ARCHIV

Vědecká diplomacie v rámci EU: opomíjené téma?

Vědecká diplomacie. Téma, které skrze interakce vědy a diplomacie provází lidstvo po celá staletí. S jejími výsledky se setkáváme bez povšimnutí v každodenním životě. Od obdržené vakcíny na covid-19 až po převratné objevy na poli kvantové fyziky v mezinárodním výzkumném centru CERN. Je součástí našich životů, přesto světovými médii nerezonuje. A to je chyba.


Zdroj: wikicommons.

Příchod nové disciplíny

Současně s prohloubením významu vědy, výzkumu a inovací coby motoru ekonomického růstu, udržitelného rozvoje a zodpovědného rozhodování na úrovni vládních struktur, můžeme ve světě v posledních desetiletích pozorovat snahy států o koncepční využití tohoto potenciálu k řešení nejpalčivějších globálních problémů, ale rovněž k prosazování širokého spektra vlastních zájmů. V důsledku snahy států vytěžit z těchto interakcí maximum se v 21. století etabluje obor „vědecké diplomacie“ jako ta část mezinárodní scény, kde se zájmy vědy potkávají se zájmy politiky. Koncept se uchytil napříč významnými světovými hráči, ale i malými státy, které si jsou dobře vědomy konkurenční výhody, kterou jim efektivní nakládání s vědou v mezinárodním měřítku může přinést. Vědeckou diplomacii uplatňují některé členské státy EU, např. Polsko, Německo, Belgie, Česká republika. Jak ale vypadá vědecká diplomacie na úrovni EU coby celku? Existuje vůbec?


Koncepce vědecké diplomacie Evropské unie

Pohledem legislativy EU je vědecká diplomacie oblastí sdílené odpovědnosti EU a

členských států, kde EU vykonává aktivity paralelně se členskými státy. Z pohledu institucí disciplínu zastřešuje Evropská služba pro vnější činnost a Generální ředitelství pro výzkum a inovace. Tyto instituce doplňuje Strategické fórum pro mezinárodní spolupráci a Vědecký poradní mechanismus, který výše zmíněným institucím dodává podklady pro kvalifikovaná politická rozhodnutí.


EU jako celek nedisponuje formálně ustanovenou strategií vědecké diplomacie. To však neznamená, že vědeckou diplomacii v praxi neuplatňuje. Opak je pravdou. Na úrovni EU vědecká diplomacie existuje, a to s velmi zajímavými praktickými výsledky. Můžeme jmenovat např. otevření vědeckého centra SESAME, které přispělo k posílení vnějších vztahů EU a řešení konfliktů nebo vznik partnerství PRIMA, které spojuje 19 zemí za účelem hledání nových řešení v oblasti managementu vody. EU rozvinula řadu mezinárodních vědeckých spoluprací a dialogů s nečlenskými zeměmi, které předcházely politickým jednáním o vysoce komplexních tématech od klimatických změn až po energetiku a nové dopravní cesty. EU spolupracovala v globálním měřítku na řešení celosvětových zdravotních krizích při propuknutí eboly, viru zika i covidu-19 nebo vytvořila platformu pro uprchlé vědce, která jim pomáhá naleznout uplatnění v rámci evropských institucí.


Chceme-li však nahlédnout pod pokličku „papírové“ evropské strategie, musíme projít desítky nejrůznějších dokumentů a politických publikací. V nich je patrná roztříštěnost, která zrcadlí situaci členských států. Členských států, které koncepci vědecké diplomacie mají, není mnoho, což roli EU ve smysluplné koordinaci rozhodně neusnadňuje. EU se tak nachází v pozici, kdy prostřednictvím výzkumu v rámcových programech shromažďuje a třídí informace o vědecké diplomacii a jejich aplikacích ve vidině nalezení optimálního koncepčního uchopení disciplíny na základě vědeckých poznatků.


Charakteristika vědecké diplomacie v rámci EU

Pokud se probereme tímto množstvím dokumentů evropských institucí, můžeme naleznout shodné rysy, které utvářejí charakteristiku vědecké diplomacie EU. Tu nejlépe vystihuje princip otevřenosti – v přístupu k financování, k třetím zemím, členským zemím i stakeholderům. Vědecká diplomacie je v EU chápána jako nástroj k prevenci konfliktů, krizí, zlepšování vztahů s klíčovými zeměmi a soft power. Jejími základními ambicemi jsou posílení excelence a atraktivity ve vědě a výzkumu s ohledem na možné ekonomické dopady, řešení globálních výzev a podpora vnějších politik EU. Vědecká diplomacie na úrovni EU má rozsáhlé institucionální zázemí s dobře vymezenými pravomocemi a kompetencemi od formálních institucí udávajících směr vývoje přes poradní mechanismy a vlastní výzkumná střediska až po nově vzniklé platformy vědecké diplomacie (S4D4), které mohou společně zabezpečit kompetitivní vědeckou diplomacii v EU.


Koncept jako takový je stále v evoluční fázi, což je patrno z četných doporučení adresovaných Evropské komisi od poradních orgánů i projektů zaměřených na disciplínu financovaných z rámcových programu Horizon 2020 (S4D4, EL-SCID, InsCiDE), jak se ke strategii postavit.


A jaká je budoucnost vědecké diplomacie?

Navzdory absenci jednotné koncepce je v aktivitách EU jasně patrné úsilí o její smysluplné vytvoření a vzhledem k nezměrným přínosům vědecké diplomacie je patrný i její postupně vzrůstající význam.



Úlohou EU by v současném podání měla být motivace členských států k vytvoření národních strategií vědecké diplomacie a poskytnutí jim k tomuto „vedení“ skrze vědecké poznatky, které se jí podařilo nashromáždit prostřednictvím projektů financovaných z rámcových programů. Tímto způsobem je možné vytvořit smysluplnou, ucelenou a dobře fungující evropskou strategii vědecké diplomacie, která bude mít přínos pro život celé planety.


V neposlední řadě je třeba se více zaměřit na propagaci, a to tak, aby se z opomíjené disciplíny světového významu stal využívaný a dobře známý nástroj prosperity.


 

Pavla Novotná je absolventkou postgraduálního studia MPA Diplomacie na vysoké škole CEVRO Institut. Studium zakončila obhajobou závěrečné práce na téma Koncepce vědecké diplomacie na úrovni EU: současnost a perspektiva vývoje.

186 zobrazení0 komentářů