ARCHIV

ZA ZRCADLEM: Hybridní válka jako fenomén mezinárodních vztahů

Bezskrupulózní útok Ruska na Ukrajinu šokoval a stále šokuje svou brutalitou takřka celý svět. Nová kniha Za zrcadlem: Hybridní válka jako staronový fenomén mezinárodních vztahů, na níž se významně podíleli autoři CEVRO ARENY, poodhaluje tuto problematiku, která sice není nová, ale naplno ji začalo využívat až putinovské Rusko. Kniha logicky nereflektuje probíhající válečný konflikt na Ukrajině, ale přesto se nechvalný fenomén Rusko vine v podstatě všemi kapitolami. Přinášíme ukázku z knihy a zároveň zveme na její křest.



V krajině lidských dějin představovaly války slzavá údolí, kterými národy kráčely tak často, že je považovaly za nešťastnou součást běhu života, a myslitelé se po celé dějiny přeli o to, zda je možné zajistit mírové soužití všech národů a států. Nevídaná prosperita velké části světa je dnes založena právě na výjimečně dlouhém období míru. Také statistiky potvrzují globální pokles otevřených mezistátních konfliktů a zdá se, že se snižuje přijatelnost zabíjení lidí a destrukce hodnot. Vývoj okolního světa nám však neumožňuje myslet si, že jsme ocitli na dosah věčného míru, o němž snil Immanuel Kant, ba dokonce ani to, že by se snížil význam armád a moc zbraní. Jejich síla má stále nezastupitelnou roli. Do stability dnešního světa pořád promlouvá schopnost mocností nebo regionálních rivalů se navzájem zničit, respektive se proti případné agresi bránit. Střet o vliv dokonce nabývá na intenzitě se změnou ekonomických a demografických poměrů a konfrontace získává nové podoby.


Budíčkem pro mnohé Evropany byla agrese Ruska proti sousední Ukrajině v roce 2014. Do popředí se dostala diskuse o hybridní válce a hybridních hrozbách. Pocit míru a bezpečí v Evropě byl narušen.

Na přímý dopad hybridních hrozeb na Česko upozornil už v roce 2016 rozsáhlý Audit národní bezpečnosti a téma se stalo významnou agendou globální bezpečnostní komunity včetně EU a NATO. Aktuálnost tématu pravidelně připomínají mezinárodní události ukazující, že některé revizionistické státy neváhají přistoupit k agresivním krokům mimo legální rámec. Zejména ruské nepřátelské aktivity včetně vražd otřásly Spojeným královstvím, Německem, Bulharskem, Černou Horou a dalšími zeměmi. Českou politickou scénu probudil z letargie až dramatický sled událostí z dubna 2021.


 

Křest se uskuteční v Atriu CEVRO Institutu (Jungmannova 17, Praha 1) 9. března od 17:00.


Editoři knihu věnovali památce svého přítele, mentora a kolegy Luboše Dobrovského, pokřtí ji jeho synové Jan a Pavel. Pořádá Transatlantické centrum vysoké školy CEVRO Institut.

 

Zveřejnění výsledků vyšetřování obřích výbuchů ve skladech vojenského materiálu ve Vrběticích z roku 2014 ukázalo, že šlo o další útok agentů ruského státu provedený na území členského státu NATO, při kterém byli tentokrát zabiti i čeští občané. Do mocenské soutěže promlouvají i strategické posuny, jako byl rychlý a nezvládnutý odchod USA a jejich spojenců z Afghánistánu, jenž znovu připomíná, že hybridní metody jsou prominentní doménou i pro teroristická uskupení.


Jak si však ukážeme, téma hybridní války je zamlženo nejasností pojmu samotného včetně absence obecně přijímané definice. Součástí problému je přirozená politizace tématu a také jeho mimovolné prolínání se složitostmi světa, v němž jsou fakta i odbornost utěsňovány množstvím obsahu na webu a sociálních sítích a kvalitní žurnalistika bojuje o své místo s obsahem tvořeným aktéry s nejrůznějšími motivacemi, od ekonomických přes ideologické až po geopolitické. Přes tyto složitosti se fenomén hybridního válčení a hybridních hrozeb dostal na výsluní diskuse o bezpečnosti.


