ARCHIV

NEJČTENĚJŠÍ

Banner_Patreon1.jpg

Oteplení vztahů mezi Izraelem a arabskými zeměmi: trumf zahraniční politiky D. Trumpa

Den po slavnostní inauguraci nového prezidenta Spojených států amerických Joe Bidena uspořádalo Centrum transatlantických vztahů (PCTR) CEVRO Institutu diskusi Arab – Israeli Thaw: Triumph of U.S. Foreign Policy. Ke zhodnocení bezpochyby největšího úspěchu odcházející administrativy Donalda Trumpa v oblasti zahraniční politiky, kterým bylo uzavření dohod o spolupráci mezi Státem Izrael a Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Súdánem a Marockým královstvím, pozvalo PCTR velvyslankyni Marockého království v České republice Hananu Saadi, izraelského velvyslance Daniela Merona a poslance Evropského parlamentu za ODS Jana Zahradila. Debatu uvedl a moderoval čestný předseda PCTR a poslanec Evropského parlamentu Alexandr Vondra.



Online debata, která se konala 21. ledna, se zaměřila zejména na přínos uzavřených dohod pro vztahy Izraele s těmito čtyřmi arabskými zeměmi, ale také na jejich dopad na bezpečnost Evropy. Proběhla ve spolupráci s frakcí Evropští konzervativci a reformisté Evropského parlamentu.


Alexandr Vondra: Vítejte na první z debat PCTR v roce 2021. Jsem rád, že můžeme zahájit letošní sérii velmi zajímavým tématem. Včera jsme mohli sledovat inauguraci nového amerického prezidenta. Alespoň tady v Praze převažuje pohled, že mírové dohody, které uzavřel Izrael s několika arabskými zeměmi za podpory Američanů, patří k největším úspěchům bývalé americké administrativy v oblasti zahraniční politiky. Dnešní debata se koná z iniciativy Jana Zahradila, který je místopředsedou Výboru Evropského parlamentu pro mezinárodní obchod.


Hanan Saadi: Uzavření těchto dohod je podle mého názoru, jak i název diskuse naznačuje, opravdu trumfem Trumpovy administrativy. Prezidentu Trumpovi se podařilo přesvědčit lídry arabských a muslimských zemí podepsat dohody s Izraelem.


Kromě Maroka byly podepsány dohody se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Súdánem. Maroko je v tomto ohledu specifické, s těmi třemi zeměmi se nemůžeme srovnávat. My tento proces nenazýváme normalizací, jak se říká v případě ostatních tří zemí, protože my jsme v minulosti již diplomatické vztahy s Izraelem navázány měli. V letech 1994-2002 jsme měli otevřené styčné úřady v Tel Avivu a v Rabatu. Dohoda mezi Izraelem a naší zemí má minimálně tři aspekty. Tím prvním je, že 10. prosince podepsal prezident Trump exekutivní příkaz, kterým uznal suverenitu Maroka na území Západní Sahary. To bylo zcela klíčové oznámení prezidenta Trumpa. Dalším aspektem je obnovení diplomatických vztahů mezi Marokem a Izraelem. A třetím, který je také velmi důležitý, je role zprostředkovatele v mírovém procesu na Blízkém východě. Tu Maroko vždy hrálo.


Ráda bych ocenila krok prezidenta Trumpa jako velmi odvážný a adekvátní, protože se mu podařilo udělat rozhodnutí, o kterém už dřív mnozí členové Rady bezpečnosti přemýšleli. On byl však první, kdo ten krok udělal. Máme z jeho rozhodnutí opravdu velkou radost a velmi jej oceňujeme.


Účastníci debaty Alexandr Vondra, Hanan Saadi, Daniel Meron a Jan Zahradil.

Chtěla bych také oslovit Jana Zahradila jako člena Evropského parlamentu, jako člověka, který se v této věci podílí na rozhodování na evropské úrovni. Ví, jak důležité je téma Sahary pro Maroko. Je to pro nás opravdu naprosto klíčové téma a mnoho lidí v České republice, včetně politiků, k této záležitosti nemá dostatek informací a já se nemohu vzdát této příležitosti, abych o této věci pohovořila.


