top of page

ARCHIV

Přikloní se Česko a Polsko k severské lince spolupráce namísto V4?

V nedávné době proběhly ve střední Evropě hned dvoje volby, u nichž lze očekávat velmi výrazné dopady na budoucnost regionu, tedy i na budoucnost české zahraniční a bezpečnostní politiky. Výsledky voleb v Polsku a na Slovensku se zcela jistě významně promítnou do více oblastí: tou méně skloňovanou, ale zato nejzajímavější, je rýsující se možnost hlubší spolupráce skrz severskou linku.


Zdroj: X Viktora Orbána.

Polsko opět na scéně evropské politiky

Volby, jejichž výsledek je pro budoucnost České republiky zásadnější, jsou pochopitelně ty polské. Polsko dlouhodobě platí za ekonomického, ale hlavně bezpečnostního lídra v oblasti regionu střední a východní Evropy. Není žádným tajemstvím, že stále posilující polská armáda bývá v některých simulacích považována za silnější než německý Bundeswehr, který bohužel postihla dlouhodobá posedlost části německé společnosti ideou odzbrojování. V rámci regionu je to právě role Polska, která bude zásadní v podpoře Ukrajiny proti ruské invazi, a to nejen z důvodu posilující armády, ale také z důvodu vytrvalého ekonomického růstu a silnějších vazeb na ukrajinskou ekonomiku.


Vzhledem k symbolickému, a do budoucna možná i faktickému, vypadnutí Slovenska s Maďarskem ze středoevropské bezpečnostní architektury lze očekávat, že úloha Polska v této roli ještě vzroste.

Zatímco v bezpečnostní úloze se Polsku v rámci NATO dařilo, až příliš silně euroskeptická politika okořeněná o kontroverzní soudní reformy zbytečně poškozovala polskou pověst na scéně evropské politiky.


Z výsledků voleb lze usoudit, že očekávaná vláda Donalda Tuska, který si vybudoval renomé a kontakty v evropských institucích, výrazně vylepší obraz Polska na evropské scéně. Česko tak bude mít štěstí na souseda, který je ochoten a schopen nejen garantovat posílení východního křídla NATO a podporu Ukrajiny v boji proti ruské invazi, ale může se také stát novým tahounem evropské integrace v této oblasti.


Slovenský úkrok a budoucnost V4

Z výsledku voleb na Slovensku je zjevné, že dojde k výraznému vzdalování se evropské a atlantické spolupráci. Vládní koalice, zahrnující i otevřeně fašistickou SNS, společně s otevřenou rétorickou podporou režimu Vladimíra Putina, nepřinese Slovensku pochopení ani na evropské scéně, ani v rámci východního křídla NATO. Příkladem budiž první výrok Roberta Fica hned po jmenování, po kterém se už asi nelze domnívat, že by podle not z Kremlu postupoval jen z důvodu snahy získat protizápadně orientované voliče v proběhnuvších volbách. Od Slovenska lze v dohledné době očekávat bohužel pouze poškozování konsenzu a paralýzu procesů ve prospěch Putinova režimu uvnitř EU a NATO po vzoru režimu Viktora Orbána v Maďarsku. Může tak utrpět zejména budoucnost spolupráce zemí v rámci Visegrádské čtyřky.


Dá se očekávat, že postoje Maďarska a Slovenska prezentované jako společný názor V4 budou pro Českou republiku s Polskem stále hůře přijatelné a obhajitelné jak na půdě EU, tak na půdě NATO. I když rozpad V4 zatím zřejmě očekávat nelze, pokles kvality spolupráce, případně zamrznutí spolupráce až do doby kompetentnějších a pro Evropu stravitelnějších politických reprezentací, již očekávat lze.


Severská linka politiky opět ve hře

Ke zvážení se tak nabízí možnost dosud méně diskutované užší spolupráce v rámci severské linky evropské politiky, která byla z důvodu soustředění se na dilema Západ-Východ dlouho přehlížena a kterou v posledních letech začínají stále více spojovat zájmy v oblasti bezpečnosti a strategických otázek.


Poprvé se tato linka možné hlubší spolupráce začala rýsovat v souvislosti s odporem k ruskému geopolitickému projektu v podobě Nord Stream, který Německo až do ruské invaze na Ukrajinu protlačovalo absolutně bez ohledu na bezpečnostní zájmy ostatních hráčů v regionu. Nejtrefněji tento projekt tehdy okomentovalo Polsko, které jej označilo rovnou za druhý pakt Ribbentrop-Molotov, ale nesouhlas bylo možné zaznamenat i ze strany Nizozemska a Švédska. Toto, snad jen dočasné, vypadnutí Slovenska s Maďarskem z evropské a atlantické architektury, bude pro Česko příležitostí zamyslet se nad možností prohloubit spolupráci právě na platformě této severské linky, kam patří Nizozemsko, skandinávské státy, Polsko, Pobaltí a po neblahé zkušenosti s Ostpolitik snad i Německo.

 
 

Společný zájem existuje, je jím na straně jedné schopnost čelit rostoucí hrozbě ze strany Ruské federace (kam patří i nepřátelské aktivity v kyberprostoru), a na straně druhé, po zklidnění situace na Ukrajině, mírnit případné obrození méně kritického postoje Německa s Rakouskem k ruskému autoritářskému režimu z důvodu ekonomických vazeb přetrvávajících zejména v sousedním Rakousku.


Polsko s pravděpodobně mnohem více proevropsky orientovanou politickou reprezentací na úrovni evropské politiky by se mohlo stát dobrým svorníkem této skupiny, která může sehrát zásadní roli v ukončení války na Ukrajině a v její následné poválečné rekonstrukci.


 

David Soukup vystudoval politologii a bezpečnostní studia na vysoké škole CEVRO Institut, posléze působil v think-tanku Evropské hodnoty a v Centru proti terorismu a hybridním hrozbám. V současnosti působí při stálé komisi pro hybridní hrozby v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Jeho hlavním profesním zájmem jsou dezinformace a hybridní hrozby.

127 zobrazení

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


NEJČTENĚJŠÍ

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
CZ_DEFENCE_ctverec_claim_krivky.jpg
Screenshot 2021-05-27 at 9.58.59.png
bottom of page