS v roce 2020 se zvýšilo množství i komplexnost útoků. Nově se více útoků soustředilo na oblasti na sever od Bagdádu v „trojúhelníku smrti“ tvořeným městy Samará, Baqúba a Kirkúk, kde operuje na 1200 bojovníků ISIS. Taktika směřuje k izolaci venkovských oblastí od pravidelné přítomnosti irácké státní moci a patrolování bezpečnostních složek. V některých oblastech ISIS záměrně brání návratu vysídlené populace a využívá opuštěná sídla jako základny. Například ve zmiňovaném „trojúhelníku smrti“ je takových vesnic až 200. Častou taktikou jsou žhářské útoky a následné napadení záchranných sborů, které k požárům vyjedou. Tyto kroky demotivují irácké bezpečnostní složky od stálého působení na periferii. Stejně tak ISIS cílí na místní představitele, kteří spolupracují s iráckou vládou.


Útoky ISIS v Iráku v červenci-září 2020 (Lead Inspector General Report, Operation Inherent Resolve, 2020).

ISIS naproti tomu nepokračuje v podnikání sebevražedných bombových útoků. Důvodem může být snaha konzervovat svoje síly. Výjimkou byl dvojitý sebevražedný atentát na rušném náměstí Tajarán v Bagdádu 21. ledna, který si vyžádal 32 obětí a 110 raněných. Poslední podobný útok proběhl v téže čtvrti v lednu 2018. Irácké vládě ve spolupráci s mezinárodní koalicí se následně 27. ledna podařilo zlikvidovat Abú Jásira al-Isávího, velitele ISIS pro celý Irák v jednom z tradičních útočišť rebelů v provincii Kirkúk ve Vádí al-Šaj.


Provincie Dijála severovýchodně od Bagdádu je dlouhodobě dějištěm největšího počtu bezpečnostních incidentů, téměř třiceti útoků ISIS měsíčně v roce 2020. Důvodem je kromě komplexní geografie a sociálního prostředí (v provincii žijí arabští šíité, sunnité, ale na severu také Kurdové) také absence spolupráce mezi tamními bezpečnostními složkami a mezinárodní koalicí.


Hlavním aktérem tam jsou převážně pro-íránské šíitské milice, jejichž odnože se pravidelně zaměřují na americké cíle v Iráku. ISIS je aktivnější také v sunnitské provincii Anbár na západ od Bagdádu, kde se mezi červencem a zářím 2020 událo 13% útoků. Trend většího počtu útočných operací namísto využívání oblasti pro logistiku se Sýrií pokračuje až do ledna 2021.


ISIS je v Iráku schopen nadále operovat, udržovat si operační flexibilitu. Na straně druhé rok 2020 nepředznamenává návrat k rozsahu povstání v letech 2011-13. Počet incidentů se snížil z průměrných 95 měsíčně v roce 2019 na 85 v roce 2020. Kvalitativně je však patrný posun ke komplexnějším operacím.


ISIS v Sýrii

V Sýrii byl ISIS v roce 2020 výrazně aktivnější na pouštních územích pod kontrolou syrského režimu na západ od Eufratu odkud je nejen sto podnikat pravidelně útoky, ale působit i v komparativně větších skupinách až sto bojovníků a zároveň trénovat nové rekruty. Nárůst incidentů kulminoval útokem na autobusy přepravující syrské vojáky zpět na pozice na silnici Hamá-Dajr az-Zaur 30. prosince, který si vyžádal 37 obětí. V roce 2020 bylo zabito 819 bojovníků na straně režimu.


Na straně Eufratu pod kontrolou syrského režimu, kde se rozprostírá poušť, je totiž situace problematičtější než na východním břehu. Bádija je obrovské a nehostinné území pokrývající 55% Sýrie s velmi nízkou hustotou zalidnění. Hlavní výpady ISIS probíhají právě zde, zejména na jihu provincie Dajr az-Zaur a Rakká a východním Homsu a Hamě. Režim ani se svými spojenci (například íránské jednotky a pro-íránské milice jsou velmi aktivní na západním břehu Eufratu od města Dajr az-Zaur až k irácké hranici v Abú Kamálu) nemá kapacity tato území dostat pod svoji kontrolu. Navíc jak Teherán, tak Moskva jsou k přímému nasazení v pouštních oblastech liknaví. Roztříštěnost a nedostatek koordinace je umocněná i spory mezi lokálními představiteli režimu.


Útoky ISIS v Sýrii v červenci-září 2020 (Lead Inspector General Report, Operation Inherent Resolve, 2020).

Podobně jako v Iráku ISIS v Sýrii odrazuje své oponenty od snah kontrolovat rurální útočiště, aby si udržel svobodu pohybu včetně propojení s iráckým bojištěm. Útoky ISIS a kroky proti němu na režimních územích mají více konvenční charakter (klasické ad hoc pročesávací operace). Na západ od Eufratu v Bádiji je aktivních 1500-1800 členů ISIS. Byť páteř kádrů tvoří syrští Arabové, často se mezi nimi nachází hlavně Iráčané. Oproti roku 2019 se počet útoků připisovaných ISIS na východ od Eufratu snížil v roce 2020 z 906 na 572. Stejně tak proběhlo méně speciálních operací a zátahů proti ISIS (221 oproti 395).


Zdá se, že na území pod kontrolou kurdské administrativy se taktika ISIS kromě menších převážně bombových a střeleckých incidentů soustředí na destabilizaci a zastrašování lokálních arabských aktérů, kteří se rozhodnou spolupracovat se Syrskými demokratickými silami a USA.


