Vzpomínka na filozofa, pedagoga, signatáře Charty 77, někdejšího poslance a ministra školství Jana Sokola z pera fyzika a filozofa Petera Zamarovského.
S Janem Sokolem jsem se osobně seznámil na ulici, přesněji řečeno na náměstí I. P. Pavlova. Kráčel od metra směrem k Legerově ulici, kde sídlil Institut základů vzdělanosti (IZV). Přiohnutá postava, v ruce starší aktovka, na hlavě rádiovka. Vypadal spíš na vrátného než profesora. Věděl jsem, o koho jde, a jen jsem se trochu zdráhal ho oslovit. Bavili jsme se o filosofii času, psal jsem tenkrát na toto téma článek a Sokol dokončoval knihu Čas a rytmus, kterou mi pak věnoval. Pozval mne i na své přednášky na IZV. Z budovy vyzařovala posvátná hrůza – věděl jsem, že v těchto místech bylo popáleninové oddělení, kde zemřel Jan Palach. Sokol přednášel o Levinasovi, mluvil pomalu a srozumitelně. Filosofii pojímal dosti nefilosoficky, tím myslím, že mluvil řečí srozumitelnou i laikům. V jeho podání byla srozumitelná dokonce i fenomenologická filosofie.
Sokolova skromnost se odrážela ve všem jeho chování i jednání, dokonce i když kandidoval na post prezidenta. (Jaký to kontrast s jeho protikandidátem.) Už i to, že přijel na volbu tramvají. Později svou těsnou prohru komentoval slovy „už jsem se vrátil ze Syrakús“.
S Janem Sokolem jsem se pak často vídal na mezioborových seminářích v západočeských Nečtinách i na Letní filosofické škole na Sázavě. Byl to právě on, od koho jsem se doslechl o teroristickém útoku 11. září – stalo se tak na jakémsi školním semináři na ČVUT v Dejvicích, který se právě v tomto osudovém datu odehrával. Pozval jsem ho i do Evropského kulturního klubu, který jsem vedl. Měl tu pěknou přednášku o penězích.
Sokolova skromnost se odrážela ve všem jeho chování i jednání, dokonce i když kandidoval na post prezidenta. (Jaký to kontrast s jeho protikandidátem.) Už i to, že přijel na volbu tramvají. Později svou těsnou prohru komentoval slovy „už jsem se vrátil ze Syrakús“. Ona narážka patřila Platónovi, který své představy filosofa-vládce chtěl uskutečnit v Syrakúsách. Místního vládce Dionýsia však nepřesvědčil, a tak se ocitl ve vězení. Panovník měl totiž zato, že ho chce zbavit vlády. Když byl z vězení propuštěn, byl prodán do otroctví…
Jan Sokol nebyl čistokrevným filosofem – to myslím v dobrém.
Měl blízko k praktickému životu i k vědě. Vyučil se zlatníkem a jemným mechanikem, vyznal se dobře v hodinách. Studoval i matematiku, tedy vědu, které se mnozí humanitní vzdělanci štítí. Možná to bylo dědictví po dědečkovi, Františku Nušlovi. Byl to astronom, konstruktér přístrojů (například cirkumzenitálu – jakési archaické satelitní navigace fungující ještě bez satelitů) a spoluzakladatel hvězdárny v Ondřejově. Jeho tchánem byl pak filosof Jan Patočka, od kterého lecjaké filosofické moudro pochytil. Sám pak organizoval neoficiální semináře, kde se zabýval Nietzschem a dalšími filosofy. Oficiálně studovat filosofii mohl až po převratu.
Jan Sokol byl hluboce věřící katolík, účastnil se i ekumenického překladu Bible, napsal i „bibli pro děti“. A když jsem nevěděl, proč Bůh stvořil nebe a Zemi, a ne hned celý vesmír, Sokol mi vysvětlil, že v tehdejší hebrejštině slovo pro vesmír neexistovalo. Svou náboženskou vírou však nebyl omezen, byl schopen připustit i jiná východiska, víru ani nepřímo nikomu nevnucoval.
Jan Sokol byl statečný, vzdělaný a moudrý člověk. Jsem rád, že jsem ho osobně poznal.
Peter Zamarovský je akademickým pracovníkem ČVUT v Praze. Přednáší filosofii, externě vyučuje i fyziku a příležitostně i digitální fotografii. Zabývá se interdisciplinárními a transdisciplinárními aspekty vědy, filosofie a historie. V současnosti je předsedou Evropského kulturního klubu.
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
