ARCHIV

Za Ivanem Havlem aneb Ať žije věda!

Vzpomínka někdejšího disidenta a spolupracovníka Václava Havla Alexandra Vondry na Ivana M. Havla, který zemřel 25. dubna ve věku 82 let, nejen o rozdílech mezi oba bratry, ale i Ivanově vědomí o odpovědnosti za dílo předků.



Včera odpoledne jsme se ve Strašnicích loučili s Ivanem M. Havlem „mladším bratrem“ mého někdejšího šéfa. Starší Václav byl dramatik a politik, mladší Ivan vědec a metodik. Underground a disent mě v mládí od vědy odvály k dramatu akce a pak i politiky. S Václavem jsem se vídával hodně, téměř denně, s Ivanem málo, sporadicky. Bylo to i tím, že cesty bratrů se po revoluci na dlouho rozešly.


Říká se teď často, že politici by měli naslouchat vědcům. Stalo se z toho až klišé, ale něco na tom je.

Oba bratři měli mnoho společného – „urozený“ původ, jemný smysl pro humor, umění naslouchat, společenskou odvahu, dar propojovat různé lidi a sen porozumět světu ve svém celku. Ale taky se dost lišili. Jeden umělec, druhý vědec. Jeden politik, druhý organizátor. Jeden víc barokní, druhý spíš renesanční. První měl rád život, druhý zkoumal umělou inteligenci. A tak dál, a tak dál…


Občas jsme debatovali (s Václavem i Ivanem, ale s každým zvlášť), co je údělem starších a co údělem mladších bratrů. Ti starší prorážejí cestu. Pokud je ta brázda hluboká a viditelná, bývá osudem mladších žít (a někdy i trpět) ve stínu starších. Ivan nepochybně žil ve stínu Václava. Ale čím jsem starší, tím víc se mi zdá, že ten život ve stínu nebyl fér. Že Ivan za sebou zanechal taky hlubokou a viditelnou brázdu.


Za prvé, s manželkou Dášou – díky jejímu podnikatelskému drajvu a Ivanově vědomí odpovědnosti za dílo předků – zachránili Lucernu. Václav před majetkem utek, Ivan se k výzvě postavil čelem. Odpovědnost v praxi. Lucerna se stala místem, kde se pak setkávali Václavovy „děti“ v době, kdy on už mezi námi nebyl. Na tradici spojování různých lidí a světů teď na střeše Lucerny navazuje kavárník Ondřej Kobza. Bez IMH by to nebylo možné.


Za druhé, po revoluci vybudoval Centrum teoretických studií. Unikátní pracoviště na pomezí mezi univerzitou a akademií. Disidentská Kampademie v praxi. Říká se teď často, že politici by měli naslouchat vědcům. Stalo se z toho až klišé, ale něco na tom je.


Vloni jsem dával dohromady sborník o tom, jaká by měla být „zelená“ politika v praxi. Přispělo nám 12 špičkových vědců z nejrůznějších oborů. Čtyři působí v CTS (Václav Cílek, Zdeněk Konopásek, Petr Pokorný a David Storch) a všechny jejich příspěvky jsou skvělé. Neideologické, věcné, čtivé, moudré. Nesurfujou na módní vlně, jdou do hloubky, k podstatě věci.



Takže Ivane, díky, na stará kolena jsi mě okruhem zpátky přiblížil zase k vědě. Zítra vstanu a na tvou počest si předplatím Vesmír. Časopis, kterému jsi dodal novou, čtivou tvář. Odpočívej v pokoji!

472 zobrazení0 komentářů

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif