top of page

ARCHIV

Naše studená válka s Ruskem

Alexandr Vondra píše o tom, jak se bude vyvíjet náš spor s Ruskem a jaký dopad kauzy lze očekávat. Po oznámení českého ministra zahraničí, že bude narovnán počet diplomatických pracovníků ruské ambasády v Praze na úroveň české ambasády v Moskvě, teď podle něj bude zásadní, které další spojenecké země nás podpoří nejen rétoricky.


Zdroj: fnf-europe.org

„Putin je zabiják,“ připustil v polovině března v rozhovoru pro ABC americký prezident Joe Biden. „A zaplatí za to,“ dodal vzápětí. Reagoval na obvinění, že ruské zpravodajské služby stojí nejen za otravou Alexandra Litviněnka, Alexeje Navalného nebo Sergeje Skripala, ale i za kybernetickými útoky proti americkým institucím.


Mnozí, včetně mě, si kladli otázku, zda tvrdá slova byla takticky optimálním vstupem nového prezidenta na mezinárodní scénu. Zda byla určena Kremlu, anebo spíš publiku v USA. A zda budou provázena odhodláním nejen mluvit, ale i adekvátně jednat. Jak správně před více než sto lety říkával Bidenův předchůdce v Bílém domě Theodore Roosevelt: „Mluv tiše, ale v ruce drž pořádnou hůl…“


Když jsem v sobotu sledoval přímý přenos vládní tiskovky, kde poprvé veřejně zazněla informace, že ruská vojenská služba GRU stojí za výbuchy ve Vrběticích před sedmi lety, kladl jsem si otázky také.


Není to pověstné „vrtěti psem“? Česká vláda, která je v rozkladu a v parlamentu má čelit hlasování o nedůvěře, zoufale potřebuje před volbami odstínit pozornost. Vnější hrozba jako domácí štít.

Sice se v bezpečnostní komunitě i politických kuloárech už týdny spekulovalo, že vyjdou najevo „nové“ informace o ruské hrozbě, ale čekal jsem spíš něco ve stylu kybernetických útoků a solidarity se spojenci. Překvapivý „granát“ s Vrběticemi však odpálil nálož. Nikoli střelného prachu, ale politické třaskaviny, která má zásadní domácí a mezinárodní implikace.


Musím říct, že – navzdory prvotnímu šoku – považuji informace, které poskytly médiím české bezpečnostní složky i specializované servery, za věrohodné. Ve vazbě na skladování munice a jejího exportu skrze bulharského prostředníka pro Ukrajinu, která po anexi Krymu a okupaci Donbasu čelila a doteď čelí existenční hybridní válce ze strany Ruska, dávají logiku. Zdá se, že naše bezpečnostní síly odvedly kvalitní práci. Využily informací ze zahraničí, ale nemyslím si, že by se staly obětí hry cizích služeb, jak dovozují různí konspirátoři. Záležitost nelze ani odbýt cynickým argumentem, že podobné záškodnické akce dělají také Izraelci, Američané nebo Francouzi. Přinejmenším proto, že ti je neprovádějí na našem území a neumírají přitom naši lidé.


Celá sekvence vrbětického příběhu je pro naše vztahy s Ruskem skutečně alarmující. Dva tajní ruští agenti, kteří se prokazatelně zúčastnili otravy novičokem v Salisbury, konspiračně přiletěli pět let předtím do Prahy, pod jinou identitou si objednali návštěvu Vrbětic a v den výbuchu odjeli přes Vídeň domů, aby je za pár měsíců ruský prezident vyznamenal jako „Hrdiny Ruska“ – to je skutečně silná káva.

Řečeno stručně a lapidárně – Putin je opravdu zabiják!