Vyhledat

Desatero pro budoucnost česko-ruských vztahů

Diplomat a zvláštní zmocněnec Ministerstva zahraničních věcí pro Východní partnerství Jaroslav Kurfürst nabízí svůj pohled na znovubudování našeho vztahu k Rusku po kauze Vrbětice. Jaroslav Kurfürst byl i Hostem Arény. Rozhovor s ním přineseme v druhé polovině týdne.

Přechodného období by mělo být využito k reflexi. Může se protáhnout a trvat i déle než rok. Zde bychom neměli urychlovat historii naší jednostrannou iniciativou. Je zřejmé, že nová česká politika k Rusku se bude tvořit teprve po volbách, snad i v kontextu potřebné aktualizace Koncepce zahraniční politiky. Již dnes bychom však měli být schopni mluvit o těch nejobecnějších principech, z nichž by měla vycházet tato diskuse i následná česká politika. Níže si dovoluji nabídnout komentované desatero principů, které by mohly tuto budoucí reflexi inspirovat.

I. - Česko by mělo vycházet z toho, že problém má Rusko. Způsobilo jej sobě i nám. Z hlediska reputace v Česku spáchal ruský stát sebevraždu. Ztratil důvěru, oslabil diplomaticky, zpravodajsky, ztratil šanci na strategickou zakázku, k níž však neměl být nikdy ani připuštěn. Z mnoha stran je vnímán jako agresor. Nebyli jsme to my, jehož komando podniklo bezprecedentní útok, nebyli jsme to my, kdo eskaloval vztahy po naší reakci a nebyli jsme to my, kdo vytvořil seznam nepřátelských zemí vymykající se diplomatické praxi. Rusko si v Česku zavařilo nadlouho dopředu.

II. - Vztahy musejí být zbaveny mýtu výjimečnosti. Část politické i expertní veřejnosti, považovala vztahy s Ruskem za svým způsobem výjimečné a hledala pozitivní agendu i tam, kde žádná nebyla. Česko musí vycházet z reálného hodnocení Ruska, které se k nám dlouhá léta nechová přátelsky i z jeho zahraničně-politických motivací.

III. - Jediným vodítkem naší politiky musí být naše zájmy a zájmy našich spojenců. Součástí relace by měly zůstat ty aktivity a politiky, které mají pro Česko přidanou hodnotu z hlediska našich zájmů.

IV. - Hlavním principem našeho přístupu k česko-ruským vztahům by měla být naše (myšleno česká, ale i unijní) strategická nezávislost na Rusku. Plánovaný zákon o prověřování investic by měl být součástí tohoto širšího přístupu. To neznamená, že bychom měli přestat dovážet ruské suroviny nebo obchodovat. Pokud ekonomický vztah nedoprovází korupce a skryté zájmy proruských skupin, kdy existuje vzájemná výhoda, transparentní tržní mechanismy a v případě strategických surovin i diversifikace zdrojů a tras, je takovýto vztah zcela v pořádku.

V. - Nové promyšlení vztahů by mělo vést k rekalibraci ekonomické a strategicko-bezpečnostní dimenze. Převládající mantra ekonomické diplomacie nesmí překrývat zřejmý bezpečnostní rozměr našich vztahů. Bezpečnost nesmíme směnit za hypotetické ekonomické výhody, které vždy problematizovalo složité prostředí a absence kvalitního právního rámce. To však opět neznamená ekonomickou diplomacii opustit a přestat podporovat české podnikatele v Rusku hrající podle pravidel.

VI. - Asymetrie ve velikosti zemí musí být minimalizována v diplomatické relaci. Česká vláda velmi odvážným a rozhodným krokem nastavila paritu na ambasádách, která musí být nadále opečovávána. Mírné navyšování personálu je nevyhnutelné, avšak není kam spěchat. Je třeba relaci znovu promyslet a postupovat koncepčně. Rusko má v Česku mnoho zájmů a proto musíme být schopni budoucí ruské požadavky uváženě a tvrdě zobchodovat.

VII. - Součástí české zahraniční politiky musí zůstat podpora ruským demokratům, občanské společnosti i nezávislým novinářům při vědomí, že to nejsme my, kdo má měnit Rusko. Tato role patří výsostně ruským občanům a nikomu jinému.

VIII. - V EU a v NATO bychom měli být schopni přicházet s realistickou politikou k Rusku prostou nebezpečných iluzí. Měli bychom klást důraz na jednotu a v EU hájit „pět principů“, neboť nabízejí velmi dobrou strategii.

IX. - Jedním z témat, které bychom měli poměrně rychle rozvinout, je kulturní diplomacie, která bude představovat skutečné Česko a nabízet alternativu ruské propagandě a jejím narativům o nás. Kulturní diplomacii můžeme dělat i online, což má v takto rozlehlé zemi velké výhody.

X. - Není kam spěchat. Vztahy jsou sice na bodu mrazu, ale na české straně není důvod je uměle rozmrazovat. Realita, kterou musíme přijmout, je taková, že po nějakou dobu bude česko-ruská relace tvořena počítáním diplomatů, aut, výsad, debatou o nemovitostech atd. Pořádek v těchto tématech, jakkoli přízemních, je základem nových vztahů na vládní úrovni.

O budoucí podobě česko-ruských vztahů se můžeme jen dohadovat. Stále se může odehrát mnoho věcí a také je to otázka na budoucí politickou reprezentaci i diplomacii na obou stranách. Je však důležité, aby tyto nové vztahy byly založeny na skutečné rovnoprávnosti, na adekvátnosti a aby se na naší straně opíraly o realitu bez iluzí a jasné vědomí našich zájmů.

Myšlenky a tvrzení uvedené v tomto textu jsou výhradně vyjádřením autorových osobních názorů a nepředstavují oficiální stanovisko Ministerstva zahraničních věcí.

Text byl napsán pro server THE CONSERVATIVE: https://theconservative.online/cz.