Vražděni jsou nejen klíčoví kmenoví vůdci, ale i kurdští a arabští představitelé lokální administrativy. Tamní kurdská administrativa odhaduje, že na 2 tisíce místních bojovníků ISIS žije nyní na východ od Eufratu skrytě pod ochranou svých rodin a kmenů a disponuje dalšími 10 tisíci kolaborantů.


Arabské sunnitské kmeny v Bádiji, které tvoří 15% syrské populace, jsou rozděleny a jejich podpora je roztříštěna mezi syrský režim, Kurdy a USA, Turecko, Írán, Rusko, ale i ISIS, který se je snaží získat na svoji stranu. Ostatně pokračující soupeření o vliv v severní Sýrii mezi těmito aktéry je překážkou dlouhodobé stabilizace.


Bezpečnostní hrozbou, kromě zhruba 10 tisíc vězněných bojovníků kurdskou administrativou, zůstává i tábor rodin příslušníků ISIS v al-Húlu, kde se stále nachází přes 60 tisíc převážné žen a dětí (včetně teenagerů nad 15 let). Tábor pod silnou vnitřní kontrolou struktur a vymahačů pravidel ISIS čelí četným infiltracím, pašování lidí a vraždám, kterých bylo dvanáct jen v prvních dvou týdnech roku 2021.


Nevysychající příjmy

ISIS je sto nadále prosperovat. Organizace má k dispozici rezervy ve výši 50-300 milionů dolarů. Již v roce 2019 byl navíc schopen v Iráku generovat zisky ve výši 2,5-3 miliony dolarů měsíčně za výpalné od obchodníků či komerční přepravu, méně systematicky i z únosů za výkupné. „Zdaňování“ místní ekonomické aktivity je patrné i v Sýrii, zejména v provincii Dajr az-Zaur, kde ISIS například vybírá od obchodníků poplatky odvíjející se od jejich zisku, v průměru až 10 tisíc dolarů měsíčně. ISIS kontroloval obrovské finanční zdroje a s ohledem na fakt, že neusiluje o správu území a výrazně omezil počet bojovníků i operací, nemá velké výdaje.


Finanční struktura organizace navíc zůstává aktivní a je schopna bez problému přesouvat zdroje mezi Irákem a Sýrií za využití svých logistických sítí zejména v Turecku. Nelze tak očekávat, že se organizace snadno dostane do finančních nesnází. Teritoriální porážka ISIS byla nakonec dlouho očekávána a velitelé měli dostatek času připravit alternativní plán, připravit zázemí pro pokračování existence organizace v podobě zásob materiálu, zbraní a financí. Absence finanční tísně a snaha získat loajalitu lokální populace je nakonec patrná i na chování vůči běžné populaci v okolí pohoří Hamrín a Qaračok v Iráku, kde bojovníci ISIS zásoby od místních nakupují.


Co čekat v roce 2021?

ISIS bude v roce 2021 pokračovat ve vedení povstání nízké intenzity jak na území Iráku, tak Sýrie. ISIS zůstane teritoriálně poražen a místní podpora a charakter operací zůstanou na nízké úrovni. ISIS nebude mít kapacity jako v předchozím období a ani se nepřiblíží intenzitě povstání před teritoriální porážkou v Iráku v listopadu 2017 a v Sýrii v březnu 2019. V Iráku rovněž nelze předpokládat, že by operace ISIS dosáhly intenzity mezi lety 2011 až 2013.


ISIS bezesporu sleduje v Iráku i Sýrii strategii, která je zaměřena na pohodlné přežití s cílem zachování a rozšíření stávajících útočišť v těžko přístupných periferních oblastech, kde jejich protivníci neudržují stálou ozbrojenou přítomnost. Narůstající komplexnost a spektakulárnost ojedinělejších útoků ISIS v Iráku i Sýrii (zejména na území pod kontrolou damašského režimu) v roce 2020 je patrná.


Nicméně celkový počet incidentů má sestupnou tendenci oproti roku 2019 v Iráku i na území pod kontrolou kurdské administrativy na severovýchodě Sýrie. To ovšem neznamená, že ISIS je či se stane zcela pasivním aktérem. Akceschopnosti ISIS dokládají i pravidelné rozsáhlé protipovstalecké operace a policejní zátahy na bojovníky, spící buňky a sítě podporovatelů ISIS ze strany Bagdádu, Erbílu, ale i kurdské administrativy a vlády v Damašku.


Předpokladem k trvající porážce ISIS jsou však dlouhodobé strukturální změny: zejména vyřešení konfliktu v Sýrii, stabilizace a rekonstrukce válkou poničených oblastí (jen v Iráku je stále k prosinci 2020 přes 1,2 milionu vnitřně vysídlených osob), lepší koordinace mezi rozličnými bezpečnostními složkami a jejich stálá přítomnost i na periferii. Bez adekvátních ekonomických a sociálních politik a s pokračující marginalizací sunnitské arabské populace může snadno přijít další povstání.


Článek byl napsán pro THE CONSERVATIVE: https://theconservative.online/cz.

611 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
Pinkerton_HiringAd_Cevro Institute final
Screenshot%202020-10-21%20at%2011.15_edi
banner_viavis.jpg
Gordic.png
BabelApp_bannery_STAT_1200x628_V2_CZ.jpg
Michael-Chertoff-2008.jpg
SEDIVY.jpg
vONDRA1.jpg