Generál Šedivý: USA si v Grónsku vždy tak trochu dělaly, co chtěly
- JIŘÍ ŠEDIVÝ
- 10. 2.
- Minut čtení: 4
Donald Trump ve své představě o „Velké Americe“ („Make America Great Again“) obrátil pozornost na Grónsko podobně, jako to udělali jeho předchůdci. Nebyl to jen jeho nedávný rozmar, protože otázku Grónska otevřel již v prvním funkčním období v letech 2017–2021. Důvodem je podobně jako v předchozích případech geopolitika a bezpečnost USA. Zatímco po období studené války USA omezily své aktivity v Severním ledovém oceánu, Rusko a Čína je zvyšují. Proč je Grónsko tak důležité pro bezpečnost USA a proč nejde o novou otázku, popisuje v podrobné analýze bývalý náčelník generálního štábu AČR generál Jiří Šedivý.
USA o Grónsko soupeřily již v době 2. světové války. Význam grónského území si uvědomovalo i nacistické Německo. Tehdejší Německo ho potřebovalo pro svoje aktivity v severním Atlantiku, kde zuřila námořní válka a kudy vedly námořní trasy zásobování Sovětského svazu. Němci zřídili na jihu Grónska základny, které měly za cíl monitorovat počasí a předávat zprávy o něm velení námořnictva, které je dále distribuovalo jak německým hladinovým lodím, tak ale především ponorkám a letectvu. Cílem válečného tažení Německa v této oblasti bylo obsadit tuto část Grónska a zřídit zde leteckou základnu. K tomu existovaly i plány Luftwaffe k provedení invaze na Grónsko z teritoria Norska. Zabránil tomu tehdejší velvyslanec Dánska Henrik Kauffmann, který v roce 1941, aniž měl souhlas Dánska, v té době okupovaného nacistickým Německem, podepsal dohodu s USA, která dávala USA právo vojenského využití Grónska.
USA tak mohly vystavět základny na území Grónska a vést vojenské operace k jeho obraně, což umožnilo Američanům Němce z Grónska vytlačit. Za druhé světové války pak USA vystavěly na území Grónska, především v jižní části, téměř dvacet základen. Jednalo se o letecké základny, které byly důležité pro přelet letadel do Evropy, meteorologické stanice, radiové a navigační stanice, přístavy a logistické opěrné body. Součástí amerických aktivit v Grónsku již tehdy bylo střežení kryolitového dolu, důležitého pro letecký průmysl.
Snaha USA odkoupit Grónsko sahá až do 19. století
Význam Grónska si i po válce uvědomoval tehdejší prezident USA Harry Truman. V roce 1946 navrhl Dánsku odkoupení Grónska za 100 milionů dolarů, s cílem vytvořit vhodnější podmínky pro případnou válku se Sovětským svazem. Grónsko totiž mělo hrát významnou roli v boji se sovětskými bombardéry, které měly přístup do prostoru USA přes severní oblasti Arktidy. Dnes je známo, že Dánsko odmítlo tuto nabídku, podobně jako tomu bylo v roce 1867 administrativě amerického prezidenta Andrew Johnsona. Tehdejší ministr zahraničí USA William H. Seward uvažoval o možnosti koupě Grónska a případně i Islandu. Jeho návrh však tehdejší Kongres neschválil. V roce 1910 se objevily snahy o výměnu území Grónska za území Filipín a Západní Indii. Ani tento pokus se Američanům nepodařil.
Ačkoli bylo po druhé světové válce a pokusu koupit Grónsko administrativou prezidenta H. Trumana ticho, nedávno otevřený Národní archiv ukázal, že se po desetiletí o možné koupi Grónska mezi USA a Dánskem tajně vyjednávalo.
Protože ale platila a stále platí dohoda z roku 1941 a další smlouva s USA z roku 1951, která dala Spojeným státům právo volně se pohybovat a stavět vojenské základny v Grónsku, pokud o tom Dánsko a Grónsko budou informovány, nebyl a není důvod pro další opatření.
