JIŘÍ Š. CIESLAR
7. kvě 2021
Když v sobotu večer 17. dubna vystoupili na mimořádné tiskové konferenci premiér Andrej Babiš a ministr vnitra Jan Hamáček a sdělili národu, že za výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích z roku 2014 stojí ruská vojenská rozvědka GRU, asi nikoho nenapadlo, že o tři týdny později se hlavní pozornost bude zaměřovat především na okolnosti (ne)plánované podivné cesty místopředsedy vlády Hamáčka do Moskvy.
Jan Hamáček veřejně oznámil, že chystá zahraniční cestu do Moskvy za účelem dojednání ruské vakcíny Sputnik 14. dubna ve slavném tweetu: „Sháníme vakcíny po celém světě. Jsme ochotni odkoupit AstraZenecu z Dánska. Já v pondělí odlétám do Moskvy, kde chci dojednat případné dodávky Sputniku V po jeho schválení Evropskou lékovou agenturou.“ I bez znalostí toho, co už dnes víme, byla avizovaná cesta do Moskvy podivná. Na Slovensku kvůli Sputniku došlo k rekonstrukci vlády. Masivní dodávky v Evropě schválených vakcín již byly dávno ohlášené, takže představa, že nás v tehdejší očkovací mizérii vytrhne pár desítek tisíc dávek neschváleného Sputniku (nemluvě o odporu veřejnosti nechat se touto vakcínou očkovat) byla sama o sobě směšná. Hamáčkem ohlášený doprovod v podobě Andreje Danka, bývalého slovenského předsedy Slovenské národní strany a persony s eufemisticky řečeno nedobrou pověstí, cestě jen přidal na bizarnosti.
Najít někoho, kdo má zkušenosti z diplomacie nebo zpravodajských složek, který by smysl takové operace pochopil, totiž není možné. Absurdnost celé konstrukce s cestou do Moskvy bohužel pro Jana Hamáčka bila od začátku dost silně do očí. Přesto se chvíli zdálo, že Hamáčkovi jeho kamufláž projde.
Navíc se celá cesta měla odehrát v době, kdy probíhal ostrý vnitropolitický střet o (ne)vyřazení Rosatomu z plánovaného tendru na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. A jako na potvoru měl mít Hamáček dojednanou schůzku s ruským ministrem průmyslu Denisem Manturovem.
O tři dny později nám v dalším slavném tweetu Hamáček sdělil: „K mé plánované cestě do Moskvy - včera jsme se s panem premiérem dohodli, že je nutná má účast na pondělním jednání vlády.“ A tentýž den večer se pak odehrála ještě slavnější tisková konference, která započala nejvážnější diplomatickou roztržku s Ruskou federací v novodobých dějinách České republiky.
Z plánované cesty do Moskvy se tak během chvíle stala sofistikovaná kamuflážní operace Jana Hamáčka a jeho melody boys, jak nenápadně dostat z Moskvy do Prahy velvyslance Pivoňku, aniž by ruská strana pojala podezření, že už o roli GRU ve Vrběticích víme. Ale tady se místopředseda vlády trochu přepočítal. Najít někoho, kdo má zkušenosti z diplomacie nebo zpravodajských složek, který by smysl takové operace pochopil, totiž není možné. Absurdnost celé konstrukce s cestou do Moskvy bohužel pro Jana Hamáčka bila od začátku dost silně do očí. Přesto se chvíli zdálo, že Hamáčkovi jeho kamufláž projde.
A pak přišlo zveřejnění článku investigativců ze Seznam Zprávy o handlu Vrbětice za Sputnik a snad o pražský summit Biden-Putin. Umrtvená „moskevská“ cesta se tak znovu dostala do centra dění. Několikeré jednání Sněmovny za zavřenými dveřmi, jednání příslušných sněmovních výborů ani kusá vyjádření představitelů tajných služeb a policie, účastníků inkriminované schůzky na ministerstvu vnitra 14. dubna, kde se o cestě do Moskvy mělo jednat a kde měl být Jan Hamáček upozorněn, že taková cesta nepřipadá v úvahu, však zatím nepřinesly jednoznačný závěr účelu cesty.
Nicméně jedno již víme s jistotou. Jan Hamáček lhal. Cestu do Moskvy plánoval i přesto, že už měl informace o zapojení ruských agentů do výbuchů ve Vrběticích. Žádná kamufláž, jak dostat do Prahy velvyslance Pivoňku za tím nebyla. Potvrdil to na sněmovním výboru i šéf vojenské rozvědky Jan Beroun.
Zbývají nám tedy dvě „vyšetřovací“ verze:
První: Jan Hamáček chtěl odjet do Moskvy jednat o Sputniku a summitu Biden-Putin, i když věděl, že Rusko stojí za útokem ve Vrběticích.
Druhá: Jan Hamáček chtěl odjet do Moskvy jednat o Sputniku a summitu Biden-Putin, i když věděl, že Rusko stojí za útokem ve Vrběticích. A dokonce tuto informaci chtěl s Ruskem zobchodovat, jak tvrdí investigativci ze Seznam Zprávy.
Obě verze jsou děsivé. Ale dokud nebude potvrzena druhá, která tu první rozšiřuje, zůstaňme u té první, již potvrzené verze. Ta sama o sobě je tak neuvěřitelná, že musí vést k rezignaci Jana Hamáčka a všech, kteří jeho záměr podpořili, ze všech politických funkcí.
Nebo ne? Není rok 1997 (Sarajevo), 2005 (Gross a byt), ani 2013 (Kauza Nagyová). Aféry a kauzy, které ještě před pár lety vedly okamžitě k ukončení politických kariér, dnes tak maximálně vedou k mírnému pozvednutí obočí.
Uvidíme, zda Jan Hamáček kauzu „Cesta do Moskvy“ politicky přežije. Ať už to dopadne jakkoli, ruská strana, která měla být za Vrbětice ztrestána, se může spokojené usmívat.