Ve dnech kolem výročí od sametové revoluce přinášejí vzpomínky pamětníci. Jak ale vnímají tehdejší dobu dnešní studenti, kteří se narodili až ve 21. století? K listopadovému výročí přinášíme zamyšlení studentky politologie Alice Šmídové nad tím, jak proměnil život lidí pád komunistického režimu.
V letošním roce uplynulo 35 let od sametové revoluce. Za tu dobu se naštěstí mnohé změnilo: svoboda, demokracie, západní politické směřování a další aspekty, které pozitivně ovlivnily naši společnost. Občané však neusilovali o demokracii jen kvůli politickému směřování, ale také kvůli každodennímu životu, který byl za minulého režimu výrazně omezený a kontrolovaný. Nezapomínáme sice na to, že v našem státě byl jiný, nedemokratický režim, ale často zapomínáme, jak zásadní změny přinesla revoluce nejen v politice, ale i v osobním a pracovním životě všech lidí.
Pracovní život
Jednou z největších změn je fakt, že dnes není povinné být zaměstnán. Za komunistického režimu musel každý dospělý občan, který neměl nárok na důchod, chodit do práce, jinak mu hrozil postih.
Většinu majetku tehdy vlastnil stát a ekonomika byla centrálně řízená. Po otevření trhu vzniklo soukromé vlastnictví a konkurence, což vedlo k zakládání nových firem. Změna nastala ve struktuře zaměstnanosti: lidé začali podnikat, stali se živnostníky nebo začali pracovat pro soukromé zaměstnavatele. Nabídka i poptávka na trhu práce začaly být pestřejší a začaly se také zvyšovat požadavky zaměstnavatelů i zaměstnanců.
Pracovní mobilita – profesní i geografická – se zcela proměnila. Politické změny spolu s rychlým technickým pokrokem, zejména v posledních dvou desetiletích, otevřely nové možnosti. Kdyby se však Československo nestalo svobodnou a otevřenou zemí, mnoho z těchto pokroků by k nám vůbec nedorazilo.
A v neposlední řadě nezapomeňme na výrazné zlepšení pracovních podmínek. Zaměstnavatelé začali soupeřit nejen o zákazníky, ale i o zaměstnance. Díky tomu se zaměřili na zlepšení pracovních podmínek, které mohou být výrazným faktorem při rozhodování potenciálních zaměstnanců.
Cestování
Dnešní otevřenost pohybu lidí i zboží je obrovská. Jedná se o celosvětový trend, který se začal rozvíjet ještě v době, kdy měla naše země zavřené hranice. Každopádně Česká republika se do tohoto rozjetého vlaku zvládla dobře zapojit. Prozápadní směřování a vstup do EU nám umožnil volné cestování, nejen za turistikou, ale i za prací nebo vzděláním. Právě možnost studia v zahraničí je klíčová, mladším generacím to dalo nové příležitosti. Dveře se otevřely cizincům, kteří přispěli k rozvoji cestovního ruchu, který utvořil nová pracovní místa, kulturně a vědomostně nás obohacuje, posouvá náš trh kupředu a také nás učí, jak se vyrovnat se světovou konkurencí.
Vzdělání
Ve vzdělávacím systému došlo ke třem hlavním změnám: historie už ve školách není ideologicky zkreslená, občanská nauka je všeobecná a není politicky směřována ve prospěch jedné ideologie a povinným cizím jazykem je angličtina, nikoliv ruština.
Lidé také získali přístup ke knihám, časopisům a dalším médiím, ke kterým komunisté přístup nedovolovali. Kromě toho že lidé dosáhli vytoužené svobody v přístupu k informacím, zvýšilo to obecný společenský zájem o získávání informací. To podporuje rozvoj kritického myšlení, které se komunisté snažili potlačovat.
Společenský život
Stát přestal kontrolovat volnočasové aktivity svých občanů. Díky tomu vzniklo mnoho spolků (nebo byly obnoveny), začaly se pořádat festivaly, komunitní aktivity, sportovní akce atd. Rozvinul se neziskový sektor, který je pro společnost mimořádně důležitý.
Před rokem 1989 byla křesťanská církev v Československu pod kontrolou komunistického režimu, který omezoval její činnost a bránil veřejnému projevu víry. Po roce 1989 získala církev svobodu v působení, může se otevřeně podílet na veřejném životě, obnovila své instituce a svobodně šíří náboženské učení.
Změna životní úrovně
Komunisté se snažili, aby většinová společnost měla všeho přibližně stejně: lidé měli podobné oblečení, bydlení, vzdělání a někteří měli auto a chatu. Každopádně výsledkem bylo, že lidé měli jen základní majetek a ten navíc nebyl v žádné nadstandardní kvalitě. Příjmy lidí se lišily, ovšem nikdo nevlastnil větší počet nemovitostní, aut či čehokoliv jiného.
Po pádu režimu došlo k velkým změnám, lidé začali věci vlastnit, rozvinuly se služby, narostla kvalita zboží, zlepšila se celková životní úroveň, zdravotnictví, bydlení, bezpečnost, infrastruktura, veřejný prostor a mnoho dalšího. Česká republika se dnes řadí mezi země s vysokou životní úrovní, o čemž se nám za minulého režimu mohlo jen zdát.
Změna v přemýšlení
Totalitní režim se snažil vést lidi k poslušnosti, nabízel jim jistou formu stability a jistoty, ovšem za cenu ztráty svobody. Demokracie lidem vrátila svobodu a s tím jim dala i zodpovědnost. Přijmout svobodu není těžké a člověk si na ni velmi rychle zvykne, přijmout zodpovědnost je náročnější. Společnost sice zodpovědnost přijala, ale průběh jejího přijímání stále trvá a je to běh na dlouhou trať.
Velký rozdíl je také mezi různými generacemi. Především pro starší generaci, která aktivní život prožila z větší části v dobách komunismu, bylo někdy těžší přijmout změnu politického režimu. Dnešní padesátníci si ještě minulý režim pamatují a tím pádem si svobody více váží, mladší generace se do svobody narodila a vnímá ji více jako samozřejmost. Právě proto je tak důležité, abychom si hodnotu svobody a význam sametové revoluce každý rok připomínali.
Alice Šmídová je studentkou programu Politologie na Vysoké škole CEVRO. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!
Comments