Daniel Meron: Jsem velmi rád, že CEVRO otevřelo toto důležité téma. V roce 2020 ze světa a obzvlášť pak z Blízkého východu nepřicházelo mnoho dobrých zpráv. Čtyři dohody, které Izrael v posledních pár měsících uzavřel, znamenají na Blízkém východě dramatický posun. Myslím, že jsou velmi dobrým znamením pro budoucnost. Určitě nejsme na konci cesty. Doufáme, že dohod, které bude Izrael schopen uzavřít s jinými zeměmi s podporou USA, bude více. Tyto dohody se ve Spojených státech těší podpoře obou politických stran, mají podporu odcházející i nastupující administrativy. Bidenova administrativa tedy bude pokračovat ve snaze o normalizaci vztahů a mírové vztahy mezi Izraelem a arabskými zeměmi. Dohoda mezi Izraelem a Marokem hovoří o plnohodnotných diplomatických vztazích a jak uvedla má kolegyně velvyslankyně Saadi, nejde o normalizaci. Vztahy s Marokem jsme měli již v devadesátých letech, jde tedy o obnovení našich vztahů. A my doufáme, že se budou rozvíjet a vzkvétat. Mám pro vás dokonce jednu aktuální zprávu. Před dvěma hodinami izraelský rozhlas oznámil, že Izrael a Maroko právě podepsali dohodu o letecké dopravě. A to je opravdu skvělá zpráva, protože očekáváme, že stovky tisíc Izraelců navštíví Maroko a Maročané zase Izrael. Izraelci Maroko milují. Nezapomínejme na to, že rodiny téměř milionu Izraelců pochází z Maroka a z ostatních severoafrických zemí. Rodiny mnoha vysokých úředníků naší vlády pocházejí z Maroka. Nebude to první příležitost, kdy Izraelci mohou Maroko navštívit, ale bude to poprvé, kdy budou moci využít přímé lety, za pět hodin budou z Tel Avivu v Casablance, sám se na to těším.


Rád bych řekl něco o dohodách obecněji. Nejde o první dohody mezi Izraelem a arabským světem. Historicky první byla mezi Izraelem a Egyptem, kterou uzavřel prezident Sadat už před více než čtyřiceti lety. V roce 1994 byla uzavřena dohoda s Jordánským hašimovským královstvím, to byly dvě velmi důležité dohody. Tyto nové dohody se netýkají pouze spolupráce na vládní úrovni, uvidíme zde vzájemnou spolupráci konkrétních lidí na konkrétních projektech, uvidíme mnoho vzájemnýc kontaktů mezi lidmi v Izraeli a těch čtyřech zmíněných zemích.


Jan Zahradil: Rád bych navázal na paní velvyslankyni Saadi a zdůraznil, že dohoda mezi Izraelem a Marokem byla ve srovnání s tzv. Abrahamovskými dohodami přeci jen jiný příběh. Uzavření Abrahamovských dohod bylo spuštěno spíše změnou geostrategických priorit v regionu. Pamatujeme si, že v roce 2002, kdy se konal summit Ligy arabských států v Bejrútu, podepsaly země Perského zálivu pod vedením Saúdské Arábie tzv. Arabský mírový plán, ve kterém podmínily normalizaci vztahů s Izraelem jeho stažením z tzv. okupovaných území. V posledních letech Izrael a země Perského zálivu sblížila společně sdílená obava z posilování postavení Íránu, z růstu vlivu Muslimského bratrstva v některých zemích a také společné strategické úvahy a ekonomické zájmy. Myslím, že Spojené státy a Trumpova administrativa chtěly uzavřením dohod dosáhnout dvojího cíle. Jedním bylo samozřejmě posílení mezinárodního postavení Izraele, neboť Trumpova administrativa byla bezpochyby velmi proizraelská, druhým bylo zlepšení bezpečnostní situace v Maghrebu a obecněji v oblasti subsaharské Afriky. A to je podle mého názoru důvod, proč Spojené státy deklarovaly, že uznají a budou garantovat územní celistvost Maroka včetně Západní Sahary.