Vystihuje totiž podstatu důležité části současných mezinárodních vztahů, která se odehrává „za zrcadlem“ a často i pod příkrovem mlhy formálních prohlášení o partnerství a spolupráci. Informační působení nebo kybernetické útoky jsou prakticky vždy součástí mnohem rozsáhlejších strategií, kterým svět technologií a rostoucí komplexnost propůjčují nové možnosti. Ty se týkají velmocenské soutěže, aktivit nevládních aktérů, ale vlastně i naší každodennosti.

Tato publikace byla psána s cílem poodhrnout oponu odborné diskuse a srozumitelným způsobem přiblížit čtenáři fenomén hybridních válek a hrozeb, aniž by se musel pohroužit do rozsáhlé a složité debaty akademiků a vojenských teoretiků. Jedním z motivů byla také snaha podívat se na téma, které bezprostředně po agresi Ruska proti Ukrajině zabralo významnou část české veřejné diskuse, s časovým odstupem. Od roku 2014 se vykrystalizovala společenská debata, vznikly nové občanské iniciativy, koncepty a nové mechanismy státu i mezinárodních organizací. Hledání adekvátní reakce často naráželo a naráží na problém nepřijatelnosti omezování svobod v liberálních demokraciích, existující právní rámec a často i na politické postoje. Vedle představení různých úhlů pohledu na hybridní válčení a hybridní hrozby a poskytnutí námětů k přemýšlení bychom touto knihou chtěli napomoci k více konsenzuálnímu chápání tématu a také poskytnout relativně ucelenější publikaci pro laické i odborné účely.


Autorský tým monografie je složen z praktiků bezpečnostní politiky, expertů akademických pracovišť nebo think tanků, publicistů i aktivistů. Každý z autorů, které jsme k monografii přizvali, disponuje jedinečnou expertízou a osobní zkušeností s naším tématem. Část kapitol je proto policy-oriented a je zřejmé, že autoři na své téma zpravidla pohlížejí optikou světa liberálních demokracií a považují mezinárodní vztahy založené na pravidlech a demokratických hodnotách za základní východisko pro mír a bezpečnost.


Co tedy může čtenář od monografie očekávat?

Kniha je rozdělena do tří sekcí. V první se autoři jednotlivých kapitol věnují diskutovaným tématům a konceptům obecněji. Ve dvou úvodních kapitolách Jaroslav Kurfürst ukazuje historickou kontinuitu válečné lsti i snahy pojmenovávat války přívlastky. Přibližuje také původ samotného konceptu hybridní války i její podoby, geografii a místo, které zaujímá mezi moderními teoriemi válčení.


Na tato témata navazuje Vojtěch Bahenský, který se věnuje polemice mezi proponenty i oponenty konceptu hybridní války a nabízí svůj kritický pohled. Koncept vnímá jako odraz procitnutí z nadějí o zaručeně bezpečné budoucnosti Evropy, ale také jako fenomén, do něhož si západní společnosti promítají řadu vlastních problémů v tomto složitém světě. Koncept hybridní války je však odrazem velmi reálného fenoménu, s nímž pracují praktikové bezpečnostní a obranné komunity.


Jan Jireš proto ve své kapitole přibližuje, jak ke konceptu hybridního válčení a hybridních hrozeb přistupuje jeden z klíčových hráčů obranné a bezpečnostní politiky – Severoatlantická aliance – a jakým způsobem se hybridní hrozby vztahují k jejímu jádru, ke kolektivní obraně zakotvené v článku 5 Washingtonské smlouvy. Z široké škály hrozeb označovaných za hybridní jsou však často používány jen některé nástroje.


Tím nejčastějším je působení informační, kterému se věnuje Otakar Foltýn. Jeho kapitola nabízí pohled na informační působení očima vojenské expertízy. Další významnou oblastí spojenou s hybridními hrozbami je kybernetický prostor, který se stává skutečným dějištěm aktivit. Tyto aktivity mohou vést i ke ztrátám na lidských životech a nedozírným ekonomickým škodám.