Grónsko s jadernými zbraněmi
USA udržovaly v Grónsku až 17 základen a v době největšího počtu vojáků měly v Grónsku až 10 000 vojáků. Centrem se stala základna Thule Air Base (dnešní Pituffik Space Base), kde je dnes podle dostupných informací do dvou set amerických vojáků. Po konci studené války USA většinu základen opustily a zůstala jen jedna, uvedená Thule – Pituffik. Američané se ale ne vždy chovali v Grónsku férově. Známým případem je počáteční neochota Američanů předat úplné informace o havárii bombardéru B 52 Stratofortress, kdy 21. ledna 1968 došlo k požáru na palubě letounu, který skončil havárií. Letoun nesl čtyři termonukleární bomby, z nichž se našly jen tři (lépe řečeno jen jejich trosky), přičemž ta čtvrtá leží někde na mořském dně, nebo pokus vybudovat obrovskou základnu pod ledem. Tajný americký projekt Iceworm v době studené války (1959-1967) měl v ledovém příkrovu vybudovat řadu tunelů dlouhých přes 4 000 kilometrů. Měly v nich být umístěny mezikontinentální jaderné balistické rakety proti SSSR. Celkem bylo vybudováno pouze 21 tunelů o délce asi tři kilometry a žádné jaderné rakety v nich nikdy umístěny nebyly. Projekt skončil pro vysoké náklady a soustavně se pohybující led. Základna byla opuštěna kvůli vysokým nákladům a riziku zřícení tunelů v neustále se měnící ledové pokrývce.
V současnosti jediná vojenská americká základna v Grónsku je výše uvedená základna Pituffik (do roku 2023 nazývaná Thule), základna vesmírných sil Spojených států amerických. Je umístěna v severozápadním Grónsku asi 100 km jižně od města Qaanaaq (dříve Thule) a leží 1200 kilometrů za severním polárním kruhem. Rozlohou jde o největší americkou vojenskou základnu mimo území Spojených států amerických. Základna je významnou součástí amerického systému včasné výstrahy proti útoku mezikontinentálními balistickými raketami.
Ruské zájmy a aktivity v Arktidě
Znovuotevřená a intenzivní debata, spojená s výhrůžkami prezidenta Trumpa, se vrací v tu nejméně vhodnou dobu, kdy zuří na Ukrajině válka, a tím více se zvýrazňuje geopolitický aspekt Grónska. V minulé době o Grónsko začaly mít zájem Rusko a Čína. Rusko v duchu Putinova vyhlášení k návratu „slávy Sovětského impéria“ se vrací do Arktidy a obnovuje své v minulosti opuštěné základny, jakou je Nagurskoye (letecká základna) se zařízením „Arktický trojlístek“. Tato základna byla vybudována v roce 1950 pro sovětské bombardéry s doletem na území USA nebo základna na ostrově Alexandřina země v souostroví Země Františka Josefa, základny Sredny Ostrov na souostroví Severní země (letecká základna) či základna Temp na ostrovu Kotělnyj (letecká a radarová základna). Severně od polárního kruhu je obnoveno nebo nově vybudováno 18 základen ať čistě vojenských, tak civilně-vojenských. Rusko také v arktickém prostoru pravidelně cvičí. V roce 2014 Rusové provedli demonstrativní cvičení, při kterém bylo vysazeno na padácích 350 ruských výsadkářů na ostrově Kotělnyj, včetně zásob pro bojovou činnost. Měsíc předtím provedli Rusové výsadek 50 výsadkářů na ledovec v těsné blízkosti Severního pólu. Cvičení tohoto typu pokračují i v současnosti. Rusko také posiluje flotilu ledoborců a transportních lodí pro plavbu v arktické oblasti a v roce 2018 provedlo cvičení Východ 2018, kterého se zúčastnilo až 300 tisíc vojáků. Aktivity zasahovaly až po mys Vankarem v Čukotském moři. Cvičení se zúčastnili i čínští vojáci, i když ne ve velkém počtu. Čína se profiluje jako „blízko-arktický“ stát, který v Arktidě spatřuje především ekonomický profit.
Komentáře