top of page

ARCHIV

GEN: ŠEDIVÝ: Co lze očekávat v následujících měsících na Ukrajině

Bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý přináší podrobnou analýzu politicko-bezpečnostního podhoubí, které ovlivňuje podobu pomoci Západu Ukrajině proti ruské agresi, popisuje ukrajinské váhání s mobilizací, které může mít fatální důsledky, a varuje před vnitřními politickými rozbroji napadené země.



Jsme svědky toho, že počet konfliktů se zvyšuje a bezpečnostní situace nejen v Evropě, ale po celém světě se značně komplikuje. Naše pozornost, která je upřena především na Ukrajinu, jen s obtížemi akceptuje, že může být jinde než v Evropě významnější konflikt s větším potenciálem rozsáhlého válečného požáru.


Od 7. října minulého roku sledujeme rozrůstající se konflikt na Středním východě, který se nedaří zastavit, ani se nesnižuje jeho intenzita. Zapojení jemenských rebelů do konfliktu na straně Hamásu vedlo k téměř úplnému zastavení obchodní plavby přes Suezský průplav. Útoky na americkou základnu v Jordánsku ke konci ledna znamenaly smrt tří amerických vojáků a vedly k rozhodnutí USA provést údery nejen na území Jemenu proti základnám Húsíú, ale i na území Iráku a Sýrie, možná i Iránu.


Izraelcům se nedaří oproti původním předpokladům rychle vyřešit likvidaci bojového křídla Hamásu, což vytváří komplikovanou situaci nejen v Pásmu Gazy, ale i v samotném Izraeli. Počet civilních obětí v Pásmu Gazy neustále roste, přesto se nepodařilo osvobodit držená rukojmí, a i přes dílčí slibné informace se neblíží doba možného zastavení palby a začátku politického řešení krize. Spojené státy jsou zaměřené na tento region, což odpoutává pozornost od krize na Ukrajině, stejně jako nekončící dohady mezi Demokraty a Republikány v Kongresu nad zpřísněním imigrační politiky a odblokováním vojenské pomoci Ukrajině.


Řada nejvyšších amerických generálů také upozorňuje na vzrůstající nebezpečí v Jihočínském moři a čím dál agresivnější prohlášení čínského prezidenta o historické povinnosti připojit zpět Tchaj-wan k pevninské Číně. Zvyšující se přítomnost čínského vojenského námořnictva v Jihočínském moři zároveň zvyšuje nebezpečí přímého vojenského konfliktu USA a Číny. Existuje několik solidních studií, které tuto konfrontaci očekávají v horizontu deseti až dvaceti let. Urgentnost situace podtrhuje úkol čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, daný čínským ozbrojeným silám v listopadu 2022, aby se připravily na válku. V roce 2027 by měla být čínská armáda na světové úrovni, aby mohla plně zajišťovat zahraniční zájmy Číny.


Pod povrchem doutnají problémy

Evropa je v situaci, kdy se přeme o tom, jak se postavit ke konfliktu na Středním východě, a kdy Evropou zmítají demonstrace na podporu Palestiny, ale především na podporu Hamásu, což je kouřící doutnák u sudu se střelným prachem, který může vybuchnout v podobě konfliktu ve společnostech především v západní Evropě. A může být doprovázen i další vlnou teroristických útoků. Nekritičtější situace je zřejmě v Německu.


Podobné tendence ale vidíme i ve Švédsku, Holandsku a v menší míře i dalších státech. Rusům by vyhovovalo, kdyby se tyto potencionální krize rozhořely podobně, jako se to stalo na Středním východě v říjnu minulého roku. Ačkoli je dnes Německo největším podporovatelem Ukrajiny v Evropě, jeho ekonomika se potýká s krizí a její výkon klesá. Stejně tak i další velké ekonomiky: Francie a Itálie. Velká Británie je záchranou, ale nelze předpokládat (pokud se nepodaří vyřešit problém v USA), že jejich kapacitu nahradí. Navíc je i problém ve struktuře pomoci. Některé druhy zbraní, techniky nebo munice, dodávané USA, nejsou evropské státy vůbec schopné nahradit. 


V Evropě také nepanuje jednota, která by umožňovala rychlá a zásadní rozhodnutí. Ani Německo není politicky tak stabilní a za politickými prohlášeními lze tušit obavy z toho, co bude, až válka skončí, a kdy by se měl znovu nastartovat vztah k Rusku, který by umožnil alespoň nějakou míru spolupráce. Německo je proexportní ekonomikou a potřebuje velké teritorium pro uplatnění vlastní výroby. Ztráta ruského trhu je pro Německo bolestná, nejen kvůli ztrátě zásobování levným plynem. 


V Polsku se změnila politická reprezentace, ale polská veřejnost je čím dál citlivější na různé úlevy, které Ukrajina dostává. Protesty zemědělců a dopravních firem určitě nejsou posledními nesouhlasnými vystoupeními této společnosti. I když nejsou Slovensko a Maďarsko největšími státy, postoje nejvyšších představitelů narušují evropskou jednotu a ukazují na tendence, které nejsou pro Ukrajinu příznivé. Vyjádření slovenského premiéra ve slovenském rozhlase 27. 1. 2024 na adresu Ukrajiny, že „není suverénním státem“ a že je „pod totálním vlivem USA“, popř. že „vstup Ukrajiny do NATO nepodpořím“ jsou varující a ukazují na posun v názorech na konflikt na východě Evropy. Představitelé krajní pravice v Maďarsku pak již prohlašují, že v případě zániku ukrajinské státnosti by si Maďarsko nárokovalo připojení Zakarpatí. Podobné hlasy byly slyšet i z Rumunska. 