Bohužel, Evropská unie a některá politická uskupení v rámci Evropského parlamentu to stále podceňují. Nejsou schopny správně analyzovat, že pokud budou pokračovat v podpoře nezávislosti Západní Sahary, ve skutečnosti oslabí bezpečnostní situaci v regionu a tím zvýší bezpečnostní hrozbu nebo ilegální migraci a růst radikálního islamismu pro Evropu.

Je obecně známou skutečností, že existují skupiny žoldáků přicházejících především z Libye, které jsou najímány různými povstaleckými hnutími například v Severním Mali, které pašují zbraně přes Mauretánii do Západní Sahary, operují na severu Alžírska. A tyto skupiny jsou ve skutečnosti přímou hrozbou pro stabilitu a bezpečnost v regionu. Maroko bylo tradičně nejstabilnější, nejrozvinutější a nejdemokratičtější zemí v regionu, a proto je velmi důležité stát na straně Maroka a podporovat Maroko z bezpečnostního hlediska. Podporou Maroka totiž i my Evropané posilujeme vlastní bezpečnost. Právě proto bychom měli věnovat pozornost této dohodě mezi Izraelem a Marokem, proto bychom ji měli podporovat. Žel, velmi dobře vím, že v Evropském parlamentu k tomu bude velmi emotivní diskuse, neboť některá politická uskupení to vidí zcela opačně.



Evropská unie má velmi dobře rozvinutou strukturu vztahů jak s Marokem, tak s Izraelem, a to v právní i politické rovině, pokud jde o obchodní vztahy a v mnoha dalších oblastech spolupráce. Věřím proto, že jako Evropská unie a Česká republika jako její součást otevřeně přivítáme a podpoříme tuto dohodu, neboť posiluje pozici našeho tradičního přítele a spojence – Státu Izrael, ale posiluje také postavení a vnitřní bezpečnost jednoho z našich dalších spojenců v regionu, kterým je Marocké království. Doufám tedy, že česká diplomacie bude velmi důrazná a zřetelná v podpoře této dohody, že dáme jasně najevo svůj postoj a budeme se snažit přesvědčit některé členské země EU, které ohledně podpory dohody váhají. Doufám, že je přesvědčíme, že podporou této dohody podporujeme také evropskou bezpečnost.


Alexandr Vondra: Zahájím diskusi rovnou třemi otázkami najednou, můžete si vybrat, zda odpovíte na všechny tři, či zda si nějakou z nich vyberete. Má první otázka směřuje k mizivé mediální odezvě těchto dohod. Chápu, že zde máme pandemii a dokonce chápu, že evropská ani americká média se nehrnula do toho, aby ocenila Donalda Trumpa, který sehrál pro jejich vyjednání a uzavření důležitou roli. Co bylo podle vašeho názoru důvodem tohoto mediálního ticha? Dále bych se rád zeptal na roli, kterou podle vašeho názoru sehrál Jared Kushner a lidé kolem něj. Trump podle mě udělal dva důležité kroky. Odebral tuto agendu State Departmentu, kde se místní arabisté vždy snažili najít komplexní řešení. Komplexní řešení jakéhokoliv problému na Blízkém východě je ale podle mě nemožné najít. Trump s podporou Kushnera ty vztahy ale postavili do bilaterální roviny a do jejich řešení vnesli neokázalý realismus založený na jejich byznysovém přístupu, že každá dohoda musí být založena na výměně něčeho za něco. Nakolik podle vás může tento přístup ukazovat cestu? A třetí otázka se týká budoucího vývoje. S nástupem Bidenovy administrativy mohou nastat dvě změny. Jedna se týká role State Departmentu a pokračování tohoto procesu, který byl zahájen Abrahamovskými dohodami. A druhá a důležitější změna je geopolitická úvaha, která je relevantní ani ne tak v případě Maroka, ale zejména opět v souvislosti s Abrahamovskými dohodami, tedy těmi se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, dokonce i Súdánem – a tou je rostoucí hrozba Íránu. Jak může Bidenova snaha vrátit se k jaderné dohodě s Íránem tyto vztahy ovlivnit? Beze sporu, právě snaha mít kontrolu nad vlivem Íránu tyto země motivovala.