 
 

Tyto neviditelné střety, zakódované do jedniček a nul, s příklady významných operací a částí věnovanou českému prostředí, přibližuje Daniel P. Bagge. Na tuto diskusi navazuje Jakub Kalenský, který se zaměří na odpověď ze strany dalšího z významných světových hráčů – Evropské unie. Je to ostatně právě EU se svými výsadními regulatorními pravomocemi a ekonomickou silou, která má jedinečné nástroje bojovat s dezinformacemi, ať už jsou domácího charakteru, nebo jsou součástí mocenského soupeření mezinárodních aktérů.


Jakub Kalenský popisuje vývoj tohoto procesu, který doplňuje vlastními postřehy a komentáři. Část monografie věnovanou obecným konceptům uzavře Alexandra Alvarová, která se zamýšlí nad podobnostmi a rozdíly informačních operací za studené války a dnes. V kontextu pandemie covidu-19 srovnává rozvinutí, metody i dopady dezinformačních kampaní během pandemie koronaviru v letech 2020–2021 s dezinformační kampaní Infektion, jejíž podstatou bylo lživé sovětské obvinění USA z rozšíření onemocnění HIV na konci studené války.


Ve druhé sekci publikace se přeneseme do Česka. Význam hybridních hrozeb pro českou bezpečnost lze jen těžko měřit. Jan Paďourek a Zdeněk Kovařík zpracovali empirickou studii založenou na datech z dotazníkového šetření mezi analytiky českých bezpečnostních složek, která jim umožnila situovat hybridní hrozby mezi jinými bezpečnostními hrozbami, diskutovat jejich provázanost, ale i nerovnoměrnost v chápání tohoto problému napříč českou bezpečnostní komunitou. Jejich praktickou sondu zasazuje do koncepčního rámce kapitola Benedikta Vangeliho, v níž autor zaznamenává složitou práci na Auditu národní bezpečnosti, ale diskutuje i slabá místa českého bezpečnostního systému, která audit vyjevil s důrazem na komplexní oblast hybridních hrozeb.


Odolnost společnosti i koncept „totální obrany“ daleko přesahují působnost státu, což dokládá kapitola Jonáše Syrovátky, zaměřená na roli nevládního sektoru v českém prostředí, jehož iniciativy hrají v boji s hybridními hrozbami významnou roli. Kapitola mimo jiné ukazuje i problémy komplikující navazování spolupráce mezi státem na jedné straně a občanskou společností a soukromými firmami na straně druhé.


Na příklady práce občanských iniciativ se v další kapitole zaměřuje Veronika Víchová, která analyzuje přímo ekosystém dezinformačních, proruských a manipulativních webů, jenž v Česku vytvořil informační pavučinu deformující mediální prostředí. Stejně významným, rozsáhlým, ale mnohem více individuálním nástrojem jsou sociální sítě a řetězové e-maily.


O paradoxech svobodného světa internetu, z jehož přítmí se vynořují netušení démoni, píše ve své kapitole Bohumil Kartous. Svět internetu má svou vysoce technologickou stránku, při níž je nasazeno zpracování velkých dat nebo umělá inteligence na obou stranách – na straně útočících i na straně obránců. Kapitola Františka Vrabela ukazuje jedinečné analytické možnosti, které zpracování velkých dat má. I jeho kapitola sahá do českého prostředí k ilustrativním případům.


Třetí sekce knihy se zaměřuje na konkrétní případy – ať už se jedná o aktéry označované za zdroje hybridních hrozeb, nebo o jejich oběti. O hybridních hrozbách se po napadení Ukrajiny a anexi Krymu hovoří především v souvislosti s Ruskem. Mocností, která tyto metody používala masivně a systémově, bylo bolševické Rusko, respektive Sovětský svaz.


Daniela Kolenovská a Jan Šír ve své kapitole hledají odpověď na otázku, zda totální soutěž ruského státu a jeho společnosti v dobách SSSR mohla „zakódovat do ruské politické DNA“ kombinaci, která je nyní zdrojem jeho hybridního působení vůči té části světa, již Moskva považuje za svého protivníka.