V tomto prostředí se odvíjí předehra ruské jarní ofenzívy na Ukrajině. Není vše černobílé a ne vše, co udělali Ukrajinci, je špatně. Je to i naše chyba. Ještě v září většina bezpečnostních analytiků věřila ve vítězství Ukrajiny, dnes ti samí Ukrajinu zatracují.

Ukrajincům se daří zlepšovat vojenské technologie, nebo se s moderními technologiemi naučili docela dobře zacházet. Stále více jsou schopni nahrazovat nedodané zbraně a techniku. Snaha převést výrobu zbraní na území Ukrajiny se může jevit jako složitý úkol, ale může některé výpadky dodávek z Evropy nahradit. V každém případě může zaměření se na urychlené zavádění standardů NATO do ukrajinské armády a soustředění se na moderní technologie pomoct řešit palčivý problém snižující se podpory Západu. Sice plnohodnotně nenahradí požadované zbraně s dlouhým dosahem, ale poslední ukrajinské údery do hloubky ruského území (až 1200 km) dávají naději na změnu stavu a vytváří tlak na ruský logistický zásobovací řetězec nehledě na to, že to celkově vyčerpává schopnosti Ruska podporovat svá vojska na Ukrajině. Vedle toho to má dopad i na ruskou společnost, která pociťuje přímé dopady války.


 
 

Je to správná taktika, ale má určitá omezení. Předně je limitována možnostmi Ukrajiny a schopností vyrábět větší množství prostředků. Ze současného rychlého vývoje je jasné, že by to bez pomoci západních expertů nebylo možné.  


V jakém prostředí se tedy blíží Ukrajina do rozhodující bitvy? Mimo výše uvedeného existuje až příliš mnoho signálů, že se situace nevyvíjí pro Ukrajinu dobře. Předně, neutuchající politické sliby a deklarace politické podpory evropských spojenců nejsou v dostatečné rychlosti naplňovány materiální podporou. Ukrajinským vojákům se tak snižuje „příděl“ munice a dalšího potřebného vojenského materiálu.


Bohužel do současné doby jsme neviděli pověstné letouny F 16, které měly být už dávno na bojišti. Výcvik pilotů je totiž složitý a poměrně dlouhý. Nejprve probíhala nekonečná politická vyjednávání o tom, zda Ukrajina F 16 vůbec dostane, a kvůli tomu došlo k pozdnímu zahájení přípravy pilotů a technického personálu. Jejich nasazení do boje stále neproběhlo.  Jedním z problémů je i to, že se Ukrajinci v po sobě jdoucích vlnách soustřeďují na „zázračnou zbraň“, aby později zjistili, že nenaplnila jejich očekávání. To je případ Mig 29, tanků Leopard, houfnic 155 mm, západních raketometů (reprezentant HIMARS), bezpilotních prostředků Bayraktar apod. Systémové řešení zjevně pokulhává za realitou, což prohlubuje deficit naší podpory.


Prohlubující se rozkol v ukrajinském vedení

Zásadní ovšem je již několikaměsíční prohlubující se rozkol v samém nejvyšším vedení Ukrajiny. Určitě je zveličován i ruskou propagandou, ale nejdříve nesoulad v hodnocení výsledku protiofenzívy a v těchto dnech i neschopnost rozhodnout se a pohnout se vpřed v případě nutné mobilizace ukazují na vážnost situace. Přetrvávajícím problémem je mobilizace. (Článek byl napsán 30. ledna 2024, tedy v době, kdy Rusové upevňují svoje pozice na směru Charkov, kdy se jim podařilo ovládnout Marinku a bojuje se o doněcké městečko.) Diskuse, kdo vlastně mobilizaci až 500 tisíc vojáků potřebuje, zda prezident (V. Zelenskyj), nebo velitel ozbrojených sil (g. Zalužnyj) je absolutně zbytečná a komplikuje zahájení mobilizace. Do současné doby ukrajinský parlament po vrácení zákona o mobilizaci nedostal opravenou verzi, nebo o ní ještě nerozhodl. Doplnění ukrajinských vojsk je kruciálním úkolem, který ve svém důsledku rozhodne o úspěchu nebo prohře v očekávaných jarních bojích.


Komplikovaná situace na frontě a problémy s mobilizací

Rusům se daří krok za krokem připravovat jarní ofenzívu a vyčerpávat ukrajinská vojska. Jedná se o systematickou aktivitu, která je únavná pro obě strany, ale ta ruská je dotovaná obrovskou zálohou sil a prostředků, které má Rusko k dispozici. V pozičním vedením boje ne vždy hraje zásadní roli nejmodernější zbraň.


Celou analýzu najdete na stránkách partnerského magazínu CZDEFENCE. KLIKNĚTE ZDE.


154 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

NEJČTENĚJŠÍ

HLAVNÍ PARTNER

1.png

PARTNEŘI

CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif
CZ_DEFENCE_ctverec_claim_krivky.jpg
Screenshot 2021-05-27 at 9.58.59.png
bottom of page