Hanan Saadi: Vaše zajímavé otázky mi dávají příležitost vrátit se k tomu, co jsem chtěla zdůraznit již ve svém úvodním příspěvku. Poté, co prezident Trump podepsal 21. prosince exekutivní příkaz, navštívili Maroko Jared Kushner a bezpečnostní poradce Benjamina Netanjahua Ben Shabat. Jeho rodina je mimochodem původně z Marakéše, stejně jako můj manžel, který měl tuto návštěvu na starosti jako člen královského protokolu. Jako pro všechny marocké Izraelce, kteří se vrátí do Maroka, i pro něj to bylo velmi dojemné. Během této návštěvy Maroka oba osobně přijal marocký král Mohammed VI. a dohoda a spolupráci byla podepsána v jeho přítomnosti. Většina veřejnosti dohodu přivítala. Mnoho Židů s marockými kořeny k nám často přijíždí, například v roce 2019 navštívilo Maroko asi 70 tisíc Židů ze Spojených států, Kanady a dalších zemí, aby navštívili své příbuzné, nebo oslavili Chanuku.

V marocké ústavě z roku 2011 je židovská součást naší společnosti a kultury zcela jasně zmíněna a zdůrazněna na stejné úrovni jako africká, arabská, mediteránní. A je považována za zdroj bohatství a diverzity naší země. Není to v žádné jiné ústavě v celém arabském nebo muslimském světě.

Naši židovští krajané nikdy nezapomenou, že během 2. světové války Mohammed V., praotec našeho stávajícího krále, poskytl ochranu všem marockým Židům. Maroko bylo pod francouzským protektorátem a když byl Pétainem dotázán, kolik Židů v Maroku žije, odpověděl mu, že v Maroku nemáme Židy, máme jen marocké občany. Pétain chtěl poslat žluté Davidovy hvězdy, aby je maročtí Židé povinně nosili připnuté a ptal se, kolik jich má poslat. Král Mohammed mu odpověděl: pošlete jich o pět více, abych ji mohl nosit i já a moje děti. Tento příběh ilustruje dějiny marockých Židů a dějiny Maroka obecně. Tyto příběhy ukazují, že podepsání dohody s Izraelem bylo naprosto přirozené. A víme, že Židé v Izraeli uzavření dohody vřele oslavovali, protože jim umožní cestovat do Maroka přímo, ne přes Paříž nebo Turecko, ale přímo do Rabatu nebo Casablanky. Očekáváme až 200 tisíc turistů z Izraele.


Pak je tady vztah Maroka a Spojených států. Nevím, zda si vzpomenete na první tweet prezidenta Trumpa, kterým oznamoval své rozhodnutí ohledně Sahary. Uvedl to tím, že Maroko bylo první zemí, které v 18. století uznalo vznikající Spojené státy. Když se vrátíme do roku 2004, USA označily Maroko jako jediného spojence mimo NATO v Africe. Maroko je také jedinou africkou zemí, která podepsala dohodu o volném obchodu se Spojenými státy. Pokud jde o spolupráci v oblasti bezpečnosti, v posledních deseti letech jsme společně s armádou USA každý rok realizovali společné vojenské cvičení na jihu Maroka, v blízkosti Sahelu, což je region, který znamená významnou bezpečnostní hrozbu. Asi před dvěma měsíci jsme přivítali ministra obrany USA a společně jsme podepsali dohodu o vojenské spolupráci na následujících deset let. Vztahy Maroka a USA mají dlouholetou historii a každým rokem se upevňují. Pokud jde o jejich ekonomický rozměr, prezident Trump deklaroval otevření generálního konzulátu v Dakhle, kde má již zastoupení na úrovni generálního konzulátu asi 20 zemí. Byla také podepsána investiční dohoda s USA, na základě které USA investují 5 miliard dolarů v regionu. Pokud jde o pozici Bidenovy administrativy, neočekáváme, že od této dohody ustoupí.


