Je-li politika drogou, pak jedním z největších narkomanů v České republice je Miloš Zeman. Chuť pro zákulisní hry a snaha politiku ovlivňovat ho neopustila ani poté, co se z Pražského hradu uklidil do svého bungalovu nedaleko Lánské obory. V jednom z posledních rozhovorů, který poskytl podcastu televize Nova, mimo jiné představuje svou vizi vysněné vlády, která se chopí moci po volbách v roce 2025.
Dovršení likvidace Sociální demokracie
Ale vezměme to popořádku. Hnacím motorem a motivem bývalého prezidenta byla v posledních letech pomsta a nenávist. Řadu let byla jeho hlavním terčem ČSSD (dnešní SOCDEM), jejíž čelo opustil před více jak 20 lety a kterou se od té doby snažil zničit. Zeman nikdy nezapomněl křivdy, kterých se vůči němu měli dopustit straničtí kolegové. Jako příklad lze uvést jeho nezvolení prezidentem v roce 2003 v rámci tzv. Operace důchodce.
Zdá se čím dál jasnější, že proces likvidace této kdysi významné strany, která se již dlouho svými preferencemi potácí pod hranicí nutnou ke vstupu do Sněmovny, končí v současnosti. Nedávno přišlo rozhodnutí Obvodního soudu Prahy 1, podle něhož má Sociální demokracie zaplatit téměř půl miliardy dětem Zdeňka Altnera za to, že pro ně získal Lidový dům. Sociální demokracie se proti verdiktu hodlá odvolat, kdyby však neuspěla, znamenalo by to pro stranu bankrot. Nutno dodat, že smlouvu s advokátem Altnerem uzavřel tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman.
Vysněná budoucí vláda
Vypadá to, že když už je Sociální demokracie úplně vyřízená, rozhodl se bývalý prezident pomstít České republice. Miloš Zeman se ve zmíněném rozhovoru rozpovídal o tom, jakou vládu by si přál po nadcházejících volbách. Tu by pod taktovkou Andreje Babiše měla ideálně tvořit koalice Hnutí ANO, Komunistické strany schované pod název Stačilo!, Motoristů sobě a hnutí SPD. Zastavme se u posledního jmenovaného. Zeman patrně dobře ví, že vztahy Andreje Babiše a Tomia Okamury prodělaly několik otřesů. Andrej Babiš kupříkladu stále Okamurovi vyčítá, že proti němu v prezidentské volbě roku 2023 postavil vlastního kandidáta. V souvislosti s SPD proto exprezident řekl: „Rád bych tam viděl i SPD, ale to si Andrej Babiš rozhodne sám.“
Návrat komunistů k moci po více jak 35 letech
Nejzajímavějším aspektem této možné koalice je ovšem účast Komunistické strany. Na dotaz moderátorky, která poukázala na názorový obrat někdejšího lídra nekomunistické levice ve vztahu ke KSČM, Zeman uvedl, že „být antikomunistou má cenu a smysl tehdy, když jsou komunisté u moci, nebo když hrozí, že se k moci dostanou. Být antikomunistou v době, kdy jsou komunisté poražení a není předpoklad, že se opět dostanou k moci, je svým způsobem komické“.
Připadá mi naopak komické, když je Miloš Zeman takřka v jedné větě schopen tvrdit, že by rád viděl ve vládě současnou šéfku komunistů, a zároveň připustit, že antikomunismus má smysl tehdy, blíží-li se komunisté k moci. Je pozoruhodné slyšet takové vyjádření od člověka, který přitom svou politickou kariéru zahájil kritikou bývalého režimu (vzpomeňme slavný článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu), jehož reliktem je právě Komunistická strana Čech a Moravy.
Primitivní antikomunismus v Čechách
Ale dobře, kritikou českého antikomunismu nešetřil ani Zemanův předchůdce (jak v premiérské, tak prezidentské funkci) Václav Klaus, který se posléze identifikoval jako nekomunista. Ovšem i Klausův nekomunismus měl alespoň zpočátku ideový základ v odmítnutí minulého režimu. Naproti tomu Miloš Zeman se ve zmiňovaném rozhovoru projevil jen jako ryzí oportunista, jehož přístup ke komunistům je absolutně bezzásadový.
Lze si jen těžko představit, že by politika Komunistické strany byla dlouhodobě slučitelná s demokratickými principy a zahraničněpolitickou orientací naší země. Proto se domnívám, že u většiny politiků, kteří se neostýchají sami sebe označit za antikomunisty, jde o postoj veskrze principiální. Takový postoj není příslibem toho, co strana nebo politik hodlá v budoucnu udělat, ale naopak čeho se vyvaruje, v tomto případě tedy koaličního vládnutí s Komunistickou stranou. Doufejme, že i pro ostatní Zemanem zmíněné politické subjekty je to čára dostatečně červená. Jasno budeme mít po příštích volbách do Poslanecké sněmovny.
Jak se Miloš Zeman stále mýlí v politice…
Zeman na závěr rozhovoru uznal, že se ve svém životě zmýlil ve dvou lidech. Tím prvním je Vladimír Špidla, který po Zemanovi převzal otěže ČSSD, a druhým Vladimír Putin pro jeho vpád na Ukrajinu. Obávám se, že tím výčet pochybení nekončí. Miloš Zeman se mýlí stále. A myslím si, že jeho přání účasti komunistů na vládnutí by bylo zpětně hodnoceno jako jeden z největších omylů. Pevně však věřím, že všichni principiální (a primitivní) antikomunisté udělají vše pro to, aby se komunisté k moci nedostali. Jinak by se z vysněné vlády Miloše Zemana mohla stát noční můra nás všech.
Jonáš Eder je studentem programu Politologie a mezinárodní vztahy na Vysoké škole CEVRO. Text vznikl v rámci kurzu Na semestr novinářem!
Comentarios