Bezpečnostní expert, poradce premiéra a prorektor vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar hodnotí kroky Ruska vůči Ukrajině v posledních hodinách. Nejen o tom, zda má smysl s Ruskem ještě vést diplomatická jednání, jak může Česká republika podpořit Ukrajinu, či kdy Západ vůči Rusku udělal největší chybu.
Krize na rusko-ukrajinských hranicích v posledních hodinách eskaluje. Rusko uznalo separatistické státy na Donbase a následně na jejich území vstoupilo se svými jednotkami. Začala již ta dlouho obávaná a avizovaná válka?
Nepochybně se jedná o akt agrese ze strany Ruska vůči suverénnímu státu. Pokud na území Ukrajiny vstoupila okupační vojska, jedná se podle mého názoru o válečný akt. A podle toho je nutné k Rusku přistupovat.
V posledních týdnech se experti nemohli shodnout na tom, zda jde ze strany Ruska jen o nátlak a vylepšování vyjednávací pozice, či zda jde o přípravu samotné invaze na území Ukrajiny. Zastaví se ruská vojska na tzv. linii doteku, nebo, jak varují zejména Spojené státy, pokračuje v přípravách na invazi celého ukrajinského území?
Uvidíme, jestli jde o poslední krok v této fázi ruského tlaku, nebo je to jen jeden z řady. V tuto chvíli si Kreml rétoricky připravuje pozici k dalšímu tlaku a postupu. Rusko teď zamíchalo kartami a v zásadě pohřbilo a pošlapalo minské dohody. Jestli se ruská armáda zastaví na té tzv. linii doteku, to ukáží až další dny.
Spojené státy, Velká Británie, ale i Evropská unie v posledních hodinách oznámily zavedení sankcí vůči Rusku a jeho představitelům. Co konkrétně ale může udělat Česká republika?
Debata o tom, jakým způsobem podpořit Ukrajinu intenzivně probíhá. Nejde nyní jen o další fázi ruské okupace části ukrajinského území, ale i o ekonomický tlak na Ukrajinu, která je sevřená ruskou armádou prakticky ze všech stran. Česká republika může poskytnout další humanitární pomoc, jsme připraveni i na další případnou vojenskou pomoc, pokud to bude dávat smysl. Nyní to ale na stole není. Podstatné je, že zásadní kroky činíme v rámci Evropské unie a ve spolupráci s USA, Velkou Británií a NATO. To je maximum toho, co můžeme učinit jak na podporu Ukrajiny, tak abychom dali jasně najevo, že to, co Rusko udělalo, považujeme za další okupaci ze strany Ruské federace. Co se týká vlastní obrany Ukrajiny, ta je skutečně primárně na Ukrajincích. My je můžeme podpořit morálně, dílčím způsobem i jinak, ale jsou to samotní Ukrajinci, kteří musí vzít svůj osud do vlastních rukou.
Byla reakce západního světa na hromadění ruských vojsk u hranic s Ukrajinou dostatečná? Zdá se, že Putina od agresivních kroků neodradila.
Podle mého názoru Západ zaspal před patnácti, respektive čtrnácti lety, když Rusko okupovalo část Gruzie a možná trochu i po okupaci Krymu a rozpoutání války na východní Ukrajině v roce 2014. Reakce západního světa zřejmě nebyla dostatečně razantní, dokonce bych řekl, že byla spíše vstřícná vůči Rusku. Nyní Západ postupuje jasně, předvídatelně, včetně USA. A byla tu zřejmá snaha celou situaci nehrotit. Zároveň jsme ale neměli příliš nástrojů k tomu, jak Rusko od agrese odradit. Uvidíme, jestli ruská operace pro tuto chvíli skončí na linii dotyku, tedy na Donbasu, nebo je to jeden z dílčích kroků a budou následovat další agresivní kroky vůči Ukrajině.
Po posledních ostrých vystoupeních ruských představitelů se zdá, že dveře k diplomatickému řešení se zavírají. Má ještě smysl s Ruskem jednat?
Vždycky má být snaha zabránit válce a eskalaci konfliktu. Nicméně, nejsem si jistý, zda například jednání tzv. normandského formátu pod patronátem Francie a Německa mají budoucnost. Rusko zcela jednoznačně posledními kroky pošlapalo a pohřbilo minské dohody. Obecně řečeno, pokud takové dohody nejsou respektovány všemi zúčastněnými, pak takové formáty ztrácejí smysl. Základem pro případná další jednání je, zda ruská agrese bude pokračovat, či nikoliv. Každopádně je nyní nutné přehodnotit veškeré dohody, které byly mezi NATO a Ruskou federací uzavřeny. NATO v posledních letech k Rusku přistupovalo nesmírně vstřícně. A musíme jednoznačně posílit východní křídlo Severoatlantické aliance.
Comments