POJAR: Armáda ČR potřebuje část činností do budoucna outsourcovat a více se otevřít společnosti

Národní bezpečnostní poradce Tomáš Pojar hovoří o nutnosti změn v armádě, které povedou k jejímu většímu propojení se společností. Podle Pojara je mnoho těch, kteří mají co nabídnout a chtějí nějakou formou s armádou spolupracovat, ale nesmyslná byrokracie a rigidnost systému je odrazuje.

Národní bezpečnostní poradce Tomáš Pojar, zdroj: Úřad vlády ČR.

V jakém stavu je česká armáda v polovině roku 2025? Trochu to působí, že po vypuknutí války na Ukrajině se armáda zaměřovala hlavně na techniku a trochu se zapomnělo na personál. 

Modernizace armády běží. Stará sovětská technika, které jsme ještě před několika lety měli plné sklady, je prakticky pryč a přichází nová moderní západní technika. Je bez diskuse, že armáda potřebuje nabrat více lidí, než má. A že se to neobejde bez problémů, je jasné. Armáda se pohybuje na pracovním trhu s minimální nezaměstnaností stejně jako jiné podobné instituce a další zaměstnavatelé.  Novodobá armáda a její moderní systémy často potřebují vojáky s odlišnou kvalifikací, než tomu bylo v minulosti. Zjednodušeně řečeno: je potřeba více lidí se specifickými schopnostmi, ať už jde o IT nebo třeba jazykové kompetence. Tento transformační proces již započal, ale má v sobě mnohé výzvy a je potřeba o nich mluvit a situaci řešit s dlouhodobou perspektivou. 

Vláda před několika měsíci rozhodla o postupném navyšování obranných výdajů až na tři procenta do roku 2030. Že bude potřeba radikálněji navyšovat obranné výdaje ale bylo jasné mnohem dříve, minimálně po vpádu Ruska na Ukrajinu v roce 2022. 

Samozřejmě, bylo to jasné už před patnácti lety. Ale tehdy to byli jen jednotlivci, kteří říkali, že je neudržitelné dávat jedno procento HDP na obranu a že dvě procenta jsou možná v době míru.  A od roku 2014 v Evropě mír není. Zároveň už v té době měla armáda obrovský vnitřní dluh. Bohužel ale tehdy celospolečenská poptávka k takovému kroku nebyla. Nejenom Češi, ale celá Evropa žila v iluzi věčného míru, věčného blahobytu a věčného bezpečí, na které není třeba vynakládat peníze. To změnil Vladimir Putin částečně v roce 2014 a pak velmi výrazně útokem na Kyjev v roce 2022. 

A pak přišla, vašimi slovy, „šokující sdělení“ nového amerického prezidenta Trumpa…

Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu to ještě umocnil, protože Spojené státy nám říkají mnohem jasněji než v minulosti, že Evropa se musí spoléhat více na sebe a že Amerika nebude bránit Evropu ve chvíli, kdy Evropa nebude myslet svoji obranu vážně. Jen připomínám, že podobně hovořil před patnácti lety i Barack Obama. Nicméně, dnes je ze strany USA tlak na emancipaci Evropy v oblasti obrany výrazně větší a panuje společenská poptávka tyto obranné výdaje navyšovat. A proto si může politická reprezentace nejen v České republice konečně dovolit k těmto krokům přistoupit. Věci se obvykle začnou hýbat až ve chvíli, kdy ve společnosti panuje pocit nebezpečí nebo ohrožení. A není náhodou, že se výdaje zvedly daleko více v Pobaltí, v Polsku nebo ve Finsku, tedy v zemích, které jsou přímo na ruských hranicích a které si v minulosti zažily přímé válčení s Ruskem. 

Náčelník generálního štábu arm. gen. Karel Řehka před časem hovořil o tom, že nedostatek vojáků se stává strategickým problémem. Nedávno schválená novela zákona o vojácích z povolání má tento problém pomoci řešit. Jak ji hodnotíte? Bude česká armáda schopna do roku 2030 dosáhnout cíle 30 000 profesionálních vojáků a 10 000 příslušníků aktivní zálohy? 

Určitě je to změna správným směrem. Nakolik je to změna dostačující, to se ukáže až časem. Samozřejmě je to částečně o penězích, ale jde o celý ekosystém obrany a bezpečnosti státu, který se nesmí rozkolísat a vychýlit jen jedním směrem. Důležité je také cílenější vynakládání peněz a větší otevřenost armády směrem do společnosti. Je třeba rozvíjet spolupráci s firmami, s univerzitním prostorem, s vědou a výzkumem. A stejně tak se byznys i univerzity musí více otevřít armádě a musí docházet k větší prostupnosti a vzájemné spolupráci. Armáda se také musí otevřít některým profesím prostřednictvím parametrických změn v rámci vlastního náboru a vlastních požadavků. A obdobně to platí i pro aktivní zálohy. 

Jsem hluboce přesvědčen, že Česká republika má množství IT odborníků, kteří by rádi armádě pomáhali a nepotřebují k tomu umět uběhnout sto metrů za požadovaný limit. Domnívám se, že v budoucnu bude řada činností armády řešena externě a nebudou je muset vykonávat vojáci přímo v uniformě. Můj selský rozum říká, že bez jisté formy outsourcingu se neobejdeme. Armáda stále bude potřebovat vojáky, kteří umějí běhat, střílet a skákat s padákem, ale zároveň je potřeba mít spoustu vycvičených operátorů dronů. Operátoři dronů to mohou dělat pro zábavu a teprve když bude třeba, budou povoláni. Válka na Ukrajině, ale i blízkovýchodní konflikt ukazují, že jde o novou a zásadní kvalifikaci na bojišti.

Něco na způsob novodobého Svazarmu?

Zastávám názor, že česká společnost nedospěla k tomu, aby byla znovu zavedena povinná vojenská služba. I kdyby se zavedla, nic dobrého by to nepřineslo. Ale je tu obrovský prostor pro armádu se otevřít a na bázi dobrovolnosti spolupracovat s různými i už existujícími spolky a přitáhnout k sobě nové lidi. Jsem přesvědčen o tom, že spousta lidí by na základě dobrovolnosti byla ochotna dělat daleko více, než nyní. 

A proč se to tedy neděje?

Jsou tu pozitivní příklady, na kterých se dá stavět. Rozhodně lze najít množství pozitivních příkladů lidí u aktivních záloh. Velmi se povedl loňský pilotní projekt dobrovolného vojenského cvičení pro studenty středních škol, o který byl značný zájem. Ale stále najdeme mnoho negativních příkladů, kdy se lidé do armády nebo do aktivních záloh přihlásí a následně zjistí, kolik buzerace a nesmyslných pravidel na ně dopadne. Mám na mysli pravidla, která jedince odrazují cokoliv dělat. Jak já čtu debatu o problémech v armádě, tak nejde jen o to, že by vojáci měli málo peněz, ale důvod, proč mnozí odcházejí, je také v tom, že musí v rámci své služby dělat spoustu nesmyslných, byrokratických úkonů a pak se jim nedostává čas na to, aby dělali to, proč v armádě jsou. Stejně jako by potřebovala celá česká společnost a její ekonomika provést proces debyrokratizace a deregulace, k tomu samému by mělo do určité míry dojít i v armádě. Pokud k tomu nedojde, udržení současného personálu a nábor nového bude čím dál složitější.

Celý rozhovor najdete na stránkách partnerského magazínu CZDEFENCE. KLIKNĚTE ZDE.