Současná ruská agrese na Ukrajině a již několik měsíců trvající válečný konflikt ovlivňují celou řadu oblastí i regionů, a to včetně takových souvislostí, které nebyly na první pohled patrné či důležité. Namátkou lze uvést dopady na trhy s obilninami nebo s železnou rudou. Rovněž je zjevné, že následky války na Ukrajině budou dlouhodobé. Jednou z oblastí, kterou současné ruské imperiální ambice mohou negativně ovlivnit, je samotný export ruského vojenského materiálu.
Ač to zní paradoxně, může to tak opravdu být. Souvisí to se skutečností, že všechny ozbrojené síly světa pozorně sledují situaci na Ukrajině, provádí si vlastní analýzu a jistě dojdou k otázkám ohledně reálné bojové hodnoty ruské vojenské techniky. A to jak ve smyslu používané taktiky nasazení, tak i použitých technologií nebo zjištěných konstrukčních vad.
V minulých dekádách Ruská federace poměrně masivně dodávala výzbroj do mnoha zemí světa. Příkladem může být třeba prodej tanků, kdy ruský obranný průmysl exportuje moderní verze typu T-90, jehož odběratelem byla třeba Indie, která jej objednala v reakci na pákistánský nákup strojů T-80UD z Ukrajiny. Dalšími odběrateli T-90 jsou Alžírsko, Vietnam nebo Irák. A mimochodem, ruský průmysl preferuje právě naftou poháněné T-90 před osmdesátkami z důvodu nespolehlivosti jejich plynových turbín a vysoké spotřeby paliva. Podobná situace je na trhu s bojovými letadly či vrtulníky, v menší míře s plavidly nebo raketovými systémy, které jsou vyváženy řady zemí. To byly tradiční domény ruské výroby a exportu.
Závislost na cizích technologiích
Pojďme si nyní rozebrat vlivy ruské agrese, navazujících sankcí a možných dopadů na vojensko-průmyslový potenciál RF. Jednou ze zjevných souvislostí je závislost ruského průmyslu na cizích technologiích obecně. Jde například o oblast těžebního a zpracovatelského zázemí v energetice, dovoz vysoce výkonných čipů, ale pro účely obrany zejména import komponentů pro složité optoelektronické vybavení. Dokladem alespoň částečné účinnosti západních sankcí po ruském zabrání Krymu budiž ztížená možnost oprav či modernizace poškozené ruské bojové techniky nebo prokázaná slabá schopnost ruských sil vést činnost v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Rovněž nedostatek přesně naváděné letecké munice nebo problémy v zabezpečení efektivního utajeného spojení indikují limitované schopnosti ruského vojensko-průmyslového komplexu zajistit tyto důležité prostředky vlastními silami.
Dalším významným faktorem je samotné použití zbraní v konvenční válce, tedy za boje srovnatelných vojenských sil. Při bližším pohledu se postupně prokazuje neúčinnost ruské výzbroje i taktiky, zejména v přímém boji, ale i v oblasti průzkumu a spojení, a z toho vyplývající obtíže při vlastním velení jednotkám v poli. A to navíc za podmínek, kdy Rusko neválčí s moderní armádou západoevropského typu, přiměřeně vycvičenou a vybavenou. Zatím nezodpovězenou otázkou zůstává, nakolik se na ruské straně jedná o příčiny organizační nebo technické, případně nějaké další.
Nefungující servis
Třetím momentem, u kterého je potřeba se zastavit, jsou chronické potíže Ruska při zajištění zákaznického servisu. Příčin může být více, ale opět půjde o nedostatky technologické i výrobní a související systém dodávek, případně ještě v kombinaci s typicky ruským šlendriánem a značnou mírou korupce. To se projevuje zejména ve zpoždění dodávek techniky i náhradních dílů nebo v zajištění oprav i modernizací. Také úroveň polního servisu ruské techniky se ukázala být problematická, což rovněž může hrát roli v případném kontraktu, pokud dostatečné zázemí není vytvořeno a nabízeno spolu s příslušným druhem výzbroje.
Mediálně téměř opomíjeným aspektem je pak podrobné vyhodnocení ruské vojenské techniky ukořistěné ukrajinskými silami, včetně jejích nejnovějších modelů. Ta je pak předávána spojeneckým zemím k provedení jejich vlastní analýzy. Málokdo si tedy bude pořizovat výzbroj, jejíž podrobné parametry jsou známy potenciálnímu protivníkovi, nebo jsou dokonce široce mediálně diskutované. Mezi tato témata například patří časté výbuchy munice v zasažených ruských tancích, což je zjevné konstrukční pochybení.
Výše zmíněné technologické potíže, konstrukční vady, problémy se servisem a slabá úroveň vycvičenosti ruských sil při používání domácí výzbroje vytváří značně nepříjemnou kombinaci faktorů, kdy potenciální zákazníci budou pečlivě zvažovat akvizici ruského vojenského materiálu. Lze tedy v horizontu dalších let předpokládat vyklizení části trhu a zaplnění vzniklé mezery výrobci z Asie, Jižní Afriky nebo zemí Jižní Ameriky. Na některé tradiční odběratele toto nemusí mít vliv, například na Alžírsko, ale zřejmě budou zákazníci, kteří si začnou pořizování ruské výzbroje z různých důvodů rozmýšlet.
Není ani vyloučena možnost prodeje ruských technologií do některých spřátelených zemí, aby alespoň tam byla zajištěna možnost dodávek potřebných komponentů z ciziny a zprostředkoval by se příliv prostředků do ruského rozpočtu. V této souvislosti se lze zmínit o produkci Su-27/Su-30 v Číně nebo Su-30 v Indii, případně o výrobě protitankových raket Kornet v Saúdské Arábii. Tím dojde jednak k vytvoření dalších montoven ruské výzbroje v zahraničí, ale hlavně k odlivu citlivých znalostí z RF. Navíc mohou být takto vyráběné zbraně sofistikovanější než původní ruské. Masivní zbrojní kontrakty ruského průmyslu nelze očekávat jednak vzhledem ke zmíněným bodům, a jednak kvůli předpokládaným obtížím spojeným s realizací vlastních plateb za pořízený materiál.
Geopolitická izolace
A to zatím ve výše uvedeném kontextu nebyla zmíněna geopolitická hlediska, protože ruský prezident sérií strategických chyb v průběhu pár měsíců zničil vše, čeho ruská diplomacie dosáhla v předchozích třiceti letech. Tím je myšlena celková změna strategické situace v euroatlantickém prostoru, zejména současné sblížení států Evropy a USA, které jsou si nejbližší za poslední čtvrtstoletí; vstup Švédska i Finska do NATO nebo zájem o členství Ukrajiny, Gruzie a Moldávie v EU. Rovněž se dá predikovat, že další politická a ekonomická izolace Ruska zvýší i míru ruské frustrace a přijdou další iracionální kroky ze strany ruského vedení.
Autor je bývalý voják z povolání, absolvent postgraduálního oboru MPA Bezpečnostní a krizový management na CEVRO Institutu. V letech 2018 až 2020 působil jako přidělenec obrany České republiky v Pákistánu a Afghánistánu.
![CI_Postgradualy_1200x627_09_17-1[2].gif](https://static.wixstatic.com/media/1b7813_a5b1fd6bf3b24042a33910ba617fbb3f~mv2.gif)