Na diskusi o sovětském období navazuje Jaroslav Kurfürst, který se věnuje jak genealogii neúspěšné snahy Ruska i Západu navázat po konci studené války spolupráci, tak změnám v ruské grand strategy. Ve třech strategických liniích nás provede změnami politického směřování Ruska včetně vývoje forem konfrontace. Zřejmě nejvýraznějším projevem tohoto střetu je konflikt na Ukrajině. Právě zde, v návaznosti na anexi Krymu a rozdmýchání konfliktu na východě země, rozvinulo Rusko instrumentář hybridního válčení v nové podobě s využitím nových technologií.


David Stulík, který vychází i ze zajímavé osobní zkušenosti, analyzuje v další kapitole ruské působení, jeho silné a slabé stránky, dopad na ukrajinské prostředí a zejména obrannou reakci ukrajinské společnosti a ukrajinského státu na řetězec událostí od léta 2013.


V diskusi o hybridním válčení je vedle Ruska často zmiňována také Čína jako hrozba, která již dnes bez nejmenších pochyb aktivně rozvíjí vlastní vlivové operace a na jejíž některé kroky nahlíží mnozí analytici jako na příklady hybridních hrozeb. Olga Lomová se věnuje diskutovaným čínským konceptům mířícím tímto směrem. Ve své kapitole přibližuje koncepty „válčení bez omezení“ i oficiálně kodifikovanou doktrínu „trojího válčení“. Zatímco v souvislosti s Čínou je termín hybridní hrozba používán spíše s opatrností, v případě dalšího revizionistického hráče dnešního světa je tento termín používán otevřeněji.


Irena Kalhousová se ve svém příspěvku věnuje dalšímu důležitému revizionistickému aktérovi – Íránu – a jeho snaze o rozšíření vlivu zejména v prostoru Blízkého východu, k čemuž slouží přímá angažovanost včetně vojenské.



 

HOST ARÉNY: Otakar Foltýn - Pandemie a hybridní válka: Prohráváme boj o mysl lidí?

 

S oblastí Blízkého východu (ale nejen s ní) je spojena diskuse, která celou monografii uzavírá. V poslední kapitole Radko Hokovský ukazuje, jak širokou škálu hybridních metod vlivového působení, od přímých teroristických útoků přes kybernetickou kriminalitu až po informační působení, používal tzv. Islámský stát, ale také to, že jde o širší islamistickou frontu institucí, která zde existuje i po zničení geograficky vymezené teroristické entity.


Pro nás editory bylo velkou ctí při práci na této knize spolupracovat s ostatními spoluautory – lidmi, kteří k tématu mají co říci a jsou opravdu výraznými osobnostmi bezpečnostní komunity, akademické sféry nebo veřejného života. Někteří z nich se podíleli na zrodu občanských iniciativ, jiní na vytváření strategií a koncepcí nebo dokonce na vytváření institucí státu nebo na reakci mezinárodních organizací. Další téma prostudovali a sepsali o něm důležité příspěvky, ať už se jedná o knihy nebo odborné statě. Velmi si vážíme toho, že oslovení autoři naše pozvání k sepsání této kolektivní monografie přijali a jejich pohledy pomohly společné dílo vytvořit. Jejich zápal pro věc i nezištnou motivaci jen podtrhuje skutečnost, že všichni věnovali svůj honorář na zvýšení mediální gramotnosti v českém prostředí, konkrétně na vzdělávací program JSNS společnosti Člověk v tísni.


V předmluvách knih lze občas narazit na citát Winstona Churchilla, který si dovolíme vypůjčit i v tomto našem úvodu. Citát totiž přesně vystihuje to, jak vznikala celá monografie. Churchill s humorem a nadsázkou sobě vlastní uvedl, že „psát knihu je velké dobrodružství. Na začátku je to taková milá a zábavná hra. Potom se z knihy najednou stane milenka, která se však postupně promění ve vládce, a nakonec je z ní tyran“.