Ještě bych chtěla říci, že všichni, kdo nám tady v Praze gratulovali k uzavření smlouvy, zmiňovali jen navázání diplomatických styků, nikdo se nezmiňoval o části týkající se Západní Sahary. Nezaznamenala jsem také naprosto žádný zájem médií.


Daniel Meron: Je pro nás důležité, aby opravdu zaznělo, že tyto dohody jsou obrovským úspěchem. Jako odpověď na vaši otázku, proč se o tom více nemluví, je třeba podrobněji analyzovat psychiku EU. Je to velmi složité. Netýká se to České republiky, ale jiných evropských zemí. Pokud jde o Izrael, stále opakují stejnou mantru: dokud nebudete mít mírovou dohodu s Palestinci, nechceme o ničem jiném slyšet. Nastupující ministr zahraničí Spojených států Tony Blinken během svého slyšení v Senátu k tomu řekl: "Realisticky si myslím, že je obtížné vidět v dohledné době naději k posunu v této věci." Myslel tím, že palestinský stát nebude existovat zítra. Řekl, abychom v tom byli realističtí. Řekl také, že Spojené státy povedou konzultace s Izraelem, Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem ohledně Íránu. To je pro nás velmi důležité prohlášení, protože nechceme, aby se cokoliv dělalo unilaterálně. Samozřejmě, Izrael je proti jaderné dohodě s Íránem. Samozřejmě, demokraté na to mohou mít trochu jiný pohled než izraelská vláda. Ale pro nás je velmi důležité, že o tom s Izraelem budou jednat.

Pokud jde o spolupráci Izraele s Marokem, možnosti jsou nekonečné. A máme již spoustu námětů. Můj kolega, bývalý velvyslanec v Káhiře, velmi zkušený a seniorní diplomat David Govrin, se chystá už koncem měsíce do Rabatu. Ještě to nebude plnohodnotné velvyslanectví, ale určitě přijde s mnoha nápady na posílení spolupráce, aby se naše vztahy naplnily reálným obsahem.


Jan Zahradil: Evropská unie má s Marokem velmi silné vztahy. Maroko je součástí evropské politiky sousedství. EU je největším obchodním partnerem Maroka a Maroko zároveň největším příjemcem fondů EU v rámci evropské politiky partnerství.


Souhlasím s Alexandrem, že mediální ticho, ale i ticho na diplomatické úrovni, které se týká této dohody mezi Marokem a Izraelem, bylo ovlivněno snahou nezdůrazňovat, že i Trump může v oblasti zahraniční politiky něco podstatného dokázat. Všichni vědí, že Izrael je tradičním českým spojencem. Všichni vědí, že jsme jako Česká republika obvykle stáli na straně USA, dokonce na straně prezidenta Trumpa, pokud šlo například o jeho politiku vůči Izraeli.


