ARCHIV

Proč nejednat s Putinem

Všemi médii proběhla zpráva, že americká administrativa „povzbuzuje“ Zelenského, aby byl otevřenější jednání s Ruskem. Novinář Kamil Galejev vysvětluje, proč to nemusí být nejlepší nápad.



Chápu, proč mnoho lidí chce tlačit Ukrajinu k „jednání“ (= ústupkům). Zároveň si myslím, že zastánci appeasementu vůbec nechápou ruské motivy. Ruská invaze je motivována *vnitropolitickými* zájmy. A na nich se nic nezměnilo, takže válku nelze zastavit.


Když tekly petrodolary…

Počátek Putinovy éry se nesl ve znamení rychle rostoucích cen ropy. Rusko bylo zasypáno příjmy z ropy a životní úroveň se objektivně každým rokem zlepšovala. Příjmy a zlepšující se kvalita života Putinovi výrazně zvyšovaly legitimitu.



Raný putinismus tak většinou fungoval podle téhle rovnice: Vzestup ekonomiky se rovná vyšší legitimita.

Nešlo o jediný mechanismus legitimizace režimu (svou roli hrály i války), ale jen o objektivně důležitější součást tohoto mixu. Lidé přičítali Putinovi zvyšující se životní úroveň.


Po roce 2011 to postupně přestalo fungovat. Nejdřív přestaly růst ceny ropy a tím skončil hospodářský boom. Zadruhé a hlavně, Kreml viděl, že mechanismy tohoto přičítání už nefungují. Lidé stále méně připisují svůj relativní blahobyt jeho přízni.



Myslím, že bodem obratu by mohl být zápas Fedora Emelianěnka s Jeffem Monsonem v roce 2011. Putin zavítal na stadion, a jakmile ruský bojovník nad Američanem zvítězil, Putin si vzal mikrofon a pronesl projev. Dvacet dva tisíc diváků na stadionu ho vypískalo a Putin musel odejít. To muselo bolet…


Za prvé, Putin nikam moc nechodí. Většina jeho veřejných vystoupení je fingovaná. Jde o stejnou skupinu důstojníků FSO, kteří se tu vydávají za „rybáře“, onde za „návštěvníky kostela“ atd.



Za druhé, proč vůbec chodil na stadion? Nejspíš předpokládal: prohnilá inteligence je možná proti mně, ale alespoň mé jádro publika, „opravdoví chlapi“, mi zůstávají věrní. Takže je musím shromáždit kolem vlajky. Zní to dobře, ale nefunguje to.


Zhruba od roku 2011 se legitimizační mix Putinova režimu začíná rychle měnit. Role ekonomické konjunktury jako zdroje legitimity klesá (no, taky už žádná konjunktura není) a rychle roste role utváření zahraniční politiky. Co zbývá? Eskalace jako hlavní zdroj legitimity.


Jde o moc!

Na většině putinologických studií mi přijde naprosto absurdní, že jejich autoři mají tendenci přisuzovat Putinova rozhodnutí zahraničněpolitickým zájmům, přičemž domácí politiku skoro úplně ignorují. Vždy jde o „geopolitiku“, „geobezpečnost“. Nikdy o udržení moci v Rusku.


Abyste mi rozuměli: nejde o to, že by Putin byl nějaký zlý génius, který všechno ovládá. Je to naopak. Řídí se veřejným míněním, ne v tom smyslu, co lidé říkají explicitně (to nikoho nezajímá), ale v tom smyslu, co si přejí implicitně. A lidé si přejí válku.


Mírumilovný Putin, který příliš dlouho nezačíná války, je zkrátka směšný a ubohý. Válečnický Putin, který globálně eskaluje a „bojuje proti NATO“ je skutečně populární.

A on chce být populární. Ergo, musí rozpoutávat války, protože to si lidé přejí a tak ho chtějí vidět.


Rusové to chtějí

Hlavním motorem této války není Putinův zlý génius. Je to ruské veřejné mínění. Pokud chce Putin zůstat u moci, musí se řídit lidovými náladami. Lidé si přejí válku a eskalaci.


Tato válka nemůže skončit mírem. Samozřejmě, Kreml může podepsat libovolné „smlouvy“: získá čas na přeskupení sil. Ale proč by je proboha měl dodržovat? Jak upozornil Sergej Kirijenko: „Ruský stát není založen na smlouvách“. Lidé budou danou smlouvu nenávidět a jásat, až bude porušena.


Mnoho Američanů vnímá válku na Ukrajině jako regionální konflikt daleko od hranic USA. Z ruského pohledu to tak ale nevypadá. Z ruského pohledu se jedná o globální válku s USA. Pokud Rusko získá ústupky, znamená to: „“vyhráli jsme (první kolo)“.

 
 

Jinými slovy, po uzavření míru bude Rusko mnohem agresivnější. Ještě jednou, z ruské perspektivy je to globální válka proti USA. Když válka začala, mnozí v Rusku váhali, „že je to příliš riskantní“. Teď uvidí, že to žádné riziko není. Stačí pokračovat.


A v neposlední řadě: není to „Putinova válka“. Je to spíše „ruská válka“, kde se Putin musí řídit náladami veřejnosti, jen aby se udržel u moci. Je vedena pod tlakem veřejnosti. A každý jeho nástupce, ať už „liberální“ nebo „vlastenecký“, bude vystaven stejnému tlaku.


 

Převzato z Konzervativních novin. Přeložil Viktor Janiš.


173 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
Screenshot%202020-10-21%20at%2011.15_edi