Pokud jde o Izrael, česká diplomacie se nebojí formulovat někdy velmi odlišná stanoviska od mainstreamu EU. Byl bych rád, pokud bychom to dělali i v případě Maroka. A byl bych rád, kdybychom v tom v rámci EU našli i další spojence, kteří budou mít pro tento problém větší pochopení, například v Radě ministrů. Rád bych proto více zaměřil naši pozornost na Maroko a byl bych velmi rád, pokud by se nám společnými silami podařilo podpořit a zviditelnit vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Marokem, ale také pomoci Maroku dosáhnout většího uznání a lepšího povědomí, pokud jde o otázku jeho územní celistvosti. Myslím, že česká zahraniční politika by k tomu mohla také přispět. Měli bychom v tomto směru být více aktivní a pomoci v komunikaci této záležitosti prostřednictvím Evropské rady i Evropského parlamentu a využít dostupné komunikační prostředky pro to, abychom vysvětlili, proč je tak důležité, aby byla územní celistvost Maroka udržena a jaké neblahé dopady by mělo, pokud by byla narušena. Evropská unie by v tom měla hrát aktivní roli. Je to totiž v jejím vlastním zájmu.


V. Kuchyňová Šmigolová: Jaké kroky očekáváte od Bidenovy administrativy, pokud jde o tento region?


Hanan Saadi: Dohoda mezi Izraelem a Marokem je výsledkem minimálně tříletého vyjednávání. Pokud se vrátíme k minulým americkým administrativám, Maroko navrhovalo větší autonomii, aby se tento regionální konflikt vyřešil. Všechny rezoluce Rady bezpečnosti asi od roku 2000 považují náš návrh na rozsáhlou autonomii za kredibilní a za možné řešení situace. Dívala se na to tak Clintonova administrativa, ale i administrativa G. W. Bushe a Baracka Obamy. Trump udělal to, o čem všichni jeho předchůdci uvažovali, ale nikdo z nich neudělal. A doufám, že Bidenova administrativa v tom bude pokračovat, protože je to otázka bezpečnosti pro Evropu i pro Spojené státy. Maroko je důležitým partnerem pro všechny americké administrativy, ať už jsou demokratické, nebo republikánské.


Daniel Meron: Nová administrativa se musí při nástupu vypořádat s mnoha záležitostmi, takže bude chvíli trvat, než začnou být opět aktivní v našem regionu. Ale brzy se tak stane. Není žádným tajemstvím, že izraelská vláda měla skvělé vztahy s Trumpovou administrativou a vysoce oceňujeme, co prezident Trump udělal pro Stát Izrael. Máme ale také vynikající vztahy s lidmi z Bidenovy administrativy, ty sahají ještě do dob, kdy byl Joe Biden senátorem, o náš region měl vždy velký zájem a velmi dobře jej znal. Není pochyb o tom, že nová administrativa bude nadále mít velký zájem o oblast Blízkého východu. Nevíme ještě, jaké budou jejich priority, ale věříme, že tyto dohody Izraele se čtyřmi zeměmi budou jednoznačně podporovat.


Alexandr Vondra: Děkuji, byla to výborná debata. Přiznám se, že obvykle jsem opatrný, pokud se zvou na podobné akce velvyslanci. Mnozí jsou byrokraté a moc zajímavého toho neřeknou. Ve vašem případě to bylo naopak.


Záznam diskuse byl připraven pro THE CONSERVATIVE: https://theconservative.online/cz.

421 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
Pinkerton_HiringAd_Cevro Institute final
Screenshot%202020-10-21%20at%2011.15_edi
banner_viavis.jpg
Gordic.png
BabelApp_bannery_STAT_1200x628_V2_CZ.jpg
Michael-Chertoff-2008.jpg
SEDIVY.jpg
vONDRA1.jpg
CEVRO.jpg
Gordic_logo_edited.jpg
viavis_viavis.jpg
Screenshot 2020-10-29 at 19.22.11.png

Hlavní partner:

IMG-20201118-WA0002.jpg

Partneři:

Screenshot 2021-01-18 at 13.59.27.png

Transatlantické centrum VSCI děkuje za podporu:

Přihlašte se pro novinky

csg-logo-rgb.png
czub-logo_edited.jpg
Nadace PPF bílá RGB pro obrazovku.png
210115_varianty.jpg
BabelApp_horizontal_png.png

ISSN 2695-0782

(c) CEVRO Aréna 2020 - Názory, blog,  komentáře, analýzy.

Kontakt: redakce@cevroarena.cz